Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí? Na to už nevěřím! - 3. kapitola

07.01.2010 (21:30) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4136×

3.kapitola

Vypravěč

 Mladá dívka neuspěla. Jediná kamarádka která jí zbyla byla Angela. Všichni ostatní se proti ní obrátili. Ano je to neobvyklé, být v 18 těhotná, ale nezaslouží si spíš místo pohrdání podporu? Podle ostatních ne. A tak se z kdysi oblíbené Isabelly Swanové stala dívka, vyvrhel. Byla sama, těhotná. Jediný komu mohla pořádně věřit byl psycholog. Ale zároveň i upír. Stal se jí oporou.

Dohodli se, že ve Forks odmaturuje a pak zmizí pryč. Pryč od posmívajících se spolužáků.

Isabella

 Seděla jsem na posteli. Dneska jsem zase musela do školy. Musela jsem zajít napsat pár testů. Od doby co se veřejně provalilo moje těhotenství uplynulo šest měsíců. Byla jsem v půlce osmého měsíce. Angela mě sice chodila doučovat... ale nepomáhalo to. Občas jsem do školy chtě nechtě musela. Pomalu jsem vstala a vyrazila k autu. Už jsem se těšila až odtud vypadnu. S Danem jsme se domluvili, že se po maturitě přestěhujeme do Paříže. Dan už koupil nějaký podkrovní byt. Já budu dálkově studovat univerzitu, Dan bude dělat psychologa.

Pomalu jsem vyjela. Doufala jsem že se minu s Thomasem a jeho partou. Ti se totiž stali mojí noční můrou. Po zbytek krátké jízdy jsem dumala jak se vyhnout Thomasovi. Jak chodit jinudy po chodbách. Když jsem se objevila na parkovišti, všimla jsem si že už na mě čekají.

„Sakra.“ Pomalu jsem otevřela dveře a vystoupila. Thomas se na mě ledabyle otočil.

„Ach! Kdopak se nám to tu objevil?“ vykřikl a upoutal tím na mě skoro všechnu pozornost. Podívala jsem se po parkovišti a viděla jsem Angelu jak k nám běží.

„Nech jí na pokoji!“ zakřičela na Thomase.

„Ale! Dvorní dáma! Teda Swanová, já si myslel, že máš jen na to aby tě chránil otec tvého dítěte!“ Celá jeho parta vybuchla smíchy. Angela k nám doběhla a popadla mě za ruku.

„Pojď.“ zašeptala. Chtěly jsme odejít ale v tom mě Thomas nastavil nohu. A já slítla. Hned po dopadu na zem jsem cítila ohromnou bolest. Pak jsem omdlela.

Vypravěč

 Mladá dívka ležela na zemi. Skončila na zemi právě kvůli svému dítěti. Dav spolužáků se první smál. Ale když se dívka dlouho nezvedala rozutekli se. Přítelkyně dívky již zavolala sanitku. Za pár vteřin se sanitka objevila. Naložili dívku a snažili se jí vzkřísit. Dívku po pár vteřínách probrali, jenže dívka začala rodit. Po dlouhém a únavném porodu přivedla na svět tři malé andílky. Dvě dívky a chlapce.

Elizabeth Renéesmé, Alici Cullen Swan a Roberta Anthonyho Edwarda Cullena Swana. Třetí dítě se bohužel okamžitě po porodu ztratilo. Jakoby se vypařilo. V jednu chvíli ho měli doktoři v rukách a v druhou už bylo pryč. Oné dívce se to nepovědělo. Podle všech informací jí známých porodila jen dvě děti. Dívku a chlapce. Oba dva se podobali svým rodičům. Měly nádherné, hnědé oči a hnědé vlasy s nádechem bronzova. Sice to byli poloupíři, ale jediné co zdědili po svém otci byla bílá plěť. Byli to normální děti. Avšak jejich matka, Isabella, již nemohla žít v tom městě. Se svým kamarádem, upírem Danielem Suaressem se odstěhovala do Paříže.

Paříž

O dva roky později

Bella

 Seděla jsem na pohovce a četla Robertovi knížku. Elis byla na procházce s Danem. Byl krásný, teplý večer takže Dan si chtěl užít Paříže a Elis vzal sebou. Jak Elis, tak Robert zdědili povahu svých jmenovců. Elis byla blázen do nakupování, Robert rád četl a poslouchal písničky. Sice mu byli jenom dva roky, ale na takové ty hračky s klávenicí od klavíru dokáže zahrát jednoduché písničky. Dneska jsou to dva roky co jsme odešli z Forks. Nedokázala jsem tam žít potom, co se mi stalo na parkovišti před školou. S Angelou si do dneška píšeme, ale... Přes rok jsem jí neviděla. Studuje vysokou školu.

Luxus, který si já nemohu dopřát. Tedy, stejně si ho jednou dopřeju. Jsme s Danem dohodnuti, že mě do půl roku přemění. Jinak by to totiž už bylo moc daleko od Edwarda. Dan to zdůvodnenění chápe. Proč jsem čekala tak dlouho? Aby na mě děti nebyly úplně závislé. Přeci jenom, budu nějaký čas muset bez nich vydržet. Minimálně tři dny. Spíš dýl.

 Vypravěč

 Ona smutná dívka z parkoviště žila se svými dětmi. Svými andílky. Byli šťastní, ale někdo chyběl. Otec. Bella se časem stala upírem. Navždy jí bylo 21. Její andílci však rostli. Jejich život byl normální, až do jednoho dne...

 Bella

Seděla jsem v autě a čekala až ke mně Elis a Rob přiběhnou. Z auta jsem nemohla. Svítilo slunko. Sotva se otevřely dveře Elis začala křičet „Mami! Rob mi sebral sešit!“ otočila jsem se na svého syna. „Robe, vrať jí ho!“

Robert pokrčil útlými rameny sedmiletého děcka. „Na.“ vrazil sestře sešit. Pomalu jsem vyjela. Zvykala jsem si na život v luxusu. Dokonce mi můj mercedes začínal i vyhovovat. Stlačila jsem pedál a auto vyrazilo rychleji.

 „Mám pro Vás návrh.“ promluvila jsem na své děti a sledovala je přitom v zrcátku. Když jsem si zajistila jejich pozornost promluvila jsem

„V Paříži bude velikánský ples. No a Dan na něj má lístky. Získal je díky tomu že jejich nemocnice uzdravila hlavního sponzora.“ Reakce byla okamžitá.

Elis vyskočila „Myslíš Veliký Pařížský Ples, ten, kam jsou strašně drahé lístky?“ zašeptala. Jen jsem kývla.

„A co ty Roberte, chtěl bys tam jít?“ zptala jsem se svého syna. Jeho sestra měla sice zájem o společnské akce, ale on moc ne.

„Mě je to jedno.“ Zašeptal a sledoval silnici z okna.

„Tak dobře. Ten ples je za tři dny. Šaty už máme koupené.“ Elis byla nadšená. Svoje šaty si zkoušela snad hodinu. Dan byl rád že se nápad jít na ten ples zalíbil. Pravda totiž je, že lístky koupil. Ale nevadilo to. Byl boháč. Děti sice nevěděli, že mají za strýčka velice bohtého upíra, ale věděli, že jsme celkem bohatí. Robert se těšil protože se těšila Elis. Elis se těšila, protože to byl ples a Dan doufal, že si konečně někoho najdu. Myslí si totiž, že tam budou upíři. Prý možná i Volturiovi. Vládnoucí rod.

Dva dny uběhly rychle a nastal den plesu. Stála jsem před zrcadlem a prohlížela si svoje šaty. „Mamí! Pojď už!“ zakřičela Elis, která stepovala u dveří. Vyběhla jsem z pokoje a než jsem došla ke dveřím, Elis už byla v půlce schodů. Dan běžel dohnat Elis a já chytla Roberta za ruku.

„Mamí?“ Otočila jsem se na něj překvapeně.

„Dan ty lístky koupil, viď?“ Ach! Jak je chytrý. I když občas jsme měli podezření, že ví na co budeme myslet. Vlastně četl myšlenky. Jen jsem kývla hlavou. A pak už jsme běželi dolu ze chodů.

 Vysoupila jsem z auta a prohlédla si velikánský palác kde se konal ples. Rychle jsem si vytáhla šaty z auta a Dan zavřel dveře. Zařadili jsme se na konec fronty. Nakonec jsme se po 10 minutách dostali na začátek, Dan podal čtyři lístky. Bodyguard si nás prohlédl. „Přeji hezkou zábavu.“ řekl nakonec monotóně a my popošli dovnitř. Všichni byli vpouštěni po malých skupinkách a ohlašováni. Jako opravodvý zámecký ples. Dan šel před námi.

„Pan Danielle Suaresse!“ ohlásil herold.

Když Dan došel do půlky schodů, vykročili jsme my. Já a moje děti. „Slečna Isabella Swanová. Slečna Elizabeth Swanová. Pan Robert Swan.“ ohlásil. Na Elis a Robovi bylo vidět překvapení že je ohlásili jako dospělé.

 http://www.poli-poli.cz/obrazky/SPOL/obr017.jpg    - Bella

http://www.krissbey.cz/saty/detske_saty2.jpg         -Elis

Dole jsme se hned zase připojili k Danovi. Dan byl ale nějaký zkoprnělý. Zíral pořád na jedno místo. Když jsem se podívala tam co on, uviděla jsem nějaké lidi. Po bližším prozkoumání jsem zjistila že to jsou upíři.

Konkrétně Cullenovi. „Sakra.“ zaklela jsem a chytila Elis a Roba za ruku.

„Musíme jít.“ Zašeptala jsem a táhla je k východu. Když jsme byli pár kroků od vytoužené svobody ucítila jsem chladnou ruku na svém rameni.

„Proč před námi utíkáš Bello?“ zeptal se smutný hlas.

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí? Na to už nevěřím! - 3. kapitola: