Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tak to není fér! 9. kapitola

01.08.2012 (10:00) • TerryBells • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1652×

Tady jsem udělala nový trailer. (Ten předchozí nestál zanic!)

Pokud bude mít někdo zájem, tak mu taky můžu vyrobit trailer. :)

9. kapitola

Letiště:

                                                                       Alice:

„Jé, super, Jaspere! Jsi snad první, kdo jde se mnou dobrovolně. Ale nemysli si, že tě budu šetřit,” šibalsky jsem se usmála.

U nás doma to vypadalo jako po výbuchu, Esmé byla celkem smutná, protože tento byt jí dal celkem zabrat. Ale už se těšila do Londýna, řekl mi to Jasper. Poznal to podle jejich pocitů.

„Esmé,” křikla jsem.

„Musíš nás odhlásit ze školy,” křikla jsem. Odpovědí mi bylo jenom zamručení.

No co, já jí to řekla.

Ředitel bude asi nadšen, že jeho nejlepší, a teď i nejproblémovější studenti zmizí.

Už se těším na nové studenty, jak na nás budou čumět a budou nás chtít pozvat na rande.

Londýn, moje bolestivé, ale i radostné místo. V Londýně jsem se totiž narodila, a byla znovuzrozena.

Někdo zaklepal u mě v pokoji.

„Dále.” Dveře se otevřely a v nich stál Jasper.

„Alice, půjdeme už?” zeptal se nervózně. 

„Jasně, jen si něco vezmu, počkej na mě v garáži. Vezmeme moje auto? Motorkou se mi fakt nechce,” řekla jsem možná trochu panovačně.

„Ale proč? Proč nevezmeme motorku?” zeptal se zklamaně.

„Dokážeš si představit, jak celý nákup vláčíme na motorce?” zaptala jsem se.

„Fajn, Alice, ale řídím já.” Rychle zmizel, abych mu na to nemohla nic říct! Jen počkej!!!

Bože, ten je sladkej. Alice! okřikla jsem se. Takové myšlenky!

Najednou do pokoje vrazil Edward.

„Alice, Alice, Alice.” Smál se, ale já jsem zavrčela.

„Ale no ták, ségra, mě nevadí, že se ti líbí můj bratr.”

„Ale mně se nelíbí, odkud to máš?” Taková hloupost, co jsem to řekla?

„Alice, já ti umím číst myšlenky. Nechej mě, abych tě citoval,” odkašlal si, jako by měl projev před celým národem.

„Bože, ten je sladkej.” Mezitím přišla do pokoje Bella.

„Kdo je sladkej?” zeptala se a pohled měla přilepený na mně.

„No jen ať ti řekne, co se děje.” Bella se uchechtla.

„Tak už jsi ji přečetl, že se jí líbí Jasper?” Doprčic, odkud to ví?

„To nevím, Alice,” odpověděl Edward na mou myšlenku.

Hej, moje hlava je soukromá, čti si mysl někomu jinému! Chtěla jsem to říct nahlas, ale co z toho, když si to stejně přečte.

„No, myslím, že by to nebyla taková legrace. Číst mysl někomu jinému,” odpověděl, jak jsem čekala.

Ze dveří na mě vykoukl Emm.

„Tak co, už to přiznala?” ptal se Edwarda, jako by se nechumelilo.

„No, mně v myšlenkách ano, ale nahlas ještě ne,” vysvětloval Edward.

„Můžete mi říct, o co jde?” dívala jsem se na ně skoumavým pohledem.

„Oni se vsadili,” řekla Bella s úsměvem na rtu.

„Vsadili se o to, jak dlouho to bude ještě trvat, než se dáte dohromady,” dokončila Bella. Najednou se ozval Edward.

„Bells, jak o tom víš?” Bella se uchechtla a podívala se na Emmetta.

„Dotkla jsem se nenápadně Emmetta, když sledoval zápas. On totiž myslel na nějakou sázku a Jaspera. Potom jsem se nanápadně zeptala nahlas, jak to vidí s Jasperem. A on se začal na plné kolo smát, nechápala jsem to moc, ale pak jsem na něj nenápadně položila ruku a on mi to všechno řekl.” Koukala jsem na Bellu jako na vrata od chlíva.

„Emmette, ty jsi vážně idiot,” oznámil Edward. Emmett se podíval na zem a asi se šel vyvzlykat Rose.

Zezdola na mě křikl Jasper, jestli už jdu. Málem bych zapomněla.

„Už jdu, Jaspere,” křikla jsem a upíří rychlostí jsem se dostala k autu.

„Tak kam to bude?” Přemýšlela jsem.

„Co třeba New York?” Usmál se.

„Lidi, budeme tu tak za týden, jedeme do New Yorku,” křikla jsem na všechny.

„Týden?” Podíval se na mě se strachem Jasper.

„No, můžeme tam být i déle.” Když jsem viděla jeho výraz, musela jsem se uchechtnout.

„Neboj, to bych ti neudělala,” mrkla jsem na něj.

Už jsme byli na letišti, když vtom do mě narazil nějaký kluk.

„Pane Bože, moc se omlouvám. Nestalo se vám nic?” Tak tomu jsem se málem začala smát.

„Nic se neděje, to je v pohodě,” odpověděla jsem.

„Vážně? Jsem takový nešika, ještě jednou se omlovám. Mimochodem jmenuji se Matt,” řekl s jistřičkou v očích.

Ale ne, on mě chce balit? Teda dost blbá záminka. Praštit do někoho, a pak mu vnutit své jméno a později i telefon.

„Já jsem Alice, a ještě jednou, vážně se nic nestalo.” Potutelně se na mě usmál.

„Kam jedeš?” zeptal se mě.

„Do New Yorku a kam ty?” Během našeho rozhovoru jsem pořád očima hledala Jaspera.

„Já tam taky jedu.” No paráda...

„Víš, už budu muset jít. Hledám svého přítele a už mám o něj srach.” Když jsem řekla slovo přítel, objevil se mu na tváři uražený výraz.

„Ale no ták, chvíli bez něho vydržíš. A navíc máš mě.”

„Promiň, ale nerozumím ti,” řekla jsem zmateně, hrála jsem blbku.

„No není to jasné? Asi tě miluji. Jsi jako anděl, který spadl z nebe.” Jaspere, kde jsi?

„No, tak ahoj.” Při ahoj mě popadl za loket a cloumal se mnou.

„Pusť mě!” Nevěděla jsem, co mám dělat. Svoji sílu jsem asi těžko mohla použít.

„Ale no ták. Koťátko, chceš si hrát, jo?” Chtěla jsem mu zlomit ruku.

„Ona ti řekla, že ji máš pustit.” Stál tam...

Autor: TerryBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tak to není fér! 9. kapitola: