Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Strejda vlkodlak - druhá kapitola

sddedf


Strejda vlkodlak - druhá kapitolaTakže, psaní téhle kapitoly mě neuvěřitelně bavilo, i když pořádně nevím proč. Navíc se v ní nic moc neděje a je spíš kratší, ale každopádně doufám, že si jí užijete stejně jako já a necháte mi další z těch milých komentářů, které jsem našla u prvního dílu. :P
A jak jsem říkala, berte to s nadhledem! ;)

Edit: Článek neprošel korekcí!

2)

Strejda vlkodlak - Jako žít se švábem...

Vrátila jsem se z města asi až za pět hodin. Předtím jsem prostě musela zdrhnout, nehodlala jsem absolvovat delší test na odolnost svých nervů. Jednoduše jsem vypadla ven, nasedla do svého náklaďáčku – ano, je absolutní zázrak, že ještě pořád jezdí – a zastavila se až u toho nového nákupního střediska o čtyři bloky dál. Trochu mě zamrzelo, když jsem tak procházela kolem výloh a dívala se na všechny ty lidi, kteří ze stojanů nosili haldy oblečení, a ty si následně kupovali. A já, když jsem si vzpomněla na svou peněženku, skoro se mi chtělo brečet. Jsem blbá.

Kdybych neměla Nessie, pravděpodobně bych teď dodělávala vysokou a stalo by se ze mě něco jiného než uboze placená recepční. A kdyby mě ten zpropadený upír neopustil, pravděpodobně bych teď seděla v drahé vile, odmítala haldy cenných darů a smála se se svým manželem naší malé dceři, jak si nemotorně zavazuje tkaničky. A já bych ji viděla naprosto dokonale, protože bych byla jednou z nesmrtelných… Povzdechla jsem si.

Ale Edward je vůl a Ness bych nikdy nedala, tudíž mi musí stačit to egoistický pako s drahým bytem.

„Ahoj, jsem zpátky,“ oznámila jsem mu a pověsila si mikinu na věšák. Venku bylo docela teplo.

„Vypadá to, že mě to zajímá?“

„Díky, taky se mám dobře!“ zavrčela jsem a dřepla si vedle něj na sedačku. Jacob vytřeštil oči a - jako bych byla kyselina sírová - odsedl si ode mne co nejdál. Já jen pokrčila rameny a přisunula se k němu blíž, abych si mohla dát nohy vedle něho na stoleček.

„Co si ksakru myslíš, že děláš?“ vyjel Jake a pokusil se mě odstrčit.

„Sedím,“ osvětlila jsem mu. Vážně mě štvalo, na co si hrál. Jako bych byla špína. Jako by se o mě ještě před pár lety nesnažil! Jako by mi netvrdil, že mě miluje!

„Tak si sedni někam jinam,“ sykl uraženě a podrážděně přidal hlasitost u nějakého zápasu v televizi.

„Tady je to pohodlné…“

„Zatraceně. Jdi. Pryč. Z mojí. Sedačky! Nechávám tě tu bydlet, ale jen z jednoho mizerného důvodu, kvůli Sethovi! Nemám nejmenší potřebu ti ještě přenechávat svůj nábytek! Zabralas mi moji pracovnu, už proto bys mi měla vařit aspoň dva týdny!“

„Chudáčku!“ zaprskala jsem a znechuceně se odtáhla. Tak on to myslí vážně? Vážně mě tolik nenávidí? Jen kvůli mému dítěti? Chvíli jsem měla chuť se tu rozbrečet a na kolenou prosit, ať je na mě aspoň trochu milý… Pak mi ale došlo, co jsem si slíbila. Budu silná, budu hrát jeho hru. Usměvavá, zákeřná a jízlivá. V žádném případě vstřícná nebo ohleduplná. Odfrkla jsem si a zvedla se ze sedačky. Vybalila jsem si poslední věci, naskládala je na svá nová místa, a když jsem měla cestu opět kolem Jacoba, jednoduše jsem mu oznámila: „Jdu si dát sprchu.“

„Další z informací, bez kterých bych nedokázal žít, vážně, Bello.“ Zakoulela jsem očima a odpochodovala z místnosti. Cestou jsem přemýšlela, jak je možné, že mé jméno v jeho podání zní takhle. Když na mě někdo křičel, říkal mi vždycky Isabello. Nikdy mi nikdo neřekl Bella tolik nenávistně a opovržlivě.

Pod sprchou jsem stála minimálně půl hodiny a pocit marnosti stále ne a ne zmizet, když jsem uslyšela naléhavé zaklepání.

„Co tam zatraceně děláš tak dlouho?“ zavrčel Jacob. „Pokud se snažíš utopit, tak nespěchej. Ale protože předpokládám, že koupel přežiješ, tak sebou zatraceně hodně rychle hni! Rád bych se totiž umyl ještě dneska, jestli s tím tedy souhlasíš!“

„Jsem tady sotva deset minut, dej mi ještě chvíli!“ zaskučela jsem a chvíli pozorovala oblak páry, kter se ze sprchy vyhrnula po otevření prosklených dveří.

„Jsi tam daleko dýl jak deset minut. Byl bych rád, kdybys už vypadla.“

„Tak mi dej chvíli, ať se obleču,“ zavrčela jsem a párkrát si projela vlasy hřebenem. Neuvěřitelné, jak jsme se spolu dokázali bavit. Vážně konverzace na úrovni. „Nebo mě chceš vidět nahou?“

Žádná odpověď.  Zakřenila jsem se a začala se pomalu oblékat, v co největším klidu, abych si nemusela všímat vytrvalého podupávání před dveřmi. Po dalších pěti minutách strávených před zrcadlem, kdy jsem si vlasy česala na všechny strany a zkoumala jejich délku, tvar a konzistenci, a dokonce už i já se začínala nudit, usoudila jsem, že je ten pes vydušený dost na to, abych už mohla vylézt. Dveře s cvaknutím povolily a já se jen rádoby otráveně prosmýkla kolem zuřícího Jaka.

„No konečně! Za tu dobu, co se ty oblékáš, bych stihl vylézt na Everest, oběhnout zeměkouli třikrát dokola a napsat o tom cestopis,“ zaprskal a zabouchl mi koupelnové dveře přímo před nosem. Jen jsem pokrčila rameny a chystala se odejít do své nové ložnice. Zaslechla ještě nějaké nadávky na louži a mokro, ale rozhodla jsem se to ignorovat. Místo toho jsem si zalezla do postele, do ruky si přitáhla telefon a vytočila číslo na Charlieho.

„Ahoj, mamí!“ zavýskal mi do ucha jemný dívčí hlásek a mně se po tváři okamžitě rozlil nefalšovaný šťastný úsměv.

„Zlatíčko, jak se máš? Kdepak máš dědu?“

„Děda Charlie je v kuchyni a dělá nám večeři,“ oznámila pohotově a začala cosi žvatlat. Kdykoliv jindy by mi skutečnost, že je můj otec v kuchyni a vaří, přivedla alespoň srdeční zástavu. Naštěstí jsem ale měla jistotu, že jeho vaření nespočívá v ničem složitějším, než je ohřívání v mikrovlnné troubě. Sama jsem se obětovala a těch několik sklenic mu navařila. „Dneska budeme mít špagety a na ty se já moc těším. Dáš si dneska taky špagety, mami?“

„Možná,“ přitakala jsem a nepřestávala se usmívat. „A víš, co se stalo? Už máme nový domov!“ prozradila jsem jí tajemně a udiveně zkoumala tu hořkou pachuť na jazyku při vyslovení toho slova. Domov. S Jacobem Blackem, který se chová jako idiot. Fuj!

„Jů! A jaký mám nový pokojíček? Je hezký? A co zbytek nového domova?“

„Pokojíček máš společně se mnou, zlato. Ale jinak je to moc pěkný bydlení. Určitě z něj budeš nadšená.“

„S kým to mluvíš, Renesmé? Dej mi ten telefon…“ slyšela jsem z druhé strany telefonu nabručený mužský hlas a nějaké šramocení, to když Ness předávala mobil Charliemu.

„Moc se omlouvám. Kdo je?“

„Ahoj, tati,“ zakřenila jsem se.

„Jé, Bells. To je dost, že voláš. Tak co bydlení? Je Jake v pohodě?“

„Ani mi o něm nemluv. Chová se hůř, jak vypadá, věř mi,“ procedila jsem skrz zuby jízlivě, s pohledem upřeným na dveře od ložnice.

„Určitě to nebude tak zlý, dřív jste si spolu rozuměli.“

„Ty a tvá naivita.“ Už pěkných pár let jsem si nedávala pozor na jazyk, určitě před Charliem ne. Teď se z druhého konce telefonu ozývalo jen neidentifikovatelné chrčení.

„A určitě si o něm nic tak strašného nemyslíš ani ty. Vždyť ses k němu nastěhovala… To bys určitě neudělala, kdyby sis o něm myslela to, co pořád říkáš.“

„Bydlím u něj proto, že… nemám jinou možnost.“

„Ale nepovídej, doteď to taky šlo, hm?“ zasmál se otec a něco nesrozumitelného zažvatlal na Renesmé.

„Hm.“ Tu informaci o tom, že mě sesadili, jsem si hodlala nechat pro sebe ještě pěkně dlouho. Minimálně navždycky. Protože kdyby se to dozvěděl, rozpoutal by Charlie záchrannou misi století a pravděpodobně by mě začal dopovat penězi způsoby, které by dokázal vymyslet jen on. A to jsem samozřejmě nechtěla. Žádné milodary.

„Tak dobře, zlatíčko. Hezky se u Jaka zabydli, já se na vás přijedu podívat, až… Víš ty co? V neděli si s Ness uděláme výlet, abys sem nemusela. Odvezu ji k tobě a rovnou si prohlídnu tu zašívárnu, kterou si ten blbec nevychovanej vybudoval.“

„Dobře, tati,“ odvětila jsem s úsměvem. „Asi byste se měli jít najíst, ne?“

„Zatraceně! Vždyť já pořád ohřívám ty špagety!“ zhrozil se a já se začala smát. „Tak jo, měj se krásně, vyřídím za tebe Ness dobrou noc, jo? Ahoj!“ A zavěsil.  Opřela jsem se o vysoké dřevěné čelo a zhluboka nasála příjemnou dřevitou vůni, která tu pohlcovala celou místnost. Pach nového nábytku, čerstvě vypraného povlečení – které jsem si samozřejmě přivezla já! – a nově zabydlený pokoj na mě působil příjemným dojmem. Až moc, vůči pravdě, že je to v jeho bytě.

Tiše jsem vklouzla do kuchyně, obratně do sebe naházela jogurt s banánem a tak, že si mě Jacob okupující televizi ani nevšiml, se vrátila zpátky do ložnice.

Spát se mi ještě nechtělo, a tak jsem přemýšlela. O Renesmé, o tom, jak se jí tu asi bude líbit. Nejspíš hodně, protože vždycky hrozně ráda spala se mnou v jedné posteli a vzhledem k tomu, že náš nový pokoj obsahoval pouze velkou manželskou postel, se Ness pravděpodobně poměje. Usmála jsem se v blaženém očekávání a představě, že už jen za tři krátké noci ji budu mít zpátky u sebe. Moji malou holčičku. Ach jo, nikdy bych neřekla, že se mi po ní může tolik stýskat…

„Co tady krucinál chceš?“ slyšela jsem i skrz dveře zaprskat Jacoba. Dost jsem sebou škubla a uvědomila si, že při tom nevinném přemýšlení jsem málem, vlastně uplně, usnula. Ale teď už mi zvědavost nedala jinak než zjistit, co se stalo. Přetáhla jsem si přes hlavu dlouhou pánskou a vytahanou mikinu a vykoukla ze dveří.

„Sethe?“ zamrkala jsem a mávla na vysokého kluka stojícího přede dveřmi.

„Ahoj. Vidím, že ještě oba dva žijete…“ zasmál se a vydal se na dlouhou spletitou cestu do kuchyně, kde si sedl na židli. Byl teď tak napůl cesty ode mě i od Jacoba, který stál pro změnu u pohovky a v ruce držel ovladač. Netvářil se zrovna přívětivě.

„Jo, nasadila jsem silnou obrannou jednotku,“ potvrdila jsem a dřepla si na židli vedle něj. Jacob mezitím vybublal a pomalým egoistickým krokem se vydal blíž k nám. „Ale co tady děláš? Vždyť je půl jedenáctý, proboha…“ lamentovala jsem. Stejně jako Jacob jsem nebyla nadšená z toho, že tu je.

„No, neměl jsem co před spaním dělat a…“ Do řeči mu ale skočil nabručený Jacob. Stál opřený o linku a ládoval do sebe zbytky čipsů.

„Mohl sis pustit plyn. To je zábava,“ pronesl sarkasticky.

„Jo, prvních pár minut. Pak už je to možná trochu otrava,“ přidala jsem se a nevěřícně střelila pohledem po Jakovi, který málem vyprskl smíchy, i když se to pokusil zamaskovat.

„Vy dva se smějete? Spolu?“ zíral na nás rádoby ohromeně Seth a přeskakoval prstem z jednoho na druhého. „Sice nejsem nadšený z toho, že jsem střed vašeho zájmu já, ale aspoň nějaké pozitivum.“

„Tady nejsi ve škole, doktore. Tak mluv normálně,“ připomněla jsem mu a na rozdíl od pana domácího mu nabídla něco k pití nebo k jídlu. Odmítl.

„Jo, doktore. A až tě příště napadne nějaká stupidní věc, jakože bych u sebe potřeboval někoho ubytovat… raději si nejdřív vyčisti pusu, a i potom drž hubu, jo?“

„Tak takhle jsem to teda nemyslela!“ zaútočila jsem a žasla, jak rychle se člověku dokáže změnit nálada.

„Ne? A jak jsi to teda myslela, paní dokonalá?“

„Klid, lidi! Já už asi půjdu, protože s vámi dvěma to nemá cenu. Zajdu za vámi zítra odpoledne. Protože jste jak malí parchanti, co potřebujou dozor. Panebože, a to mám být já ten nejmladší…“ naříkal Seth cestou ke dveřím. Zabouchl za sebou dveře a mně bylo jasné, že mě teď nemine možná i pekelně dlouhá hádka s panem dokonalým. Zamračila jsem se na něho a výhružně vystrčila hlavu, abych si připadala silnější.

 


 

Tak, a je to za vámi. Vím, nic se nestalo, byl to spíš jen takový začátek, pár úvodních věcí... ale slibuju, že další už bude lepší. ;)

 

předchozí shrnutídalší



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Strejda vlkodlak - druhá kapitola:

 1 2   Další »
05.09.2012 [10:05]

EmpressJa ich vážne milujem Emoticon Emoticon Emoticon také iskrenie medzi nimi, žeby to uživilo aj menšiu elektráreň Emoticon Emoticon Emoticon

14. Kačka
09.11.2011 [14:41]

paráda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
úžasný téma a nápad Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.07.2011 [18:36]

BubulienkaPerfektné!!!!! Úžasné!!!!!!!!!!!!!! To je fakt sranda. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Gemm
27.07.2011 [16:33]

GemmDíííky Emoticon Emoticon Emoticon

11.
Smazat | Upravit | 27.07.2011 [13:31]

Jcob je teda... nemám slov, veľmi sa mi táto poviedka páči, teším sa na pokračko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Hiroko
27.07.2011 [12:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Mishule
27.07.2011 [12:28]

Super povídka a rozhodně se těším na jeji další pokračování!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.07.2011 [11:57]

ada1987 Emoticon Emoticon Emoticon

7. lis
27.07.2011 [11:41]

vyzerá to celkom zaujímavo Emoticon Jacob je celkom smiešny Emoticon Emoticon

27.07.2011 [11:00]

mokasinadokonalýý šup dalšííí jako

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!