Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 31. kapitola


Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju -  31. kapitolaTak je tu další. Chcete vědět o čem je? Tak si to předčtěte. A pamatujte si že když mě zabijete nebudou další díly. A prosím komenty.

31. Špatný sen? Omyl, krutá  realita

 

Celý den byl skvělý, akorát Alice a Edward byli takoví nervózní. Ale nechala jsem to být. Nic v okolí jsem moc nevnímala. Nemělo to důvod, mě zaleželo jenom na Edwardovi a zbytku rodiny. Konečně zazvonilo, byl čas oběda.

Vydala jsem se k jídelně, kde na mě jako vždy čekal Edward. Už od pohledu byl nervózní a neklidný. Teď se mi to přestávalo líbit. Co se může dít, že je tak nervózní? No co, vytáhnu to z něj, ale až budeme doma.

Šla jsem k němu, chytla ho za ruku a chtěla pokračovat v cestě. Ale on mě zatáhnul zpět k němu. Než jsem stačila cokoliv udělat, políbil mě. Ale úplně jinak než si dovoluje tady ve škole. V polibku jsem ucítila zoufalství. Vše se mi přestávalo líbit. Když se ode mě odtáhl, neusmíval se jako vždy. Další věc, co mě nehorázně štvala. Pokoušela jsem se klidně dýchat, když se mi to povedlo, konečně jsme pokračovali do jídelny.

Vešli jsme ruku v ruce a já byla šťastna. Nikdy jsem se nedívala po jídelně, jelikož na nás stále všichni zírali, ale nevím proč, dnes jsem se podívala. A to byla moje největší chyba v životě. Můj pohled se zastavil u jedné dívky. Ztuhla jsem na místě a zírala na tu dívku.

I když jsem jí v životě neviděla, věděla jsem přesně, kdo to je. Moje srdce chvilkami vynechávalo. Bylo to tady, konec mého štěstí, života, prostě konec. Svírala jsem Edwardovu ruku vší silou. Dívala jsem se upřeně do očí té dívce a ona mě, ale po chvíli uhnula pohledem a dívala se na Edwarda. To na mě bylo už příliš.

Cítila jsem slzy v očích. Ne, už to nešlo. Pustila jsem Edwardovu ruku a vyběhla ven. Běžela jsem co nejrychleji pryč na parkoviště. Venku pršelo a já se pokoušela co nejrychleji dostat pryč. Ucítila jsem v hrudi tu známou bolest ze ztráty někoho, koho mám ráda. Nadešel konec.

Moje slzy přetekly a já pořád běžela. Stále jsem viděla tu dívku před sebou. Nevnímala jsem, kam běžím, a to se mi vymstilo. Zakopla jsem a spadla na zem. Už jsem neměla sílu na to se postavit, už ne. Teď jsem byla na dně a to doslova. Brečela jsem a hlavou mi běžely různé otázky.

„Proč mi to neřekli? Proč zrovna teď? Proč já? Proč?“ Ani na jednu jsem neznala odpověď a to mě štvalo ještě víc. Už dlouho jsem nebrečela a už vůbec ne tak moc jako právě teď. Vše muselo ze mě ven. V tom mě objaly studené ruce. Ty ruce, ve kterých chci být stále.

Objala jsem ho kolem hrudi a zabořila mu do ní obličej. Stále jsem brečela. Měla jsem takový strach, že každou chvíli uteče za ní. Tiskla jsem se k němu, co to šlo. Objetí mi oplácel a přitom se mě pokoušel uklidnit.

„Vše je v pořádku. Jsem tu s tebou a budu s tebou,“ stále mi opakoval dokola. Pochvíli to začalo pomáhat a já zklidňovat. Když uznal, že jsem v klidu, trval na tom, že se musím najíst, jelikož jsem se vystresovala.

Chytil mě kolem pasu a vedl do jídelny, můj pohled byl zabořen do země po celou dobu. Odvedl mě až ke stolu, kde byl zbytek rodiny, poté mi došel pro jídlo.

Když se vrátil s jídlem, sedl si ke mně a vyndal mi pumpu. Namačkal mi, kolik mi to má dát inzulínu, a já se pustila do jídla. Poté jsem jen slyšela odpočítávání a vibrace pumpy. Po celou dobu všichni mlčeli, dokonce i Emmett. Jakmile jsem dojedla, přesedla jsem si Edwardovi do klína. Nic takového nečekal. Schoulila jsem se tam a přitiskla k němu. On mě objal a dával každou chvíli pusu do vlasů. Já měla co dělat, abych zase nezačala brečet.

Když byl čas na další hodinu, Edward mě doprovodil až ke dveřím učebny. Bohužel jsem tu hodinu neměla s ním, ale s Alicí. U dveří se se mnou zastavil a nečekaně mě políbil. Moc brzy ten polibek ukončil a já se mu podívala do očí a viděla v nich strach. Věděla jsem, že ten strach je o mě, abych neudělala nějakou blbost. A taky možná, protože se mi celou dobu třásly ruce. Na uklidnění jsem se postavila na špičky a ještě jednou ho zlehka políbila.

Poté jsem si šla sednout na moje místo. Seděla jsem sama, protože mě a Alici učitel rozsadil. Alice seděla za mnou. Hodilo se mi to, že sedím sama, dnes jsem opravdu neměla náladu si povídat. Dívala jsem se z okna a pozorovala déšť. Cítila jsem, jak se mi stále klepou ruce, ale pokoušela jsem se to nevnímat. Ani jsem pořádně nevnímala, kdy přišel učitel. Probralo mě až když si někdo vedle mě odkašlal. Podívala jsem se a nemohla tomu uvěřit. Byla to ona.

„Ahoj, já jsem Bella Swan.“ Věděla jsem přesně, kdo to je, ale když vyslovila svoje jméno, moje srdce vynechalo úder.

„Ahoj, jsem Romana,“ řekla jsem ze slušnosti, ale tak chladně, jak to jenom šlo. A otočila jsem se k učiteli.

Začala jsem se o něco více třást. Zavřela jsem oči a pokoušela se zhluboka dýchat. Když jsem je otevřela, na lavici mi přistál lísteček a tak jsem ho otevřela.

„Romí, moc se klepeš. Připíchni si! Jinak omdlíš a mě Edward zabije.“

Alice. Poslechla jsem a vytáhla si zpod trika pumpu. Bohužel jsem jí měla na pravé straně a tak jsem cítila Belly pohled. Připíchla jsem si a pumpa jako vždy začala pískáním odpočítávat a vibrovat. Učitel se na mě podíval a já se jen omluvně usmála. Všichni učitelé věděli, co mi je a taky poznali zvuk mojí pumpy, takže mě nekárali, že by mi zvonil telefon.

Cítila jsem, jak se pomalu přestávám třást. Neustále jsem cítila pohled Belly a dost mě to štvalo. A tak jsem se na ní otočila.

„Co je?“ zeptala jsem se.

„Nic,“ a otočila s konečně na učitele. Já se otočila k oknu a dívala se na déšť. Jakmile zazvonilo vylítla jsem ze třídy a šla na další hodinu, kterou mám díky bohu s Edwardem. Už na mě čekal v lavici. Nevím proč, jsem si povzdechla a šla k němu.

Sedla jsem si na židli a on se s tou svou posunul až úplně ke mně. Podíval se na mě těma starostlivýma očima.

„Jak ti je?“ Otočila jsem se čelem k němu.

„Už dobře, jen jsem si musela připíchnout. Je mi dobře,“ a usmála jsem se. Pohladil mě po tváři.

„Kdyby něco, řekni.“ Přikývla jsem a akorát vešel učitel. Celou hodinu jsem si bezvýznamně čmárala do sešitu.V hlavě jsem měla prázdno.

Po škole jsme jeli okamžitě domů. Já zamířila do pokoje. Jen co jsem tam vešla, vše na mě padlo. Lehla jsem si na postel a stulila se do klubíčka. Začala jsem brečet. Ano, vše, co jsem v sobě po zbytek dne dusila, bylo zpět. Nešlo přestat. Neustále jsem jí viděla před očima.

Bylo to, jak špatný sen. Ale tohle nebyl sen, ale živá realita. Po pár vteřinách byl u mě Edward. Přitáhl si mě k sobě. A tak jsem mu brečela na košili. Už dlouho jsem nebrečela a teď jsem nemohla přestat.  V mé mysli se objevovaly obrázky, které jsem si vyfantazírovala, když jsem četla Stmívání a zbytek knih. Nejsmutnější bylo, že Bella vypadala přesně tak, jak jsem si jí představovala. Dlouho jsem brečela. Edward nic neříkal. Usnula jsem až vyčerpáním z pláče.

Když jsem usnula, Bella mě neopustila. Zdálo se mi o tom, jak mě Edward opouští a začíná chodit s Bellou. I ve spánku to bolelo. Když jsem se probudila, začala jsem brečet. Byla jsem v Edwardové náručí.

„To je dobré. Jsem tady. Jsem tady s tebou.“ Určitě viděl můj sen. Pokoušela jsem se uklidnit už kvůli němu. Nakonec se mi to povedlo.

„Můžeme jet do školy,“ řekla jsem. Podíval se na mě jako na blázna.

„Ty nikam v tomhle stavu nepůjdeš, navíc škola začala před hodinou.“ Ani jsem si nevšimla, že už je tolik.

Udělal mi snídani a pokoušel se mi zlepšit náladu, ale moc mu to nešlo. Já toužila jen po jediném, mít ho u sebe, co to jde, dokud můžu. Jakmile jsem se nasnídala, šla jsem do koupelny a vzala si jednu z Aliciných košilek nekošilek. Vytáhla jsem si pumpu a šla do pokoje.

Byla jsem odhodlaná užívat si poslední chvíle s ním. Jelikož nebude trvat dlouho a já budu muset odejít. Překvapeně se na mě díval, když jsem do pokoje vešla.

Asi nic takového nečekal.

No, já vlastně taky ne.

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 31. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!