Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněný slib - kapitola 17.

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Splněný slib - kapitola 17.Po dlouhé, opravdu dlouhé době je tu další dílek. Moc se omlouvám, že skoro nic nepřidávám, ale ve škole se mi všechno sype na hlavu. 4dd4, já čekám xD xD

25.04.2010 (10:45) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5619×


„Co tím chceš říct?“ zeptal se. V jeho hlasu byla nechápavost a nedůvěra.

„Měl bys Belle udělat potrat. O ničem se nedoví,“ přiznal jsem se a zduše se nenáviděl.

Alice ke mně přihěla a trhla se mnou. „Tohle ti nedovolím! Jak můžeš vůbec něco takového říct?“ vyjela na mě. Chtěla pro Bellu jen to nejlepší, nechápala můj pohled na věc.

„Bella neví, že je těhotná. Kdyby to věděla, nevyhledala by Victorii. Jestli se probudí a dozví se, že jsme Zacha ještě nenašli, bude už tak dost trpět. Ale jestli jí řekneme, že čeká dítě, které vůbec nemusí donosit, tak z toho zešílí. A to já prostě nepřipustím. Nebudu jí působit další a další bolest.“

Alice se zamyslela nad mými slovy, pokoušela se mě pochopit, ale nedokázala to. V myšlenkách mě odsuzovala za to, co chci udělat. „Carlisle, že to není nutné. Ty to neuděláš, že ne?“ ptala se ho s nadějí v hlase. On sám se ještě nerozhodl, proto nic ve svých vizí neviděla.

„Já nevím. V jistém smyslu má Edward pravdu, Bella může kažou chvíli potratit. Obávám se, že je to jen otázkou času. Ale přesto nesmíme dělat unáhlená rozhodnutí a odsoudit tak nevinné dítě na smrt,“ nevěděl si rady. Zvažoval každé pro a proti, k jasnému názoru však nedospěl.

„Nikdo se to nedoví, nikdo jí nebude moct říct pravdu. A až se najde náš syn, bude opět št'astná, nic jí nebude chybět a nebude se trápit,“ zkoušel jsem to.

„Edwarde, pořád tě nechápu! Copak to dítě nechceš?“ rozkřičela se Alice.

„Samozřejmě, že ano. Ale i když vím, že mám dítě a na cestě je druhé, Bella je stále to nejdůležitější. Tohle jí nemůžu udělat, chápeš?“

„Ne, nechápu. Bella je dost silná a i to maličké. Dej mu aspoň šanci!“ vykřikla.

„Alice má pravdu, Edwarde. Já neprovedu zákrok, pokud s tím nebude Bella souhlasit,“ rozhodl Carlisle.

„Ne, ty to musíš udělat! Všichni tady víme, jak zasáhlo Esmé, když jí zemřelo dítě a já mám chtít to samé pro Bellu?“ zaútočil jsem na Carlisleovo nejcitlivější místo. Měl jsem co dělat, abych po něm neskočil.

Alice se mezi nás postavila. „Edwarde, musíš se uklidnit. Copak to nechápeš? Tak moc sis vyčítal, že jsi nemohl být u Bellina těhotenství, ale ted' jsi dostal šanci.Budeš moct Bellu podporovat a ve všem jí pomáhat. To, o co jsi přišel, budeš moct nyní prožívat, všechny ty krásné chvilky,“ přesvědčovala mě. Ta předtava byla neskutečně krásná... nádherná. Vidět Bellino roztoucí bříško, hladit jej a laskat.

„Já vím, ale...“ chtěl jsem něco namítnout. Moje štěstí neznamenalo nic ve srovnání s Belliným.

„Žádné ale, Edwarde. Bella má právo dozvědět se to. Navíc, Carlisle je nejlepší lékař, Bellu bude obskakovat sedm upírů, kteří se nikdy neunaví a mají nevyčerpatelné zásoby peněz. Ona to zvládne a my všichni jí v tom pomůžeme,“ přesvědčovala mě.

V tom jsem jí musel dát za pravdu. „Co když to nevyjde? Co pak?“ stál jsem si stále za svým.


„Edwarde, ty nechceš slyšet srdíčko svého dítěte, bušící v Belliném lůně? O to se chceš připravit?" naléhala na mě. Živě jsem si to představil... Byla by to ta nejkrásnější huba na světě. Tak moc jsem toužil po tom, abych ji mohl slyšet.

„Dobrá,“ vydechl jsem. Alice si oddychla. Přesto jsem se nemohl radovat nad stvořeníčkem, co roste pod Belliným srdcem.

„Co bude ted'?“ zeptal jsem se otce.

„Bella musí mít v první řadě to největší pohodlí. Nesmí se stresovat a fyzicky namáhat. Jestli má dítě přežít, Bella bude muset být na lůžku.“ vysvětloval svůj plán.

„Carlisle, jak to, že tu máš ultrazvuk a ostatní věci?“ zeptal jsem se ho. Ano, svůj kufřík měl neustále s sebou, ale ty ostatní věci ne. Vrtalo mi to hlavou a nemohl jsem přijít na žádné logické vysvětlení.

„Vše jsme s Jasperem zařídili již před vaším příjezdem. Belle by se v tak blízké přítomnosti Victorie mohlo něco stát, popřípadě vnukovi.“ Znělo to tak krásně, jak si všichni zamilovali mého syna bez toho, aby ho poznali. Všichni ho tak milovali a tešili se, až ho budeme mít u nás.




Pohled Belly

Vicotorie... To bylo jediné, co si pamatuji. Drtila mi srdce svou rukou a dívala se mi při tom do očí. Zabila mě? Necítím žádnou bolest, musím být mrtvá. Ale proč mě tak moc studí ruka? Chtěla jsem otevřít oči a dozvědět se, kde jsem. V nebi nebo v pekle... Ale šlo to ztěžka, sotva jsem jimi pohnula.

„Bello?“ oslovil mě ten hlas. Byl tak melodický a líbezný, byl to hlas anděla, ale ne toho nebeského. Byl to hlas mého anděla. Já nejsem mrtvá! Chtěla jsem mu říct, že ho slyším, ale mé rty nereagovaly, místo tho ze mě vyšel jen neurčitý vzdech.

„Miláčku, neboj se. Vše je už dobré. Carlisle ti musel dát sedativa, budeš v pořádku, neboj,“ šeptal.


„Zach,“ vydechla jsem s posledních sil a přestala vnímat.

Když jsem se znovu probrala, pokusila jsem se opět otevřít svá těžká víčka. „Nenamáhej se,“ zašeptal Edward. Já ho ale nechtěla poslechnout. Musím se probrat a zjistit, co se stalo s mým dět'átkem. Poprvé... podruhé... nic. Až na potřetí jsem dokázala otevřít oči a ty se setkaly s těmi Edwardovými. Byly černé hladem. Jejich barva mě děsila.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se.

„Bell, ted' se nesmíš namáhat,“ káral mě. Nechtěl mi říct, co se tu děje. Proč?! Stalo se snad něco Zachovi, co je sním.

„Co je se Zachem? Řekni mi to!“ vyhrkla jsem, ale můj hlas se rovnal jen lehkým šeptnutím.

„Ještě ho nenašli, ale neboj se, je na živu. Viděl jsem to ve Victoriiných myšlenkách, ta už nám neublíží, ted' si musíš hlavně odpočinout a nabrat síly.“

Chtěla jsem něco namítnout, ale jasně jsem slyšela, jak se silou zabouchly dveře z prvního patra. Kdo přišel, mají nějaké zprávy? Chtěla jsem se na to zeptat Edwarda, ale byla jsem přerušene výkřikem.

„Ne, Jaspere!“ křikl Emmett. Pane Bože! Co se stalo?

 

 

předchozí kapitola Shrnutí další kapitola

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněný slib - kapitola 17.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře