Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněný slib - kapitola 5.

25.02.2010 (08:00) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5442×

„Bello? Jsi to ty?“ vyrušil mě známý hlas a já se z hrůzou otočila. Zahleděla jsem se do těch zlatých očí a moje srdce začalo být až bolestivě rychle.

Jasper stál naproti a zíral na mě jak na přelud. „Ano, jak vidíš, jsem to já. Myslím, že mi tvá rodina něco dluží,“ mluvila jsem chladně. Musel cítit tu nenávist.

„Tak kde je?“ vybafla jsem na něj.

„Nevím, o čem mluvíš,“ zatloukal a kdybych nevěděla, že jsou tak výborní herci, skočila bych mu na to. Začala jsem zuřit. Jak se opovažuje, lhát mi do očí.

„Nedělej ze mě idiota a laskavě mi řekni, kde je!“ křičela jsem na něj, až na nás lidé civěli. Ale mě bylo jedno, jestli způsobím rozruch.

„Bello! Ach, Bello! Tak ráda tě vidím,“ ječela mi Alice do ucha. Ani jsem nezpozorovala, že ta malá zrádkyně přišla.

„Jdi ode mě pryč!“ křikla jsem na ni a vymanila se z jejího objetí. Bolestně se na mě podívala a já ucítila další vlnu klidu.

„Řekla jsem, at' toho necháš Jaspere!“ řvala jsem, jako smyslů zbavená. Můj křik vyhnal Tanyu z kanceláře a ta se v klidu koukala na Alici s Jasperem. Musela se dozvědět, že tu Cullenovi studují.

„Tanyo? Cu to děláš? A co tu děláš s Bellou?“ ptala se Alice. Tanya chtěla odpovědět, ale já ji přerušila.

„Na tom nezáleží. Chci vědět, kde je! Kam jste ho schovali?“ Proč mě tak mučí. Dělají, že neví, o čem je řeč. Jak můžou být tak zlí?

„Bello, uklidni se. Tady není vhodné místo,“ krotila mě Tanya. Bezva! At' se k nim přidá. Ona to nemůže pochopit, není matkou. Nemůže pochopit, že prostě nemůžu být klidná, ani kdybych chtěla. Přede mnou stojí únosci mého miminka a já mám být klidná. Kdyby to nebyli upíři, skočila bych jim po krku.

Najednou mě zasáhla obrovská vlna klidu, které prostě nešlo odolat. Alice se natáhla po mé ruce , ale já uhla. Bolest se dala číst v jejích očích. „Pojd', prosím s námi. Pojedeme domů a tam vše probereme,“ promluvil Jasper a já přikývla. Vím, že je to možná velká chyba. Možná mě zabijí, nemůžu si být jistá nikým z nich. Ale Carlisle by nedovolil, aby se zmařil lidský život. I když jsem ani svému druhému otci nestála za rozloučení, v tomhle jsem mu věřila.

Jeli jsme s Tanyou v jejím autě hned za Alicí a Jasperem. „Hlavně bud' v klidu a nevyšiluj, ano?“ nařizovala mi, když jsme vystoupili před jejich novým domem. Byl v lese a i vzhledem připomínal dům ve Forks. Jindy bych se nad tou krásou rozplývala, ale ne ted'. Vystoupila jsem z auta a šla ke dveřím, kde stáli ti dva. Tanya byla celou dobu za mnou.

„Proč jse doma tak brzy?“ ptala se Esmé, když přišla do obývacího pokoje. Její oči se setkaly s těmi mými a já byla ve vteřině drcena v jejím náručí.

„Holčičko, tolik se mi stýskalo!“ Stejně jak Alici jsem ji od sebe hrubě odstrčila.

„Dost! Proč se pořád jen před přetvařujete? Radši mi řekněte pravdu a ušetřte si to divadýlko!“ rozkřičela jsem se na ni. Ta se jen na mě nechápevě podívala. Chodili snad na nějaké kurzy herectví?

„Co ta tady dělá?“ sykla Rosalie. Stála u vstupních dveří a za ní se tyčil Emmett.

„Hledám to, co mi patří!“ oplatila jsem jí ještě ostřejším jazykem.

„Co si to dovoluješ? Tady ti nic nepatří! Zničila jsi nám rodinu a ještě si chceš dělat na něco nárok? Zmiz, nebo tě vlastnoručně uškrtím!“ křičela na mě. Esmé mezi nás vstoupila.

„Dost! Všichni se tu uklidněte. Bella nás vyhledala a zřejmě něco potřebuje,“ mluvila Esmé k Rosali.

Už jsem dál nemohla. Ustoupila jsem několik kroků od ní a bříška prstů jsem si přiložila ke spánkům. Tohle nezvládnu, je toho na mě moc. Nemám sílu...

„Kde je? Už mě nemučte. Hlavně ty Esmé! Jak jsi to mohla dopustit? Moc dobře víš, jak to bolí a dovolila jsi, aby mi to Edward udělal,“ plakala jsem.

„Zlatíčko, nemohla jsem ovlivnit jeho rozhodnutí. Nikdo z nás tě nechtěl opustit, ale on si to tak přál,“ konešila mě. Tak ona si myslí, že jsem tu zdrcená kvůli němu? Před několika měsíc bych ještě byla. Byla bych na dně, né – li mrtvá.

„Edward tu není, Bello,“ řekl Emmett.

„Nehledám jeho. A ty to moc dobře víš, víte to všichni,“ šeptala jsem. Už jsem neměla sílu křičet, ani plakat.

„Řekni konečně co chceš, at' už vypadneš z našeho domu i životů!“ prskala Rosalie a já měla neovladatelnou chut' po ní skočit. Vím, že jako člověk ji vůbec nemůžu ohrozit, ale představa, jak z ní vyprachává život mou vinou, mě více než lákala.

„Chci svého syna,“ zavrčela jsem a dívala se jí do očí. Co bych asi tak chtěla? Její krásu, peníze? At' se tím jde zadusit, mám něco mnohem cennějšího než ona.

„Cože?“ zeptala se Alice.

„Nehraj si na hlupačku, Alice. Řekni mi konečně, kde je? Je s Edwardem?“ ptala jsem se vysíleně. Esmé nehleděla mé předchozí reakce na ni a vzala mě kolem ramen a usadila se se mnou na sedačku.

„Ty máš miminko?“ zeptala se mě. Jen jsem přikývla. Vypadá to, že oni o ničem nevědí. Takže to znamená, že Edward s nimi není.

„To nedává smysl. Proč by ho Edward unášel,“ vyzvídal Jasper. Ale vypadalo to, jako by se ptal sám sebe. O ničem nevěděli... Každopádně jim povím pravdu.

„Možná se to bude zdát nemožné, ale Zach je Edwardův syn. Pár týdnů po vašem odjezdu jsem zjistila, že čekám miminko,“ vysvětlila jsem.

předchozí kapitola Shrnutí další kapitola

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněný slib - kapitola 5.: