Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí? Na to už nevěřím! - 2. kapitola

the host stills

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Štěstí? Na to už nevěřím! - 2. kapitolaCo se stane, ře to Bellu znovu hodí na dno psychických sil? Ano, bude to něco připomínající Culleny. Co, nebo spíš kdo se objeví na scéně? A jak to Bella zvládne? Bude jí Dan dál pomáhat nebo se an ní vykašle?

01.01.2010 (09:45) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2006×

2. kapitola

 

Isabella

Právě jsem šla pěšky za Danem. Plánovali jsme si pokecat. Chtěl mi konečně prozradit co má za dar. Došla jsem k malému domu na kraji města. Ordinaci měl totiž ve svém domě. Než jsem stihla zaklepat, otevřel. „Isabello! Pojď dovnitř!“ pozdravil a pak mě usadil na pohovku. „Vím že ty o tom ještě nevíš, ale jsi těhotná.“ vyhrknul. To jsem zase jednou nechápala.

Dan si to uvědomil „Abych to objasnil. Vidím příbuzenské stavy. Proto jseme tě znal. Párkrát jsem se v nemocnici potkal s Carlislem. A to že jsi těhotná vím proto, že než jsi přišla viděl jsem zase rodokmen. Ale k tvému a Edwardovu jménu přibyla čárka. Proto vím že jsi těhotná.“ vychlil.

„Já? Těhotná? Vždyť je mi 18! A jediný s kým jsem kdy spala je Edward! Upír!“ nehápavě jsem ze sebe chrlila slova. „Já vím.“ pokrčil rameny.

“Na to nemám.“ vstala jsem a začala přecházet po místnosti. „A jak mám asi dodělat školu?“ zeptala jsem se sama sebe.

„Všichni ti budou pomáhat.“ ujhišťoval mě. Ale já jme se bála. A měla jsem proč.

Vypravěč

Čas plynul. Uběhl týden, dva. Na hnědovlasé dívce bylo pomalu znát těhotenství. Nikdo o něm zatím nevěděl. Ale ona věděla že je to jen otázka času, než se spolužáci dovtípí. Asi uprotřed druhého měsíce těhotenství se vše provalilo. Byl z toho blázinec. Ale jak že se to všechno stalo?

Bella

Pomalu jsem vstala. Měla jsem štěstí, zatím mi ještě nebylo po ránu nevolno. Rodina to vzala dobře. Charlie sice nadával na Edwarda jak mi to mohl udělat, ale nakonec jsem ho uklidnila. Máma to vzala taky dobře. Ale zatím jsme se neviděly na živo.

Uznejte, bylo by asi celkem nápadný kdyby se tu najednou objevila moje máma. Pak by se všechno možná provalilo dřív. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Jediné, co se na mě lišilo za poslední dobu, bylo malé bříško.

Pohladila jsem ho „Ty jsi moje všechno víš? Jen kvůli tobě se mi nezhoutil vět.“ zašeptala jsem a pak se šla obléct.

Moje oblečení se poslední dobou skládalo z volných trik kterými jsem maskovala břicho a džín. Popadla jsem tašku a vydala se do školy. Když jsem vystupovala ze svého nákladáčku vydala jsem se za sekretářkou. Už jsme musela přestat chodit na tělocvik. Mohlo by to být nebezpečné. nikdo nevěděl co od mého těhotenství čekat.

Nadechla jsem se a otevřela dveře. Na pech u sekretářky byla docela velká fronta. Potavila jsem se nakonec řady a čekala. Po nějaké chvíli se mi udělalo špatně z vydýchaného vzduchu. Najednou jsem seděla na zemi.

„Isabello! Co se vám stalo!“ polekala se sekretářka. Na mojí nešikovnst si sice už zvykla, byla jsem totiž na ošetřovně která byla hned vedle stálím hostem, ale ještě nikdy se nestalo abych stála a najednou seděla. „To je v pořádku.“ zašeptala jsem. Pomalu jsem vstala a rukou si při tom přejela přes břicho. Sekretářce toto geto neuniklo. „Můj bože!“ zašeptala a pak mě posadila na svojí židly. Když vyřídila všechny přede mnou věnovala se mi.

„Isabello, hádám správně že tu jste kvůli omluvence na tělocvik, že?“ zeptala se rovnou. Jen jsem kývla a podala jí papír od doktora. Pročetla si ho.

„Omluvím vás... jen, ráda bych se zeptala pokud to není moc troufalé kdo je otec?“ Usmála jsem se. Ona tušila kdo je otec. Jen si to potřebovala ověřit.

„Ano, je to Edward Cullen.“ potvrdila jsem jí. Sekretářka se na mě smutně usmála „Ví o tom?“

Zavrtěla jsem hlavou. Byl to rázný pohled. „Opustil mě. Odešel. Nikdo z Cullenů o našem dítěti neví.“

Sekretářka se usmála „Taky jsme si to zažila. Moje nejstarší dcera je narozena v podobné situaci jako vaše dítě. Budete to mít těžké. Připravte se na pomluvy.“ varovala mě ještě a já už musela na francoužštinu. Posadila jsem se do své lavice. Jenže jak to vypadá, klepy se rozšiřují rychle.

Angela se na mě podívala. Seděla přes uličku. Něme artikulovala „Gratuluji.“ Nechápavě jsem se na ní podívala, ale to už u mé lavice stál školní týpek. Vždycky jsem díky Edwardovi byla jeho pozornosti ušetřena, ale teď se do mě pustil i se svými nohosledy.

„Ale, kohopak tu máme, neměla by jsi být spíš v posteli a popíjet čajíčky?“ Zvedla jsem hlavu, jelikož jsem si předtím četla knihu.

„Je ti do toho něco?“ řekal jsem výhružně.

„Ani ne, jen že Cullen musel bejt šikovnej, když tě dostal do postele. A taky debil že ti udělal dítě.“ Tak. A teď ti co se na mě prve s nezájmem dívali obrátily veškerou pozornost na mě.

„Jak jsem řekla, nic ti do toho není.“ Thomas si sedl na roh mé lavice.

„Ale je. Konečně mám k tobě volnou cestu. Konečně se nemusím bát že se mi něco stane jakmile se do tebe začnu navážet. Víš, Cullenovi už tě nechrání!“ poslední slova řekl posměšně. V tom do třídy vešla učitelka.

„Thomasi! Nechte Isabellu na pokoji!“ okřikla ho a Thomas ležérně odkráčel do svojí lavice. Celou hodinu po mě ale vrhal nevrlé pohledy. Konečně zazvonilo „Slečno Swanová, počkejte prosím.“ zastavila mě učitelka ve dveřích. Počkala až všichny vypadnout a pak zavřela dveře. „Jsou ty zvěsti pravda?“ zeptala se. Jen jsem kývla. Stejně by se to časem potvrdilo. „ Tak v tom případě gratuluji k těhotenství. A varuji vás, budou se do vás navážet. Nikdo vás teď nechrání.“ zašeptala a propustila mě.

Následující čtyři hodiny proběhly klidně. Ve všech jsem seděla vedle Angely a navíc jsem žádnou hodinu neměla s Thomasem. Horší byl oběd. Jakmile jsem vkročila do jídelny, všichni se na mě pohrdavě podívaly. Angela mě chytila za loket a nasměroval mě k pultu s jídlem. V tom za nám někdo zakřičel

„Hej Swanová! Kde jsi nechala Cullena!“ otočila jsem se a uviděla Thomase. Vrhla jsem na něj nasraný pohled, ale Thomas nemlčel. „Že by od tebe zdrhnul? Asi se mu moc nechce být v 18 otcem!“ Poslední slova zakřičel na celou jídelnu. Celá jídena vybuchla smíchy. Angela mě objala a pak mě odvedla pryč. Bylo toho na mě moc. Oni mě nesnášely! Oni mnou pohrdaly!

 

http://www.stmivani.eu/37-shrnuti-povidek/povidky-od-lela/

 

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí? Na to už nevěřím! - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře