Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Story before story - 7. kapitola

23.03.2010 (11:45) • Petronela, Eclair • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2498×

7. kapitola - Každý má tajemství

Nákupy v New Yorku, den čtvrtý - Edwardův pohled

Hned jak Beth usnula, vyhodil jsem vysátého Emmetta z pokoje. Prý nám šel vrátit jenom klíč, který si Beth zapomněla u Alice. Jen co se za Emmettem zavřel výtah, přešel jsem k posteli a opatrně, abych ji nevzbudil, jsem si lehl vedle Beth. Vypadala tak nádherně, když spala, skoro jako anděl. Celou noc jsem se na ni díval a teprve když se zavrtěla a probrala, jsem zjistil, že je ráno!

„Dobré ráno, andílku,“ pozdravil jsem ji a zadíval se do těch rozespalých očí.

„Dobré jak pro koho. Je mi hrozně špatně,“ odpověděla mi, a když jsem se na ni znovu podíval, opravdu vypadala víc bledě než normálně, „že dneska nemusím nikam chodit? Vím, že Alice bude zase vyvádět, ale na nějaké chození po obchodech nemám ani pomyšlení ani sílu,“ šeptala slabým hlasem.

„Jen ať Alice něco zkusí, v tomhle stavu tě ani nikam nepustím,“ odpověděl jsem jí a na Beth bylo hned vidět, že se jí trochu ulevilo. Pak jsem ale zaslechl něčí protivné myšlenky. No, nebylo to jen tak něčí, byly Aliciny. „Edwarde, otevři dveře!“ neochotně jsem se tedy zvedl z postele a šel Alici otevřít. Jen co jsem tak udělal, vřítil se do pokoje Emmett, skočil na pohovku a pustil si televizi, Alice nad jeho chováním jenom kroutila hlavou.

„Emmette, okamžitě to ztiš!“ zakřičela na něj Beth a tomu stačil jediný pohled na mého andílka, aby pochopil, že dneska není den na vtípky a okamžitě to tedy ztišil. Alice přešla k posteli a na noční stolek postavila láhev Coca-Coly a sáček s rohlíky.

„To ti pomůže, Beth.“

„A jak to víš?“ zeptala se jí zvědavě Beth.

„No, nevím to jistě, ale sháněla jsem se na recepci po nějakých práškách a jeden mladý pár mi poradil, že tohle bude rozhodně lepší,“ odpověděla jí s úsměvem Alice, ale potom se hned zachmuřila, „Dneska tedy žádné nákupy nebudou, ale už mám vymyšlený náhradní plán,“ dořekla už zase z vesela a já viděl v jejich myšlenkách, jak držím v ruce… svatební šaty!!

„Alice, co to má být? Na co potřebujeme svatební šaty?“ vyjel jsem na ní.

„Edwarde, ty se budeš ženit?“ zeptal se trochu nepřítomně Emmett.

„Ne,“ odpověděla místo mě Alice a já si trochu oddechl, ne že bych si Beth nechtěl vzít, ale takhle by to bylo hodně uspěchané. „my s Beth zůstaneme v hotelu, Beth si zajde na masáž a potom půjdeme spolu na manikúru, bude to fakt fajn,“ zubila se na Beth.

„Paráda,“ snažila se tvářit nadšeně a přitom se znovu zakousla do rohlíku.

„Budeme mít volný den!“ jásal neskrývaně Emmett. Já jsem však v Aliciných myšlenkách už jasně viděl, že nedořekla celý náhradní plán.

„Na to zapomeň. Ty i Edward půjdete do svatebního salónu, jednoho zdejšího návrháře a ty Emmett, se budeš muset chovat slušně!“ stoupla si před něho a měřila si ho přísným pohledem.

„A proč tam musíme, když se Ed stejně nežení?“ zeptal se sklíčeně Emmett.

„Pamatuješ si na první svatební šaty, které měla Esme?“ zeptala se ho.

„Jo, ty co měly perličky a vyšívané…“

„A ty co jsi zničil!“ skočila mu do řeči, než stačil popsat celé šaty, „Esme s Carlislem budou mít za měsíc výročí. Já jsem s tím návrhářem už mluvila a je ochotný nám ty šaty ušít. Vlastně na nich už začal pracovat, ale potřebuje nějaké podrobnosti, a jelikož nemáme žádné fotky, musíte tam vy dva zajít a přesně mu je popsat. Takže tady máš adresu, Edwarde, a za hodinu tam máte být,“ podala mi vizitku a dodala, „za patnáct minut byste měli jít, abyste to kvůli provozu stihli včas,“ mile se na mě usmála a sedla si za Beth na postel, která už snědla všechny rohlíky.

Přešel jsem taky k posteli, pohladil jsem svého andílka po tváři a zeptal se:

„Tak co, jak ti je?“

„Myslím, že dneska rozhodně neumřu, docela mi to pomohlo,“ usmála se na mě a já ji ještě políbil na rty. Emmett ještě využíval chvilku času a přepínal kanály na televizi, až se zastavil u nějakých animovaných pohádek.

„Co to je?“

„To jsou animované pohádky. Emmett se někdy chová jako malý a tohle je něco, co ho nepřestane snad nikdy bavit,“

„Jeď, Donalde…!“ fandil své oblíbené postavičce, která šlapala na kole do nějakého kopce, a za ním jeli tři padouši, kteří se ho snažili chytit. Beth se na mě s úsměvem podívala a potom se začala dívat taky. Když jsem nad tím tak přemýšlel, nikdy jsem to neviděl. A tak jsme teď všichni sledovali kačera Donalda a jeho synovce.

„Kluci! Už musíte vyrazit!“ vyskočila na konci druhého příběhu Alice a začala nás popohánět k odchodu. Rychle jsem se tedy rozloučil se Beth a vyrazil s Emmettem do toho salónu. Doufal jsem, že až se vrátím, bude Beth v pořádku.

Cesta do salónu netrvala moc dlouho, přesně jak Alice řekla a tak jsme za tři-čtvrtě hodiny vysedali před ateliérem. S Emmettem jsme vešli dovnitř a všude kam jsme se podívaly, ležely různé látky a nákresy modelek v šatech, jak večerních, tak denních, letních i zimních.

„Vás musí posílat slečna Alice, pojďte za mnou!“ přiřítil se k nám muž okolo čtyřiceti s krejčovským metrem kolem krku a tak jsme nic nenamítali a vydali se za ním. Aspoň to budeme mít za chvíli za sebou.

Ale to jsem se mýlil. Šaty už byly sice skoro hotové, byly pověšeny na jedné figuríně, ale chyběly dokončit všechny detaily. Návrhář nám nabídl občerstvení, které jsme oba odmítli a dali jsme se do práce. S Emmettem jsme mu popisovali, jak by to mělo v konečné fázi vypadat a tak nám šla práce pěkně od ruky. Jediné, co mi na tom vadilo, byly ty otravné myšlenky modelek, které asi hodinu po nás dorazily na zkoušky.

Skončili jsme někdy po obědě. Nedočkavě jsem se vydal zpátky do hotelu, už jsem se těšil na Beth a její tichou mysl. Výtahem jsme s Emmettem vyjeli do pokoje a tam na nás čekalo překvapení. Nebyla tu jenom Beth s Alicí, ale i Angela, naše spolužačka z Forks, se kterou se jako s jedinou bavíme.

Všechny seděly na sedačce a dívali se na Donalda! Vždyť už je odpoledne, pohádky přece dávají jenom ráno, ne? Všude po stole a zemi se válely papírky od sladkostí a taky od pizzy. Holky se skvěle bavily, Beth si dokonce utírala slzy od vytrvalého smíchu, který nedokázaly ani jedna z holek zastavit. A ani jsem se nedivil, Donald zase vyváděl.

„Ahoj,“ pozdravily nás sborově, sotva jsme vešli a hned na to se tomu zasmály.

„Ahoj,“ odpověděl jsem jím a šel dát Beth pusu na přivítanou.

„Angelo! Co ty tady, prosím, tě děláš?“ zeptal se Emmett, jen co Angelu zahlídl, hned ji šel přivítat, ale rovnou svým bujarým způsobem. Zvedl ji ze sedačky, vyhodil do vzduchu, chytil ji a potom postavil na nohy.

„Byla jsem v New Yorku na prázdninách u tety a dneska mi volala Alice, že jste tu a zítra jedete domů. Původně jsem měla jet už dneska, ale nakonec jsem volala domů, že přijedu až zítra,“ odpověděla mu vysmátá od ucha k uchu.

„Aha!“ na nic chytřejšího se Emmett nezmohl a všechny tím rozesmál.

„Byla jsem s Alicí v těch lázní,“ řekla mi Beth zrovna, když jsem se jí chystal zeptat, jak se měla, „Byla to opravdu paráda, ty masáže a všechno kolem. Dokonce jsme si nechaly udělat nehty, podívej,“ řekla a nadšeně mi ukazovala své nalakované nehty. Měla je v takovou japonském stylu, černo-bíle se znaky. Alice měla extravagantně nalakované a Angela měla klasickou francouzskou manikúru.

„Jsou fakt krásné,“ pochválil jsem jim nehty a vysloužil si od Beth pusu.

„A podívej,“ ukázala na televizi, kde začínal další díl Donalda, „S Alicí jsme koupili celou sérii kačera Donalda,“ usmívala se jako sluníčko a hrozně jí to slušelo a tak jsem neodolal a políbil ji, potom se Beth s omluvným úsměvem odtáhla, „Víš, my jsme se s holkami domluvily na takové menší dámské jízdě. Nevadilo by ti zůstat dneska s Emmettem?“ dívala se na mě takovým štěněčím pohledem, že to nešlo prostě odmítnout.

„Samozřejmě, že to vadit nebude, pojď Emmett,“ políbil jsem Beth na rozloučenou a chystal se vytáhnout Emmetta z pokoje.

„Ale když já se chci dívat na Donalda!“ odporoval mi a vypadalo to, že by se snad i rozbrečel, kdyby mohl.

„Na, tyhle už jsme viděly!“ podala mu nějaké DVD-čka Beth. Emmett se po nich natáhl a už jsme mohli odejít z pokoje. Emmett se už nemohl dočkat, až si pustí první díl a já jsem už viděl ten nudný večer. Zase jsem se zamyslel na Beth a tím, jak moc mi změnila život, jak jsem konečně ožil, jak jsem si začal užívat života. Ale to skončilo ve chvíli, kdy Emmett zapnul v televizi Donalda. Stejně jako ráno jsme si sedli na pohovku a až do rána se dívali na Donaldovy trampoty.

Nákupy v New Yorku, den pátý - Angelin pohled

Ráno jsem se začala převracet na posteli a hledala na nočním stolku svoje brýle, bez kterých jsem skoro nic neviděla. Nasadila jsem si je a rozhlédla se po pokoji, vypadal jako po výbuchu a holky klidně spaly. Bylo zajímavé vidět někoho z Cullenů spát, nikdy se mi to nestalo, ani když Alice s Rose přišli na noc k nám.

Potichu jsem vstala a vydala se do koupelny. Zalezla jsem do sprchy a nechala na sebe dopadat teplé kapky. Páni, to byl včera den. První ten překvapivý telefonát od Alice, všechny ty masáže, manikúra a to všechno kolem, potom celý večer sledovat kačera Donalda, klábosit o všem možném a smát se dokud vás nebolí břicho. Tak příjemný den jsem nezažila už hodně dlouho. Navíc ta nová, Beth, se zdá jako správná holka a docela se k Edwardovi hodí, jenom by mě zajímalo, kde ji potkali, prý to bylo hodně zajímavé, ale nic víc mi neřekli.

Všichni Cullenovi se ke mně chovají moc pěkně a Beth se taky nechovala nijak namyšleně, přestože je snad stejně krásná jako Rose. Přestože tuším, že přede mnou mají nějaké tajemství, nehodlám se jich vyptávat, pokud by chtěli, tak by mi to řekli, a protože se ke mně vždy chovali skvěle, věřila jsem, že pokud by to nebylo závažné tajemství, určitě by mi to řekli sami.

Zastavila jsem sprchu, zabalila se do huňaté osušky a potichu vyšla z koupelny, abych si v kufru našla nějaké čistější oblečení. Holky už seděly na posteli, o něčem se bavily a hihňaly se jako dvě puberťačky.

„Dobré ráno, holky,“ řekla jsem s úsměvem a došla ke kufru, moc se mi ho nechtělo otevírat, byl zapnutý jenom tak-tak a to jsem na něm musela sedět, aby ho babička dopnula.

„Dobré,“ odpověděly mi sborově a opět se na sebe usmály.

„To jsi vždycky takové ranní ptáče? Já kdybych mohla tak vyspávám až do oběda,“ usmála se na mě Beth a lenivě se protáhla. Tím pohybem mi připomněla babiččinu kočku, dokonce i ty zelené oči.

„Proboha, jaké ranní ptáče. To jenom vy tak dlouho vyspáváte,“ oplatila jsem jí úsměv a vytáhla z malé škvíry v kufru tričko a rovnou si ho přetáhla přes hlavu.

„Počkej!“ vylítla z postele Alice, „Co to děláš?“ zeptala se zděšeně.

„Co bys řekla? Oblíkám se,“ odpověděla jsem a stáhla si triko přes břicho.

„To vidím, ale okamžitě toho nech a sundej to tričko, já ti něco na sebe najdu, máš asi stejnou velikost jako Beth, takže by neměl být problém.“ Než jsem stačila jakkoliv protestovat Alice zmizela v šatně a potom mi už donesla jenom hromádku oblečení a dokonce na ní bylo i spodní prádlo!

„Alice, je to opravdu nutné? Já mám své vlastní oblečení,“ snažila jsem se o odpor, ale Alice se na mě jenom škaredě podívala, položila oblečení na pohovku a odešla zpátky do šatny. Podívala jsem se na Beth a ta jenom zavrtěla hlavou a usmála se. Dál jsem to neřešila a oblékla si ty bílé kraťásky a barevný top, co mi nachystala. Do vlasů jsem si dala ještě čelenku a byla jsem hotová. Pak jsem jenom sledovala, co nachystala Beth, ta na sobě mala sukni ke kolenům a bílý top na ramínka. Moc jí to slušelo. Nakonec jsme musely ještě počkat na Alici, která si vzala jednoduché červené šaty.

Potom zbývalo se jenom učesat, obě s Beth jsme si nechaly rozpuštěné vlasy a Alice si ty svoje vyžehlila do jejího roztřepeného účesu. Potom si vzala telefon a zavolala Edwardovi, aby na nás počkal i s jejich věcmi v recepci a rovnou nás i odhlásil. Potom jsem holkám pomáhala s balením, s Alicí jsme sbalili Beth a Beth zase sbalila věci Edwardovi.

„Panebože, Alice, to ses nemohla trochu krotit?“ zhrozila jsem se, když jsme věci skládaly už do čtvrtého kufru. Já jsem měla na celé prázdniny dva kufry a oni přijedou na týden a odjíždí se čtyřma. No a to jsem ještě nevěděla, kolik toho mají ještě u kluků.

Alice se zatvářila trochu ublíženě, ale potom jsme to tedy dobalili a sjely do recepce, kde na nás už kluci čekali. Beth se hned přivítala s Edwardem dlouhým polibkem a Alice byla zařídit, aby nám naše věci dovezli už na letiště. Konečně už pojedeme domů.

„Tak co, už se těšíš na celý den nakupování s Alicí?“ zeptal se mě vesele Emm.

„Cože?!“ zděsila jsem se docela upřímně. Tohle nemůže myslet vážně! Vždyť dneska jedeme domů, nemůžeme jít nakupovat.

„Celý den ne. Letí nám to ve čtyři tak máme čas jenom do tří, potom musíme být už na letišti.“ Došla k nám Alice a vesele se usmívala. Už se nemohla dočkat dalšího nákupního maratonu. Já jsem z toho měla spíš trochu strach. A asi jsem ho měla oprávněně, do hodiny jsme totiž byli v obrovském nákupním centru.

„My jdeme do knihkupectví,“ řekl Edward, jen co jsme tam vešli a už táhl Beth pryč. Páni, ti se mají, Alice nestačila ani zaprotestovat. My s Emmettem jsme se museli s ní vydat do obchodu. Ani jsem si pořádně nevšimla, do jakého jsme vešli, a už jsem stála v kabince a oblékala si první oblečení, co mi Alice podala.

Když jsme vycházeli z pátého obchodu a Emmett jen tak-tak posbíral všechny tašky, mi zakručelo v břiše a já si až teď uvědomila, že jsem dneska ještě nejedla. Po chodbě se k nám už blížil i Edward s Beth.

„Kde jste byli tak dlouho?“ zeptala se trochu naštvaně Alice.

„Jak jsem řekl, v knihkupectví a potom jsme se šli trochu projít,“ odpověděl jí klidně Edward a mrkl na Beth, která se na něho krásně usmívala, „stejně si tvrdila, že Angela potřebuje nutně nějaké oblečení a Beth nepotřebuješ. Navíc, teď se půjdeme najít a potom máš jenom půl hodiny, potom musíme na letiště,“ pokračoval stejně klidně.

„Ale, potom máme ještě tři hodiny času,“ zaprotestovala.

„Alice, nevidíš, kolik toho máme? Mě to vystačí snad na celý rok,“ přisadila jsem si a Alice se na mě trochu zamračila. To jsem asi neměla říkat.

„Fajn, co tedy chcete dělat?“ zeptala se poraženě.

„Půjdeme do kina,“ navrhla hned Beth a já si oddechla, že z dalších nákupů sešlo. „Dávají nějakou novou romantickou komedii s Astonem Kutcherem.“

„Jak myslíte, já ještě ale musím Angele koupit nějaké boty a když tedy nechceš jít se mnou, zajdi si s Beth na oběd a pak se sejdeme u kina,“ rozkázala a já šťastně kývla. Edward i Emmett však museli jít s ním a tak jsme se do restaurace vydaly samy.

„Kam tak spěcháš?“ zeptala jsem se Beth která si to rázovala mílovými kroky pryč.

„Trochu se bojím, aby si to Alice nerozmyslela,“ usmála se na mě a tak jsem přidala i já a za pět minut jsme už seděly v restauraci. Hned od vstupu dovnitř jsem věděla, že za oběd tu dáme celý majlant, ale když to nevadí Beth, tak to bude v klidu, navíc Cullenovi jsou na utrácení ve velkém zvyklí.

Restaurace Ocean, ve které jsme zrovna seděly, mi div nevyrazila dech. Kolem stěn se táhly obrovské akvária plné různých ryb, korálů, sasanek a všeho ostatního mořského živočišstva a to nebyly jediné místa, kde jsem mohla vidět ryby.

„Madam, tady jsou vaše jídelní lístky,“ přišel k našemu stolu zdvořilý číšník a podal nám jídelní lísky, „Co si dáte k pití?“ podívala jsem se na Beth a ta řekla, ať objednám, co chci.

„Tak dvakrát Coca-colu,“ objednala jsem a číšník odešel.

„Děkuju ti, já bych se asi nerozhodla,“ usmála se Beth a zabořila nos do jídelního lístku. Trochu jsem to nepochopila, ale napodobila ji a začala přemýšlet, na co mám chuť. Zrovna v tu chvíli jsem si všimla těch malých rybiček, které plavaly v našem stole, který byl upraven na akvárium.

„Páni, Beth, podívej,“ ukázala jsem na stůl. Obě jsme fascinovaně hleděly na rybičky a ani jsme nepostřehly číšníka, který nám donesl pití a upozornil nás na sebe diskrétním odkašláním. Beth se na něj usmála a chystal se objednat, já se ještě podívala do lístku, ale když jsem viděla ten seznam ryb připravených na různý způsob, přešla mě chuť.

„Objednej něco i mě,“ rezignovala jsem, protože hlad byl prevít.

„Dobře, tak dvakrát steak a zeleninový salát.“ Ani jsem si nevšimla, že tu mají i normální maso, ale steak mi rozhodně nevadil. Číšník se tedy vzdálil a Beth se napila pití.

„Hm, to je dobré,“ usmála se na mě a já konečně pochopila tu její poznámku.

„Tys nikdy nepila kolu?“ vyvalila jsem na ní oči.

„Ne,“ špitla a já se začala smát. To je snad první osoba, co nikdy nepila kolu. Pak jsem upila i já ze své skleničky a obě jsme znovu začaly pozorovat rybičky, dokud nám nedonesli naše jídlo. Během jídla, které bylo opravdu skvělé, se mě Beth ptala na všechno, na školu, na ostatní spolužáky a předměty, po prázdninách měla nastoupit s námi do školy.  Nakonec Beth zaplatila Alicinými penězi a vydaly jsme se ke kinu, kde jsme měli sraz.

„No, kde jste?“ zeptala se Alice a netrpělivě postávala u vstupu.

„No, my…“ začala jsem vysvětlovat, ale Alice mě odbila mávnutím ruky. Pak jsme šli konečně do kina. Emmett s Beth koupili popcorn a to by nebyl Emmett, kdyby ho nezačal v sále sotva zhasli po někom ve předu házet, tiše jsem se smála a film jsem skoro nevnímala. Když nabídl popcorn i Edwardovi ten se na něho zhnuseně podíval, ale nic neřekl a věnoval se filmu. Komedie, ze které jsem fakt moc neměla, byla vážně skvělá, smíchy mi dokonce tekly slzy a myslím, že jsem nebyla sama. Dokonce i Alice si to užila.

„Tak fajn, máme ještě hodinu, než budeme muset na letiště a hned vedle je obchod se šaty, kde jsme ještě nebyly,“ začala Alice jen, co jsme vyšli z kina a tak jsme ji všichni bez protestů následovali, jelikož nám vyhověla s tím kinem.

Hned jsme se s Beth přemístily ke kabinkám, kde jsme se vesele bavily a Emmett s Edwardem chodili za Alicí a ta každému chystala šaty určené pro mě a pro Beth. Po dvaceti minutách měl každý snad deset šatů a tak nás Alice zahnala do kabinek a my jsme je začaly zkoušet.

„Tak co, jak se vám líbím?“ zeptala jsem se, když jsem oblékla první a vyšla před kabinku. Moc se mi líbily. Emmett si mě upřeně prohlížel, ale potom se zamračil.

„Šaty pěkné, ale až si je budeš oblékat příště, vyčisti si zuby, protože ti hrozně smrdí z pusy,“ řekl s naprosto vážným hlasem a mě došlo, že to bude tím česnekem, co byl v marinádě na steaku. V tu chvíli, kdy to řekl, jsem musela zčervenat až po kořínky vlasů.

„To bude asi tím česnekem,“ špitla jsem a zapadla zase do kabinky, takový trapas. Radši jsem to hodila za hlavu a pokračovala ve zkoušení šatů. Nejvíc se mi asi líbily ty šesté. Měly takovou sytě fialovou barvu a byly na špagetové ramínka. Ty by se mohly Ericovi líbit, třeba bychom spolu mohli jít letos na ples, pomyslela jsem si, potom jsem vyšla z kabinky a Emmett si mě začal znovu prohlížet, radši jsem nic neřekla.

„Tak ty ti vážně moc sluší,“ usmál se na mě a já jsem věděla, že to myslí vážně, znovu jsem zčervenala, „myslím, že na plese si s tebou zamlouvám aspoň jeden tanec,“ mrkl na mě a já se zasmála.

„Ty fialové bereme určitě, ale ještě běž zkusit ty ostatní,“ zahnala mě zpátky do kabinky Alice. Povzdechla jsem si, ale neprotestovala jsem. Vyzkoušela jsem i další, co mi dala a nakonec jsme koupily troje z těch deseti, co mi donesla a Beth na tom byla podobně. Potom jsme se konečně mohli vydat na letiště.

Byla jsem strašně unavená a tak, když jsem dosedla do pohodlných sedadel v první třídě, jsem hned usnula. Trochu mě překvapilo, že Emmett nedělal žádné jeho vtípky a nechal mě v klidu vyspat.

„Andílku vstávej,“ říkal mi sladce hlas.

„Eriku, miláčku, ještě ne,“ zamumlala jsem. Zase jsem měla jeden z těch krásných snů, kde jsem byla s Erikem, když v tom jsem zaslechla něčí šílený smích. Nejdřív jsem otevřela jedno oko, potom druhé a nakonec jsem uviděla vysmátého Emmetta.

„Idiote, fakt vtipné,“ řekla jsem uraženě, když mi došlo, co se stalo. Otočila jsem se k okýnku a všimla si, že už přistáváme. Venku byla tma a já už se nemohla dočkat, až budu od Emmetta, co nejdál protože jsem mu dala další podnět k vtípkům.

Jen co jsme vysedli, šli jsme si všichni vyzvednou věci, kterých bylo opravdu málo. Kde jsou ostatní kufry? Podivila jsem se, když jsme si každý vzal jenom jeden kufr a šli jsme do garáží. Alice na chvíli odběhla, a když se vrátila, mohli jsme vyjet domů.

„Ang, nechceš dneska přespat u nás? Rozdělíme si oblečení a můžeme se podívat na nějaký film,“ zeptala se Alice, když jsme všichni seděli v autě a jeli do Forks.

„Jo, jasně, proč ne.“ Mohlo by to být super. Tak to jsem si myslela jen do chvíle, než jsme dokoukaly film, protože pak přijel před dům středně velký náklaďák a začal vykládat kufry a vaky s oblečením. Do postele jsem se dostala až ve čtyři ráno a stejně jsem se pořádně nevyspala.

„Konečně doma,“ vešla jsem do našeho tichého domu a rovnou jsem se s kufry vydala do pokoje. Celá rodina totiž byla pryč.

Mezitím ve Volteře - Demetriův pohled:

„Jane, Felixi do týdne odleťte do Seattlu, vypukly tam nějaké nepokoje a je potřeba se o ně postarat než začnou mít lidé nějaké podezření,“ ozval se Arův hlas sálem a oba jenom přikývli a stoupli si bokem. „A ty Demetri, nechceš jet taky?“ zeptal se mě.

Trochu mě svou otázkou rozhodil. Proč chce, abych jel s nimi? Nebylo potřeba, abych někoho vystopoval, když si je Aro jistý, že jsou všichni v Seattlu, tak proč chce, abych tam jel? Že by měl Aro nějaké podezření, že tu mám i nějakou jinou práci, než ho jenom chránit?

„Pokud to není nezbytně nutné, rád bych zůstal zde,“ odpověděl jsem mu a Aro se trochu zamračil. Pokud neměl tušení, že bych se věnoval něčemu jinému, než jeho ochraně teď jsem na sebe upřel jeho pozornost. Tak tohle se ti moc nepovedlo, Demetri. Asi budeš muset na ty dva dny odjet.

„V pořádku, nemusíš jet. Jenom, že už jsi Volterru dlouho neopustil,“ řekl mi mile a pak se mi přestal věnovat a začal řešit něco jiného. Já, Jane, Alec a Felix jsme byli propuštěni a tak jsme odcházeli ze sálu, protože Aro nepotřeboval v tuto chvíli žádnou ochranu.

„Demetri, promiň, že se ptám, ale tobě to takhle vyhovuje? Nikam nejezdit, sem tam trénovat a jinak nic?“ zeptala se mě Jane, jen co za námi zapadly sálové dveře.

„Divila by ses, Jane, ale opravdu mi to tak vyhovuje,“ usmál jsem se na ni a chystal se odejít do svého pokoje, když jsem ještě zahlédl, jak nechápavě zavrtěla hlavou a potom prohodila něco o tom, že mé chování nechápe. Nikdo mě tu nechápal.

Když jsem se tu před pěti-sty lety objevil poprvé, Aro byl nadšený mým darem a tak jsem se rychle začlenil do jeho gardy a mnohdy mu pomohl, ale zároveň jsem sledoval svůj vlastní zájem. Od chvíle, kdy jsem ztratil mou malou Elizabeth, jsem se rozhodl, že budu fexty chránit a díky daru se to hodilo. Kdyby se Aro dozvěděl o jejich darech, asi by ho nic nezastavilo v tom, aby se je rozhodl zničit, protože by ho mohli ohrozit.

Mé původní kroky vedly do pokoje, ale potom jsem zabočil do jedné z vedlejších chodem a zamířil si to do tréninkové haly. Stále jsem myslel na Jane a její smutný pohled, když jsem odmítl ji doprovodit na misi. Do Volterry přišla až po mě i se svým bratrem a během našich společných tréninků mi nějak přirostla k srdci, ale rozhodně nezaujímala tolik místa, jako Beth.

Je to už pět-set let a stále jsem cítil bolest a smutek, když mi Beth umřela v náručí. Ten večer byl krásný, Beth byla nadšená z toho, že o sobě zjistila všechno a najednou usnula a pak se už neprobudila. Tehdy jsem sem přišel s bolavým srdcem, které bolet nikdy nepřestane. Byla jako má dcera a i lidé tvrdí, že rodič by neměl pochovat své dítě.

Po cestě do haly jsem minul asi dva upíry. Oba mě probodávali pohledem, ale když jsem se na ně podíval, rozrušeně uhnuli. Byl jsem takovým Volterrským stínem, chodil jsem po chodbách zabrán do svých myšlenek a bavil se jenom s Jane a několika dalšími upíry.

Snad se kapitola líbila a necháte hodně komentářů :o)

>>> Shrnutí Petronela <<<

>>> 6. kapitola <<<

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), Eclair, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Story before story - 7. kapitola: