Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí? Na to už nevěřím! - 8. kapitola

Jacob :D

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Štěstí? Na to už nevěřím! - 8. kapitolaTakže konečně přidávám 8. kapitolu Štěstí. Doufám, že se moc nezlobíte, že jste museli čekat tak dlouho, ale nebyl čas. A zase nebude. Doufejte, že se mi zítra podaří přidat 9. kapitolu, protože přes týden nebude čas. A jinak přeji hezké počtení a prosím o komentáře! :D

23.01.2010 (16:30) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1640×

 

8.kapitola

 

Pomalu jsem zvedla ruku a...

Objala ho. Co jiného mi taky zbylo? Vždyť je tak nádherný! Jistě mám dceru, ale s kým? Ten člověk mi musel hodně ublížit, že jsem od něj odešla. A navíc, Nicholas je teď a tady a ne někde miliony kilometrů daleko.

Cítila jsem, jak si mě k sobě Nicholas tiskne a pak už mě políbil. Byl to úžasný pocit, jakobych se propadala do hlubokého zapomění. Takhle opojně jsem se necítila již hodně dlouho. Líbala jsem ho dál, doufala že to snad nikdy neskončí.

Najednou jakobych slyšela nějaký zpomenutý hlas v mé hlavě, který křičel : „Ne, nesmíš! Bello! Ty ho nemiluješ! Máš přece.....“

A pak se ten hlas ztrácel. Nevím komu patřil, nevím koho to mám mít, ale vím, že už ani toho mluvčího, ani toho člověka na kterého poukazoval nepotřebuji. Už nepotřebuji nikoho. Mám svého Nicholase, svojí krásnou dceru Ellen a přátele. Co víc můžu chtít? Je to víc než jsme kdy měla.

Robert

 

Seděl jsem smutně na sedačce. Už je to skoro 5 let co maminka odešla. Jistě, teď je mi i Elis 11 let, ale máma nám chybí.

Máme velikou milující rodinu, rodinu která se o nás stará, ale chybí máma. Esmé se nám jí snaží vynahradit, ale to nejde. Máma je jen jedna.

„Robe, co je?“ uslyšel jsem smutný hlas Alice. I ona byla poslední dobou ztrápená, nechodila tak často ven většinu času bloumala po domě.

Ač jsem nechtěl, vydral se mi z hrdla vzlyk. „Já už nemůžu Alice, potřebuju zpátky mámu, ale nikdo neví kde je! Přece se nemohla propadnout do země! Musí někde žít.“ Poslední slova jsem skoro křičel. Alice mě objala.

„Taky mi chybí. Víš, často o ní přemýšlím a napadá mě kde by mohla být,“ zašeptala a ve mě svitla naděje.

„Co si to tam vy dva špitáte?“ ozvalo se najednou za námi. Podíval jsem se na místo odkud se to ozvalo a kdo tam stál? Nikdo jiný než Emmett a Elis.

„Mluvíte o mámě viď?“ zeptala se Elis a já jsem kývnul. Vždycky tušila co si myslím, stejně jako já u ní.

Tedy, já jsem to skoro vždy věděl.

„Alici napadlo kde by mohla být,“ pronesl jsem nahlas a než se člověk (či upír) stihl vzpamatovat, rázem u nás stál celý dům i s Danem, který u nás poslední dobou byl hodně často.

„Kde Alice?“ ptal se ihned táta. Ten byl bez mámy jako šílený, říkali všichni.

„Napadla me Vol... ,“ pak najednou Alice zmlkla, zeskelnatěly jí oči. Tohle jsme už všichni znali. Měla vidění.

Najednou zakřičela, ale její hlas se ozýval jakoby z velké dálky. „Ne, nesmíš! Bello! Ty ho nemiluješ! Máš přece...“ konec věty zanikl v hrozném tátově křiku.

„Alice! Alice!“ křičel Jasper. Neměl rád když se jeho žena pohroužila do vidění a on netušil co se s ní děje.

Pak se konečně Alice probrala.

Než jí kdokoli stihl požádat o vysvětlení jejího a tátova křiku, začala mluvit sama.

„Bella, ona je ve Volteře. Žije tam ještě s nějakým upírem, má dlouhé černé vlasy. Pak jsem tam taky v povzdálí viděla malou dívku, měla dlouhé červeno blonďaté vlasy a byla strašně podobná Robovi a Elis, skoro jako by byla jejich sestra. A Bella... ona se s tím upírem líbala,“ vysypala ze sebe rychle a já i Elis jsme zmrzli.

Máma. Volterra. Dívka vypadající jako Elis. Upír.

To byly jediná slova která mi vířila v hlavě. A nešly spolu dohromady.

„Robe?“ slyšel jsem Esmé, ale radši jsem neodpovídal.

Upír. Dívka podobná Elis. Volterra. Máma.

Zkoušel jsem ty slova z druhé strany, ale pořád nedávali smysl.

Máma. Volterra. Dívka vypadající jako Elis. Upír.

Upír. Dívka podobná Elis. Volterra. Máma.

A pak, najednou se mi z toho všechno uskupila souvislá myšlenka.

Máma ve Volteře, s dívkou která je nejspíše naše trojče (jak je to možné?) a žije tam s někým jiným, než s tátou!

„Robe?“ usylšel jsem Elis.

„Jo, taky si to myslím.“ odpověděl jsem jí a pak jsem se spolu s Elis podíval na Dana.

„Dlužíš nám vysvětlení.“

Dan

 

Ta scenérie byla prapodivná.

Elis a Robert ležící na koberci, očividně se snažili Alicina slova spojit do souvislé myšlenky.

Edward sledující Alici, Alice sledující mě. Jasper jí objímal a snažil se jí ukonejšit.

Emmett a Rosali stáli u schodů a zírali do prázdna. A Esmé s Carlislem se snažili probrat Elis a Roberta.

Pak najednou Elis promluvila.

„Robe?“ a dívala se na svého bratra.

„Jo, taky si to myslím.“ odpověděl jí, ale nikdo nechápal co si má myslet.

A v tom se oba dva naráz s propalujícími pohledy podívali na mě. „Dlužíš nám vysvětlení,“ obvinili mě a já jsem pomalu zavřel oči.

„Ano dlužím. A nejen vám, ale všem.“ zašeptal jsem.

To už mě sledovali všichni Cullenovi.

„Tenhle příběh začíná ve chvíli, kdy Bella rodila. Neporodila jen dvě děti, ale tři. Nikdo to netušil, na ultrazvuku nebylo nic patrné, ale Bella se stala matkou tří dětí. Dvou dívek a jednoho chlapce.

Robert není nejstarší, starší než on je ještě jedna dívka, ta kterou Alice viděla u Belly. Tahle nejstarší dcera ale pár minut po porodu zmizela. Prostě se vypařila. A my jsme se rozhodli o tom Belle neříkat.“

Dovysvětlil jsem a všichni na mě zírali.

„Takže Bella má tři děti?“ optal se Carlisle.

„Jo.“

„Dvě holky a chlapce,“ zkusila si utřídit myšlenky Esmé.

„Ano.“

„Robert není nejstarší,“ to byla slova od Alice.

„Ne.“

„Mají starší sestru.“ Jasper to vůbec nechápal, ale pokračoval v myšlenkových pochodech celé rodiny.

„Ano.“

„Bella o tom neví.“ Emmett.

„Nevěděla,“ opravil jsem ho.

„To dítě žije ve Volteře.“ Rosali se snažila pochopit většinu mých slov, ale její mozek to nebral.

„Ano.“

„Je tam s mámou?“ zeptala se Elis.

„Ano.“

„Takže máma žije.“ Robert

„Ano.

„A moje nejstarší dcera byla vychovávána Volturiovými.“

„Ano.“

 

 

 

Shrnutí

 

 

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí? Na to už nevěřím! - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře