Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tabula Rasa - 33. kapitola

Můj velkej bráška


Tabula Rasa - 33. kapitolaKdyž mysl probouzí se do nového rána, je jako čistý papír nepopsaná. Kdo vrátí vzpomínky té duši ztracené? Kdo mraky z nebe pochmurného zažene? 33. kapitola - Eden

Ze sladkého nevědomí mě vytrhl chladný dotek. Probrala jsem se a uvědomila si, že jsem stále ve vaně a spím.

„Dávej mi na sebe pozor, lásko,“ zašeptal usměvavě Josh. Opíral se bradou o vanu a hladil mě na tváři. Díval se na mě se zvláštním pohledem v očích. Naskočila mi husí kůže a mé tělo se roztřáslo. Četl to? Střelila jsem očima po deníku, ale ležel stejně, jako když jsem ho odložila.

„Je ti zima, viď? Pojď ven,“ vybídl mě Josh a zvedl osušku. Zaváhala jsem. Opět se usmál a zavřel oči. Vzala jsem si od něj ručník a omotala si ho kolem těla.

„Udělám nám horký čaj,“ dodal a vyšel z koupelny. Vyfénovala jsem si vlasy a vydala se zkoumat skříň. Venku bylo ještě světlo, tak mi přišlo líto propásnout první sněhovou nadílku. Přestože jsem ji přivolala já. Natáhla jsem si džíny a hnědý rolák. Obula boty a vykráčela z pokoje. V kuchyni bylo slyšet bublající vodu v konvici a Josh se díval nepřítomně z okna.

„Pojď se projít,“ vybídla jsem ho.

„Chceš zase marodit? Teď jsi vylezla z vany, blázne,“ smál se a objal mě.

„To zvládnu. S tebou to zvládnu,“ ujišťovala jsem ho.

„Ukážu ti svoje oblíbené místo, chceš?“ rozzářil se. Souhlasně jsem přikývla a nechala se odvést k autu.

„Edward má s Bellou louku. Emmett, to je ten obr, má s blonďatou Rose rokli. Alice s Jasperem nejspíš nemají své oblíbené místo, ale Carlisle s Esme mají jezero. Já před rokem objevil za Forks zvláštnost,“ vyprávěl vzrušeně. „Je to ovocný sad. Tedy spíš opuštěný ovocný sad. Nikdo tam nechodí a je tam spousta stromů. Jabloně, to koukáš co?“ dodal když viděl můj překvapený výraz. Ve Forks jabloně?

„Taky jsem byl v šoku. Jablka jsou trpká a nepoužitelná, ale podzim  a zima… Pohádka,“ vzdychal. Za cedulí s nápisem města odbočil a pokračoval rovně.

„Když jsem tě poprvé uviděl, musel jsem to jít těm jabloním říct. Slíbil jsem jim, že tě jednou přivedu, když se mi povede tě získat, ale nepovedlo se mi to. Získala sis ty mě,“ smál se. „Snad jim to nebude vadit,“ dopověděl.

„Proč myslíš, že sis mě nezískal?“ zeptala jsem se tiše.

„Víš, když jsi podpálila můj pokoj a pak na něj poslala vzápětí tornádo, došlo mi, že je něco špatně. Bála ses vztahu, to chápu, ale proč mě? Pak jsem na to přišel. Jsi jedna z těch holek, co se spoléhají jen na sebe, což je do určité míry chvályhodné,“ culil se. „Já tě kvůli tomu snad miloval ještě víc, ale bál jsem se, co by mohlo přijít příště a tak jsem to vzdal. Jsem srab, co? Rozhodl jsem se takovým situacím vyhýbat, ale dalo to práci, protože ty jsi snad zaujala opačný přístup. Proto si myslím, že jsem si tě nezískal. Kdyby ano, nebyly by ty katastrofy,“ zakončil svůj dlouhý projev a zastavil.

„Musíme kousek pěšky,“ vysvětlil.

Vzal mě za ruku a couravým krokem se přemístili do sadu.

Josh mi vyprávěl o svém dětství, o rodině a o životních situacích jednotlivých členů. O povahách a o jejich životě. Proč neloví lidi a jak se k nim dostali vlkodlaci. Proč je většina z nich po smrti, když mohli žít. S každým jeho slovem jsem si byla víc a víc jistá.

„A pak Seth odjel s Maggie do Irska a…“

„Miluju tě,“ přerušila jsem ho. Josh se na mě podíval s překvapeným výrazem.

„Co jsi říkala?“ vyhrkl.

„Že tě miluju,“ smála jsem se. Josh vydechl a měl pusu dokořán.

„Páni,“ zašeptal sotva slyšitelně.

„Ehm, čekala jsem jinou reakci,“ povzdychla jsem si trošku dotčeně.

„A jakou bys chtěla?“ vyzvídal. Zastavil se a díval se mi do tváře. Očima ji sjížděl a já se topila v ebenovém moři. „Mám ti říct, že jsi pro mě důležitější než vzduch, který dýchám? Že bez tebe se už nikdy nechci probudit? Že se o tebe bojím víc než o celý svět? Že ti chci k nohám položit vesmír? Co chceš slyšet? Čím ti udělám radost, Zázraku?“ zeptal se a nepřestával pátrat pohledem v tom mém.

„No, já myslela spíš něco v tom smyslu: Já tebe taky,“ vykoktala jsem rozpačitě. „Ale tohle bylo lepší,“ dodala jsem s rudou tváři. Musela jsem uhnout pohledem. Připadala jsem si jako malá školačka, která se přiznala k první puse pod učitelským stolkem. Josh se rozesmál a přitáhl si mě do náruče.

„Pojď, ty blázne,“ vybídl mě.

„Kam mě vůbec táhneš? Jestli mě tu někde zabiješ, tak uvidíš,“ varovala jsem ho.

„Lehl bych si vedle tebe, neboj,“ smál se. „Koukej,“ vybídl mě a ukázal před sebe. Sledovala jsem linku, kam ukazoval.

„Páni,“ vzdychla jsem unešeně. Přibližně sto metrů od nás stál obrovský strom. Větší než ostatní a aby toho nebylo málo, jediný nebyl schovaný pod baldachýnem sněhu.

„Je zvláštní. Asi to je jiná odrůda,“ spekuloval. Ten strom se tam tyčil a vládl celému sadu. Pustila jsem Joshovu ruku a spontánně se rozeběhla k onomu králi.

„Čím to, že dny se mi teď zdají jak louka plná květů v máji, a když jsem s tebou, slyším snad v hlavě i housle sladce hrát,“ přeříkávala jsem si v duchu jednu ze starších básniček, která mě okamžitě napadla. Nemusela jsem přemýšlet, co bude dál. Na velkém stromu se objevily malé pupeny, který se pomalu proměnily v poupata a následně v kvítky. Spousta bílých květů uprostřed zasněženého sadu. I tráva okolo se zazelenala a sníh ustoupil té kráse o pěkný kus. Nebe mi pomohlo. Protrhly se mraky a slunce pohladilo nejen sad, ale i mou tvář.

„Jsi kouzelná, Lure,“ vzdychl Josh.

„Minule jsi to říkal jinak,“ vzpomněla jsem si a Josh ztuhl.

„Jsi…  moje… Lure,“ zašeptal opatrně a čekal na mou reakci. Usmála jsem se a jako malé dítě se opět rozeběhla k němu. Roztáhl ruce a schoval mě ve své náruči. Bezpečné, láskyplné, silné a mé.

„Moje, moje, moje… Nikoho jiného,“ šeptal mi do vlasů a zvedl mě na rukou.

Jeho rty se setkaly s mými a mým tělem projela vroucí vlna. Připadala jsem si jako sopka před výbuchem, když mě nesl k rozkvetlému stromu a nepřestával mě líbat. Vnímala jsem, jak mě pokládá do měkké trávy a přejíždí mi dlaní po těle. Jak jeho dech pálí a ruce hoří jako suchý led. Srdce jsem měla až v krku a byla neuvěřitelně šťastná. Chtělo se mi křičet, když mi přejel jazykem po klíční kosti a sevřel mé boky v dlaních. „Jsem tvá a doufám, že to víš, a tvoje náruč je má skrýš… jen s tebou, lásko, zdá se mi, že nebe mám i na zemi…“ Josh mi tiše zasténal do ucha, když jsem se přitiskla k jeho tělu. Vnímala jsem jeho dlaň na břiše a uvědomovala jsem si, že mi přetahuje svetr přes hlavu. „A chci ti dát vše, co je mé, ať jak dvě řeky splyneme… a jako k noci patří den, já patřím k tobě, k tobě jen…“ Pomohla jsem mu z jeho mikiny i trička a pohladila ho na nahé hrudi. Odtáhl své rty od mých a chvíli se jen tak díval. Zářil kdesi uvnitř a to světlo mu čišelo z očí. Usmála jsem se a jeho nejistá tvář zněžněla. Nepřestával mě hypnotizovat pohledem, když mě zbavoval zbylého oblečení.

a celá se ti odevzdám,“ zašeptala jsem už nahlas. Tak moc jsem si přála, aby to věděl stejně jistě jako já.

Už z tebe sladkou závrať mám… zakončil Josh a opět mě hladově políbil. Celý svět se mi zatočil a splynul v jednu jedinou šmouhu. Nebyl důležitý. Ne, když mě tu objímal Josh a  já se mohla dotýkat jeho pevného těla, líbat jeho sladké rty a vychutnávat si souhru našich obnažených těl pod rozkvetlou jabloní.

Když se naše těla spojila, chtělo se mi v jednu chvíli utéct. Zášleh bolesti mě nutil semknout nohy k sobě, ale jeho boky mi to nedovolily.

„Omlouvám se, ššš, promiň, promiň,“ šeptal mi něžně do ucha a bolest v jeho v hlase byla ozvěnou té, co jsem cítila v těle. Nehýbal se, jen mi šeptal sladká a uklidňující slova a hladil mě po vlasech. Spolkla jsem slzy a zkusila se nadechnout. Něžně mě líbal, kreslil cestičku z polibků od ušního lalůčku přes krk dolů a když se dostal k mým ňadrům, v těle mi znovu rozkvetly jistřičky touhy.

Když se opět pohnul, měla jsem pocit, že tu bolest vyhnal pryč. Někde hluboko ve mně se zrodila vášeň  a sílila jako mořský příboj. S každým jeho pohybem jsem byla blíž nebi, vlny vzrušení se valily mým tělem a stoupaly stále výš, až nakonec už nebylo kam. Josh zasténal, prohnul se v zádech a naposledy se přitiskl co nejblíže k mému klínu. Za víčky mi vybuchl vesmír. Zalapala jsem po dechu a přitiskla se k jeho tělu v křeči uvolnění. Sklonil se a něžně mě políbil. Pak se položil vedle mě a konečky prstů mě pohladil po bříšku.

Schoulila jsem se do klubíčka a přitiskla mu hlavu na hrudník. Styděla jsem se. Josh si mě neustále prohlížel a já nevěděla, kam s očima. Zvláštní bylo, že kolem stromu byl vážně máj a nejen květy a trávou, ale i teplem. Joshova hruď příjemně chladila mé rozpálené tělo. Přes doutnající oheň v mém klíně jsem byla nejšťastnější pod sluncem i měsícem. Nikdo nemohl říct, že má víc než já.

A pak mě bodlo u srdce. Vzpomněla jsem si na tetu. Pro vlastní slast jsem zapomněla na její záchranu. Jak sobecká jsem?

„Děje se něco?“ zašeptal Josh.

„Vůbec nic, mělo by?“ zeptala jsem se opatrně. Joshua mě pohladil po nahých zádech a nadechl se. Zvedla jsem hlavu a setkala se s jeho pohledem.

„Stejně se to neobešlo bez pohromy, že?“ vzdychl smutně. Nechápala jsem. O čem to mluví?

„Pohroma?“

„Lituješ toho,“ zašeptal a začal se oblékat.

„Já?“ vyhrkla jsem.

„A já snad? Vidím, jak jsi umučená a zamyšlená.“

„To je kvůli tetě, ne kvůli tobě.“

„Určitě?“ zadíval se na mě nedůvěřivě a já si s úžasem uvědomila, že je opravdu nejistý.

„Věř mi,“ usmála jsem se. „Dám cokoli za tvoji důvěru.“

Zadíval se na mě a já sledovala, jak se jeho výraz mění a v očích se znovu rozhořívá plamen.

„Cokoli?“ špitl šibalsky a zahodil napůl oblečené tričko.

„Tak tohle je lepší než platební karta,“ smála jsem se, když mě znovu bral do náruče.

„Není, tímhle si koupíš jen mě, opovaž se takhle platit jinde,“ zasténal a opět mě políbil…

 

***

 

Domů jsme dojeli těsně před půlnocí. Všude bylo ticho jako v hrobě. Nikde ani živáčka.

„Potřebuju sprchu,“ zaskučela jsem a nečekala na odpověď.

Vychutnávala jsem si vodu, která mi padala na obličej a zahřívala prochladlou a bolavou kůži. Byla jsem vyčerpaná, ale adrenalin ve mně mi dával neuvěřitelný pocit štěstí. Našla jsem poslední díl skládačky. Teď jsem byla celá a funkční. Síla nebyla v magii, ale v lidech, a kouzlo nebylo v lidech, ale ve víře, napadlo mě. Strnula jsem pod proudem vody. Jak by mohlo kouzlo fungovat, když tu není jeho autorka?

„Musím napsat svoje!“ zašeptala jsem překvapeně. Šokovalo mě, že jsem na to nepřišla mnohem dřív. Nemohla jsem použít tety verše. I když je psala Lure, nebyla jsem to já!

Vyběhla jsem ze sprchy a vytáhla deník. Otevřela jsem na prázdné stránce a bylo to jednodušší, než se mohlo zdát…

Volám vás, volám do temné noci,

volám vás, duchové, silou své moci,

voda a oheň, země a vzduch –

volám vás, přijďte v magický kruh!

Musíte poslechnout  teď jen můj hlas,

otevřít průchod a zastavit čas,

otevřít bránu, nechat mě jít,

do jiných světů teď mě propustit!

Mám s sebou lásku, mám její dar,

mé srdce udrží tvých rukou pár,

jsi moje kotva, záchranný pás,

mám se kam vrátit, když věřím v nás.

 

Když jsem to dopsala, naprosto přesně jsem věděla, proč moje verše předtím nefungovaly ani špatně. Já měla Joshe. On mě držel za ruku, a podpořil mě. To byla ta kotva z tetina deníku. Proto jsem to mohla říct tisíckrát špatně a nepohnula jsem se z místa. Tohle bude fungovat. Dostanu se tam a pak zpět. Po zádech mi naskočila husí kůže a nejen z toho, že mi došla ta děsivá skutečnost s verši, ale i proto, že se za mnou ozvaly tóny kytary a Joshův nezaměnitelně sladký hlas.

Moje sexy kotva!

Předchozí Mé shrnutí Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tabula Rasa - 33. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!