Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 30. kapitola


Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju -  30. kapitolaJe tu další kapitola. Kde se dozvíte jak do dopadne se Selenou.

30. Odvaha nebo bláznovství?

 

Ráno si pro Jirku přijel zbytek rodiny. Alice a Jasper zůstali s námi a plánovali, jak zničit Selenu.  Ve všech plánech byl můj úkol čekat na pokoji. To se mi ani trochu nelíbilo, ale Edward se odmítal o tom bavit. Alice mi přivezla jiné oblečení a to moje si vzala na sebe, bylo jí moc velké. Ona odláká Selenu tam, kde na ní budou čekat.

Nakonec mě Edward odnese na jedno místo v lese, kterému se obloukem vyhne. Stejně mě štvalo, že budu jinde.

Alice mi přivezla tmavé oblečení, abych nebyla v lese tak nápadná. Já si vzala Edwardovu mikinu, aby se zakryl můj pach. Když už vše bylo přichystané, Edward mě odnesl na to místo v lese. Bylo docela pěkné, byly tam skály, a posadil mě na jeden velký balvan.

„Za chvíli jsem zpátky,“ zašeptal na uklidnění a poté mě políbil. Nechtěla jsem ho nikam pustit, víc jsem se bála o něj, on bude riskovat kvůli mně.

„Buď opatrný,“ zašeptala jsem. Jen se usmál a zmizel. Pustila jsem si MP3 a koukala se po lese okolo sebe.

V tom mi něco došlo. V Zatmění se má Viktorie taky vyhnout místu, kde je Bella. Ale ona tam i přesto přijde.

Postavila jsem se a začala se okolo sebe rozhlížet. Když v tom ze stínu vyšla Selena. S idiotským úsměvem šla ke mně blíž. Zatnula jsem ruce v pěst a dívala se na ní. No, můj plán rozhodně nebylo utíkat.

„Ale, ale, copak tu děláš tak sama v lese, bez Edwarda?“ zeptala se a já měla chuť jí jednu vrazit.

„Nic, odpočívám. Co tu děláš ty?“ rozhodla jsem se hrát na blbou. No co, musím jí nějak zabavit.

„Hledám tě. No, původně jsem si myslela, že budeš sama, ale ne, on musel jet s tebou. Ale netušila jsem, jak mi to usnadníš,“ zasmála se. Přeběhl mi mráz po zádech.

„Co po mě chceš?“ Přestala se smát a pomalu šla ke mně. „To, co patří mě! Edwarda,“ odpověděla vážně.

„Tak zaprvé, on není žádná věc. Za druhé, vybral si mě a za třetí, tím, že mě zabiješ si ho stejně nezískáš,“ vysvětlila jsem jí, ale jak se zdálo, jí to bylo jedno.

„Možná, ale on se nedozví, že jsem to byla já, a tak ho můžu utěšovat,“ a zase se začala smát. Super. Jsem v lese s psychopatem a ke všemu je to upír. Já mám ale pech.

„Máš poslední přání?“ zeptala se a já vykulila oči a začala přemýšlet.

„Nezabíjej mě?“ Třeba to sežere. Ne, jen se začala hlasitěji smát. Alespoň jsem jí pobavila, no mám jistotu, že s ní nebude. Budě vědět, že to udělala ona, a utěšovat ho bude Bella, až se objeví.

Selena se shrbila, vycenila na mě svoje dokonalé zuby a začala vrčet. Ani jsem z ní neměla strach. Nevím proč, jsem blázen. Kdo by nebyl už?

„Hele, Seleno, tím mě nevystrašíš, zkus něco jiného,“ pobídla jsem jí. Začala hrozivěji vrčet.

„Chceš piškůtek?“ Nevím, co to do mě vjelo, ale začala jsem být drzá, když mi šlo život. Jsem to ale magor.

„Jsi připravená zemřít?“ Blbá otázka, pomyslela jsem si.

„Už několik let, vymysli si něco nového.“ Asi jsem ji hodně srala, protože už nic neřekla, jen se odrazila a skočila po mě. Neuhnula jsem, stála jsem pořád na tom místě a ani se nebála.

Do cesty jí vběhl Edward. To mu to trvalo.

Než jsem se stačila pořádně vzpamatovat, Alice mě chytla a utíkala se mnou pryč. Slyšela jsem jenom vrčení a Selenin křik.

Alice se mnou běžela až do hotelu na pokoj. Když mě položila na zem, začala jsem se trhaně smát. Právě jsem se vysmála smrti do obličeje.

Koukala se na mě jak na blázna. Po chvíli do pokoje přišel i Edward s Jasperem. Pořád jsem se smála a nemohla přestat. Připadala jsem si jako blázen, taky se na mě tak dívali.

Alice po chvíli vzala Jaspera a odtáhla ho do vedlejšího pokoje. Když jsem se konečně uklidnila, lehla jsem si na postel a zhluboka dýchala.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se s obavami v hlase Edward.

„Jo jen jsem se musela zasmát mému životu,“ odpověděla jsem v klidu a posadila se. Edward si sedl vedle mě.

„Promiň, je to moje vina.“ Zasmála jsem se ještě jednou a poté ho políbila.

Vrátili jsme se domů, kde na nás čekal Jirka.

Všichni se vrátili do Forks až na Edwarda. Když přijeli naši, vrátila jsem jim syna v pořádku a odletěla s Edwardem domů.

Vše bylo jako dřív. Ale na jak dlouho?

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 30. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!