Co se bude dít u Cullenových doma? A odpustí Bella Edwardovi? Zůstane spolu se svými dětmi u Cullenových a jestli ano bude tam šťastná?
11.01.2010 (16:00) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1817×
5.kapitola
Vystoupili jsme před velikým domem. Esmé se hrnula dopředu, odemkla a pak v obýváku rozsvítila. Opatrně jsem otevřela dveře dětem. Bylo už skoro 23:00 a tak oba dva při tři-čtvrtě hodinnové cestě usnuli. Opatrně jsem vytáhla Elis a chtěla jí podat Danovi, jenže to už si jí bral Edward. Nestihla jsem ani nic namítnout. Pak jsem chtěla vytáhnout Roberta, jenže ten, jakmile jsem na něj šáhla se probudil. „Mami...“ zašeptal a pak vystoupil.
Opatrně jsem ho chytla za ruku a vedla svého rozespalého a klopýtajícího syna k domu. Když jsme vešli dovnitř, všimla jsem si Elis která ležela na tlustém a huňtém koberci pod přikrývkou. Rob padl vedle ní a hned usnul. Posadila jsem se na zem vedle svých dětí.
„Co jste chtěli tak závažného probrat?“ špitla jsem.
Odpověď se mi dostala od Edwarda. „Jsou to moje děti. Tak bych je chtěl mít u sebe.“
Jen jsem kývla hlavou. Byl jsem smutná. Já mu prostě jen tak nemůžu odpustit!
„Mohli by jsme to řešit až zítra s dětmi?“ zašeptala jsem a všichni postupně kývly. Nakonec všichni odešli. Seděla jsem vedle svých andílků a pozorovala je jak spí. Zničehonic jsem si vzpoměla na to, že Edward kdysi stejně sledoval mě. Usmála jsem se. Už mi nezbylo než čekat až se probudí.
„Mamí!“ zaječela mi do ucha Elis. Zmateně jsem zamrkala a pak jme si uvědomila že jsem se propadla hluboko do minulosti. „Mamí! Koukni jaký mám hezký oblečení!“
Zakřičela mi znovu do ucha. Podívala jsem se na ní a musela uznat, že jí to děsně slušelo. Pak jsem uviděla Roberta. Měl na sobě bílou košily a džíny. Kdyby byl starší, spletla bych si ho s jeho otcem.
Pak jsem ovšem zakřičela domem
„Alice!“ Po pár vteřinách se na schodech objevil elfí obličejík mojí kamarádky
„Víš že jsem Elis zakázala jakékoli nové oblečení.“ promluvila jsem vážně.
Alice se usmála „Ale to oblečení se ti líbí.“ Jen jsem kývla. Pak se Alice rozesmála a došla k Elis „Pojď, ukážu ti svojí šatnu.“ Elis vypískla štěstím a šla s Alicí.
Robert se zasmál „Jak málo stačí setře ke štěstí.“ Zašeptal.
Jen jsem kývla „Ale ty jsi strašně dospělí na svůj věk.“ Rob se usmál a pak se podíval k nádhernému pianu uprotřed místnosti.
„Myslíš že můžu...?“ zeptal se. Jen jsem kývla a Rob začal hrát. První hrál píseň od Mozarta, ale pak najednou začal hrát...mojí ukolébavku!
V tom do přízemí přiběhli všichni Cullenovi „Robe, odkud tu píseň znáš?“ zeptal se Edward. Při pohledu na něj jsem se usmála. Měl na sobě totiž stejnou bílou košily a stejné džíny jako jeho synek. „Maminka si jí často pobrukuje.“ Ha! Veděla jsme že nebýt upír jsem rudá. Pak Carlisl promluvil
„Včera jsme to nedořešili. Elis, Robe chtěli by jste tu s námi nějaký čas zůstat?“ Podívala jsem se na svoje děti. Věděla jsme že řeknou ano a přesto jsem doufala v ne.
„Ano.“ Řekla radostně Elis. Okamžitě se vrhla k Alici. Robert se na mě zadíval a pak se smutně usmál
„Ano.“ Řekl také, stejně jako jeho sestra, ale všichni poznali, že on myslel na mě. Nasadila jsem šťastnou masku. Hlavně kvůli mým dětem. Najednou jsem ucítila příval štěstí. Zvedla jsem hlavu a usmála se na Jaspera. Jen kývl hlavou.
Pak Alice vykřikla „Bello! Pojedem na nákupy!“ Udělala jsem odpudivý obličej
„Ne!“ Alice skusila psí oči.
„Ne Alice, navíc tohle na mě nefunguje. Elis to zkouší často.“ Alice se zmučeně podívala.
„Alespoň pusť Elis.“ Ztrápeně jsem kývla. Co mi taky zbývalo? Nic. Alice okamžitě popadla Elis, Esmé a Rose za ruku a běžela k autu. Po pár vteřinách jsem uslyšela zvuk odjíždějícího auta.
„Robe, jak dlouho hraješ na klavír?“ zeptal se Edward.
„Moc dlouho ne. Dva roky.“ Odpověděl a pak se oba naráz zasmály. Povídali si v myšlenkách. To už na mě bylo moc.
Vypravěč
U okna seděla postava. Postava, tedy konkrétně žena, byla velice smutná. Dalo se to vyčíst z jejích očí. Její děti, přestože teď byli šťastné jí začali opomíjet. Už si jí nevšímali tak jako dřív. Nezjistili že jejich matka je smutná. Neměli o ničem ani potuchy. Její syn si hrál se svým otcem. A její dcera? Přilnula ke svojí tetě, která jí brala nakupovat snad každý den. A co měla dělat ta osamělá žena? Jak se mohla bavit s onou rodinbou, když jí ta rodina neuvěřitelně zranila? Hlavně jistý upír.
S bronzovými vlasy. Stále ho milovala ale nedokázala mu odpustit. Jak by taky mohla? Již delší dobu se jí v hlavě rodil plán...
Bella
… Musím. Musím odejít. Já už to tady nevydržím. Je mi jasné, že tím zničím dokonalé štěstí mých dětí, ale co mohu dělat? Nic. Zvedla jsem se ze židle a vytáhla kufr. Rychle jsem do něj naházela svoje věci. Pak jsem vytáhla papír a tužku, které byli dané v psacím stole. Začala jsem psát dopis.
Mílá Elizabeth, Míly Roberte,
Vím že Vás tento dopis asi zlomí, ale já už tu prostě déle nemohu být. Nezvládnu to. Zároveň také vím, že vy dva jste tady šťastní. Proto Vás nenutím jít se mnou. Užívete si život s Cullenovými plnými doušky. Je to pro Vás úžasná a milující rodina. Vím že to pro Vás bude těžké, ale doufám že se s tí vyrovnáte. A já se vrátím. Jednou, až si urovnám myšlenky. Prosím, nehledejte mě. Vrátím se.
S pozdravem a pusou na tvář
Isabella Swanová, Vaše matka
Dopis byl adresovaný mým dvojčátkům. Položila jsee ho na postel a pak jsem vyskočila z okna. Doběhla jsem do garáže kde bylo zaparkované moje auto, nasedla jsem a hodně rychle odjela. Nikdo mě nemohl zastavit. Esmé a Carlisle byli na lovu, Edward byl s Robertem na koncertu, Alic, Rose a Elis byli nakupovat. A Emmett s Jasprem byli na fotbale. Jo, je to divné, ale byli na fotbale. Rychle jsem vyjela z pozemku a pak zamířila na dálnici. Pryč, pryč od mého trápení...
Vypravěč
Zatímco dívka jela autem pryč od onoho domu, do domu se vracel život. První se vrátil pár, otec a matka všech ostatních. Samozřejmě jim bylo divné, kde je jejich poslední přírustek do rodiny, ale nehledali jí. Drama začalo až když se vrátila malá dívka, velice pdobná elfu. Ta totiž okamžitě vyběhla do dívčina pokoje a našla dopis. Byla velice smutná, že její nejlepší kamarádka opravdu uskutečnila svoje hrozby. Co měla dělat? A jak to vysvětlí jejím dětem? Nijak. Nedokáže jim to vysvětlit. Až když se konečně vrátili všichni, byl dopis otevřen. Všichni v něm nalezli přijatelné vysvětlení. Všichni doufali že se Isabella Maria Swanová ještě někdy vrátí. SNAD.
Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Štěstí? Na to už nevěřím! - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!