Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí? Na to už nevěřím! - 9. kapitola

08.02.2010 (15:00) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3391×

9.kapitola 

 Alice

„A moje nejstarší dcera byla vychována Volturiovými.“

„Ano.“

Bože. Jak nám to mohl tajit? Hlavně Edwardovi!

A pak to na mě najednou dolehlo. Bella opravdu žije ve Volteře, není to jen přelud! Opravdu jsme o ní přišli.

„Ne,“ zašeptala jsem, ale díky tomu že všichni mají vynikající sluch, nikdo mě nepřeslechl.

„Alice, říkala jsi něco?“

„Esmé, nemůžeme to tak nechat! Nemůžeme nechat Bellu Volturiovým. Musíme jí zachránit!“ hlas mi přeskočil do vyšší tóniny.

„Dobře, ale jak asi?“ Ten Edward taky všechno moc řeší.

„Nevím, ale musíme jí odtamtud dostat. Sakra Edwarde, je to matka tvých dětí, ne?“

„Alice, nekřič na mě, jistě mám s ní tři děti, ale taky jsem jí ohromě ublížil!“

„Edwarde, ještě jednou budeš křičet na mojí ženu a dopadne to špatně,“ zavrčel Jasper. Je tak obětavý. 

Věnovala jsem mu láskyplný pohled, ale zase jsem pokračovala v debatě.

„Alice má pravdu, nemůžeme tak Bellu nechat!“ zastal se mě Emmett.

To se Edward naštval.

 „A jak asi? Hm? Aro prahne po mě a po Alici, jakmile uvidí Elis a Roba bude je chtít taky! Takže nemáme šanci!“

„Alice, Edward má pravdu,“ vždycky moudrý Carlisle.

„Fajn, takže vy by jste tam nechali Bellu...?“ Nikdo nereagoval.

„Víte co, mě je to jedno. Já za ní prostě letím ať se Vám to líbí nebo ne!“ uzavřela jsem debatu a odkráčela do patra.

Vytáhla jsem cestovní kufr, přece nemůžu letět s prázdnou. Začala jsem do něj vztekle házet oblečení. Sakra, proč nechtějí letět se mnou?

Jako odpověď se mi dostalo křiku ze zdola.

„Víš co Edwarde, já letím s Alicí, stejně tak jako Rose, Jasper a všichni kdo budou chtít. Ty tady můžeš zůstat, ale pomysli jak to bude mrzet Bellu!“

Zaregistrovala jsem jak několikrát bouchli dveřmi, a že někdo dole hraje na klavír. Mezitím jsem vířila po pokoji a snažila se najít věci co se mi hodí.

Kalhoty? Určitě!

Šaty? Taky!

Rukavice? Je tam slunce, takže ano.

V podobném duchu pokračovaly moje úvahy ještě asi dvě minuty, než jsem měla zabaleno.

Pak jsem se podívala na sebe. No přece nemůžu letět v oblečení, které by bylo nějak nevhodné!

Nakonec jsem se stejně převlékala.

Vzala jsem si na sebe bílé kalhoty, k tomu bílou košili s černou kravatou a černými rukavicemi a nakonec černý klobouk. Vše jsem doplnila ještě boty na podpatku a pak už jsem jen rychle seběhla dolů abych zjistila kdo nakonec jede.

Dole byl jen Edward který mlátil do klavíru.

Jedeš?

Slyšel mojí myšlenku a zavrtěl hlavou. To je vážně vůl. Copak neví, že to on je šance jak Bellu odtamtud dostat?

Edwarde?

Počkala jsem, až se na mě otočí a pak jsem v myšlenkách vší silou zařvala.

Jsi kretén!

Edward na mě vrhl zlostný pohled a já jen spokojeně odcházela nahoru.

„Rose, Emme?“ zaklepala jsem na jejich dveře.

„Alice, to víš že jedeme!“ oznámila mi Rose a už vytahovala ven svoje dvě tašky. Tedy Emmett vytahoval ven její dvě tašky.

Usmála jsem se a šla se podívat o pokoj dál.

„Esmé? Carlisle?“

„Jistě že jedeme, alespoň si zase pohovořím s Arem.“

„Robe?“ ale tam mi nikdo neodpověděl. Otevřela jsem dveře, ale v pokoji vůbec nikdo nebyl.

Všimla jsem si rozbaleného kufru na posteli a tak jsem mu rychle dozabalila. Věděla jsem, kde bude.

Rychle jsem vešla do vedlejšího pokoje.

Oba dva seděli na posteli, mezi nimi Elisin kufr.

„Elis, Robe, předpokládám že vy dva jedete?“

Oba dva kývli a já si všimla, že brečí. Pomalu jsem k nim došla a objala je.

 „Nebojte, za chvíli už budete zpátky u mámy,“ tišila jsem je. Bylo nezvyklé tišit dvě 12-ti leté děti.

 „Elis, už máš zabaleno?“ Místo odpovědi se mi dostalo kývnutí.

„Dobře, takže dneska vyrážíme!“

Volterra

Elleanor

Tohle jsem nechtěla!

Podívala jsem se na rozbytou vázu. Mohla být tak z 15-tého století, ale já jí rozbila.

A to jenom kvůli takové hlouposti!

„Ellen!“ uslyšela jsem křik Jane.

„Co se stalo?“ doběhla ke mně a pak si všimla rozbité vázy.

Rozbrečela jsem se. Podobné incidenty byli na denním pořádku.

Zase jsme se s mámou pohádali. Já vím, je to sobecké, ale já jí chtěla mít chvíli jen pro sebe a ona je místo toho pořád jenom s Nicholasem.

„Zase jste se pohádali?“ zašeptala a já jsem kývla.

„Víš co Ellen, jdí k sobě do pokoje a vyspi se, ano?“ kývla jsem a poslušně se doloudala do pokoje.

Rychle jsem zapadla do postele.

Sakra proč mi to máma dělá?

 ... Stála jsem u sebe v pokoji, měli jsem jít s mámou do kina. Najednou se ve dveřích objevila máma.

„Ell, prosím odpusť mi to, ale já s tebou do toho kina nemůžu, Nick mě pozval do divadla.“

„Mami! To je už po třetí!“

„No a co? Nemůžeš na mě být závislá! Já mám taky svůj život!“ 

„Mami!“ zakřičela jsem na ní.

„Víš co? Nechci nic slyšet! A za trest máš domácí vězení!“

S těmi slovy odešla a práskla dveřmi. Popadla jsem nejbližší věc, shodou okolností velkého plyšáka a třískla jím o zem. Rychle jsem vyběhla z pokoje a všude lítaly věci. Sešity, učebnice, polštář, oblečení, dvd, cd, prostě všechno co mi přišlo pod ruku. Proto jsem právě shodila tu vázu...

Takhle to dopadne vždycky! Máma se naštve, jde za svým Nickem a já zůstanu sama v pokoji.

Jo, já vím, Nicka jsem měla ráda, ale to co teď dělá...

S těmi myšlenkami jsem usnula.

Alice

„No tak, pospěšte!“ zakřičela jsem na svojí rodinu.

Rychle jsem došla k ženě co prodávala lístky.

„Měla bych tu mít osm lístků na jméno Alice Cullen,“ žena kývla.

Podala jsem jí kartu a ona mě lístky.

Když uviděla zbytek rodiny zamrkala. Muselo to být neobvyklé, vidět osm lidí letět do Itálie, ale vědět že ti lidé jsou od hlavy k patě zahalení oblečením.

Dali jsme zavazadla na odbavení a pak jsme šli na pasovou kontrolu.

Když jsme prošli až do letadla, usadili jsme se na svých místech.

Já, Jasper a Elis, Emmett, Rose a nějaká stará paní a Esmé Carlisle a Rob.

Let trval asi 4 hodiny a když jsme vystoupili naštěstí bylo zataženo.

Nasedli jsme do velkého černého auta, které Carlisle pronajal. On řídil, Esmé seděla vedle něj a pak jsme se vzadu limuzíny těsnali mi ostatní.

„Už tam budem?“ pokračoval Emmett v započaté debatě z letadla.

 „Ne,“ řekli jsme unionsimo já, Rose a Esmé.

 Po pár vteřinách znovu. „Už tam budem?“

 „Emmette udělej mi tu radost a sklapni,“ usadila jsem ho.

Ellen

Hudba - posunte si písničku prosím o 40 vteřin 

Pomalu jsem se podívala po pokoji a rozhodla se že to takhle nenechám.

Vytáhla jsem si svůj iPod, strčila si ho do kapsy tepláků a pustila se do úklidu. K úklidu mi hrála písnička od Britney Spears, Circus.

Docela jsem se pobavila a ve finále i uklidila. Nakonec z toho vznikla menší diskotéka. Vyndala jsem sluchátka a písničku pustila do hi-fi věže.

Začala jsem tancovat a docela se u toho bavit, když v tom do pokoje vtrhl Alec.

První jsem si ho nevšimla, ale když ztlumil hudbu cítila jsem, jak rudnu. Alec se mi líbil skoro dva a půl roku, ale mojí specialitou bylo se před ním ztrapnit.

„Ell, Aro tě chce v sále,“ říkal mi stejně jako jeho sestra, Jane.

„Dobře,“ kývla jsem. Čekala jsem, že odejde, ale on čekal. Jakoby mi četl myšlenky, odpověděl.

„Mám tě přivést,“ kývla jsem a vydala se do šatny.

Věděla jsem jak Aro nesnáší můj styl oblékání, ale taky jsem věděla, že ví jak přijdu oblečená. Proto jsem si vzala krátkou sukni, k tomu černé boty Converse a černé tílko. Na ruce jsem ještě nasadila svoje oblíbené návleky, vlasy nechala volně spadat na ramena a vyšla ven.

Alec se usmál. „Aro tě zabije.“

„Já vím,“ pomalu jsme vyrazili do sálu.

Alec mi otevřel dveře a já vešla dovnitř. Uviděla jsem skupinku asi osm upírů.

Všichni stály zády ke mně. Byli tam tři ženy jedna malá, s krátkými vlasy, druhá blondýna a ještě jedna hnědovláska. Pak tři muži, nějaký blonďák, druhý blonďák a ještě jeden vysoký hromotluk.

„Aro, co potřebuješ?“ rozhodla jsem se upozornit na svojí přítomnost.

Všichni se na mě otočili a já uviděla dva nejmladší členy skupiny. Dívka, která mi byla tak podobná, že kdyby měla obarvené vlasy, asi bych jí od sebe nerozeznala, protože na sobě měla i stejné oblečení a chlapec, zhruba stejně starý a taky jí neuvěřitelně podobný.

Aro něco říkal, ale já ho nevnímala.

„... sourozenci.“ dořekl.

Najednou, nevím proč jsem se k nim vrhla a...

Takže tady máte další kapitolku! Moc vás prosím o komentáře, protože pak se mi bude lépe psát!

Prosím napiště alespoň jestli se vám tahle kapitola líbila nebo nelíbila!

Shrnutí

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí? Na to už nevěřím! - 9. kapitola: