Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tanec života - 2. kapitola

25.02.2010 (21:30) • Danca95 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2829×

Když jsem se vrátil, Emmett právě říkal Rose, co pro ni naplánoval na následujících pár měsíců. Vzala to normálně v pohodě, až jsme se celá rodina divila. Kromě mě. Myslela na to, kolik tam bude dívek a tak chtěla mít svého miláčka radši na očích. Trochu jsem se uchechtl, když jsem to zaslechl. Zrovna ona, krasavice, bude mít strach o Emmetta.

Rose po mně šlehla pohledem, čímž mě přiváděla k většímu smíchu, raději jsem se klidil do svého pokoje. Celá rodina mě napodobila. Ach jo, to abych si zacpal uši, i když to mi stejně nepomůže.

Bylo něco kolem půl třetí ráno. Měl jsem ještě spoustu času, než se rozední. Dnes jsem nemohli jít do školy, svítilo slunce. Sáhl jsem teda po knize, kterou jsem rozečetl a věděl jsem, že mi zabere tak 5 hodin než ji přečtu. Pak patrně budem něco provádět s Emmette a až zapadne slunce, pojedem nakupovat. Ach jo! To děsné nakupování!

Asi po 4 hodinách, jsem zjistil, že vůbec nevím, co čtu a raději neustále zkoumám Alicinu vizi z první hodiny. Ta dívka měla krásné mahagonové vlasy. Postava byla taky dokonalá. A zrovna já s ní tančil!

***

Řídil jsem mlčky svoje Volvo mezitím, co Alice plánovala vzadu s Jasperem, co všechno musíme nakoupit. Měl jsem pocit, že hodlá vykoupit celé obchodní centrum. Odpoledne jsem si celkem užil, byl jsem donucem (celkem ochotně) odložit knížku a s Emmettem, Jasperem a Carlisem jsme hráli fotbal hluboko v lese. Byla to celkem zábava, byl jsem s Carlislem a vyhráli jsme.

Zaparkoval jsme těsně před vchodem do centra a Alice už mě a Emmetta táhla do nejbližšího obchodu s obleky. Ihned na mě naházeli tři obleky a strkala ke kabinkám.

„No jo, no jo, vždyť už jdu!“ bručel jsem mezitím, co jsem odhrnoval závěs od kabinky. Nechápavě jsem civěl na tu dívku, co tam stála jen v podprsence a kalhotkách. Zuřivě se na mě otočila.

„Co tu chceš pitomče? Vypadni! Obsazeno!“ zaječela na mě.

„Omlouvám se,“ vysoukal jsem ze sebe a zatáhl závěs. Ještě několik sekund jsem nechápavě civěl do prázdna. Žádné myšlenky? Proto jsem o ni nevěděl. A další věci jsem si všimnul. Ty vlasy! Ty od někaď znám! Ano! Z té vize. To nemůže být ona! V té vizi vypadala tak... tak nevinně. Kdežto tohle byla celkem ďáblice. No, vlastně co já vím. Kdyby mě někdo takhle vyrušil v kabince neoblečeného, asi bych se patrně choval stejně jako ona. Než jsem se vzpamatoval, vyšla z kabinky.

„Co vejráš jak vejr? Můžeš uhnout?“ vyjela na mě opět. Tak jsem se přece jenom nesekl. Byla trochu drzejší. Zkoumavě jsem si ji prohlédl. V obličeji byla hezká. Ne. Byla krásná, dokonalá. Stále ke mně nedorazily žádné myšlenky. Cože? Jakto? Byl jsem z toho naprosto v šoku. To se během celé mé existence vůbec nestalo! Selhal jsem? Přestala má schopnost fungovat? Porozhlédl jsem se okolo a zaposlouchal jsem se. Ne, nepřestala fungovat. Jen na ni neplatila. Proč? Ani jsem si nevědomil, že na sebe stále zíráme. A pak jsem se nadechl. Ta vůně! Můj bože! Ještě, že jsem byl nedávno na lovu, jinak bych si ji vzal hned na místě. Asi si vůbec neuvědomila, jaké ji hrozí nebezpečí a opět se na mě obořila.

„Hodláš mě tu držte dlouho nebo můžu jít?“ sjela mě pohledem. Nedělalo mi to moc dobře. Měla něco v tom pohledu. Něco zlého. Zajímavé, to já jsem měl být ten děsivý.

„Jistě, promiň. Jen se mi zdálo, že tě odněkad znám.“ Usmál jsem se na usmířenou. Ona ten úsměv ignorovala.

„Leda tak ze snu,“ ušklíbla se znechuceně a vydala se k pokladně. Tak s touhle, že já budu tančit? Tak to bude, přinejmenším zajímavé. Takové kuře, kdyby jen věděla, co jsem. Patrně by ji sklaplo.

„Edwarde, chceš, abych ti utrhla hlavu nebo už zalezeš do tý kabinky?“ zasyčela, pro lidi neslyšně Alice. Zalezl jsem teda do kabinky. Nechtěl jsem být bez hlavy, špatně by se mi koukalo. Když jsem si vysvlékl kalhoty, vypadly mi klíče z kapsy. Shlíbl jsem se a v tom uviděl něco co nepatřilo mně. Byl to řetízek s přívěškem. Ten přívěšek byl velmi zvláštní. Byl to nějaký znak, neznal jsem ho. Hm. Naše rodina má taky svůj znak, švihl jsem pohledem k pravé ruce, kde byl můj náramek.

Strčil jsem řetízek do kapsy od kalhot a rozhodl se, že jí ho vrátím na první hodině. Přece s ní budu tančit ne?

Oblek mi padl, samozřejmě jak jinak. Alice to měla v oku, nevím nač jsem to musel zkoušet. S Emmettem to bylo horší. Za boha si to nechtěl obléct a podupával jako malé děcko. Házel na mě vražedné pohledy, když jsem se mu smál z křesla v rohu obchodu. Byla na něj vážně pěkná podívaná. Nakonec jsme museli sehnat pro Jaspera boty, což nám zabralo taky jen pár minut. Alice má vkus, to se jí musí nechat. Na cestě zpět k autu mě Alice zastavila. Věděla samozřejmě o tom řetízku.

„Ten řetízek jí můžeš vrátit teď, podívej...“ ukázala k autu, které stálo vedle toho našeho. Měla malé černé BMW kupé. Pěkný autíčko, na Volvo ovšem nemá.

„Ne, radši to nechám na později,“ odmítl jsem, v představě jak na mě zase vyjede. Byla protivná. Škoda. Na to jak byla hezká, se mohla chovat vřeleji. Když jsem otvíral dveře od auta, otevírala je taky. Střetla se s mým pohledem. Nebyl to přátelský pohled. O to víc jsem roztáhl svůj úsměv. Nakrklo ji to, ještě více přimhouřila oči a já vyprskl smíchy. Uraženě nasedla do auta, rychle nastartovala a odjela.

„Edward se naučil flirtovat! To bysme měli jít oslavit do Mekáče!“ šaškoval Emmett. Pobaveně jsem zakroutil hlavou.

„Ale ona se natvářila moc přátelsky. Takže se vlastně nic moc nenaučil,“ podotkl Jasper. Emmett se na mě zašklebil. Neměl ses mi smát! poslal mi v duchu.

„Promiň Emme, nemohl jsem si pomoct. Ještě nikdy jsem totiž neviděl upíra – batole,“ vrátil jsem mu to.

Tohle nebyla ta dívka z vize. Nemohla. Tahle byla zvláštní, nebezpečná. Že bych se pletla? Ne, nemohla to být ona. Ale ta podoba. Nemožné, mumlala Alice v mysli.

„Alice...?“ Otočil jsem se na ni ve zpětném zrcátku.

„Nic, jen úvahy. Znáš to,“ usmála se na mě křečovitě a ihned se začala v mysli zaobírat krajinou, která nás míjela.

1.kapitola Shrnutí povídek 3.kapitola

Autor: Danca95 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tanec života - 2. kapitola: