Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněný slib - kapitola 3.

07.02.2010 (11:15) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5815×

„Už jdu!“ křikla jsem otráveně. Vzala jsem za kliku a podívala se na mou noční návštěvu. Zatajil se mi dech a nebyla jsem schopna slova. Přede mnou stál padlý anděl.

„Můžu dál?“ zeptal se.

„Jistě, jen pojď.“ Pokynula jsem a uhnula z cesty. Tanya vstoupila a rozhlídla se po pokoji. Přišla k posteli a zadívala se na sněhobílé dupačky. Sklonila se a bříšky prstů je pohladila. V očích měla nostalgii a smutek. Ladně se otočila a usadila se v tmavě zeleném křesle, které bylo u zdi a byla na něm vidět, že není zrovna nové.

„Víš, přišla jsem, protože ti věřím a chci ti pomoct,“ zazpívala Tanya svým hlasem.

„Cože?“ zeptala jsem se a moje zničené srdce poskočilo nadějí.

„Já nevím, jaké je to být matkou. Ale je to ve mě zakořeněné, jako v každé jiné ženě. Nevěřím, že tvoje miminko unesl Edward. Mohl to být někdo jiný a jen to na něj narafičil. Každopádně ti pomůžu. Na tomhle světě jsem už tisíc let. A nikdy jsem neudělala nic, čím bych dala svému životu a nyní i existenci smysl. Ano, jsem vegetarián, ale to neznamená, že bych udělala něco, na čem by opravdu záleželo. Beru to jen jako pomoc svému vlastnímu svědomí. Nedokázala bych se podívat na svůj odraz do zrcadla, byť by byl sebedokonalejší.“ U poslední věty se hořce zasmála a já nevěřila vlastním uším.

Ona mi chce pomoct? Takže na to nebudu přeci jenom sama! Slzy se mi vehnaly do očí a já přiskočila k Tanye a objala ji.

„Moc ti děkuji. Ani nevíš, jak moc jsem ti vděčná,“ děkovala jsem jí, zatímco jsem ronila slzy do jejích zlatých vlasů.

Tanye jsem řekla vše do nejmenších detailů. Svoje vyprávění jsem dokončila až o půl druhé ráno. Musela jsem už jít spát. Ještě dříve než ke mě přišla, vše vyřídila se svou rodinou. V noci si jen zašla na lov a ráno jsme mohli vyrazit.

„Jsi si tím jistá? Jestli máš pravdu a nestojí za tím Edward, nemusí to skončit dobře. Já nemám co ztratit, protože bez Zacha nemá můj život smysl, ale ty ano. Můžou ti ublížit, můžou tě zabít,“ varovala jsem Tanyu, když jsme se odbavovali na letišti.

„Chceš mě odehnat? Neboj, nikomu se nic nestane,“ řekla povzbudivým hlasem a usmála se na mě.

„Dobrá, tak tedy jdeme.“ A s tím jsme nastoupili do letadla. Po půl hodině se mi začaly klížit víčka a já usnula.

Zdál se mi zase ten sen. Opět jsem slyšela ten zvuk. Pro někoho neurčitý, ale já věděla, co znamená. Běžela jsem, ale nohy byly tak těžké a mé tělo tak pomalé. Zbývalo jen pár kroků a vyhrála bych. Snad... možná by ho obměkčily mé prosby. Ale už byl pryč. Postýlka byla prázdná a v mém pokoji vlál studený větřík, způsobený otevřeným oknem. A najednou jsem to viděla. Všichni z rodu Cullenů se nakláněli nad dětskou kolébkou. Všichni tak krásní jako vždy. Jen to děťátko bylo rozmazané a já ho nemohla vidět. Všichni měli v očích chtíč. Nebyla to láska. Byl to odporný chtíč, díky kterému jsem zůstala sama. Najednou to miminko vzal můj anděl do náruče a přitiskl si ho k hrudi.

„Jsi jen můj,“ řekl s hrdostí.

„Bello! Bello probuď se!“ volala mě Tanya. Otevřela jsem oči a viděla jsem jen její ustrašený výraz.

„Už jsem v pohodě. Jak dlouho jsem spala a za jak dlouho budeme přistávat?“ ptala jsem se a rozhlížela se po letadle.

„Prospala jsi celý let. Asi za dvacet minut přistáváme.“

Pak už jsme spolu nemluvili. Mlčky jsme si vyzvedli zavazadla a vyšli z letiště. Tanya zařídila i byt. Zatím ho máme v podnájmu, protože je zbytečné jej kupovat. Za několik dní stejně odejdeme hledat dál.

„Tak jsme tady. Promiň, není to žádný luxus, ale na těch pár dní to snad stačí. Je tu jedna ložnice, tu budeš mít ty a já budu v obýváku,“ rozhodla.

Byt byl opravdu malý. Z chodbičky byly napravo vidět dveře od mé ložnice a na druhé straně zas do obývacího pokoje. Koupelna s toaletou byly v přijatelném stavu. Nábytek a zařízení tu už bylo. Tanya mi řekla, že tu bydlela jedna žena, ale kvůli nějaké práci ho pronajala na dva měsíce. Šla jsem si dát sprchu, abych se trochu uvolnila a zahřála. Potom jsem zaplula do pokoje se převléknout do něčeho pohodlného. Oblékla jsem si jen dlouhé černé tepláky a bílé tričko.

Nakonec jsem jen z batohu vyndala fotečku mého andílka a položila ji na noční stolek. Nešlo se ubránit slzám. Nemám ho u sebe ani ne týden a už to nezvládám. Každá minuta bez něj je učiněné peklo.

„Bello, pojď sem, prosím!“ zavolala na mě Tanya z obýváku. Osušila jsem své slzy a vyšla jsem. Když jsem viděla obývací pokoj poprvé, připadal mi naprosto obyčejný, ale jakmile na hnědé pohovce seděla Tanya, celý pokoj se rozzářil. Jak pošetilá jsem byla, když jsem věřila Edwardovým slovům, že jsem byla jeho první a jediná. Každý muž byl dal celý svůj život za jednu noc s Tanyou.

„Sedni si. Něco ti chci ukázat,“ pokynula mi Tanya a já si sedla do hnědého křesla vedle ní. Na konferenčním stolku byly mapy a blok s perem.

„Musíme nejdříve vyřadit místa, kde Cullenovi rozhodně nejsou. Zdržují se hlavně v blízkosti lesů, ale tady jsme v Kanadě. Lesy zde tvoří víc jak polovinu země. Za další je blízkost nemocnic a středních nebo vysokých škol. Za tu dobu co znám Carlislea, jsem ho nikdy neviděla nepracovat. A ostatní vždy studují. Našla jsem pár takových míst tady v Montrealu. První je státní nemocnice, protože Carlisle pracuje nejčastěji ve státních. Tady v Kanadě zaplatíš za soukromou nemocnici spoustu peněz a Carlisle vždy podporoval chudé. A vyznačila jsem i několik dalších míst. Teď si odpočiň a za dvě hodiny vyrazíme,“ mluvila a já byla tak neskonale šťastná. Tanya toho tolik zařídila.

Nemohla jsem si pomoct a objala ji. „Hrozně moc ti děkuji. Ani nevíš, jak moc mi pomáháš. Bez tebe bych bela uplně bezradná,“ děkovala jsem jí.

„Nemáš zač. Noci jsou dlouhé a já stejně nespím,“ zasmála se.

Jak řekla, tak se stalo. Na chvíli jsem usnula, ale nemělo to cenu. Pořád jsem se převalovala a zdály se mi noční můry. Vzdala jsem snahu o spánek a šla se převléknout na ven. Tanya zavolala taxi a vyjeli jsme.

Doufám, že najdeme nějakou stopu. Dojeli jsme do nemocnice a zamířili si to rovnou k informacím.

„Dobrý den, jmenuji se Tanya a toto je moje sestra Irina. Hledáme doktora Carlislea Cullena. Pracuje tu?“ ptala se Tanya na recepci. Docela mě zarazilo, že mě vydává za svou sestru Irinu.

„Promiňte, ale nepodáváme informace,“ odpověděla starší paní. Byla to od pohledu nepříjemná baba. Mohlo jí být asi 45 let. Měla hustě slepené vlasy, způsobené lakem a na očích měla tlusté brýle s výraznými obroučkami.

Tanya si jen odfrkla a ladně se otočila na podpatku a táhla mě k výtahu.

„Kam to jdeme? A proč jsi mě představila jako Irinu?“ ptala jsem se jí zmateně.

„Jdeme za primářem. Ten nám určitě řekne, jestli tu Carlisle pracuje nebo ne. A vydávám tě za Irinu, protože jestli někdo z Cullenů zjistí, že je hledáš, tak okamžitě zmizí. Když se dozví, že je hledám já a Irina, sami se ukážou.“

„Na to bych vůbec nepomyslela.“ přiznala jsem.

„Nesnáším nemocnice. Nejde o tu krev, co tu občas visí ve vzduchu, na to mám dost sebekontroly, ale jde o to, že je hrozně obtížné tu někoho najít. Pořád se zde něco dezinfikuje a ztrácí se tu všechen pach,“ poznamenala Tanya.

Když se ale otevřely dveře, Tanya začichala a zrakem bloudila po lidech. Můj dech se zrychlil a já doufala, že jsme na správném místě.

předchozí kapitola Shrnutí další kapitola

Ještě jednou prosím o váš názor na Edwarda. Kromě něj mám ještě několik dalších možností. Podle komentářů se rozhodnu, ale nedozvíte se jak. Co by to potom bylo za vzrůšo, ne? xD

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněný slib - kapitola 3.: