Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Story before story - 11. kapitola

bd doll 3


Story before story - 11. kapitolaTakže, vím, že už je to opravdu hodně dlouhá doba, kdy naposledy přibyla tahle povídka a já doufám, že nás omluvíte za tohle prodlení. Maturitní ročník je opravdu jako praštěný.

Jinak, co se týká této kapitoly - Beth nám uskutečnuje svoje plány, podaří se jí zajmout Jane a Felixe, aniž by vzbudila podezření u Cullenů a donutit tak Volturiovy zareagovat přesně podle jejího přání?
To všechno se v dnešní kapitole dozvíte. Snad se vám tedy bude líbit a necháte nám nějaký ten komentík.

11. kapitola - ... a plán B? Nepotřebujeme ho!

 

Elizabethin pohled:

„Miláčku, vstávej,“ uslyšela jsem Edwarda, jak mi šeptá u ucha.

„Ale když mně se nechce,“ odpověděla jsem mu rozmrzele a přehodila si peřinu přes hlavu, což mělo být jasné znamení, že mě z postele nedostane ani párem volů. Dneska jsem hodlala lenošit a žádné brzké vstávání nehrozilo.

„Jak myslíš, řeknu Esmé, že ti oběd má připravit na později,“ odpověděl a cítila jsem, jak se zvedl z postele. Rychle jsem odhodila deku a překvapeně na něj zírala. Co to říkal?

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se ho rychle.

„Za chvíli bude jedenáct, ale klidně spi, nikomu to nevadí, a pokud jsi unavená…“

„Ne, ne, ne to je dobrý, já už vstávám,“ zarazila jsem ho rychle a snažila se vymotat z té peřiny. Jak jsem se do ní mohla přes noc tolik zamotat? Podivovala jsem se, když mi Edward pomáhal a já mu potom nešťastnou náhodou jednu vrazila.

Edward se skutálel z postele a zůstal na mě překvapeně hledět. Myslím, že překvapený nebyl jenom on. Taky jsem musela hledět jako sůva z nudlí a ještě k tomu pěkně střapatá sůva. Rychle jsem se tedy vymotala z té deky - teď to šlo nějak lehce -, a už jsem se skláněla nad šokovaným Edwardem.

„Jsi v pořádku? Tohle byla nehoda, nechtěla jsem tě praštit,“ začala jsem se obhajovat a pohladila ho po tváři, do které jsem ho udeřila.

„To bude v pořádku… myslím, když mi dáš pusu,“ navrhl řešení, a tak jsem mu rychle dala pusu na postižené místo. Toho však Edward využil a stáhl si mě do klína. Seděla jsem na něm a zdálo se, že mě nehodlá jen tak pustit. „Ještě to bolí,“ namítl, když jsem se na něj podmračeně podívala.

„Že by to chtělo ještě jednu pusu?“ řekla jsem laškovně, ale myšlenkami jsem byla trochu jinde. Ještě před několika dny, by se mi tato situace líbila a rozhodně bych ji i využila, až by se mi musel Edward bránit, ale teď jsem měla pocit, že se role prohodily a ten kdo uhání, nejsem já, nýbrž Edward.

„To by mohlo pomoct,“ řekl a nahodil psí kukuč. Alice ho sice svede mnohem líp, ale jeho pokus se cení. Dala jsem mu tedy další pusu a snažila se vymanit z jeho sevření.

„Pospícháš někam?“ zeptal se Edward, když zaznamenal mou snahu se osvobodit.

„Ne, to ne, jenom si představ, co by měl třeba Emmett za řeči, kdyby nás tu takhle načapal,“ namítla jsem a Edward to nakonec musel uznat. Emmettovy vtípky nás mnohdy moc nebavily a to si zrovna on myslel, jaký je to skvělý komik. Ano, byla s ním sranda, to uznávám, ale někdy nevěděl, kde má přestat a pak to bylo… divné?

„Dobře, asi máš pravdu, Emmett a jeho vtípky jsou to poslední, na co mám náladu,“ souhlasil se mnou a já se konečně mohla postavit. Pomohla jsem mu taky na nohy a potom jsem zmizla v koupelně. Mezitím jsem slyšela klapnout dveře od pokoje, a tak jsem usoudila, že Edward odešel.

 

 

Rychle jsem se osprchovala a už jsem spěchala do kuchyně, kde jsem se ve dveřích srazila s Edwardem, který mi na tácu nesl snídani. Jak romantické gesto.

„Kam tak pospícháš, lásko?“ zeptal se zvědavě.

„Co tě nemá, nikam nepospíchám, jenom jsem měla hlad,“ odpověděla jsem mu rychle a vzala si do ruky jeden z namazaných toustů a hladově se do něj zakousla. Až když jsem pomalu to sousto žvýkala, mi došlo, že mám opravdový hlad.

„Jsem rád, že ti to chutná,“ podotkl, když jsem zapíjela poslední sousto mlékem.

„Jo, bylo to dobré,“ souhlasila jsem a už jsem se chtěla spakovat a jít zkontrolovat mou návnadu, ale to by tu nesměl být Edward. Nikdy mi nevadilo mít nějakou společnost, ale jeho zvídavé otázky mi poslední dobou lezly trochu na nervy, nechtěla jsem mu lhát, ale jinak to nešlo.

„A co bys chtěla dneska dělat?“ otázal se, když mi vzal podnos z rukou a začal umývat špinavý talířek a hrnek. No, já jsem plán na dnešek měla, což v tuhle chvíli obnášelo ještě minimálně jednu lež, kterou musí říct, potom mu snad už nebudu muset jenom lhát a všechno se vrátí do starých kolejí. Vlastně jsem se tak nějak divila jak to, že to sám ještě nepoznal, nikdy jsem nepatřila mezi dobré lháře. Demetri vždy přišel na to, když jsem se mu snažila něco namluvit.

„Víš… ehm, dobře vím, o čem jsme se posledně bavili a je mi to líto, ale ještě dneska bych potřebovala strávit nějaký ten čas o samotě… Slibuju, přísahám, že po dnešku se to všechno změní,“ začala jsem se zapřísahávat a doufala, že v tom neuvidí nějaký podfuk.

„Nemusíš mi přísahat, já ti věřím. Jenom buď opatrná, trochu se obávám Volturiů, nějak mi nejde z mysli ta jejich odvolaná návštěva,“ podotkl a já se trochu zasekla, tak přece jen si něčeho všiml.

„Umím se o sebe postarat, do setmění budu doma, zatím se měj pěkně.“ Políbila jsem ho na tvář a pak už jenom vyběhla z kuchyně a přes halu rovnou ven z domu. Čas ubíhal velmi rychle a já jsem nechtěla promarnit tuhle příležitost. Vím, že můj nápad na vylákání Demetriho z Volterry nebyl možná nejlepší, ale kvůli zachování tajemství o Fextech jsem neměla jinou možnost.

 

 

Edwardův pohled:

Zase. Po kolikáté už bez nějakého vysvětlení zmizela? Bylo mi jasné, že se potřebuje nějak srovnat s tím, že se její život změnil, že se i svět změnil a nic nebude tak, jak bylo před pěti stoletími, ale…

Byl jsem ochotný na ni počkat, jak dlouho potřebovala, ona mi za to určitě stála, ale v hlavě mi vrtalo spoustu otázek. To, jak se ke mně chovala ze začátku našeho vztahu a to, jak se ke mně chová teď. Jako by měla nějaké tajemství, něco, co mi nechce říct, a to mě tížilo.

Chystal jsem se vrátit do pokoje, když mě v hale odchytla Alice.

„Edwarde, připoj se k nám, Jeremy si na nás musí zvykat na všechny,“ podotkla, a tak jsem se nemohl vykroutit. Tohle byl dost pádný argument, aby mi to přikázala třeba i Esmé, která zrovna seděla s malým v náručí. Rose se nad nimi skláněla a dlouhé vlasy jí spadaly dolů, což upoutalo Jeremmyho zvědavost a on natahoval drobné prstíky, aby se jich mohl jenom dotknout a Rose se nad ním usmívala. Nemusel jsem ani číst její myšlenky, aby mi hned došlo, že teď nastaly její nejlepší roky života.

Potom jsem však zaznamenal myšlenky zcela jiné a ty se mi moc nelíbily.

„Ne, Rose, myslím si, že to není dobrý nápad,“ odporoval jsem, když si Rose od Esmé převzala Jeremmyho a teď šla ke mně, abych si ho směl také pochovat.

„Nedělej si starosti, to zvládneš, vždyť to zvládl i Emmett a to taky není bůh ví jaký odborník na malé děti. Je to jednoduché, vidíš? Jenom mu takhle podepřeš hlavičku, tááák…,“ ukazovala a tvarovala mi ruce tak, aby mi do nich malého mohla položit.

„Rose, opravdu…,“ snažil jsem se znovu namítnout, když vtom jsem měl Jeremmyho na rukou a musel jsem uznat, že je to opravdu kouzelné miminko. Zvědavě si mě prohlížel velkýma očima a tak jsem strnule čekal, co bude dál.

Jak jsem však předpokládal, nebyl to zrovna nejlepší nápad, protože sotva Rose poodešla jenom o dva kroky dál a malý ji neviděl, začal se mi v náruči nespokojeně vrtět a natahovat až nakonec propukl v pláč. Rose okamžitě přišla zpět ke mně a vzala si ho do náruče, aby ho mohla utišit.

Využil jsem zaneprázdněnosti i ostatních v pokoji a vytratil jsem se. Malé děti a já, to rozhodně nešlo k sobě, Rose, Alice a Esmé se o Jeremmyho postarají skvěle a mě k tomu nepotřebují. Zavřel jsem za sebou dveře, pustil jsem potichu klavírní skladbu, lehl jsem si na postel, ze které stále sálala Elizabethina omamná vůně fialek a zaposlouchal jsem se do té melodie.

Po chvíli se utišil i malý Jeremmy a kromě klavíru nenarušovalo ticho domu vůbec nic. Bylo to dokonalé. Skoro. Chyběla mi tu už jenom Beth. Stále jsem ji však za zavřenými víčky viděl, jak se na mě usmívá a jak žertuje.

 

 

Ani nevím, jak dlouho jsem tam tak ležel, když jsem zaslechl bouchnutí dveří. A jelikož jsem hned poznal, že to byly dveře od pokoje, ve které jsem se nacházel, rychle jsem otevřel oči, abych zjistil, kdo narušuje můj klid, ale to už jsem zahlédl jenom, jak se  zavíraly dveře od koupelny.

Takže Beth se konečně vrátila. Ale co se jí stalo, že mě ani nepozdravila?

 

 

Elizabethin pohled:

Rychle jsem se zabouchla v koupelně a opřela jsem se o dveře. Páni!

„Beth, jsi v pořádku?“ ozval se za dveřmi Edwardův znepokojený hlas. „Děje se něco? Prosím, odpověz,“ žadonil, když jsem byla stále potichu, nějak jsem nemohla popadnout dech a pochopit, že se mi to doopravdy povedlo. Já jsem to dokázala!

„Jo-jo, jsem v pořádku, nemusíš se bát. Jenom jsem hrozná nešika a zašpinila jsem se na té procházce, no, a tak jsem nechtěla, abys mě tak viděl.“ A zase a znovu. Ještě ráno jsem si myslela, že mu ráno budu lhát naposledy a teď mu lžu znovu. Tohle je fakt hrozné a já bych to neměla dělat, ale říct mu o Jane a Felixovi, které jsem pomocí těch pastí nalákala do Esméiny chaloupky, to ne, to jsem mu opravdu říct nemohla. Kdyby se to totiž dozvěděl, následovala by několika hodinová přednáška, jako bych byla nějaké malé dítě, a to jsem opravdu nepotřebovala.

„Opravdu jsi v pořádku?“ zeptal se podezřívavě.

„Samozřejmě, že jsem. Copak bych ti lhala? Dej mi půl hodinky a hned jsem u tebe,“ houkla jsem skrz zavřené dveře a už se soukala z trička, které bylo skrz na skrz nasáklé pachem těch dvou. Doufala jsem, že to Edward necítil ani přes ty dveře – teď jsem musela tedy zničit důkaz.

Tričko jsem hodila do umyvadla a hned se začala ve skřínkách pod ním prohrabávat prostředky, dokud jsem nenašla savo. Tričko jsem jím okamžitě polila, ještě že nepatřilo k mým oblíbeným a ještě, že Alice tolik miluje nákupy, že mi to zničené tričko jistě promine.

Pak jsem si sama vlezla do sprchy a nechala na sebe dopadat proud vody, který mě měl sice uklidnit, ale já jsem stále byla jako nabuzená nějakou drogou. Nechtělo se mi tomu věřit. Ten jejich pohled, když mě zahlédli, potom ty moje pasti a nakonec Janin křik, když jsem za nimi zavřela těžké dveře a oni zůstali uvězněni uvnitř. Doopravdy jsem je unesla. Znovu jsem se musela usmát tomu, jak se Jane tvářila, když zjistila, že na mě nefunguje její moc, byla tím velmi zklamaná a pak neskutečně zuřila.

Namydlila jsem se a doufala, že Edward tu vůni nepozná. Že ze mě bude cítit jenom fialky a teď i jahody. Oblečení zničené savem jsem hodila do koše a zabalená jenom do ručníku jsem vyšla z koupelny.

Edward seděl na posteli a hypnotizoval dveře do koupelny. Když mě však spatřil, sjel mě pohledem od hlavy až k patě a potom se znovu vrátil nahoru. Sledovala jsem, jak jeho oči začínají nabírat tmavší nádech. Teď by bylo úplně jednoduché splnit mé původní plány s tímto dokonalým upírem, ale věděla jsem, že bych si to neužila, jelikož jsem byla myšlenkami na hony vzdálená tomuto pokoji.

Než jsem se však nadála, omotaly se mi Edwardovy ruce kolem pasu.

„Jsi krásná a mně se moc stýskalo,“ zašeptal, když si mě k sobě přitiskl.

„Vždyť vypadám úplně obyčejně a navíc jsem pryč byla sotva pár hodin,“ namítla jsem. Nějak se mi nechtělo věřit tomu, že se mu skutečně líbím. Možná to bylo pořád tím komplexem z minulého života, nevím, ale přestože jsem věděla, že mám pro tento svět dokonalé tělo, nepřipouštělo se mi to snadno.

„Naopak, připadáš mi, jako bys byla den ode dne krásnější, jestli to vůbec jde. A těch několik hodin bez tebe? Hrozně jsem se nudil, už jsem si na tvou společnost tak nějak zvykl,“ odporoval mi a políbil mě do vlasů.

„Ehm, tak teď spolu budeme trávit tolik času, až si budeš přát, abys měl chvilku jenom pro sebe, teď bych se ale ráda oblékla, pokud ti to nevadí.“

„Sice ti to takhle sluší víc, ale nevadí. Přijď potom dolů,“ řekl, ukořistil si polibek a pak už mě nechal v pokoji samotnou. Nechala jsem tedy spadnout ručník na podlahu a ve skříni si vybrala nějaké oblečení. Vlastně jsem ani nevnímala, co jsem si to oblíkla a už jsem šla za zbytkem rodiny do přízemí.

Všichni byli jako slunečnice otočení na malého Jeremmyho a culili se na něj. Koho by kdy napadlo, že jedno malé dítě může zbláznit celou upíří rodinku. Rose ho zrovna chovala, když vyslovila něco nečekaného.

„Měli bychom zjistit, kde mají jeho rodiče hrob. Nechci, aby o nich nic nevěděl, měl by znát svůj původ,“ zauvažovala a všichni s ní hned souhlasili.

„Dobře, hned zítra to zajistím,“ odpověděl Emm a bylo na něm vidět, jak ho jeho nový syn změnil. Jeho občas až dětinské chování ho opustilo a choval se neskutečně vážně. Byl to nezvyk.

Tedy, myslela jsem si, že dospěl - do chvíle, než tu svou pusu otevřel znovu.

„Víte, tak mě napadlo. Jeremmy je sám a za pár let vyroste, kvůli nám se bude muset neustále stěhovat, a tak si nebude moct najít skutečného kamaráda no… Co myslíš Beth? Nechtěla by sis s Edwardem pořídit taky nějakého špunta?“ zeptal se bezelstně Emmett a celý nad svým nápadem zářil.

On že dospěl? Tak to leda ve snu. Ve chvíli, kdy jsem si plně uvědomila jeho slova, jsem vyskočila na nohy a nevěřícně na něj hleděla, jenže nebyla jsem sama, koho jeho slova zasáhla jako blesk. Edward se zachoval podobně a jak jsme tak rychle stanuli naproti sobě, ztratila jsem balanc a už jsem se válela na Alice. Edward to naštěstí ustál a hned mi pomáhal si znovu stoupnout.

Emmetta samozřejmě nastalá situace hrozně rozesmála. „No vidíte, co byste chtěli víc, jste naprosto stejní, našli jste se - tak proč už neuvažujete o dítěti? Kromě toho, že dáte Jeremymu krásný dárek v podobě kamaráda si navíc sami prokážete velkou laskavost, no ne?“ vykřikl a pak si začal prozpěvovat písničku Like a virgin (Jako panna).

Tou písničkou mě dokonale naštval. Do té chvíle jsem se držela na uzdě. Nevím sice proč mě zmínka o případném dítěti tak naštvala, ale Emmett se opět choval jako Emmett a tak to chtělo se mu trochu pomstít. Hlavně za tu písničku! Jeho řeči mi tolik nevadili, ale copak mu není nic posvátné?!

Emmett si zřejmě včas uvědomil, že to přepískl, ale i s písničkou na rtech se dal na ústup. Já ho však pronásledovala a nakonec jsme raději i opustili dům. Emmett ze mě měl naštěstí stále dost nahnáno - nevěděl, co všechno ode mě může ještě očekávat, což bylo jenom dobře. Běžela jsem tedy za ním až do lesa a písnička, kterou si neustále prozpěvoval, mě neomylně vedla přesně za ním.

Potom jsem si však uvědomila, že podobná honička může trvat neskutečně dlouho, pokud Emmett neuzná za vhodné se zastavit a nechat se dohnat. Upíra jsem rozhodně dohonit nemohla. Takže jsem se zastavila, trochu se vydýchala a nakonec jsem změnila směr, abych zjistila, co se děje s mými zavřenými přáteli a jestli náhodou něco nepotřebují.

Kousek od chaty jsem zpomalila a k té malé budově jsem došla už jenom krokem. Stála jsem před dveřmi a nervózně si přešlápla z nohy na nohu.

„Hej! Kdo je tam?“ zaslechla jsem zevnitř vykřiknout dívčí hlas.

„To jsem já,“ odpověděla jsem jí a slyšela, jak něčím udeřila do dveří.

„Ty?! Ty mrcho, okamžitě nás pusť! Co si o sobě vůbec myslíš, tahle nás tu držet? Jestli si myslíš, že ti budeme k něčemu dobří, tak na to hned zapomeň. Jakmile se dostaneme ven, nebudeš se stačit ani nadechnout a už bude po tobě. Pěkně ti zakroutím tím tvým husím krkem!“ křičela na mě a já si byla jistá, že svoje výhružky je rozhodnutá splnit do posledního slova.

„Ale já po vás nechci nic špatného,“ snažila jsem se ji uklidnit.

„Nic špatného nechceš? Ta holka se mi fakt jenom zdá!“

„Neboj, nejsem sen. Navíc, ty spát ani nemůžeš,“ podotkla jsem a má slova ji musela naštvat snad ještě víc, než kdybych mlčela. Chaloupka se totiž znovu otřásla až v základech.

„Neutahuj si ze mě, nebo nezemřeš vůbec klidně - roztrhám tě na malé kousky a budu si to náramně užívat!“ vyhrožovala mi dál.

„Nemůžu ti říct, proč tohle všechno dělám,“ namítla jsem smutně. Já nechtěla být nikdy zlá, ale tohle bylo nutné zlo, které jsem musela učinit, abych dosáhla toho, co jsem chtěla. Než mi však stačila začít znovu popisovat, co se mnou udělá, jen co se dostane ven, raději jsem pokračovala. „Jsem odhodlána vás pustit, jakmile bude po všem, jenom tam ještě nějakou chvíli musíte vydržet. Prosím vás o to,“ požádala jsem je.

Po mých slovech nastalo nepříjemné ticho.

„Fajn, dejme tomu, že ti pro tuhle chvíli věřím. Ale proč jsi sem přišla?“ zeptala se Jane otráveným hlasem.

„Chtěla jsem se jenom zeptat, jestli něco nepotřebujete,“ odpověděla jsem a hned jsem si uvědomila, že to byl stejně blbý nápad sem chodit. Dovnitř stejně nemůžu a kdybych jenom otevřela dveře, tak by mi utekli.

„Možná tak nějaké lidi, když už jsi tak ochotná. Mám žízeň,“ rozkázala. Na tohle jsem však neměla žádnou odpověď a Jane to věděla. Znovu bouchla do dveří a tentokrát to bylo tak silně, že odpadl kousek omítky.

Snažila jsem se na ně být milá, ale ono se to nějak nedařilo. Nedokázala jsem s nimi mluvit. Raději jsem bez nějakého dalšího slova, které by vyvolalo další příval vyhrůžek, rozběhla domů - tedy ne zrovna domů, přesněji do míst, kde jsem naposledy viděla Emmetta. Po lese se už nerozléhala ta příšerná písnička a to jediné mě trochu uklidňovalo, tedy společně s myšlenkou, že se snad brzy setkám s Demetrim.

Zamířila jsem si to tedy domů, ale kousek před ním jsem se zastavila a znovu se zaposlouchala. Emmett doma ještě nebyl, takže by nebylo od věci si na něj počkat, až se rozhodne se staženým ocasem vrátit jako spráskaný pes. Bojí se ženské! Pche, to pro něj musí být Rose pořádný oříšek.

Vyskočila jsem si na nejnižší větev nejbližšího stromu a čekala jsem.

 

 

Pomalu jsem na tom stromě začínala usínat, když jsem zaslechla opět ta příšerné slova té písnička. Emmett se tedy odvážil domů - no hurá! Konečně to s ním jednou pro vždy vyřídím a bude klid. Chtěla jsem seskočit ze stromu, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela.

Nikoho přece nezabije, když na něj počkám tady nahoře. Emm se domů blížil ze směru, který mi jasně napovídal, že bude muset projít kolem mě, aby mohl dovnitř. Takže jsem čekala na vhodný okamžik, který nastal ve chvíli, kdy ten nenapravitelný šašek procházel pod stromem, jako by se vůbec ni nedělo.

Měl však smůlu, že nebyl ani trochu ostražitý. Ještě jeden krok… odrazila jsem se rukama od větve a skočila mu rovnou na záda. Chudák to nečekal, nevybral náhlou zátěž, podlomily se mu nohy, začal se převažovat a nakonec zabořil obličej do zavadlého bahna, které bylo kousek od stromu.

Elegantně jsem se na jeho zádech postavila a jednou nohou jsem ještě Emmettovi zabořila hlavu víc do bahna. Ať si tu kosmetickou proceduru vychutná až do posledního okamžiku. Stejně se mi zdál trochu unavený, jak pořád nemůže spát - třeba mu to bahno pomůže.

Když jsem ucítila, jak se Emmett snaží stanout, bylo načase prásknout do bot a rychle jsem se vydala do domu, kde na můj návrat čekala celá rodina. Všichni na mě s očekáváním upřeli zrak, ale já jsem jakoby nic došla až k Edwardovi a dala jsem mu pusu.

„Vrátila jsi mu to?“ zajímala se Alice, která si nemohla zvyknout na to, že v mé přítomnosti nevidí budoucnost nikoho z rodiny.

„Samozřejmě, ale počkejte, až přijde,“ odpověděla jsem zvědavým upírům a spolu s nimi čekala na Emmettův slavný návrat domů, který mu však trval docela dlouho. Doopravdy mě z čekání na něho začínala přemáhat únava.

Když však došel, netvářil se zrovna nadšeně. Už venku se musel snažit dostat většinu bahna z obličeje, ale ještě od něj byl stále dost špinavý a zdálo se, že ho dokonce i ochutnal.

Neodpustila jsem si to a musela jsem si do něj znovu rýpnout. „Ty jsi opět přesedlal na nový jídelníček? Myslíš, že tě to uživí? Sice někde jsem myslím četla, že bahno je zdravé a plné minerálů, tak proč to neotestovat, co?“ prohodila jsem mile a Emmett mi to vrátil jenom úšklebkem.

„Ty…!“ zasyčel a ukázal na mě prstem. Kdyby ta celá situace nebyla tak komická, možná bych se i bála, ale tahle jsem měla co dělat, abych se nepočůrala smíchy. „My dva jsme spolu ještě neskončili!“ vyhrožoval mi. „Odteď by sis měla hlídat záda, aby sis podobnou bahenní lázeň nevyzkoušela i ty,“ ujistil mě.

„Emmette! Nemyslíš, že už toho bylo dost?“ mírnila ho Rose. „Vyprovokoval jsi ji, mohl jsi tedy odvetu očekávat. Teď by ses ale měl začít chovat dospěle, jednou ses stal otcem, tak se tak začni i chovat. A teď se běž okamžitě umýt a převléknout, než tím pachem zamoříš celý dům,“ nakázala mu Rose a on kajícně odešel.

Fakt je to pěkný podpantoflák, přesně jak jsem si myslela. Rose v jejich svazku je ta, která nosí kalhoty. Jen co však Emmett zmizel v patře, objevil se i jí na tváři úsměv a na mě jenom ukázala zvednutý palec.

Po tomto jejím gestu se už nikdo neudržel a všichni jsme se začali smát. Tedy, jenom do chvíle, než se Alice zarazila a začala zírat do dálky. Měla další vizi. Všichni jsme tedy jenom vyčkávali.

 

 

Volterra

„Pane, Jane a Felix se neozývají. Nikdo neví, co s nimi je,“ hlásil jeden z gardistů.

„Přiveďte Demetriho,“ nakázal ostře prostřední z vládců.

„Pane, nechal jste pro mě poslat?“ poklonil se před ním Demetri, jen co vešel do sálu.

„Najdi Jane a Felixe a to okamžitě. Bez nich se mi ani neukazuj na oči,“ rozkázal.

„Ano, pane,“ odpověděl Demetri a šel si zamluvit letenku do Ameriky, odkud oba dva cítil.

 


 

Doufáme, že se kapitola po tak dlouhé době líbila a snad nám taky necháte i nějaký ten komentář, pokud jste na nás zatím nezapomněli :)


 

>>> Shrnutí Petronely <<< >>> Shrnutí Eclair <<<


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Story before story - 11. kapitola:

 1 2   Další »
11. beda
12.10.2014 [14:45]

doufám že si Emmet dá ještě bahno
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Eclair
02.09.2012 [8:51]

EclairSalimar - pokud si tohle přečteš, další kapitoly budou, ale nevím kdy povídka se pomalu a jistě blíží ke svému konci a já se trochu zasekla... Přesto ale doufám, že se mi to podaří dopsat

9. salimar
30.07.2012 [14:58]

krasna povidka.budu dalšie diele?

8. kolouš
29.12.2011 [17:16]

krása má úžasný styl psaní a jedny z nejlepších povídek jen tak dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Martina K.
23.11.2011 [7:15]

tvoje povídky se mi moc líbí Emoticon jen tak dál, už se těším na další kapču Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.08.2011 [18:38]

FaireUž se nemohu dočkat dalšího pokráčka. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Isabella
26.06.2011 [20:54]

krasna povidka bude dalsi kapitolka brzy??? se tesim az se setka z Demetrim

01.06.2011 [17:36]

KristinaCullen Emoticon Emoticon Emoticon

3. eMuska
31.05.2011 [19:19]

Ajéje! Mám len tri veci:
Tento Edward je totálne dokonalý a ja ho chcem domov viac ako toho svojho!!!
Ďalšia vec: Emmett. Ach nervy!!! Emoticon Emoticon Emoticon Pašák bahenný! By sa mohol živiť ako Bear Grylls takým spôsobom, normálne... Emoticon Páčilo sa mi, ako ho Betka uzemnila... doslova... Emoticon
No a tretia vec: Volturiovci. Príbeh blíži ku koncu... sa, a oni idú do Forksu. Keď prídu na to, že Felix a Jane sú uväznení, bude prúúúúser! Veeelikýýý! Umrie Betka? Aby uvoľnila miesto Belle?
prosím si odpovede, budem čakať... tešujem na pokráčko!

2. CAlen
29.05.2011 [21:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon rozhodně pamatuju a moc moc dík za pokračování Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!