Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 39. Kapitola

Embry


Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju -  39. KapitolaJe tu předposlední díl. Jsem zvědavá na vaše reakce a proto prosím piště komentáře.

39. Osvobození

 

Romča:

Cítila jsem, že se blíží konec. I když mě někdo kousnul a mým tělem se začal rozlévat jed, který moje těla spaloval. Slyšela jsem hlasy, které mě prosily, abych to nevzdávala.

Ale proč?

Slyšela jsem ze všeho nejvíc pláč. Pláč mého syna. Přehlušoval vše, jako by mě taky prosil, abych to nevzdávala. Ale i přes zoufalý pláč mého syna, já nemohla najít sílu bojovat. Zevnitř mě trhal jeho pláč a poté i hlas mého anděla. Který zoufale prosil.

Ale proč???

Proč se mám dál trápit v životě, který je tu navíc?

Proč mám bojovat pro nic?

Nechápala jsem jeho zoufalství, on už vlastně ani nebyl můj anděl, ne, můj už ne. Sice byl stále andělem, ale ne mým. Cítila jsem, jak moje tělo postupně hoří a moje srdce se brání. Moje srdce tu chtělo zůstat s mým synem. Ale já už nemohla. Krom bolesti jsem cítila i temnotu, jak mě pohlcuje.

Ano, na to jsem čekala tak dlouho. V tu chvíli zoufalý pláč ještě víc zesílil. Trhalo mi to moje skoro nebijící srdce. Na jednu stranu tu nemůžu nechat svého syna samotného a na druhou nemůžu dál žít. Hledala jsem v sobě alespoň nějaké zbytky sil.

Potřebovala jsem alespoň něco říct. Na ruce jsem cítila dotyk studené ruky a ta mi pomáhala se alespoň na chvíli osvobodit od blížící se temnoty. Shromáždila jsem veškerou sílu, co mi zbývala.

„Roman Edward Cullen,“ zašeptala jsem a slyšela, jak vše utichlo, i pláč. Cítila jsem, jak se naposledy usmívám.

„Ne, tohle nedělej, Romano, nezdávej se svého syna, ne, prosím,“ křičel na mě ten sametový hlas, který celou dobu prosil.

„Postarej se o něj. Zvládneš to, já ti věřím,“ povedlo se mi ještě říct.

Pak mě opět pohltila temnota.  Prala se navzájem s ohněm v mém těle. Dětský pláč opět spustil.

Cítila jsem, jak moje srdce bije pomaleji. Věděla jsem, že nechci věčný smutek a bolest, ne, já se chtěla osvobodit. A ta temnota byla můj spojenec. Jak pohlcovala moje tělo, ten žár přestával a já se cítila volně.

Dětský pláč ještě zesílil a tím mě vracel do reality. Moje srdce chtělo bojovat, ale já už neměla sílu.

Bojovala jsem se smrtí už dost dlouho. Proč mám zase bojovat? Já už nechci. Ne, chci už konečně volnost. Kterou mi věčnost nenabízí. Vím, je to nezodpovědné utíkat a nechat tu syna, ale Edward se o něj postará a to dobře. Lépe než já, a Bella mu určitě pomůže.

Pláč se vzdaloval a temnota začala opět vítězit.

Moje tělo pomalu přestávalo cítit jakoukoliv bolest. Zůstala jen bolest u srdce. A opět se mi vybavilo vše, co bolelo.

Vybavil se mi celý můj život. Krutý i krásný. Život, jaký jsem žila. Ano, můj bratr, opět ho potkám i a mojí maminku, opět mě budou chránit.

Vybavilo se mi vše, co jsem milovala i nenáviděla. Lásku i smutek, bolest i radost. Celý život mi běžel před očima a já věděla, že se můj konec blíží. Blíží se konec jedné existence, která tu ani neměla být.

Jako poslední, co se mi objevilo, byl obraz mého syna. Ano, ten krásný malý andílek v náruči velkého anděla. Oba si byli tak podobní a tak krásní. Ty zeleno hnědé překrásné oči.  Za tenhle pohled jsem teď platila životem.

Za pohled na nekrásnější dvě bytosti, které pro mě znamenají vše. A já jsem ochotná tu cenu zaplatit. Nepřijde mi ani moc velká, vždyť za pohled na boha se taky platí životem. Ale já viděla něco krásnějšího než všichni bohové světa. A jsem šťastna, že se mi to povedlo.

Věřím, že se Edward o našeho syna postará a že mu dá všechnu lásku, kterou bych mu dala já, stejně jako zbytek jeho rodiny.

Temnota se hlásila o své slovo a já šla k ní. Teď už nebyl důvod utíkat. Cítila jsem svoje srdce, jak se ještě pere předem prohraným bojem s temnotou. Naposledy jsem uslyšela pláč svého syna a zoufalé prosby anděla.

Sbohem živote. Miluju tě Edwarde, navždy budu, stejně jako našeho syna.

Poté mé srdce naposledy udeřilo.

A pak nastala jen temnota a volnost.

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 39. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!