Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněný slib - epilog

29.05.2010 (14:45) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 6606×

„Sešli jsme se zde, abychom spojili...“ Dál už jsme knězův hlas nevnímala. Moje oči patřily Edwardovi stojícímu vedle mě.

Měl na sobě černý oblek a tak mu to slušelo. Stejně jako naším dětem. Malý Zach stál vedle oltáře a držel svatební prstýnky, zatímco naše čtyřletá Emma ještě před chvíli kráčela uličkou a rozhazovala květy. I když má tento den patřit nevěstě, byla hvězdou dne ona.

I bez upířího čichu bych cítila jemnou vůni růží, vanilky a kokosu. Kdybych zavřela oči, představila bych si bílou, písčitou pláž zalitou sluncem. Krajina by dýchala romantickou a já bych jí byla unešená. Všechno okolo mě jako by zářilo a táhlo k sobě. Toužila jsem se dotkanout všeho. Horkého písku mezi mými prsty, i vlažné vody v zátoce.

Ale musela jsem se přinutit odtrhnout zrak od mé rodiny a dál věnovat pozornost knězi.

„Ano.“ Jen matně jsem slyšela odpověd na knězovu otázku.

„Ano.“ Poté se Emmett naklonil k Rosali a něžně ji políbil. V kostele se rozezněl tleskot a jásání svatebčanů a naši novomanželé kráčeli pryč z kostela.

„Tak, jak se ti líbila jejich svatba?“ optal se mě Edward, když si mě přitáhl do svého náručí.

„Krásná, ale znám i lepší,“ pošeptala jsem mu něžně do ucha. Jsou to necelé tři roky, kdy mě proměnil. Ano, je mi navždy 20 let. Musím se smát mým obavám, že vypadám starší než Edward. Nikdo si toho nikdy nevšiml, není poznat ten rozdíl, kterého jsem se tak bláhově bála.

Před kostelem na nás čekala auta a já s Edwardem a našimi andílky do jednoho z nich nasedla. Auto nás po chvíli vysadilo před naším novým domem, kde hostina byla už v plném proudu. „Emmo, Zachu! Neběhejte tu,“ okřikla jsem je, když se vyřítili z auta rovnou mezi hosty.

„Ale no tak, lásko. Dnes se baví, je to pro ně víc vzrušující než nějaký zábavní park,“ zasmál se Edward, když mi pomáhal z auta. Rozhlédla jsem se po hostech a hledala Charlieho.

„Támhle je.“ Poukázal na Charlieho, který si razil cestičku k jídlu. Moc těžké to nebylo, když víc jak polovina svatebčanů ani nejedla. Docela se mi příčilo, že tu budou i upíři, co se živí lidskou krví, zvlášt', když je tu Charlie a Zach s Emmou. Ale Edward mě ujistil, že se vůbec nic nestane.

„Ahoj tati, chyběl jsi mi,“ pozdravila jsem ho a objala.

„Holčičko, jak se máš? A kde jsou má vnoučata?“ ptal se hned Charlie. Tomu jsem se musela zasmát. Oba dva je velice miloval, Zach byl tím, kdo s ním bude jednou chodit na ryby a Emma byla jeho princeznou.

„Hrají si s Emmettem pod stolem. Ahoj, Charlie,“ zasmál se Edward, který mě objal kolem pasu. Začala jsem si s Charliem povídat a vůbec jsem se od něj nechtěla odtrhnout. Tak málo ho vídám, stýská se mi po něm. I po René. S každým západem slunce si uvědomuji, že se blíží čas mé smrti.

Tedy... tak to bude pro ni vypadat. Jsem ráda, že Charlie bude součástí mého života i nadále. Slíbili jsme si, že nebude chtít vědět žádné podrobnosti o tom, kdo doopravdy jsme, je to tak výhodné pro obě strany.

„Čas na házení kyticí,“ zazpívala Alice a Rose se postavila zády ke svobodným ženám. Samozřejmě tam nechyběly ani mé lidské přítelkyně, které jsem si tady na Darthmoutu udělala. Upírky z Denali stály bokem, prý by je zabilo, kdyby kytici chytla některá z nich.
Toho jsem hned využila a zatáhla Tanyu stranou. Staly se z nás obrovské přítelkyně a já jí nikdy nezapomenu, jak mi tenkrát pomohla.

Všichni se smáli a byli št'astni. Alice se zas překonala, jak jinak.

„Mami, Zach mě tahá za vlásky,“ žalovala smutně Emma, která se mi vyšplhala na klín. Káravě jsem se podívala na synka, kterého hned začal poučovat Edward o tom, jak se má muž chovat k dámě. Ten ho napjatě poslouchal, ale pak se vymluvil na to, že on přeci žádny muž není, protože mu nerostou vousy. Emmett si neodpustil poznámku o tom, že Edward tedy mužem není dodnes.

„Co kdybychom se na chvíli vypařili?“ pošeptal mi do ucha můj manžel a já s radostí příkývla. Vzal mě za ruku a táhl do domu. Zapluli jsme do Rosiiny a Emmettovi ložnice a začali se líbat. A jeho rty už nebyly tak studené a tvrdé jako dřív. Naopak...

Edwardovi ruce se přesunuly na moje záda a tiskly si mě k němu, jak nejvíc to šlo. Edward mi zasténal do úst, ale nebylo to vzrušením, nýbrž zklamáním. Podívala jsem se na něj s otázkou v očích.

„Alice,“ vysvětlil.

„Co ta malá upírka chce?“ zavrčela jsem. Odpovědi jsem se ale nedočkala od Edwarda, ale dala mi ho rovnou Alice sama, když vlítla do pokoje.

„Musí se udělat svatební fotky a vy na nich nesmíte chybět,“ rozhodla a my s Edwardem jsme si jen povzdechli. Co jiného nám také zbývalo...

Fotograf se zaměřoval hlavně na nevěstu, ale podle jeho pohledu to nedělal jen z toho, že je nevěsta hlavní. „Některé fotky si nechá,“ zasmála se Alice šeptem. A tak to šlo až do konce. Rose a Emmett odjížděli na svatební cestu, ale u Cullenů se slavilo dál.

Alice si neodpustila překvapení. „Všechny páry ted' půjdou stranou a vypustí si svoje vzdušné přání,“ zatleskala si radostě a už tahala Jaspera z otevřeného stanu, ve kterém se hostina konala. S Edwardem jsme napsali svá jména na sněhobílý lísteček a vypustili vzdušné přání, stejně jako to udělali ostatní.

Večer plynul a já si vychutnávala přítomnost každého, koho jsem milovala. At' to byla má upírská rodina, mého manžela a mých dětí, kamarádek z Darthmoutu i Denali... všechny jsem je milovala a oni byli součátí mého já.

Edward mě i vytáhl na několik tanců a já kupodivu nebyla proti.

„Raději už pojedeme,“ navrhla jsem, když jsem spatřila své zívající andílky.

„Dobře, bud'te opatrní,“ rozloučil se Charlie.

„Neboj, budeme. Zítra tě vyzvedneme a uděláme si pěkný den,“ odpověděla jsem. Vzala jsem si do náruče Emmu a Edward Zacha a společně jsme nasedli do auta. Děti usnuly v autě a tak jsme je s Edwardem museli opatrně uložit, aby se nevzbudily.

Milovala jsem náš malý domek, který byl nedaleko zbytku rodiny, ale byl i blízko civilizace. Nenecházel se totiž v lese, nýbrž u něj, takže jsme to měli i autem všude blízko. Chtěli jsme s Edwardem na několik let soukromý, už kvůli dětem a rodina to respektovala. Vše bylo tak dokonalé, až jsem se někdy bála, že se mi to jen zdá.

„Tak?“ zeptal se Edward, když jsme se ocitli samy v naší ložnici. Na tváři měl šibalský úsměv a oba dva jsme věděli, jak tahle noc bude probíhat.

„Tak?“ přitakala jsem a začala mu stahovat jeho oblek. Došla jsem až ke košili, která najednou nezdobila jeho tělo. Edward na nic nečekal a namáčkl mě na stěnu. Líbali jsme se snad deset minut, až nám polibky přestaly stačit. Edwardovi se zřejmě moje šaty nelíbily, jelikož je surově roztrhl, ale mě to nevadilo, naopak. Sama jsem si ve zlomku vteřiny sundala boty a tlačila Edwarda k posteli. Ten si mě dal pod sebe a něžně na mě ležel.

Chtěli jsme se dostat o mnoho dál, ale dva páry cupitajících nožiček nás zastavil. V rychlosti jsem na sebe hodila svou noční košili a Edward tepláky. V tu ránu se otevřely dveře a v nich stál Zach, který držel za ruku vyděšenou Emmu.

„Bojíme se těch blesků,“ kuňkl Zach a Emma si protírala oči únavou. Ani jsem si nevšimla, že začala bouřka. Na co jsou mi upíří smysly, když jsem v Edwardově přítomnosti ještě méně všímavá než lidé...

„Můžeme tu být s vámi?“ zívla Emma.

„Jistě, zlatíčka, pojd'te,“ pobídla jsem naše andílky a ti se usídlili v naší posteli. Lehla jsem si k Emmě na kraj postele, stejně jako Edward na druhé straně k Zachovi. Netrvalo to ani půl minuty a oba tvrdě spali. Dívala jsem se Edwardovi hluboce do očí a tiše se zasmála.

„Čemu se směješ?“ zeptal se a zvědavost z něj přímo číšila.

„Já jen, že zítra jde s námi Charlie do kina, tak se můžeme nenápadně vypařit,“ šeptla jsem a Edward se zamračil.

„Bells, jsou tu děti a já se nemusím udržet,“ zavrčel, jak nejtišeji dokázal.

„Ale musíš,“ zasmála jsem se. Oba dva jsme objímali své děti, až se naše ruce spojly upostřed postele. Propletla jsem své prsty s těmi Edwardovými a znovu na něj pohlédla.

„Na naše hrátky budeme mít věčnost, pamatuj,“ ujistila jsem ho a dál se topila v hlouboce jeho očí.

„Ano, věčnost. Co víc si můžu přát, než být s tebou. S tou, kterou na světě miluji nejvíc.“ A pevněji stiskl mou ruku.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem mu na zpátky.

„Miluji tě,“ oplatil. Dívali jsme se na sebe a věděli, že i pouhý pohled nás nikdy neomrzí. Jeden další den věčnosti, věčnosti ve které tu budeme jeden pro druhého. A o to tu jde.

Konec

Shrnutí

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněný slib - epilog: