Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 65.

Bella


Splněná přání - kapitola 65.Tak jak dopadl nákup a co večeře? Snad se Vám bude dílek líbit. Těším se na Vaše komentáře. :) Ráda bych dílek věnovala svojí mamince a Marcusovi1932, když jsem se snažila dopsat tento díl, pořád se mě na něco vyptávali a já tak nebyla schopná dopsat to, co jsem přesně chtěla. :D Nebojte, bude to v příštím dílku. Taky všem co četli minulou kapitolku. Děkuji moc!

Bella:

Nákup nám trval necelé dvě hodiny. Seděla jsem v autě a čekala, až další dva mladíci naloží nákup do kufru. Edward stál venku a přepočítával bankovky. Netrpělivě jsem podupávala botami do podlahy. Ruce zkřížené na prsou, abych dala najevo, že s tím vším divadélkem nesouhlasím. Chlapci zabouchli kufr a ještě několik tašek vyskládali na zadní sedačky. Vše jsem sledovala ve zpětném zrcátku. Bylo mi trapně.

Konečně bylo hotovo. Edward dal každému několik bankovek a ještě než se chudáci studenti stačili vzpamatovat, nasedl do auta. Nafoukla jsem tváře na protest a založila ruce blíže k tělu. Edward se chystal nastartovat, ale nejspíš ucítil moje rozzlobení.

„Bells, nezlob se,“ prosil s úsměvem.

„Vždyť ty ani nevíš, proč mě to tak rozčiluje. Chápu, že chceš, abych se měla dobře. Já bych pro tebe taky chtěla to nejlepší. Taky chápu, že nevíš, co obyčejný člověk potřebuje. Nemůžeš si to pamatovat a taky je všechno jinak, když ty jsi byl ještě člověk. Ale přeháníš to,“ pokusila jsem se mu vysvětlit. Díval se zaujatě na moje zkřížené ruce a nejspíš přemýšlel o svém ulítlém chování.

„Když chceš, abych si nemusela vařit, tak mi sežeň nějakého osobního kuchaře,“ řekla jsem s pobavením a spráskla ruce do kolen. Edwardovi se rozsvítilo v očích.

„Zapomeň na to,“ vykřikla jsem rychle. Roztomile se usmál a nastartoval. Pořád se pobaveně usmíval a já mu pomalu odpouštěla. Zavezl nás zpátky k našemu domečku. Rychlými pohyby odnosil nákup dovnitř a já čekala opřená o kapotu auta. Nejvíc mi moje rozčilení vynahradilo Edwardovo udivení, že se do lednice vešla jen polovina. Když se mu povedlo uklidit všechen nákup a vyrobil provizorní špajz za domečkem v lese, vyrazili jsme do nedalekého městečka na slibovanou večeři.

Městečko bylo ještě menší než Forks. Začínala jsem pochybovat, že mají školu natož restauraci, ale měla jsem tak velký hlad, že by mi stačil i nějaký bufet. Edward se pořád potutelně usmíval a mě hrozně zajímalo na co myslí. Neustále mě nenápadně pozoroval koutkem oka a nejspíš něco čekal, ale já nevěděla co. Později jsem ho už napodobovala a pořád po něm pokukovala. Nevšímala jsem si ničeho kolem. Zpozorněla jsem, až když jsem cítila, že auto zpomaluje. Podívala jsem se z okénka a nevěřícně zamrkala.

Edward zastavil před vchodem restaurace. Dveře mi otevřel mladík a pomohl mi z auta. Ani jsem si nevšimla, kdy se jeho teplá ruka vyměnila za chladivou dlaň mého anděla. Vykuleně jsem si prohlížela to všechno kolem. Domeček byl menší, ale rozhodně ne obyčejný. Velká okna osvětlená malými svíčkami. Kolem bylo spousta stromků, které taky byly ověšeny světýlky. Červený koberec vedl k velkým dveřím se zlatou klikou. Jedním z oken jsem si všimla hořícího krbu a útulných stolečků s romantickou výzdobou. Edward mě nechal chvilku rozhlížet, ale když mi začínala být trochu zima, zavedl mě dovnitř. Podržel mi dveře a společně jsme vešli do malé místnůstky. Byla tam malá šatna a stoleček, u kterého vyhlížela hosteska hosty. Neměli jsme žádné nadbytečné oblečení, a tak jsme zamířili rovnou k mladé slečně.

Byla to velmi milá a krásná slečna a tím víc mě udivilo, že se chovala slušně, a ne vyzývavě jako všechny ženy v Edwardově přítomnosti. Odvedla nás k našemu stolu a představila nám našeho číšníka, který nás bude obsluhovat po celý večer. Ještě předala Edwardovi knížečku, kde byl popsaný dnešní večerní program a pak s popřáním příjemného večera odešla.

Stůl byl tmavý a rubínový ubrus mu dodával trochu tajemna. Naopak velká zapálená svíčka tvořila atmosféru intimnější. Před sebou jsme měli prostřené bílé talíře a na nich byly červené ubrousky. Edward zrovna domlouval s číšníkem nejvhodnější předkrm a já si rozložený ubrousek položila na klín. Tak jsem to aspoň viděla ve filmech. Nikdy jsem v tak luxusní restauraci nebyla. Tolik vidliček a lžiček. Netušila jsem, na co se používají.  Rozhlédla jsem se po ostatních hostech a o to víc jsem se cítila divně. Většinou to byli starší lidé. A také zazobaní. Poznala jsem to podle pravých kožešin dam a jejich šperků. Pánům se blyštily manžetové knoflíčky a hedvábné kravaty také mluvily za vše. Jak je vidět, Alice má špatný vliv i na mě.

Radši jsem přestala hosty pozorovat a rozhlížela se dál kolem sebe. Několik metrů od našeho stolu bylo podium. Bylo na něm několik různých nástrojů. Nejspíš jim tu hrála i kapela a dále jsem si všimla malého tanečního parketu. Jen jsem tiše doufala, že budu nacpaná natolik, abych Edwarda přesvědčila, že tanec není zrovna dobrý nápad.

„Lásko?“ volal na mě Edward. Rychle jsem se na něho podívala. Došlo mi, že se mojí pozornosti dožadoval dost dlouho. Číšník, který stál nad ním, se uculoval.

„Omluvíte nás prosím. Musíme se domluvit na dnešním menu,“ poprosil Edward číšníka, jehož jméno jsem zapomněla a přívětivě se na něho usmál. Číšník se uklonil a se slovy, že není kam spěchat, odešel.

„Omlouvám se. Vím, že bych to měl vybrat sám, ale nevím si rady,“ přiznal Edward tiše a v očích jsem mu viděla opravdovou lítost. Bylo to roztomilé.

„Nic se neděje,“ řekla jsem. Usmála se na něho a pohladila po volné ruce. Natáhla jsem se po jídelním lístku a hned jak mi ho Edward podal, nakoukla na první stranu. Předkrmy. Snažila jsem se rozluštit zvláštní kombinace a pak popřemýšlet o jeho chutích. Vůbec jsem netušila, co bych si dala.

„Avokádový tartar z lososa s lanýžovým olejem?“ podivila jsem se a Edward se nezatvářil zrovna nadšeně.

„Restované lišky alla Francese s pažitkovým Aiolli? Co to je?“ ptala jsem se vyděšeně.

„Nedivím se, že sis s tím nevěděl rady,“ zachichotala jsem se tiše.

„Tak si dáme to nejdražší,“ navrhl Edward jednu z teorií, ale já byla proti.

„Nebudeš za to platit takový peníze, když to pak nebudeme jíst. Počkat, ty budeš opravdu jíst?“ došlo mi. Edward jen tiše přikývl.

„Slíbil jsem ti normální večeři a taková taky bude,“ řekl rozhodně. Chtěla jsem mu to rozmluvit, ale pak zavolal znovu číšníka.

„Jako předkrm bychom si dali Carpaccio z telecího s houbovým pestem a jako hlavní jídlo, dušené srnčí líčko s bramborovým pyré a restovanou zeleninou a dezert si vybereme později. Děkuji,“ nadiktoval objednávku a následně podal číšníkovi jídelní lístek. Ten nám znovu popřál příjemný večer a urychleně zmizel do kuchyně. Jiný číšník nám přinesl lahev červeného vína a mně perlivou vodu. Trochu mi bylo líto, že jsem si nemohla dát Colu, ale pochybuji, že tu něco takového vedou.

Edward se natáhl přes stůl a hladil mě po ruce.

„Tak jak se ti tady líbí?“ zajímal se a přitom mi hleděl zamilovaně do očí.

„Je to tu moc hezké, ale radši bych byla u nás doma. Zalezlá v postýlce a cpala se mraženou pizzou,“ pousmála jsem se nevinně. Nejspíš mě slyšeli u vedlejšího stolu, protože si mě nevraživě prohlédli. Edward se mému přiznání zasmál.

„To je přesně to, co jsem nechtěl. Vím, jak by to dopadlo,“ zašeptal, abych to slyšela jen já a přitom se mu v očích mihlo vzrušení. Celá jsem se začervenala a radši si dál prohlížela prázdné talíře. Ani jsem se nenadála a už nám Martin, tak se jmenovala naše obsluha, nandával předkrm. Byla jsem potěšená, že to zní hůř, než to vypadá. Než jsem se do toho ale pustila, nevěděla jsem, čím to jíst, a tak pokukovala po Edwardovi. Jakoby on byl ten správný model od koho okukovat. Nepatrně mi naznačil, že musím začít od kraje. Vzala jsem tedy opatrně krajní příbory a lehce zakrojila. Edward sledoval můj výraz, a když viděl, že mi chutná začal taky jíst. Čekala jsem, že se bude šklebit jako na večeři, kterou pořádala Esmé pro moji matku, ale ne. Byl dokonalý herec. Dokonce pak nechal pochválit šéfkuchaře.

Hlavní jídlo bylo ještě lepší a společně jsme se zasmáli malému vtípku, na téma, Edwardova obvyklá večeře. Srnečka nebyla zase tak špatná, ale Edward tvrdil, že její krev je ještě lepší. Měla jsem v sobě už pár skleniček. Pila jsem víno totiž jako vodu se šťávou. A tak jsem se neustále něčemu smála. Jen jsem doufala, že nás nikdo neslyšel.

Přestože jsem byla plná, nechala jsem se ukecat ještě k dezertu. Tentokrát sama jsem si vybrala vlažný čokoládový dortík s vanilkovou zmrzlinou. Docela mě udivilo, když se do něho se mnou pustil i Edward. Pomalými pohyby mě krmil a já zase jeho. Když mě krmil on, tvářil se u toho jako svůdník a když jsem ho krmila já, smála jsem se jako malá holka. Celkově to byl ale krásný večer. Cítila jsem se tak přirozeně. A hlavně normálně.

S Edwardem jsme si povídali o všem možném a bylo to, jako bychom spolu nebyli každou minutku. Vyprávěl mi něco ze života přede mnou a já se bavila ještě neznámými historkami. Hrozně moc mě fascinovalo, že toho zažil tolik. Bylo to trochu děsivé, ale rozhodně zajímavé.

Víno bylo vynikající, ale trochu mě uspávalo. Edward nechal donést další láhev a to se té první ani nedotkl. Zrovna odmítal Martinovu další nabídku, když jsem si všimla, že v rohu mají krásné bílé křídlo. Zasněně jsem si ho prohlížela a nechala se unášet představou hrajícího Edwarda. Začínala jsem klimbat a vůbec jsem si nevšimla, že Edward odešel. Hlavu jsem měla opřenou o ruce a snažila se držet, aby mi neupadla s hlasitým zaduněním na stůl.

Z únavy mě probrala krásná rytmická melodie. Okamžitě jsem otevřela oči a přímo před sebou jsem viděla Edwarda. Seděl u naleštěného křídla a soustředil se na hraní. Hleděl si pod ruce a já se opájela tím dokonalým zvukem i pohledem. Byl neskutečně krásný a já si ho tolik vážila. Na všech stolech plápolaly svíce a vytvářely krásnou romantickou atmosféru. Podívala jsem se po sále a všichni hosté na něho obdivně vzhlíželi. Vypadal tak sebejistě. Měla jsem pocit, že hraje jenom mě. Jako už několikrát v jejich krásném domě. Skoro jsem ani nedýchala a při každém dalším tónu jsem se zachvěla.

Něco tak krásného jsem dlouho neslyšela. Tak dlouho jsem ho neslyšela hrát a moc mi to chybělo. A teď byl tady na tomto krásném místě. Zazněly poslední tóny písně a pak nastalo hrobové ticho. Edward zvedl hlavu a podíval se mi přímo do očí. Krásně se na mě usmál a moje srdce se rozbušilo jako na poplach. Jeho krásný úsměv se změnil v dráždivý křivý a já byla ráda, že sedím.

Zvedl se od klavíru a vyndal jednu červenou růži, z naaranžované vázy plných květin, která stála na křídle. Šel pomalu ke mně a všechny ženy, nehledě na věk, se za ním ohlížely.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 65.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!