Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 37. Kapitola

natáčení


Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju -  37. KapitolaJe tu další díl. Jakou věc stále ještě Romča neví a Alice jo? Co jí budoucnost chystá? Co myslíte, dokáže se Jasper udržet, když bude Romča krvácet?

37. Záchrana a objev

HUDBA

Romana:

Dívala jsem se z okna na pole nedaleko. Nevěděla jsem, co mám dělat. Slzy mi pomalu tekly po tváři a já si přála být u něj. Večer jsem nemohla spát a tak jsem dál tupě zírala z okna ven. Byla neděle a já se po domě pohybovala, jakože nejsem. Nikdo si mě ani nevšiml, do chvíle než nastal večer. Otec si zase vybíjel zlost. Na mně.

Ani jsem necekla, držela jsem statečně. Akorát rukama jsem si zakrývala břicho. Nevím proč, ale poslední měsíc to tak dělám pořád. Cítila jsem krev, tekla mi z obočí. Dnes byl surovější než kdy jindy a nevynechal ani můj obličej. Což nevěstilo nic dobrého.

Ležela jsem na zemi a čekala na další ránu. Chtěla jsem, aby byla i poslední. Ale nic se nedělo, místo toho jsem uslyšela prásknutí. Opatrně jsem se podívala a nemohla uvěřit svým očím. Otec byl namáčknutý na dveře. V jeho očích byl vidět strach. Bylo to poprvé. Pod krkem ho držel Jasper. Dívala jsem se na tu scénu a nemohla tomu uvěřit. On má přece být ve Forks.

Najednou vedle mě byla Alice. Pomohla mi vstát a poté mi začala balit věci. Dívala jsem se na ně jako blázen, bylo to nemožné. Dobalila moje věci a vzala mě do náruče a společně se mnou vyskočila z okna. Byla jsem na to zvyklá. Posadila mě do auta a sedla si na místo řidiče. Slyšela jsem velké rány a měla strach. Po chvíli se vedle ní na sedadle objevil Jasper a my vyjeli pryč.

Najednou Alice zastavila. Vystoupila a odešla auto, Jasper si sedl na místo řidiče.

„Co se děje?“ zeptala jsem se konečně.

„Myslíš si, že bych nechal svou milovanou sestřičku trpět? A teď se jede do nemocnice, potřebuje ošetřit.“ Jen jsem na něj zírala.

„Cos mu udělal?“ docela jsem se bála odpovědi.

„Nic hrozného, jen dostal výchovnou lekci a trochu jeho medicíny. Možná nebude moc pár týdnů chodit,“ řekl naprosto v poho.

Teprve teď jsem si uvědomila, že krvácím.

„Nevadí ti moje krev?“ vyhrkla jsem, jelikož byl v klidu.

„Ne. Měl jsem tě skoro rok pod nosem. Hodně jsi mi pomohla s mým sebeovládáním. A proti tobě je už celá rodina imunní. Nikdy jsem nechápal, jak to Edward dokáže. Ale už to vím. Když máš někoho hodně rád, i jako sestru, nedokážeš mu ublížit,“ a usmál se na mě.

Už jsme stáli před nemocnicí. Jasper to zahrál, jakože mě srazil autem. Nic mi nebylo, jen pohmožděniny a to obočí.

Pak jsme jeli někam pryč. Jasper zastavil a už mi z auta pomáhala Alice. Byli jsme totiž už v Praze a stáli před hotelem. Podala mi dlouhý kabát, který jsem si vzala a šla dovnitř. Neměla jsem sílu protestovat. Hlavně by mi to bylo na nic.

Objednala nám pokoje a my se tam vydali. Okamžitě mě nasměrovala do koupelny. To jsem i uvítala. Sundala jsem si vše ze sebe a vlezla do sprchy. Pustila jsem si vařící vodu a uklidnila se. S vodou odtékala i bolest.

Když jsem vylezla se sprchy a usušila se, stoupla jsem si před zrcadlo, abych viděla, jaké škody na mě byly napáchány. Postavila jsem se před zrcadlo a ztuhla. Zírala jsem na svůj odraz. Moje břicho bylo bílé jako je kůže upírů.

Šáhla jsem si na břicho, bylo chladné a tvrdé. Vykuleně jsem se dívala na svůj odraz. Měla jsem normální barvu až na břicho. V tu chvíli mi to vše došlo. Pumpa, proto mi nešla, bolesti, ospalost, hlad a hlavně jsem si to břicho chránila. Moje podvědomí to vědělo, ale já ne.

Za mnou se objevila Alice a usmívala se od ucha k uchu.

„Viděla jsem to, a proto jsem to vše nemohla dopustit. Jenda věc je zabít se sama, ale druhá zabít i to maličké,“ řekla a upřeně se dívala na moje už lehce kulatící se bříško. Oblékla jsem se a šla do pokoje.

„Lehni si, potřebuješ se prospat. Zítra letíme domů všichni,“ řekla Alice a já vykulila oči.

„To nejde, nehodlám vše kazit,“ oponovala jsem.

„Tak či tak tě tam dotáhnu. Zaslouží si vědět, že bude tátou, a navíc potřebuješ Carlisla, aby ti pomohl,“ řekla Alice sebejistě a mě bylo jasné, že má pravdu.

S povzdechem jsem šla spát.

Ráno mě Alice probudila, poté co jsem se nasnídala, jsme se vydali na letiště. Celou cestu jsem přemýšlela nad vším, co bude dál, jak to budu zvládat a hladila si přitom bříško.

Jedno jsem věděla určitě. Bude to těžké. Ale po porodu odejdu, definitivně mu zmizím ze života.

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 37. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!