Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 55

Bella


Splněná přání - kapitola 55Další slibovaný dílek. Snad se na mě nezlobíte. Momentálně mám chut na psaní. Takže snad bude brzo něco dalšího. Snad se vám bude líbit a doufám, že mě za ten konec neumlátíte. Mám Vás ráda a děkuji Vám za vše. Přeji hezké čtení.

Bella:

Vrhla jsem se ke dveřím. Otevřela jsem je a vší silou s nimi zase třískla.

„Jsem doma!“ zavolala jsem do prostoru a doufala, že jsem je dostatečně vyrušila. Pomalu jsem se šourala ke dveřím do obýváku a opatrně nakoukla. René seděla až na kraji pohovky a Charlie zase úplně na druhém konci. Oddechla jsem si.

„Ty už jsi doma holčičko?“ zeptala se mě zmateně mamka. Dost mě její otázka pobavila, protože jsem přibližně věděla kolik je hodin. I tak jsem se podívala na hodiny nad televizí a René s Charliem udělali totéž. Okamžitě jsem si prohlídla matčin udivený výraz, který zvětšil moje pobavení.

„Tak já si už půjdu lehnout. Zítra vám povyprávím,“ řekla jsem urychleně a těšila jsem se na vysvobození. René se usmála, ale nic neřekla. Ještě než jsem odešla, všimla jsem si, že Charlie těžce polknul. Naposledy jsem na ně mávla a už jsem pospíchala do svého pokoje.

Vlezla jsem do pokoje a rychle jsem se vysvlékla. Chtěla jsem celý ten trapas zažehnat. Vlastně nejen to, ale byla jsem také unavená. Večer s Edwardem byl tak dokonalý. Bylo mi tak krásně. Těšila jsem se, až si to zase zopakujeme.

Oblékla jsem si dlouhé tričko a vlezla jsem si pod peřinu. Bylo mi tak příjemně chladno, připomínalo mi to Edwardův něžný dotek. Vzpomínala jsem na ten úžasný pocit, když jsem si myslela, že se mě chystá proměnit. Byla jsem si tak jistá a tolik jsem se těšila na to, co jsme si slíbili, že budeme pořád spolu a budeme si užívat věčnosti a pomalu jsem upadala do říše spánku.

 

Ráno mě probudilo přejíždějící auto. Mamka vedle mě v noci nespala. Radši jsem nechtěla uvažovat o tom co se dělo dál, i když jsem je načapala. Vylezla jsem rozespale z postele a dobelhala jsem se k oknu.

Bolel mě celý člověk. Viděla jsem žluté taxi, které stálo před naším domem. Ze zadních míst vystoupil Phill se sportovní taškou přes rameno. Úplně jsem zapomněla, že měl přijet. A rozhodně jsem nečekala, že by přicestoval tak brzo.

Popadla jsem tepláky, které jsem měla přehozené přes houpací křeslo a rychle jsem si je oblíkla. Pak jsem celá poplašená běžela dolů. Než stihl Phill zazvonit, byla jsem v kuchyni a dívala jsem se na obrázek mých dvou rodičů co spolu snídají. Nebylo to tak troufalé jako jejich včerejší mejdan, ale i tak to vypadalo dost divně.

„Je tady Phill,“ vyštěkla jsem. René se na mě nechápavě dívala a pak teprve zaregistrovala zvonek u dveří. Přes všechen ten zmatek jsem si všimla zachmuření v Charlieho tváři.

Mamka po mně hodila rozzlobenou grimasu. Nejspíš jí došlo, že to já jsem zavolala Phillovi. Ale rozhodně jsem se k tomu nechtěla přiznat. Odhodlaně si přitáhla župan a pospíchala ke dveřím. Charlie se stále díval nevlídně. Zabodl do mě zvídavé oči a já jsem dělala, že jsem si toho nevšimla. Posadila jsem se ke stolu. Pokrčila jsem nohu v koleni a objala jsem ji pažemi a čekala, co se bude dít.

 

Zaslechla jsem, jak mamka otevřela dveře, nevlídně něco zabručela a pak vyšla ven. Byla jsem docela zklamaná. Už jsem měla šmírování plný zuby, alespoň po včerejšku, ale zase jsem chtěla vědět, jak moc jsem to všechno pokazila. Charlie byl očividně taky zklamaný. Zhluboka si odfrkl a pokračoval ve spořádání snídaně.

 

Po půl hodině mě to přestalo bavit a dostala jsem taky hlad. Zašla jsem si do kuchyně pro misku a mléko a při zpáteční cestě jsem si vzala krabici s cornflakes. Usadila jsem se ke stolu a poslušně jsem všechno schroupala.

Když jsem si strkala poslední lžičku do pusy, otevřely se hlavní dveře a oba vešli dovnitř. Charlie už dojedl, jen čekal, stejně jako já. René se usmívala a Phill také. Byla jsem ráda, ale neunikl mi Charlieho zasmušilý pohled. Bylo mi ho líto. Nechtěla jsem mu ublížit. Vždyť sám říkal, že se těší, až bude všechno jako za starých časů.

 

Charlie neměl nikdy žádnou přítelkyni, teda alespoň jsem nikdy o žádné neslyšela. Když jsem byla malá, nikdy mi to ani nepřišlo. Uměl se o mě postarat dobře a na těch pár dní co jsem byla ve Forks na prázdninách, jsem si ani nestačila všimnout, že domu chybí ženská ruka. Teď když jsem starší a sama si uvědomuji jak je láska úžasná a důležitá, je mi to líto, že i Charlie nemá někoho, s kým by trávil čas. Dělalo to na mě dojem, že je stále zamilovaný do mamky. To bylo docela smutné.

 

Aby poznal nějakou přítelkyni, tak by taky musel chodit ven a ne sedět celý večery doma a koukat na zápasy.

„Je mi to líto holčičko, ale ještě dneska tě opustím. Co si budu namlouvat. Vím, že budeš částečně ráda. Já to chápu. Máš svůj život a akorát jsem vám ho narušovala.“

„To není pravda. Jsem ráda, že jsi tu byla semnou. Ale také jsem ráda, že už se nebudeš trápit,“ přiznala jsem.

„Já vím, zlato,“ řekla krásným, lásky plným, hlasem a pevně mě objala. „Tak já si jdu sbalit. Pomůžeš mi?“ zeptala se mě.

„Jistě,“ přitakala jsem.

 

Když jsme byly nahoře v mém pokoji a pomáhala jsem mamce sundávat šaty z ramínek, vzpomněla jsem si na Esme.

„Asi bys měla zavolat Esme. Určitě by se s tebou ráda rozloučila,“ připomněla jsem jí.

„Máš pravdu. Jdu jí zavolat hned,“ řekla a už vytáčela číslo. Odešla na chodbu a mě zanechala o samotě. Podívala jsem se, se zalíbením na moji krásnou postýlku a uvědomila jsem si, že teďka už bude jen moje. Tedy příležitostně i Edwardova. Okamžitě jsem si do ní skočila a pořádně se v ní poválela.

„Tak jdeme pokračovat,“ zajásala mamka, když se vrátila do pokoje. Všimla si však mého projevu radosti o prázdné posteli. Pozorně si mě prohlédla a nevěřícně zakroutila hlavou. Bleskurychle jsem se vypotácela z peřin a v domnění, že jsem si rozcuchala vlasy, jsem je trochu uhladila prsty.

 

Po hodině a něco, bylo všechno připraveno. Stačila jsem napsat Edwardovi sms. Mohla jsem mu zavolat, ale to by si určitě René vysvětlila špatně. Zanedlouho přijela Esme s Carlislem. Nabídli se, že mamku s Phillem odvezou na letiště. Edward přijel s nimi. Byla jsem tak nadšená, že se všechno vrací do starých kolejí. Už jsem si představovala, jak budeme spolu usínat v mém pokoji. Dobře, tak já budu usínat a Edward bude u mě bdít. Budeme společně utíkat do našeho domečku a bude nám tak krásně.

„Mám pro tebe překvapení,“ zašeptal mi Edward do ouška, když Carlisle s Charliem nakládali kufry do prostorného kufru černého mercedesu.

„Už zase?“ zeptala jsem se a usmála jsem se nad dalším hudraným zvukem, který Charlie vydával při nakládání auta. Maminka si totiž odvezla z Forks čtyři kufry, jejichž obsah pečlivě nakoupila s Alice a Esme. To bylo něco pro Charlieho.

„Teda spíš Charlie. Ale já si to rád přivlastním,“ řekl lišácky a ruku, kterou měl kolem mého pasu, opatrně přemístil níž. Hrozně jsem se lekla, protože jsem takový projev na veřejnosti nečekala, natož před našimi rodiči. Ještěže byl Charlie zaneprázdněn jinak by Edwardovi urazil ruce. Skála neskála.

„Tak se tu mějte hezky děti,“ loučila se s námi René a přitom měla slzy na krajíčku. Pevně jsem ji objala. Konečně na mě dolehla skutečnost. Co když už mamku nikdy neuvidím. Nevím, proč mě to napadlo, ale nemohla jsem se zbavit svíravého pocitu žaludku. Políbila jsem ji na tvář a poděkovala jsem jí za krásnou návštěvu. To, že byla plná trapných situací, na to už jsem dávno zapomněla.

Ještě se rozloučila s Edwardem. Něco mu pošeptala a oba se na sebe mile usmáli. Neodpustila si mu pocuchat účes, jako malému chlapečkovi. Bylo to tak roztomilé gesto. Pak přišel na řadu Charlie. Ať se mezi nimi včera stalo cokoliv, rozhodně byl jejich vztah trochu jiný. Objali se a smutně si povzdechli. Byla to tak intimní chvilka, že jsem se neodvážila na ně dál dívat.

Phill byl dost nesvůj, ale zrovna se bavil s Carlislem o cestě a tak mohl dělat, jakože to nevidí.

 

Pak už jsem jen mávala do dálky s Edwardem po boku. Charlie tam stál chvilku s námi a pak šel pomalu do domu. Utřela jsem si slzičku, která se prodrala přes řasy.

„Nebuď smutná. Brzo se zase uvidíte,“ zašeptal mi Edward konejšivě do ucha.

„Myslíš?“ zeptala jsem se nejistě se zastřeným hlasem plným smutku.

„To vím,“ řekl s ohromující jistotou a já mu věřila. Vzpomněla jsem si na to krásné klučičí gesto a pokusila jsem se povyskočit abych mohla napodobit to, co udělala René před odjezdem. Edward se ale nenechal.

„No tak, udělej mi tu radost,“ škemrala jsem. ,,Byl jsi tak roztomilý.“

„Já a roztomilý? Nemám spíš pouštět hrůzu?“ zeptal se a pak na mě vycenil zuby a k tomu se ještě nahrbil. Pokoušel se mi nahnat hrůzu, ale já se mu vysmála. Nejspíš jsem urazila jeho ego. Pokusila jsem se jeho ohromnému hněvu uniknout, ale nepovedlo se mi to. Uvěznil mě ve svém náručí a pevně mě držel kolem pasu. Líbnul mě sladce do vlasů a já měla pocit, že se brzo rozpustím. Byla jsem tak šťastná.

Edward náhle ztuhl a krásně se na mě zazubil.

„Co?“ zeptala jsem se.

„Překvapení,“ řekl tiše ale jasně. Pak mě pustil a pospíchal po schodech do domu.

„Bello?“ volal na mě Charlie.

„Ano?“ zavolala jsem do kuchyně.

„Je mi to líto, ale volali mi ze stanice…


Shrnutí

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 55:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!