Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí zvané mimčo 13

26.03.2010 (16:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6418×

Bella přešla k posteli a odhrnula deku. V okamžiku co pohlédla na postel, se její srdce rozeběhlo závratnou rychlostí, až jsem se skoro leknul.

Vzala tu tmavě modrou věc do ruky a otevřela ji. Potom se na mě s nevěřícným a trochu uplakaným pohledem otočila. Já netrpělivě vyčkával.

,,Edwarde, já…“ hlas se jí zlomil a ona se naplno rozvzlykala.

Koukala jsem na tu modrou sametovou krabičku, ve které byl ten nejkrásnější prstýnek na světě. Brečela jsem a nedokázala si ty slzy vysvětlit, byly dobré nebo špatné?

,,Bello, prosím odpověz, děsíš mě a tvůj pláč ještě víc.“

,,Edwarde, já nemůžu,“ vypadlo ze mě skoro neslyšně, ale on to zaručeně slyšel.

,,Nemůžeš?“ zeptal se a jeho obličej zaplavila vlna smutku, což mě rozplakalo ještě víc.

,,Já si tě nechci vzít,“ zopakovala jsem a nejraději bych si v tu chvíli nafackovala. Nechápala jsem, co to plácám. Chtěla jsem si Edwarda vzít strašně moc, ale něco mě tlačilo k tomu, abych ho odmítla.

,,Nechceš…“ nechal to slovo vyznít do ztracena a otočil se k odchodu.

,,Ne, Edwarde, počkej. Nechoď nikam,“ snažila jsem se ho zastavit.

,,Promiň, Bello, ale potřebuji být na chvíli sám.“

,,Tys mě ale nepochopil,“ vydechla jsem, protože jsem konečně pochopila, proč jsem mu na tu nabídku nekývla.

,,Myslím, že jsem to pochopil docela dobře. Požádal jsem tě o ruku a tys odmítla, co je na tom k nepochopení?“ zeptal se.

,,Já si tě chci vzít,“ vyhrkla jsem.

,,Vážně?“ tvář se mu vyjasnila a maličko se usmál.

,,Ano, chci, ale…“

,,Jaké ale?“ skočil mi do řeči.

,,Chci, ale ne teď, když se ani nevejdu do šatů,“ pípla jsem zahanbeně hlavní důvod, proč jsem nabídku k sňatku nepřijala. Teď mi to opravdu připadalo jako naprostá pitomost.

,,To je ten důvod?“ zeptal se lehce pobaveně a tím mě překvapil.

,,Ano,“ vzlykla jsem.

,,Ty můj blázínku,“ zasmál se a během vteřinky mě objímal.

,,Jsem hrozná.“

,,Nejsi hrozná, ale teď mi popravdě řekni, jestli na mou nabídku někdy kývneš?“ zeptal se s vážnou tváří.

,,Jistěže ti na ni kývnu, a pokud chceš tak klidně hned teď, ale se svatbou bych ráda počkala, až zase budu alespoň trochu hubená.“

,,Počkám, jak dlouho budeš chtít a pokud chceš, tak tě klidně znovu požádám o tu tvou nádhernou ručku.“

,,To nemusíš, tahle žádost byla velmi originální a myslím, že už bys ji nepřebyl.“

,,Nepodceňuj mě,“ zašeptal mi do ucha a já se lehce zatřásla.

,,Vážně tě nechci podceňovat, ale ty jsi tu krabičku schoval pod peřinu. Čím bys to chtěl přebýt?“ zeptala jsem se a objala ho kolem krku.

,,Určitě bych něco vymyslel.“

,,To už ti ale nedovolím,“ řekla jsem a odtáhla se od něj.

,,Pročpak?“ zeptal se.

,,Chceš?“ pohlédla jsem na prstýnek.

,,Že se vůbec ptáš,“ řekl nadšeně a už mi prstýnek navlékal na prsteníček.

,,Možná ho ve škole budu nosit na prostředníčku. Nevykládej si to špatně, ale přeci jen myslím, že bohatě stačí moje těhotenství, aby se o nás mluvilo další dva roky.“

,,Tohle nechám na tobě hlavně, že ho budeš nosit.“

,,Je nádherný,“ podívala jsem se na prsten a natáčela ruku tak, aby se drobné kamínky jak znám Edwarda, tak diamanty třpytily. Nebyl to takový ten prsten – kroužek a na něm obrovský diamant tento byl jiný ne tak okázalý, ale přesto nádherný. A hlavně byl můj.

,,Vážně se ti líbí, můžu ho vyměnit,“ strachoval se.

,,Nechci ho měnit. Tenhle je krásný, je vidět jak dobře mě znáš. Nechtěla bych něco mohutného a to ty moc dobře víš,“ pohlédla jsem mu do obličeje a zívla.

,,Jdeme spát,“ usmál se a bral mě do náručí.

,,Ty budeš spát?“ zažertovala jsem.

,,I kdybych mohl spát, tak dnes bych rozhodně oka nezahmouřil.“

,,Jak to myslíš?“ zeptala jsem se, abych věděla, na co tím naráží.

,,Dnes mám v plánu sledovat tu nejúžasnější dívku, kterou jsem kdy potkal.“

,,Je nespravedlivé, že já musím spát a tak přicházím o čas strávený s tebou,“ postěžovala jsem si nyní už pečlivě zachumlaná v peřinách.

,,O žádný čas nepřicházíš, protože jsi se mnou.“

,,Ale nic z toho nemám, když spím.“

,,Tak ať se ti o mně zdá a nesmíš zapomenout, že ty v tom snu musíš být taky. To bych ti opravdu neodpustil,“ pošeptal mi do ucha a jemně se zasmál.

,,Budu se snažit, ale to víš, sny neovlivníš.“

,,Chceš, abych ti broukal?“

,,Že chci? Já to vyžaduji. Jsem na tobě až přehnaně závislá a bez tvého broukání se mi špatně usíná.“ Víc jsem se k němu přitulila a on začal broukat mou ukolébavku.

,,Byl to moc pěkný den,“ vydechla jsem z posledních sil.

,,To opravdu byl,“ odpověděl můj anděl a já upadla do říše snů.

Ráno jsem se probudila do krásného dne. Zašmátrala jsem rukou po posteli a našla to, co jsem hledala.

,,Copak hledáš?“ zeptal se hlas sametovější než smetana.

,,Co myslíš?“ protáhla jsem se.

,,Mám několik návrhů, ale nejsem si jist, který je ten správný.“

,,Myslela jsem, že ten nejsprávnější návrh jsi mi položil už včera večer.“

,,Ach, skoro bych zapomněl,“ zažertoval.

,,Zapomněl?“ přistoupila jsem na jeho hru.

,,Jako na smrt,“ přisvědčil.

,,To je od tebe ale velmi nemilé a nejspíš se na tebe budu muset zlobit.“

,,Jen to ne.“

,,To už je krapet pozdě. Já se rozhodla a zlobit se chci.“

,,Že chceš?“ zeptal se mile.

,,Ano, jistěže chci. Dnes nemám na práci nic jiného, než se na tebe zlobit. Nejspíš se budu válet v posteli a zlobit se na tebe.“

,,To by mě ale velmi zarmoutilo,“ řekl pobaveně. Jeho hra se mi začínala líbit. Bylo to zajímavé zpestření.

,,Tak se můžeš začít rmoutit, já svůj názor nezměním.“

,,A co kdybych tě přesvědčil.“

,,To bych ti vřele doporučovala,“ vydechla jsem a on se nade mě naklonil.

,,Bohužel tě budu muset ve tvém přesvědčování zarazit, musím si odskočit na toaletu a nejspíš si dám i sprchu. Nemusíš tu na mne čekat.“

,,Počkám rád.“

,,Doporučila bych ti ale jinou velmi záslužnou činnost, která by mohla mou zlost na tebe zmírnit.“

,,Dychtím po tom znát onu činnost,“ odpověděl mi a oběma se nám na tváři usadil široký úsměv.

,,Když sejdeš dolů a uloupíš mi několik kousků toho báječného cukroví co pekla Esme a k tomu mi přineseš řekněme mléko a džus má zlost na tebe už bude velmi nepatrná.“

,,Velmi se těším na tu nepatrnou zlost a převelice se těším, až se budeš válet v posteli a touto nepatrnou zlostí mě budeš obšťastňovat.“

,,Tak už jdi, ať se můžu osprchovat, jinak tu zůstaneme až do večera,“ řekla jsem mu už normálně a on se lehce uklonil.

Vesele jsem vešla do koupelny a zaplula do sprchy. Pustila jsem na sebe teplou vodu a rozhodla se, že si umyju vlasy. Ve sprše jsem strávila možná půl hodiny. Do pokoje jsem vešla jen v županu a na posteli na mě čekal tácek obrovnaný cukrovím. Nechybělo ani mléko a džus.

,,Říkala jsem několik kousků ne horu cukroví,“ řekla jsem lehce vyděšeně.

,,Snídaně je základ,“ odpověděl mi Edward.

Došla jsem si sednout na postel a pustila se do té dobroty. Jak se mi to zdálo nemožné, tak jsem pak byla velmi překvapena, že ve mně zmizela většina cukroví.

,,Stačilo?“ ptal se Edward pobaveně, když odnášel tácek. Mezitím co byl pryč, já si ze skříně vybírala nějaké oblečení. V domě bylo docela teplo, tak jsem sáhla po pohodlných teplácích a volném tričku. Včera jsem měla ty šaty, do kterých mě navlíkla Alice, tak by mi mohla dnešní uvolněnější oblečení odpustit.

Někdo zaťukal na dveře a bez vyzvání do pokoje vplula Alice.

,,Já ti moc gratuluju!“ výskala nadšeně.

,,Ššt,“ tišila jsem ji.

,,Proč? Všichni už to stejně vědí tedy až na tvoje rodiče a Phila.“

,,A tak to prozatím zůstane.“

,,A co prstýnek? Ukážeš mi ho?“ zaprosila.

,,Jakoby jsi ho už neviděla.“

,,To ale není ono. Vždy je lepší to vidět naživo.“

,,Fajn, tak se podívej,“ natáhla jsem k ní ruku.

,,Rose!“ zakřičela, až jsem nadskočila.

,,Copak?“ přilítla jmenovaná.

,,Podívej na ten prsten,“ ukazovala Alice.

,,Je nádherný,“ řekla Rose, když přiblížila svou hlavu k mojí ruce.

,,Ovšem že je nádherný,“ odpověděla Alice.

,,Máš pravdu, Alice, Edward měl vždy skvělý vkus,“ přisvědčila Rose.

,,Co chceš dneska dělat?“ zeptala se mě Alice.

,,Dole na tebe čeká mamka,“ řekla Rose.

,,Charlie už musel odjet, zavolali ho do práce,“ oznamovala mi Alice.

,,Tak co chceš dělat?“ naléhala Rose.

,,Jsem nějaká utahaná, nejspíš si jen lehnu na sedačku a budu se dívat na televizi.“

,,Výborný nápad. Měla by ses šetřit,“ kývala Rose hlavou.

,,Kde je Edward tak dlouho?“ zeptala jsem se.

,,Zadržela ho Renée,“ odpověděla mi Alice a vystrkovala mě ze dveří.

,,Bello,“ zahalekala mamka, když jsem se objevila na schodech.

,,Ahoj, mami,“ pozdravila jsem a došla si sednout na sedačku, kde seděla společně s Edwardem. Nohy jsem si natáhla na konferenční stolek. Vím, že to nebylo zrovna nejslušnější, ale tahle poloha mi byla milejší.

,,Nechceš se natáhnout?“ zeptal se Edward a já kývla.

,,Hned ti uhnu, zlatíčko,“ ozvala se mamka a přesadila se na křeslo. Z kuchyně vyšel Phil, který o něčem rozpravoval s Emmettem. Pochytila jsem něco o nějakém fotbalovém zápase. Natáhla jsem se na sedačce a hlavu si položila na polštářek, který mi dal Edward pod hlavu. Zabalil mě do vlněné deky a začal mě vískat ve vlasech.

,,Kdy chcete jet vlastně domů?“ zeptala jsem se mamky.

,,Nejspíš už pozítří. Chtěli jsme tu zůstat i na Silvestra, ale Philovi zavolali z práce. Možná ale ještě přijedeme, pokud to vyjde.“

,,Už pozítří?“ zeptala jsem se smutně.

,,Ano,“ odpověděla mi mamka.

Neděle se přiblížila až nečekaně rychle a mamka s Philem museli odjet. Slíbili, že se budou snažit na Silvestra přijet. Charlie teď ke Cullenovým chodil skoro každý den. Mně to nevadilo a jim taky ne. Emmett měl radost, že se má s kým bavit o sportu a táta si to taky užíval.

Bylo úterý a všichni se chystali na denní lov. Všichni až na Emmetta. Emmett byl na lovu v pondělí a rozhodl se, že zůstane doma se mnou. Edward to zprvu nechtěl dovolit, ale já věděla, že na lovu už nebyl dlouho stejně jako zbytek rodiny, tak jsem je přemluvila.

Emmett byl nadšený, že bude se mnou sám. Těšil se na to jako malé dítě, div že netleskal ručičkama.

,,Jsi si jistá, že tu s ním chceš zůstat sama?“ ptal se mě vyděšeně Edward.

,,Jsem si jistá. Emmett se na to moc těší.“

,,No právě. Tohle mě docela děsí.“

,,Nemusíš se děsit. Tady bude vše v pořádku.“

,,Už teď se chová jako dítě.“

,,A my jedno čekáme, alespoň si na něm vyzkouším nějaké mateřské triky,“ řekla jsem mu pobaveně.

,,Nedělej si legraci. Já jen nechci, aby se ti něco stalo.“

,,Nic se nestane, Edwarde. Emmett se o mě i o to maličké jistě době postará.“

,,Si piš, brácha,“ ozval se Emmett, který scházel ze schodů. Za ním šla Rose a snažila se vydobýt kousek z jeho pozornosti.

,,A nezapomeň, musíš se chovat normálně.“

,,Copak se někdy chovám jinak?“

,,Žádný hovadinky, Emmette. Bella musí být v klidu.“

,,Neměj strach, Rose. Bude o ni skvěle postaráno.“

,,Jestli ne,“ pohrozila mu, ,,tak máš utrum.“

,,S Bellou si to skvěle užijeme. Viď?“ optal se mě.

,,Ano,“ řekla jsem prostě a koukla na Edwarda.

,,Vážně jsi si jistá?“ zeptal se mě znovu.

,,Ano, jsem si jistá a vy už byste měli jet,“ řekla jsem a stoupla si na špičky, abych ho mohla políbit.

,,Zavolám ti,“ řekl, když jsme se od sebe odtáhli.

,,Mějte se hezky,“ popřála jsem jim.

,,Dům je náš!“ rozzářil se Emmett, když zbytek rodinky odjel. ,,Co chceš dělat, Bello?“ zeptal se vesele.

,,Teď se půjdu najíst a pak se nejspíš natáhnu na sedačku a kouknu na něco v televizi.“

,,Najez se, ale televize nebude. Mám něco lepšího,“ zatvářil se naprosto nevinně a já začínala litovat svého rozhodnutí, že tu s ním zůstanu sama.

Jídlo jsem se snažila z dobrých důvodů co nejvíc prodlužovat.

,,To ještě nemáš dost?“ ptal se Emmett, když jsem do sebe dostala ještě jeden talířek cukroví.

,,Copak o to, já bych měla, ale prcek ne,“ pohladila jsem se po bříšku.

,,Můžu taky?“ zeptal se. ,,Teď když tu není Edward, by z toho nemusel být takový průser. Někdy je až přehnaně majetnický.“ Tomu jsem se musela zasmát.

,,Prosím,“ nastavila jsem břicho a Emmett se ho dotknul svou ohromnou rukou. Po menší chvíli sklonil hlavu.

,,Ahoj, prcku, to jsem já, strýček Emm,“ mluvil k mému břichu a jemně mě po něm hladil.

,,Myslím, že tě bude mít rádo,“ řekla jsem Emmovi.

,,A teď to moje překvapení. Jdi do obýváku a já jsem hned u tebe.“ Udělala jsem tedy to, co po mně chtěl. Byl zpátky ani ne za vteřinku a něco schovával za zády.

,,Co tam máš?“ zeptala jsem se zvědavě.

,,Tadá!“ vykřikl a ukázal mi knížku, která nesla název ,,Cvičení v těhotenství.“

,,Emme?“ zvedla jsem jedno obočí.

,,Když jsme ti s Jazzem kupovali tu knížku, tak jsem tam zahlídl ještě tohle. Říkal jsem si, že by se to mohlo hodit. Co říkáš, zacvičíme si?“ zeptal se rozjařeně.

,,Ty chceš taky cvičit?“

,,No jistě. Přece tě v tom nenechám,“ zahlaholil a odstrčil sedačku.

,,Tak se ukaž,“ koukala jsem na něj, jak se posadil do tureckého sedu.

,,Tak šup, Bello, ať už jsi dole. Teď se máme zhluboka nadechnout. Tohle cvičení má pomáhat při porodu. Hluboký nádech a hluboký výdech. Koukni, já ti to předvedu.“ Emm se nadechl a pak vydechl. Kulil u toho oči a celkově vypadal velmi legračně.

,,Čemu se culíš?“ zeptal se po chvíli.

,,Málem bych zapomněl,“ klepl se do čela, ,,takhle to není ono, ale tohle bude lepší, šmátnul pro malý polštářek, který byl na sedačce a strčil si ho pod tričko. Vytvořil tím imaginární břicho, po kterém se sladce pohladil.

,,Tak co drobečku budeš si rozumět s mou neteří nebo synovečkem?“ zašišlal na umělé břicho.

,,Emmette, ty mě snad chceš zabít!“ prskala jsem smíchy.

,,Tak na to zapomeň, Bello, pak by Edward zabil mě.“

,,To já bych mu nedovolila, kdo by se mnou pak cvičil, mamko,“ zažertovala jsem a šťouchla ho do břicha.

,,Pozor, Bello, ať mu něco neuděláš,“ strachoval se a poposedl si ode mě dál.

,,Omlouvám se, Emmette,“ smála jsem se dál.

,,Nemáš náhodou hlad?“ zeptal se.

,,Zatím ne. Radši mi ukaž další cvik.“

,,Na další budeme muset použít pomůcku.“

,,Tak ji přines,“ pobídla jsem ho a Emmett někam odeběhl. Vrátil se a v náručí nesl velký gumový míč.

,,Pojď se na něj posadit,“ ukázal na míč.

,,Emmette, já nevím,“ začala jsem se trošku bát.

,,Neboj, já tě budu přidržovat. Podívej, takhle si na něj sedneš, teď tě podržím za ruce a ty se maličko sklouzneš a vytvaruješ záda podle míče. A potom s tebou budu maličko pohupovat.“

,,Dobře.“ Sedla jsem si na míč a udělala všechno, co mi předtím Emmett řekl. Nakonec se mi to opravdu líbilo. Bylo to moc příjemné a uvolňovalo mi to ztuhlá záda.

Zrovna jsem se cpala nějakým masem s brambory. Připravoval to Emmett a bylo to až překvapivě dobré.

,,Tak co?“ ptal se Emm.

,,Je to vážně skvělé. Netušila jsem, že umíš vařit.“

,,Musím se snažit, aby to maličké pěkně rostlo. Musí to být silák po mně,“ naparoval se.

,,Když tak po Edwardovi,“ uculila jsem se a v tu chvíli mi zazvonil mobil. Emmett mi ho podal a já zvedla hovor.

,,Ahoj, Bell, jak se máš?“

,,Přímo báječně. Emmett je skvělý společník.“

,,Vážně mluvíš o tom Emmettovi, kterého znám?“ ptal se nevěřícně.

,,Pokud myslíš toho, co se mnou cvičil a před chvíli mi uvařil báječný oběd, tak ano.“

,,Cvičil? Oběd?“ zeptal se zmateně.

,,Broučku, Emmett je vážně milý.“

,,Žádné vtípky?“

,,Ne. A co ty, ulovil jsi nějakou pumu?“

,,Ulovil a hned dvě, ale už se na tebe vlastně na vás moc těším.“

,,Taky se těšíme, ale teď běž a ulov ještě nějakou pumu na mou počest,“ zasmála jsem se do telefonu.

,,Miluji tě,“ řekl mi do telefonu.

,,Já tebe a měj se krásně.“

,,Zítra jsem u tebe jako na koni.“

S Emmettem jsme se bavili vážně suprově. Večer jsme koukali na filmy o upírech a oba jsme se tomu neskutečně nasmáli. Vydržela jsem pouze jeden a půl druhého filmu a pak jsem usnula.

Ráno jsem se probudila v posteli, takže mě Emmett nejspíš přenesl.

,,Říkal jsem si, že budeš mít hlad,“ vtrhnul Emmett do pokoje a nesl mi snídani.

,,Díky,“ vzala jsem si talíř míchaných vajíček s tousty.

,,Volala Alice. Za půl hodinky jsou tady.“ Emmett vyklidil pokoj a nechal mě samotnou. Po snídani jsem se šla osprchovat.

,,Ahoj, zlato,“ pozdravil mě Edward, když jsem se z koupelny vrátila zpět do pokoje.

,,Edwarde, jsi tady!“ vypískla jsem a vrhla se k němu na postel.

,,Takové přivítání?“ zašeptal a přitáhnul si mě na hruď.

,,Chyběl jsi mi.“

,,Ty mně taky. Emmett mi ukazoval, co jste dělali. Vypadá to, že jste si to opravdu užili.“

,,Moc,“ řekla jsem a vtiskla mu polibek.

,,Mám pro tebe překvápko. Teda spíš Alice má.“

,,A co?“

,,Tvoje mamka s Philem přijedou zítra ráno a stráví s námi Silvestra.“

,,Bezva,“ zaradovala jsem se.

Po zbytek dne jsem zůstala v posteli a válela se vedle Edwarda. Přišlo mi, že celé prázdniny utekly až moc rychle. Teprve teď jsem si uvědomila, že po víkendu musíme zase do školy. Stalo se toho opravdu hodně. Ale hlavní věc byla, že jsme se s Edwardem zasnoubili. Kromě nás dvou a Alice a nejspíš i zbytku Cullenů to nikdo nevěděl.

Alice od rána bláznila a chystala vše na večer. Mamka jí nadšeně pomáhala a já se opět válela v posteli.

Kolem osmé hodiny jsme sešli s Edwardem dolů a koukali se s ostatními na televizi. Přitom nechyběla rozvášněná konverzace mezi Emmettem, Charliem a Philem. Hádali se o nějakém zápase jako obvykle. Já se tulila k Edwardovi. Byla jsem pečlivě zachumlaná do deky a na klíně jsem měla položenou mísu plnou popcornu.

,,Lásko, můžeš mi podat džus?“ zeptala jsem se Edwarda, abych nemusela mísu odkládat.

Čas běžel jako voda a najednou jsme stáli venku na terase. Já byla oblečená do zimní bundy a zády se opírala o Edwarda. Kolem domu byl čerstvě napadený sníh, který přesně o půlnoci osvětlil snad čtvrthodinový ohňostroj, který vytvořil Emmett společně s Jasperem.

,,To je krása,“ rozplývala jsem se na ohňostrojem.

Všichni si popřáli krásný Nový rok a pak se vrátili do obýváku. Já se omluvila a společně s Edwardem jsme odešli k nám do pokoje.

,,Nedivím se, že jsi unavená,“ řekl Edward, když jsme došli do pokoje.

,,Ale já nejsem,“ odpověděla jsem mu a otočila se na něj. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho.

,,Bello?“ zeptal se.

,,To víš, Edwarde. Jak na Nový rok…“ zašeptala jsem mu do ucha a dovedla ho k posteli.

Pomalu jsme se líbali a přitom ze sebe shazovali svršky. Poslední dobou jsme na sebe měli tak málo času anebo nás vždycky někdo vyrušil.

,,Vážně nejsi unavená?“ odtáhl se ode mě.

,,Edwarde, jsem nahá.“

,,Já vím.“

,,Ty se mě vážně ptáš, jestli jsem unavená?“

,,Máš pravdu, je to hloupost,“ řekl a pomalu do mě vniknul. Prohnula jsem se v zádech a začala proti němu přirážet. Všechny pocity byly velmi intenzivní. Edward mě hladil po zádech a já mu rukama bloudila ve vlasech.

Milovali jsme se pomalu, nikam jsme nespěchali a tak jsme si to chtěli co nejvíc užít. Ta pomalost ve mně nahromaďovala obrovské napětí, které se každou vteřinou stupňovalo, až mě nakonec dovedlo k naprostému výbuchu a Edwarda taktéž.

Společně jsme leželi na posteli a vychutnávali si poslední zbytky toho napětí. Nechávali jsme zklidnit náš dech. Ležela jsem na zádech lehce zamotaná v přikrývce. Edward mě prsty hladil po bříšku a mě to pomalu ukolíbávalo k spánku.

,,Miluju tě,“ vydechla jsem a víc se zachumlala do deky.

,,Taky tě miluju,“ odpověděl mi a políbil mě do vlasů. Přitulila jsem se k němu blíž a schovala se do jeho náručí. Pak už si jen matně vzpomínám, že mi začal broukat.

Předchozí

Shrnutí

Další

--------------------------------------------------------------

Doufám, že se kapitola líbila a že mi tu necháte komentáře. Mockrát děkuji.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí zvané mimčo 13: