Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 69.

24.01.2011 (19:45) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3899×

Bella:

Možná jsem si malinko zdřímla a probudila se, až když auto zpomalovalo před domem. Vystoupila jsem a ani nečekala na to, až mi Edward otevře dveře. Vyšla jsem schody v jeho doprovodu a za námi šel zbytek rodiny. Edward vešel do domu jako první a hned nás vítala Esme.

„Jé, děti, nečekala jsem, že přijdete na návštěvu. Jak se ti líbilo v parku, Bello?“ zajímala se. Carlisle seděl v krémovém křesle vedle zapáleného krbu a na klíně měl rozevřený lékařský časopis.

„Bylo to fajn,“ pípla jsem a čekala na jejich reakci. Zrovna vešla Rose s Adamem v náručí. Spinkal a opravdu vypadal jako andílek.

„Co to má znamenat?“ zeptal se vystrašeně Carlisle?

Edward mě pobídl, abych se usadila na sedačku a tak jsem tak udělala.

„Nerozčiluj se. Vysvětlíme ti to,“ zareagoval Edward. Co tím myslel?

„Zbláznili jste se? Přivést sem dítě?“

„Chci ho adoptovat,“ promluvila konečně Rose. Nikdy jsem takhle Carlisla neviděla. Byl opravdu rozčílený a vypadal děsivě.

„Asi jsem špatně slyšel,“ odfrkl si.

„Je to sirotek. Matku zavraždili. Nejspíš to byl upír,“ vysvětloval Edward.

„Jak jsi jí to mohl dovolit?“ vystartoval po něm Carlisle. Než se stačil Edward bránit, odpověděla mu Rosalie.

„Nemá mi co dovolovat. Bylo to moje rozhodnutí. A taky si za ním stojím. Jaspere, okamžitě informuj našeho právníka,“ zavolala za sebe.

„Rosalie,“ zašeptal Jazz.

„Nezajímá mě nic. Chci nějaký papíry, co bych podepsala. Ať to stojí, co to stojí. Peníze nejsou důležitý.“

„Nehodlám z toho nic podporovat,“ řekl už klidněji Carlisle.

„Dobře, prodám všechny šperky. I tak bych měla na záchranu celý Afriky. Jaspere? Slyšel jsi mě?“

„Zavolám právníkovi a dohodnu si s ním schůzku,“ rezignoval.

„Tak moment. To si jako myslíš, že ti ho svěří? Jsi studentka. Ještě nemáš ani po maturitě,“ řekl Carlisle znovu rozzuřeným tónem.

„Diplomy jsou mi ukradený. Mám jich, že bych je mohla rozdávat,“ prskla Rose. Adam se protáhl a probudil se. Rozhlédl se kolem sebe. A rozhodně to nebyla dobrá podívaná. Kolem něho se tyčili tři upíři a netvářili se vůbec přívětivě jako jindy. I já bych se bála.

„Neboj, zlatíčko. Už jsi v bezpečí. Jsi doma,“ konejšila ho Rose.

„Esme, prosím. Vezmeš ho ke mně do pokoje? Nechci, aby se nás pak bál.“

Byla jsem tolik zaujatá Rose a Carlislem, že jsem si ani nevšimla, jak reagovala Esme. V tváři měla bolest. Na žádost Rosalie si vzala Adama do náruče a úplně zbožně ho odnášela do patra.

„Rosalie, popřemýšlej o tom. Je to hloupost. Chápu, že chceš mít děťátko, ale to nejde. Kdyby ti ho právně přidělili, je tu i nebezpečí ze strany Volterry. Na to jsi pomyslela?“

„Nikdy by se o nás nezajímali, nebýt jí!“ řekla a hodila pohledem ke mně. Celá jsem zrudla, protože se na mě všichni podívali.

„Neopovažuj se to hodit na Bellu,“ zavrčel Edward rozčíleně. Chtěla jsem vstát a uklidnit ho, že jí chápu, hlavně ať jí neubližuje.

„Já vím, to jsem přehnala. Mrzí mě to, ale já ho strašně chci. Miluji ho. Ty to chápeš. Prosím,“ řekla a chystala se kleknout si před mého anděla. Vzlykala a celý ten výstup mi trhal srdce. Než se k ní někdo sehnul, aby jí pomohl na nohy, byla jsem u ní. Objala jsem jí kolem ramen.

„Prosím. Třeba to nějak půjde,“ přidala jsem se na její stranu. Edwardův výraz ztuhl a viděla jsem v jeho očích takovou bolest, jako už dlouho ne. Naposledy, když mi ublížil a opustil mě.

Rose pořád plakala bez slz a já hleděla do tváře sochy. Nikdo se ani nepohnul. Přerušila nás Esme.

„Asi je nemocný. Má horečku a pláče. Nejspíš ho něco bolí,“ zašeptala do hrobového ticha. Rosalie se probrala jako první, okamžitě vstala a pospíchala za malým. Carlisle šel hned za ní. Pořád jsem seděla na zemi a nevěděla co dál. Měla jsem pocit, jako bych překročila nějakou pomyslnou hranici. Postupně se vytratila celá rodina. Nevím, jestli šli všichni za malým Adamem, ale byla jsem jim vděčná. Postavila jsem se a přes strach, který jsem dlouho nepocítila, jsem se přiblížila k Edwardovi. Pořád koukal do země do míst, kde jsem se zastávala Rose.

„Nezlob se na mě. Já, nechtěla jsem podrývat tvoji autoritu, nebo co to bylo,“ žvanila jsem nesmysly.

Zakroutil nevěřícně hlavou, a aniž by se na mě podíval, odešel za svojí rodinou. Stála jsem tam a hleděla za ním. Nevěděla jsem co dělat dál. Opřela jsem se o sedačku a přemlouvala se, abych nepropukla v pláč. Edward byl ale už zpátky.

„Jdeme domů. Už je pozdě. Rozloučil jsem se i za tebe,“ řekl, aniž by se na mě podíval.

Tiše jsem šla za ním a vycházela z domu. Nasedl do Volva a čekal, až si zapnu pás. Pak urychleně vyrazil.

Byla jsem ticho. Nevěděla jsem, co přesně jsem udělala zle. Určitě za tím bylo něco víc. Dneska to zjistím, ať to stojí, co to stojí.

Konečně doma. I tam bylo ticho. Edward se mnou nemluvil. Snědla jsem něco malého, co jsem našla v lednici a čekala, až promluví. Ale on se k tomu neměl. Připravoval mi učivo do batohu.

„Proč se se mnou nebavíš?“ zeptala jsem se přímo.

„Bavím,“ řekl jednoduše.

„No, to vidím. Aspoň mi řekni, co jsem udělala, nebo se mi zavaří mozek.“ Nic.

„Chci si s tebou promluvit. Nebude to příjemné, ale myslím, že je to nutné,“ řekla jsem a čekala na jeho reakci. Otočil se a ruce si ležérně zastrčil do kapes.

„Poslouchám.“

„Vím, proč jsi Rose pomohl. Sám bys chtěl děti a mrzí tě, že je nemáš,“ řekla jsem narovinu. Trochu se ušklíbl a pak se posadil na sedačku vedle mě.

„To není tak úplně pravda. Ne, že bych děti nechtěl. O tom to není. Spíš mi víc vadí, že tím, že jsi se mnou, o to všechno přicházíš i ty. Rosalie ví, kde zasáhnout do živého. A ty jsi jí v tom jen dopomohla.“

„Dobře, už se nebráním myšlence na dítě jako předtím. Ale není to tím, že bych je chtěla. Spíš je to tím, že jsem s tebou. Líbilo by se mi mít s tebou rodinu. Ale to nejde. Tím je to pro mě uzavřené. Protože mít to všechno bez tebe by nemělo smysl. Chci hlavně tebe. Miluji tě.“

„A já miluji tebe. Proto mi to tolik vadí. Jednou až spolu budeme několik desetiletí, to budeš ty, kdo najde osamělé dítě. A budeš to ty, kdo mě bude prosit, abych to nějak zařídil.“

„Nevím, jestli to přijde, ale kdyby ano. Tolik by ti vadilo, že by nebylo pokrevně naše?“

„O to nejde Bello. Jde o to, že je to hloupost. Jak chceš vychovávat dítě v rodině upírů? Pořád se stěhujeme a to malé bude stárnout. Prostě to není možné. Rosalie to ví, ale nechce si to připustit.“

„Vím, že to bude těžké. Ale není to nemožné. Ty jsi taky tvrdil, že nebudeš moct být s člověkem tak, jako se mnou. Ale dokázal jsi to. A teďka bys neměnil. Aspoň myslím,“ řekla jsem nejistě. Edward si mě přitáhl do náruče.

„Ne, rozhodně bych nic z toho, že jsem s tebou, nechtěl změnit. Jediné co bych asi nikdy neudělal, je to, že bych tě neopustil,“ zašeptal.

„To už je za námi. Stalo se a přiznejme si, že tím, že se to stalo, je to mezi námi ještě lepší. Víc si vážíme společných chvil. Netrap se budoucností. Budeme spolu a to je to hlavní. Co přijde pak, už budeme řešit podle situace,“ řekla jsem a políbila svého anděla.

„Co mu vlastně je? Je nemocný?“ Vzpomněla jsem si na Adama.

„Nejspíš to vypadá na abstinenční příznaky. Carlisle ho ošetřil a vypadá to tak, že byl závislý s matkou.“

„Chudáček. Ale je jasné, že patří do rodiny. Vy jste taky museli bojovat se svojí závislostí. A porazili jste ji. Moc bych jim to přála. Jak se asi zhostí Emmett otcovských povinností,“ zasmála jsem se.

„Není jiná možnost. Adama bude muset adoptovat Esme s Carlislem. Pochybuji, že by to Rosalie prošlo u soudu. Carlisle má teď problém, protože Esme se také přidala na stranu Rose.“

„Myslela jsem si to,“ řekla jsem jednoduše.

„Měla bys jít spát. Zítra ráno jdeme do školy.“ Málem bych zapomněla. Jaké to asi bude procházet se po chodbách školy a přitom vědět, že Erik už tu nikdy nebude, aby se na mě usmíval při hodině. Posmutněla jsem, ale nedala to na sobě znát.

Zavolala jsem Charliemu a vyprávěla mu o krásném dni v zábavním parku. Měl radost, že jsem se bavila a zapomněla na smutné věci. René jsem napsala jen email. Poslední dobou jsem jí nemohla zastihnout na telefonu. Vykoupala jsem se a pak příjemně unavená zalezla do postele vedle svého anděla. Zachumlala jsem se do jeho náruče a za jeho polibků usnula.

Nezapomeňte napsat malou kritiku nebo pochvalu :)

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 69.: