Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tanec života - 8. kapitola

06.04.2010 (17:45) • Danca95 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2843×

Bella seděla v křesle naproti dveřím u postele a spala. Vypadala tak krásně. Kristen byla patrně zákeřná a chtěla prásknout dveřmi. Díky svému upířímu postřehu jsem tomu zabránil, takže dveře tiše zaklaply, aniž by Bellu vzbudily. Měl jsem sto chutí jít k ní, políbit ji na čelo a pohladit po tváři. Pochybuju, že Kristen by to nechala bez poznámek a Belle by se to líbilo. Moje studená kůže, by se jí patrně nelíbila.

Kristen si nasadila sluchátka, sedla si do druhého křesla a přestala vnímat okolí. Já chvíli nerozhodně stál ve dveřích. Nevěděl jsem co dělat. Myslel jsem, že si s Bellou popovídám. Nakonec jsem si sedl na zem a opřel se zády o Bellino křeslo. Zavřel jsem oči a poslouchal její nádechy a výdechy. Její srdce. Nevím jak dlouho jsem tak seděl, ale mé rozjímá přerušila něčí ruka, která se mi samovolně zamotala do vlasů. Opatrně jsem se otočil.

„Ahoj," naznačila mi Bella rty. Kristen vedle nás taky usla a Charlie spal také. Nesundala ruku z mých vlasů, trošku se v nich prohrábla a mnou projel neskutečně příjemný pocit. Nezmohl jsem se ani na odpověď jak jsem z toho byl vedle. Chtěl jsem jen nechat unášet tím pocitem, ale Bella najednou ruku stáhla. Sklopila oči a začervenala se. Kéž bych tak slyšel aspoň kousek jejích myšlenek! Proč to udělala?

„Ahoj," odpověděl jsem konečně tiše.
„Pojď ven, ať je nebudíme," ukázala na ty dva a začala se zvedat z křesla. Se sádrou ji to šlo velmi těžce, tak jsem ji popadla za lotke. Neuvědomil jsem si, že má krátký rukách, tudíž ucítí mojí studenost. Bella sebou trochu škubla, ale stále se na mě usmívala. Byl jsem z toho tak zmatený, že jsem ji stále držel a pomáhal ji. Beze slova jsme vyšli ven a šli směrem k automatu. Tam teprve Bella promluvila.

„Co si dáš?" pokynula hlavou k automatu.
„Já nic, nemám chuť," pokrčil jsem rameny. Její úsměv jsem nechápal. Zářila. Jako by jí moje studené ruce vůbec nevadily.
„Já si musím dát kafe, potřebuju to," řekla najednou smutně. Tón jakým to řekla mě zaujal.
„Nemáš ráda kafe?" hádal jsem.
„Ne, že bych ho neměla ráda, ale je mi po kofeinu špatně," pokrčila rameny a vhodila určený počet mincí do automatu. Stroj začal pracovat a za chvíli už byl na světě kelímek s horkým kafetem. Bella se to snažila vzít, ale bylo to na ní moc horké. Vzal jsem to tedy já. Díky mé teplotě byl kelímek za chvíli téměř vlažný a Bella se na mě vděčně usmála, když poprvé usrkla. Chtěl jsem si s ní sednout na lavičku, ale ona mě táhla někam pryč.
„Kam jdeme?" ptal jsem se zmateně.
„Někam, kde není tolik lidí," usmála se na mě opět. Došli jsme do dolního poschodí, kde opravdu nebylo ani živáčka. Začínal jsem být nervozní. Voněla mi. A když tu nejsou žádní jiní lidé, netušil jsem, jak moc se dokážu ovládat.

„Jdeš v pondělí do tanečních?" promluvila Bella po chvíli ticha, když jsme seděli na lavičkách.
„Patrně ano. Myslím, že by mě ani Alice nenechala nejít," pousmál jsem se.
„Alice?" zeptala se Bella zvědavě.
„Ano, jedna ze sester," usmál jsem se na ni.
„Máte velkou rodinu, viď?" pokračovala.
„Celkem jo. S rodiči nás je sedm."
„Páni! Já jsem vždycky chtěla sestru nebo bratra. A když se mi to splnilo, bylo to krásný. Na chvíli," řekla Bella trochu zasněně.
„Nejste s Kristen spolu od narození?" podivil jsem se. Bella jen zakroutila hlavou. Asi nebyl ten správný čas. Ještě mi neřekne svůj příběh, z čehož jsem byl zklamaný.
Bella vedle mě se zachrula a zívla.

„Nějaká ospalá? Co si proboha dělala v noci?" prohodil jsem trochu ironicky. Věděl jsem, co dělala. Ale ona nevěděla, že já to věděl.
„Snila," blýskla na mě oslnivým úsměvem. Očima jsme se zaklesly do sebe a já se začal utápět v těch jejích krásných, hlubokých, hnědých očích.
„A o čem?" řekl jsem tiše. Bella se snažila neopovědět. Její srdce se rozbušilo a tváře se začervenaly. Můj pohled nakonec nevydržela a sklopila oči. Nevím, kde se ve mě vzala ta odvaha, ale natáhl jsem ruku a prsty ji vzal za bradu. Pozvedl jsem její obličej ke svému a opět se zahleděl do jejích očích. Bella zhluboka dýchala, až mě ovíval její dech. Voněla mi tak mocně, přesto jsem vůbec nevnímal tu bolest v hrdle. Jako by tam nebyla. V Belliných očích se zračila nejistota, když zvedala ruce a pokládala mi je na tváře. Bylo jí naprosto jedno, že jsou studené a tvrdé. Snad se jí to i líbilo. Přejížděla mi po tvářích, přes lícní kosti na nos a pak sjela trochu níž. Na rty. Oči upřela stejným směrem jako své ruce a v očích se jí zračila..touha?
Já přestával vnímat okolí, vnímal jsem je Bellu. Její dotyky. Nedokázal jsem se pohnout, nevědomky mě dostala do její moci. Mohla si semnou dělat co chtěla, a já bych ji při tom ještě povzbuzoval. To teplo, které vydávaly její ruce, bylo neskutečně příjemné. Věděl jsem, co chce udělat, když se začala přiklánět blíže ke mně. Netušil jsem, jaké to bude, netušil jsem, jestli to vydržím, ale nemohl jsem vůbec nic udělat. Pomalu si opřela své čelo o mé a já potichu vydechl. Bella se usmála a já zavřel oči. Nasál jsem její vůni a bylo to kupodivu příjemné. Trochu jsem se přiklonil blíže a šťouchl nosem do toho jejího. Bella se tiše zachichotala a já se k ní přidal. Já osobně jsem si užíval tuhle chvíli, byla snad ještě lepší, než co následovalo potom. Tedy, než to, co mělo následovat. Když jsem svou ruku přesunul na její krk a připravoval se sklonit k ní ještě blíž a přitisknout rty na ty její, vyrušila nás Kristen.

„Vy dva, Charlie je vzhůru," prohodila opovržlivě vedle nás. Neslyšel jsem ji, jak jen to je možné? No, Bella za to mohla.

Ta se začervenala a rychle ode mě uskočila. Kristen se vydala za Charliem a my ji následovaly. Po cestě jsem si dodal odvahy a chytil Bellu za ruku. Ta se na mě celá červená otočila a usmála se. Zmáčkla mi ruku a před pokojem se mi vykroutila. Když Bella vcházela do pokoje, zachytil jsem známé myšlenky. Carlisle. A hledal mě. Rychl jsem popadl Bellu za ruku a vytáhl ji opatrně ven.

„Bells, za chvíli budu zpátky. Zajdu za otcem," řekl jsem ji, ani jsem netušil, proč ji to řikám.

„Nevím, jak dlouho tady budu. Kristen chtěla jet nakupovat, ale pochybuju, že by mě vzala se sebou. Takže tady potom budu sama, chtěla bych si s tebou promluvit," zamrkala na mě a mě se málem zatočila hlava. Takhle jsem ji neznal. Co tím naznačovala? Sama?

„Fajn, zatím," řekl jsem trochu zmateně. Vydal jsem se za Carlislem, ale v půli cestě mě odchytila Alice. Netušil jsem, kde se tady vzala.

„Co tady děláš?" vydechl jsem. Dnešek je patrně plný překvapení.

„Edwarde, dávej si pozor s kterou ze Swanových mluvíš. Nevidím jednu z nich, ale teď vážně netuším, kterou! Stále se to střídá. Jsou jak začarovaný kruh. Jo a mimochodem, pěkná chvilka tam dole!" mrkla na mě. Mluvila tak zmateně, že jsem tomu skoro nerozumněl.

„Všechno jsem viděla. Bylo to tak romantické! Jen kdyby vás ta druhá nevyrušila. Já ti to tak přeju! Ale počkej, teď už musím jít, jdeme s Jasper na lov. Chtěla jsem tě jen upozornit na to, s kým mluvíš," usmála se na mě a zmizela. Já se velmi zmatený vydal ke Carlislovi.

7.kapitola Shrnutí povídek 9.kapitola

Autor: Danca95 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tanec života - 8. kapitola: