Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stopy ve sněhu 12. kapitola

xD Bez komentáře :D


Stopy ve sněhu 12. kapitolaOmlouvám se za tu dlouhou týdenní pausu, snad jste to tedy vydrželi a tato kapitolka Vás potěší.
Plán ďábelských dvojčat bohužel nevyšel tak přesně dle jejich plánu. Trochu však rozhýbá kolečka osudu a Edík se rozhodne konečně jen nesedět na svém pozadí, ale pokusit se Bellu získat zpět.

 

12.

 

 Jelikož uplynulo již pár dní od poslední kapitolky, zde je připomenutí předchozího děje:

Bella i navzdory původnímu plánu musela dorazit na ples do Volterry. Přijela na poslední chvíli a způsobila tady pořádný poprask. Plesu se tedy nevyhnula, ale od setkání s Culleny ji zachránila její rodina z Denali, především okouzlující Daniel a všehoschopná dvojčata, která při tom dala v sázku vlastní krky.

Edward se následně sesypal a z jeho chmur mu slíbila pomoct dvojčata, která měla příliš slabý žaludek na to, aby se na něj takhle mohla dívat. Jejich pomoc však sestávala z podezřelého balíčku, v němž byly ukryté poněkud jeté sardinky, které okamžitě zamořili celý Edíkův pokoj.

Právě v tom okamžiku se na scéně objevil i Emmett, který tento odér také sotva zvládl a šedivá vypasená kočka, jež mu proběhla pod nohami a zmiňovaný toxický odpad do sebe naházela. Tím na sebe strhla nejen pozornost Emmetta, ale i jeho chuťových buněk. Vrhl se po ní a pokojem se ozvalo hlasité zamraštění.


 

 

 

(pohled Edwarda)

Podrážděně jsem sledoval tu chlupatou mraštící kouli. Na poslední chvíli jsem ji Emmettovi vyrval za ocas z rukou. Podle jejího nevděčného prskání jí pozice hlavou dolů moc příjemná nebyla. Tak jsem ji pustil. Hlasitě dopadla na všechny čtyři a bleskově prchla pod postel.

No skvělý, teď ji tu budu muset ještě nahánět. Přesunul jsem svou pozornost raději na Emmetta. Ten cloumal s rukou a snažil si ji vyrvat z huby. To má z toho, že se tak nenažraně na všechno vrhá. Prudce jsem mu cukl zápěstím až podivně zavyl. Z části radostí a částečně i bolestí.

"To byl ale blbej fór," rozčiloval se a masíroval si místo, kam se zahryzl.

"Ta kočka byla nějaká divná. Ani bych se nedivil, kdyby měla vzteklinu nebo něco," zamumlal jsem.

"No dovol!" zaprskal na mě Emmett dotčeně.

Setřel jsem si poprskaný obličej.

"A jak tak koukám, tak se to rychle šíří. Padej!"

Neměl jsem náladu na jeho trucování. Bez možnosti dalšího odmlouvání jsem ho vystrčil ze dveří a zavřel je za ním. Potřeboval jsem sprchu. Dostat ze sebe ten smrad. Pohledem jsem zabloudil po místnosti. O tu kočku se postarám pak.

Zalezl jsem do sprchy a kydl na sebe snad třetinu sprchového gelu. Drhl jsem každičký svůj kousek kůže, dokud ten puch nezmizel úplně. Teprve pak jsem zastavil vodu. Hned jsem se cítil líp. Už mě trápilo jen jediné. Co provedu s tou kočkou.

V ručníku jsem se vydal ji najít. Jen jsem však vyšel z koupelny, zůstal jsem nevěřícně zírat na zem. Z pod mé postele čouhaly nohy. Ne krátké chlupaté, ale dvě dlouhé a rozhodně ženské.

"Pojď sem ty potvoro. No tak, pojď k paničce," ozval se hlas, který bych si nikdy nemohl splést. Zůstal jsem nehybně stát. Dokud se nohy i se svou majitelkou nevysoukaly ven.

Bella opatrně dřímala šedou chlupatou kouli, která obalená prachem a s pavučinou na vousech jí vrněla do ucha. Byla jí tak zaměstnaná, že při pohledu na mě úplně nadskočila a zůstala na mě

překvapeně koukat.

Ani nevím kolik minut jsme tam tak v tichosti stáli, já bych tak však vydržel stát a sledovat ji celé hodiny. Ta chlupatá smradlavá koule však byla jiného názoru. Dotčeně na mě začala prskat, což probralo i Bellu.

"Promiň, jen jsem hledala svoji kočku," zamumlala teď už celkem zbytečně.

Prudce odtrhla ode mě oči a vyrazila ke dveřím. Já ji však nemohl jen tak nechat odejít. Ne teď, když jsme byli sami a já se ji toužil zeptat na tolik věcí.

Vystřelil jsem za ní a chytil její paži. Překvapeně se zarazila a pohlédla na mě. Naše oči se do sebe vytřeštěně zaklínily, když se ozvalo tiché zašustění a dopad mého ručníku na zem. Oba jsme zarputile hleděli na toho druhého a já se jen modlil, aby mé tělo nezačalo reagovat na její vůni, která mi mámila smysly.

Možná bychom takhle stáli opravdu několik hodin, jak jsem si prve přál, do dveří však náhle někdo vrazil. Bella s leknutím pohlédla ke dveřím a já následně také. Setkal jsem se s překvapeným pohledem Daniela.

Ten se postavil rovně a přejel mě pohledem až jsem zaskřípal zuby.

"Taky si hrajete na sourozence?"

Nevěděl jsem o čem to mluví. Bella to evidentně chápala, obzvlášť, když při tom na ni významně mrkl.

"Hledal jsem tě," zazubil se, když Bella bez jediného pohledu ke mě vykročila spěšně ke dveřím, "ale netušil, že budu rušit."

"Udělej mi radost Dane, běž si požvýkat vteřinový lepidlo," zasyčela na něj, než se kolem něj protáhla dveřmi.

Jen jsem bezmocně mohl sledovat jak mi opět mizí z očí. Vztekle jsem propaloval Daniela pohledem. Ten mi ho však oplácel sebevědomým a ještě mi prsty zasalutoval. Teprve pak vypadl ze dveří. Právě včas, aby se mu něco neroztříštilo o hlavu.

 

 

 

(Emmett)

Tiše jsem se plížil chodbami silně vdechujíc do nosu všechny pachy okolo. Škoda, že jsem nenašel Jaspera, tohle by se mu zaručeně líbilo. Cupital jsem jen v ponožkách a celý v černé za svou kořistí. Konečně jsem ucítil její pach. Pomalými naprosto neslyšnými krůčky jsem šel neomylně za svým cílem.

Měl jsem chuť ďábelsky se začít smát, jen jsem je spatřil. S mrštností, že by mi ji mohla i Alice závidět, jsem vyrazil dopředu a v momentě svíral v každé ruce jeden úzký dětský krček.

Teď konečně nastal ten pravý čas na ďábelský smích. Rozezněl se děsivě chodbami Volterry, až jsem málem sám nadskočil. To však nebylo nic proti výrazu, který se dvojčatům zračil v těch jejich podloudných tvářičkách.

Vyděšeně zíraly do mé černo - zelené tváře. Na mé dokonalé maskování padlo pár Rosaliiných malovátek, ale co bych pro rodinu neuděl. Se širokým úsměvem jsem se vydal nazpět k našim pokojům, pevně držíc ty dva hady, co se mi kroutili v rukou. Neměli šanci.

Prudce jsem rozrazil dveře a postavil dvojčata na zem. Teprve pak jsem se postavil přede dveře a založil si ruce na prsou po vzoru Mr. Propera.

Dvojčata se zvědavě pohlédla na Edwarda, který vše dosud sledoval bez jediného slova.

"O co jde," zeptalo se jedno z dvojčat.

"Potřebuji od vás znovu pomoct."

"Zbytečný, zas to zvoráš."

"Jo na takovýho břídila jsme i my krátký."

Dvojčata ho sjeli pohledem a vykročila ke dveřím. Čili ke mě, jak jim v momentě došlo. Taktně jsem si odkašlal. Jestli si myslí, že je po tom, co jsem si kvůli nim vytrpěl nechám jen tak odejít, tak to jsou na velkým omylu. Tři hodiny jsem musel překecávat Rose, že má tu nejrozkošnější prdelku na světě, než konečně něco bylo.

Otráveně se tedy oba obrátili zpátky k Edwardovi. Zadumaně na něj hleděli, jako před beznadějným případem. Což vlastně taky byl.

"No, možná by pomohlo jít na to naprosto jednoduše."

"Jo. Vykašlat se na chození okolo a jít na to přímo."

"Prostě ji pozvi na rande."

"Tohle bys snad mohl zvládnout i ty ne?"

Nedůvěřivě jsem pozoroval, jak mého brášku zasvěcují ti dva proradní skřeti do tajů balení ženských. Ti dva však měli evidentně nějaké tajné a osvědčené zdroje, protože netrvalo ani pár minut a seděl jsem vedle Edíka a učenlivě přikyvoval.

"Jo, tak to bych měl zvládnout," přikývl nakonec Edward.

Dvojčata vyčerpaně vyběhla ze dveří. Než se nám však ztratila úplně z očí. Podívala se ještě na mého brachu stylem A-jestli-zvořeš-i-tohle-tak-si-rovnou-hoď-mašli, Ušetříš-nám-práci.

 

>>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stopy ve sněhu 12. kapitola:

 1
1. terezie
28.04.2016 [21:57]

Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!