Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 46.

20.04.2010 (11:45) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4915×

Bella:

Když jsem se probudila, bylo ještě světlo. Byla jsem ráda, že jsem neprospala úplně celý den. Byla jsem celá rozlámaná, tak jsem se pečlivě a opatrně protáhla a doufala, že mi nic nepraskne. Seskočila jsem z postele a vysvlékla si uvolněný korzet, který jsem odhodila do kouta skříně. Šla jsem se podívat co se děje dole.

Opatrně jsem seběhla schody dolů a vplížila se do kuchyně. Vycházela odtamtud krásná jižanská vůně.

„No to je dost. Byla jsi pěkně dlouho uražená,“ řekla mamka pobaveně.

„Nebyla jsem uražená. Usnula jsem,“ řekla jsem a nakoukla do trouby, kde se pekl velký keramický pekáč s lasagnemi.

„Táta bude brzo doma, tak ať se má čím nacpávat,“ mrkla na mě vesele.

Bylo to tak zvláštní. Chovali se jako manželé a mě se to moc líbilo. Posadila jsem se na židli u kuchyňského stolu a pozorovala jsem René, jak poskakovala po kuchyni. Byla veselá a dokonce se ani nepořezala při krájení salátu. V tom jsem si vzpomněla, že musím zavolat Philovi. Ale to určitě počká do zítra.

Přišlo mi hloupé jen tak sedět a koukat jak mamka pracuje a tak jsem šla prostřít stůl. Trochu jsem ho pošoupla a udělala tak víc místa. Připravila sklenice, talíře, příbory a dokonce i ubrousky. Těšila jsem se na Charlieho, jak se s takovou hostinou popasuje. Většinou pije pivo hned z plechovky a knírek si utírá rukou, teda pouze když si myslí, že se nedívám.

Když jsem zaslechla přijíždět policejní auto na naši příjezdovou cestu, akorát jsem do prostřed stolu položila obrovskou mísu s čerstvým salátem.

„Tady to voní,“ zavolal Charlie hned ode dveří, kde si věšel bundu i se zbraní na věšák.

„A to jsi to ještě neviděl,“ zavolala mamka laškovně. Nikdy jsem je takto nezažila. Teda určitě ano, ale nepamatovala jsem si to a musela jsem uznat, že mě jejich společnost bavila víc než dost.

„Ahoj děvčata, bylo vše v pohodě?“ zeptal se, když se opřel o futra dveří. Jen jsem se zasmála a začala nandávat na talíře. Charliemu jsem dala pořádnou porci a nám jsem dala také pěkný nášup. Co si jednou za čas nedopřát.

Večeře byla vynikající a celkově moc příjemná. Docela jsem se divila, ale Charliemu slušné stolování nedělalo potíže a dokonce si nalil vodu. Nevěřila jsem vlastním očím. Pivko si ale určitě dá k televizi. Obzvlášť jsem si pochutnala na zeleninovém salátu s česnekovým dresinkem. Normálně bych asi vynechala, ale večerní návštěvu jsem nečekala, tak mi to bylo jedno. A René to vadit taky nebude, protože sama si dala taky.

Po večeři si nalila mamka další sklenku bílého vína a Charlie popadl jednu plechovku od piva. Jak jsem čekala. Oba se svalili u televize. Jako vždy byl nějaký zajímavý zápas, který nesměl táta vynechat. Mamce to ale vůbec nevadilo. Za dnešní odpolední spánek jsem se docela styděla. Vůbec jsem s ničím nepomohla tak jsem aspoň umyla nádobí.

Jídlo, které zbylo, jsem uklidila do lednice a protože jsem chtěla zdokonalit domácí idylku, udělala jsem mísu máslového popcornu. Odnesla jsem ji rodičům do obýváku a zase se vrátila k uklízení. Ještě mi zbývalo utřít nádobí.

Když jsem se dostala k televizi, mamka zrovna házela po Charliem kukuřici. Oba se smály jako malé děti a proběhla i malá honička po pokoji i po schodech. Kupodivu vyhrála mamka a oslavila to vítězným tancem, za který by se nemusel stydět ani hráč první ligy. Charlie byl trochu uražený, ale i tak na něm bylo vidět, že se baví.

Večer bohužel utíkal velice rychle. Na Edwarda jsem si vzpomněla, až když jsem se chystala do koupelny. Zastyděla jsem se, že jsem na něho úplně zapomněla. Normálně se mi to nestávalo, ale určitě to neví tak co.

Udělala jsem potřebnou i nepotřebnou očistu. Po dlouhé době jsem si na obličej napatlala okurkovou masku, kterou mi jak jinak pořídila Alice. Byla příjemná a trochu přehlušila můj česnekový dech.

Nakonec jsem si musela zuby umýt dvakrát po sobě, protože mi to bylo krajně nepříjemné. Smyla jsem masku a cpala se do postele. Byla jsem šíleně unavená a to jsem nevěděla z čeho. Vždyť jsem prospala skoro celé odpoledne.

Úžasná představa byla to, že jsem nemusela vstávat do školy. Celý ten incident mě neustále rozčiloval, ale hlavní bylo, že to rodiče vzali docela s klidem. Třeba zítra uvidím i Edwarda. Hned jak jsem se zachumlala do peřiny, protože mi byla trochu zima, jsem usnula. Ani jsem nečekala na mamku, abych jí popřála dobrou noc a upadla jsem do říše snů.

… o hodinu později …

Ležela jsem v posteli a koukala jsem do stropu. René ležela vedle mě a podle toho jak chrápala, jsem usoudila, že spala tvrdě. Tak krásně se mi spalo, ale když René usnula a dala se do svého hlasitého projevu, mě to probralo. Strašně mě štvalo, že nepřijala nabídku Charlieho. Už takhle jsem neměla žádné soukromí a ještě jsem se nemohla ani pohodlně vyspat.

Tady nešlo o místo, i když i to mi chybělo. Co si budeme povídat. Byla jsem rozzlobená, protože jsem dlouho netrávila noci s Edwardem. S ním mi nevadilo dělit se o postel. Tiskla jsem se k jeho tělu a cítila jsem se tak bezpečně. Ve škole nebyl klid, a když jsme si ho udělali, dopadli jsme tak, že jsme vyloučeni. Výborný.

René znovu hlasitě zachrápla, až se zatřásla celá postel. Protočila jsem oči v sloup. Byla bych snad radši, kdyby se mi zdály zlé sny než tohle. Na chrápání Charlieho jsem si zvykla. Většinou když to nešlo vydržet, mi Edward zpíval. Takže jsem se soustředila na líbezný sladký hlas a ne na řezání dřeva ve vedlejším pokoji.

Teď jsem neměla nic, čím bych zahnala skřípání zuby a hlasité oddechování. V discmanu mi došly baterky a nové nemám. To je k vzteku. Zaťala jsem pěsti a nevěděla co dělat dál. Byla jsem z opakovaného zvuku tak šílená, že bych nejradši řvala jako Tarzan, jen aby se mi ulevilo.

Pokusila jsem se zamlaskat. Chvilku sice chrápání ustalo ale jen na chvilku. Už jsem se chtěla posadit a mamku vzbudit, nebo jít spát do obýváku, když v tom zaskřípalo okno.

Vytřeštila jsem zrak do stropu a pozorně naslouchala. Bála jsem se. Victorie běhala někde venku a já tady byla sama s dvěma lidmi, kteří nemají o ničem nadpřirozeném ponětí. Určitě si pro mě přišla. Ví, že jsem tu sama a tak moc zranitelná. Srdce mi bušilo jako o závod a když se ozval další podobný zvuk, málem jsem vykřikla.

Vylekaně jsem se podívala k oknu a zůstala radši ležet.

„Bells?“ zašeptal krásný hlas. Můj princ mě přišel vysvobodit.

Ohlédla jsem se na spící mamku a opatrně jsem vyklouzla z postele. Pomalu jsem našlapovala po dřevené podlaze a doufala jsem, že se mi nepřiplete nic pod nohy, abych nezakopla.

Ještě jednou jsem se ohlédla, jestli pořád klidně spí, ale nemusela jsem. Její chrápání mi to jen potvrzovalo.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se tiše. Byla jsem tak ráda, že ho vidím.

„Už to nemůžu vydržet. Přišel jsem tě unést,“ zasmál se skoro neslyšitelně a já málem omdlela z jeho krásného úsměvu.

Bylo to tak romantické. Jako když se Romeo a Julie scházeli na balkoně.

„Teda jestli chceš,“ hlesl potichu a já se zmohla jen na letmé přikývnutí.

„Zvládneš dojít do kuchyně?“ zeptal se. No nebude to jednoduché, ale musím to zvládnout.

Znovu jsem přikývla.

„Počkám na tebe,“ usmál se znovu a zmizel. Okno jsem přivřela a pomalu jsem se vyplížila z pokoje. Byla to celkem hračka. Oba mí rodiče chrápali. Neměli si co vyčítat, dokonce jsem měla pocit, že Charlie nebyl tak hlučný.

Po špičkách jsem cupitala a snažila jsem se být co nejdříve v kuchyni. Nechtěla jsem to unáhlit, aby se nestalo něco nečekaného. Pomalu jsem našlapovala po schodech a přitom dávala velký pozor. Už jsem se blížila do kuchyně. Modlila jsem se, abych nezakopla a dokonce mé modlitby byly i vyslyšeny.

U zadních dveří stál Edward s obrovskou modrou péřovou bundou. Zazubil se na mě a podal mi ji. Rychle jsem se do ní nasoukala.

„Kam půjdeme?“ zeptala jsem se a přerušila tak hrobové ticho v domě.

„Do našeho domečku,“ zašeptal. Byla jsem šťastná. Nelíbilo se mi utíkat z domova takhle v noci. Věděla jsem, že jestli se probudí, bude to průser, ale teď mi bylo všechno jedno.

Edward si mě vysadil na záda. Opatrně zavřel dveře a upíří rychlostí se schoval do lesa. Ohlédl se přes rameno a uvolněně se na mě usmál. Úsměv jsem mu oplatila a zhluboka se nadechla, připravila jsem se tak na rychlost.

Uháněl lesem jako blesk. Noc byla chladná, cítila jsem, jak mi jde pára od pusy, ale mě zima nebyla. Bylo mi krásně. Tiskla jsem se k jeho ramenům a cítila jsem potřebu se ho dotýkat. Oči jsem měla pro jistotu zavřené a vnímala chladný vánek na tvářích.

Byla jsem nedočkavá. Věděla jsem, co se bude dít, až dorazíme do našeho tajného místečka lásky. Pokud Edward neměl takový plán já určitě ano. Líbala jsem ho na zátylek. Hladila ve vlasech a nemohla se dočkat, až budeme v našem srubu. Už to bylo několik dní, co jsem tam nebyla a hrozně se mi stýskalo. Krásně se mi usínalo při šumu stromů ve větru a ráno se probouzet s žabím kuňkáním. Byla to krása.

Často jsem si představovala, že až se jednou splní moje nejtajnější přání, a budu stejná jako Edward, zavřeme se na tomto místě a budeme tu po staletí jen spolu. Vnímat přírodu a jeden druhého.

Edward utíkal ladně a klidně oddychoval. Ten zvuk jeho dechu v klidném lese zněl tak vzrušeně. Asi se mi to zdálo. Přesto jsem neodolala a musela ho znovu polaskat na zátylku. Utíkal dál, když se najednou zastavit. Trochu jsem se lekla, nečekala jsem to. Prudce se zarazil, a kdyby mě pevně nedržel, určitě bych přes něho přelítla. Místo jsem moc nepoznávala. Jen jsem viděla, že skrz stromy prosvítal měsíc.

Edward si mě přehodil ze zad do náruče. Přitiskla jsem se k němu a musela jsem ho nedočkavě políbit. Všechno to bylo tak vzrušující. Útěk z domova a spěch lesem. Jeho krásné oči, které ve tmě lehce svítily, si mě vášnivě prohlížely. Zachvěla jsem se pod tím vroucným pohledem. Konečně jsem cítila, že nám v našem bláznivém poblouznění nikdo nepřekáží a nikdo nás snad ani nevyruší.

Nejdřív se pokusil o pár kroků se mnou v náručí, směrem k měsíční záři. Byla jsem si jistá, že jsme u mýtiny s naší chatkou, ale nevypadal, že by měl v úmyslu jít dál. Krásně se na mě usmál a moje srdce poskočilo jako vždy. Políbil špičku mého nosu a pak pomalými polibky posypal celou moji tvář.

Byl jako motýlek co dosedá opatrně na květinky. Pod některými lehkými doteky jsem se musela až pousmát. Byla to tak krásná romantická a něžná chvilka. Snažila jsem si zapamatovat každý dotek. Když jsem na každém místečku na mém obličeji cítila šimrání po jeho polibku, opatrně se otřel o můj spodní ret a náhleji a vášnivěji obemknul i horní ret svými hebkými ústy.

Byl tak neuvěřitelně něžný. Rozplývala jsem se a to jen při polibku. Co mě čeká dál?

Líbal mě a já ho hladila po tváři. Nedočkavě jsem propletla naše jazyky a hladově vdechovala jeho sladký dech. Byla jsem trochu nedočkavější než on, ale jak říkal, to já jsem ta lidská.

Z mého krásného snění a užívání si jemných doteků mě vyrušil nepatrný náraz mými zády do něčeho tvrdého. Stejně jsem se akutně potřebovala nadechnout tak jsem opustila jeho rty a zhluboka se nadechla. Rozhlídla jsem se kolem sebe a zjistila, že si mě opřel o kmen obrovského stromu. Jeho rty se pomalu přesouvaly přes moji bradu níž na krk.

Tohle místo mi přišlo zvláštně vzrušující. Bylo nebezpečné a stačil nepatrný dotek jeho zubů a já bych dosáhla svého. Přestože jsem to tolik chtěla, když mě líbal na krční tepně, klidně jsem čekala a byla jak přimražená. Vyčkávala jsem, ale nevím přesně na co.

Jeho paže mě objímaly v pase a opatrně tiskly k sobě. Bunda, ve které jsem byla zabalená, mi začínala překážet. Byla hrozně obrovská a já si v ní přišla neohrabaná. Vystrčila jsem ruku z jednoho rukávu a objela Edwarda kolem krku. Přestože jeho rty se neustále pohybovaly na mém krku, přitáhla jsem si ho znovu na rty.

Svými rozklepanými prsty jsem se snažila vysvléknout aspoň kousek jeho oblečení, ale nešlo mi to. Byla jsem zoufalá ze své nešikovnosti. Konejšivě mě pohladil ve vlasech a znovu si mě vyzvedl do náruče. Opatrně mě přidržoval za zadeček a ustoupil se mnou několik kroků. Konečně jsem měla šanci se mu trochu věnovat. Líbala jsem ho na ouško a na krk. Vlastně všude tak, kam jsem se z jeho pevného sevření dostala.

Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem ležela na zemi. Zabalená v obrovské bundě. Byla jsem tolik rozpálená, že mě by ani nenapadlo myslet na zimu kolem mě, ale on byl vždy tak pozorný. Nohy jsme měla bosé a zábly mě prsty, ale teďka jsem nechtěl něčím tak primitivním zdržovat. Chtěla jsem to samé co on.

Pomyšlení na milování v lese bylo tak vzrušující. Zvířecí. K němu se to krásně hodilo. Bylo zvláštní nemyslet na nic okolo. Edward se věnoval pouze mému tělu. Jeho prsty na mé pokožce zvláštně pálily. Přilehl si vedle mě a hladil moje vzrušené tělo. Dokonce mi přišlo, že se mě snaží zahřát. A vlastně se mu to dařilo. Vždy když se mě dotkl, pocítila jsem horké pálení na tom samém místě. Laskala jsem ho ve vlasech a hladila jeho silné paže. 

Po několika minutách krásného motýlího mazlení, zajel svojí dlaní pod lem mojí noční košilky a pohladil mě po stehně. Přistihla jsem se při hlasitém vzdechu. Nepřestával.

Byla jsem nedočkavá a zapojila se do té vášnivé hry. Sundala jsem si košili a položila jsem se zpět do péřové bundy. Ležela jsem tam nahá. V noci a v lese. Bylo to zvláštní. Touha mě zahřívala po celém těle. Snažila jsem se rychle vysvobodit i Edwardovo tělo z oblečení. Tak nějak se o to postaral sám.

Pak už se věnoval jen nám. Naším tělům. Byl to nezapomenutelný zážitek. A to myslím, že pro nás pro oba. Tento večer si budu připomínat každý den, abych na něj nezapomněla ani v upířím životě, v který jsem doufala, že na mě čeká.

Po celou dobu na mě hleděly černé oči plné touhy. Byl ovládán vlastními instinkty. Poznala jsem to. Věděla jsem, kdy mě miluje milující něžný muž anebo to dravé zvíře v něm. To co se řídilo jen pudem.

Vydýchala jsem se a vpouštěla jsem do svých plic chladný vzduch. Třásla jsem se a nevěděla, jestli to bylo zimou anebo vzrušením které ustupovalo.

Otevřela jsem oči a viděla jsem nad sebou hvězdy. Krásné třpytivé hvězdy. Dohlížely nad korunami vysokých stromů a teď dohlížely i na naše nahá těla. Byl to krásný pohled, ale naskytl se mi ještě krásnější.

Pohlédly na mě ty nejkrásnější hvězdy ve vesmíru. Plné lásky. Krásné hvězdy v barvě tekoucího zlata. Hrdlo se mi stahovalo a já cítila, jak se mi přes oční víčka derou slzy štěstí. Měla jsem pocit jako bych se dusila. Nechtěla jsem dýchat a potřebovala jsem ho líbat. Na okamžik spojil naše rty a slzičku, která se prodrala přes moje velké přemlouvání, setřel svými jemnými prsty.

„Miluji tě,“ zašeptal. Zavřela jsem oči a znovu se přemlouvala k udržení dalších slz. Užívala jsem si ta slova v tom krásném tichu. Zněla tak jinak. Vážněji a opravdově.

„Miluji tě,“ odpověděla jsem mu. Další slzička protrhla moje přesvědčení.

„Proč pláčeš?“ zeptal se starostlivě a tiše, „bolí tě něco, lásko?“ strachoval se a slyšela jsem v podtónu jeho hlasu vinnu.

Zvedla jsem se na bok a podepřela si hlavu paží.

„Ne nic mě nebolí, opravdu. Jsem tak šťastná,“ zašeptala jsem, ale pak jsem si uvědomila, že nemusím být tiše. Nikdo mě neuslyší.

„Šťastná,“ zakřičela jsem na celý les až ptáci, kteří byli v korunách stromu, vzlétli k nebi. Edward se na mě nejdřív vyjeveně podíval, ale pak se nádherně usmál a pohladil mě po tváři.

„Taky jsem šťastný, ten nejšťastnější,“ zašeptal a pak mě krásně něžně ale majetnicky políbil. Když se naše rty odloučily, dlouhou chvíli jsme si hleděli do očí. Bohužel moje tělo začínalo projevovat známky zimy kolem. Nechtěla jsem odejít, ale sama jsem věděla, že musím. Kodrcala jsem zuby a Edward moc dobře věděl, že musím do tepla.

Upíří rychlostí byl na nohou. Zabalil si mě do bundy a přehodil přes rameno. Smála jsem se jako blázen. Plná štěstí.

Posbíral naše poházené svršky a rozběhl se nahý se mnou v náručí na louku. Bylo to tak bláznivé. Plakala jsem štěstím a smála se. Nemohla jsem jinak.

Zanedlouho jsem seděla zabalená v přikrývkách na naší sedačce ve srubu. I on se oblékl. Zakládal oheň v krbu a já musela malinko posmutnět. Věděla jsem, že tu nemůžeme být dlouho. Všiml si toho. Posadil se vedle mě, objal mě a vtiskl mi sladký polibek do vlasů. Zavřela jsem oči a vychutnávala si ten okamžik.

„Už brzy to skončí,“ sliboval a já mu tak chtěla věřit, ale nikde nebyla jistota, že to bude někdy zase takové, jako když byl Charlie pryč a já si byla vlastní paní. Něžně mě pohladil po posledních památkách podlitin v mém pase. Ucukla jsem, jeho dotyk byl lechtivý. Znovu jsem se bláznivě zasmála a Edward se mnou. Pak jsme oba utichli. Edward mě zabalil pořádně do deky a já se k němu přitulila. Seděli jsme tiše. Sledovala jsem malé hodiny na krbové římse a prosila, aby se zastavil čas.

„Na co myslíš?“ zeptal se frustrovaně jako vždy. Nemusela jsem nad tím dumat, co odpovím.

„Přála bych si, aby nebylo nic, jen mi dva. Nechci potřebovat nic jiného než tebe. Nechci pít ani jíst, nechci svůj čas s tebou mrhat spánkem. Bolí mě, že nemohu být s tebou. Vím, že jde jen o několik dní, ale já v tom vidím budoucnost. Vím, že bez tebe nemohu být. Nemohu žít. Když nejsem s tebou, nežiju,“ řekla jsem posmutněle. Edwardovo tělo se napjalo, nevěděla jsem, co tu jeho reakci vyvolalo. Mohla jsem jen čekat.

Zhluboka se nadechl.

„Víš, někdy mám pocit, že tvým prosbám vyhovím. Tak moc bych si přál, abys byla jako já anebo naopak. Chtěl bych s tebou někam utéct, někam daleko, kde nás nikdo nenajde a nechá nás žít. Chtěl bych se s tebou celé dny jen milovat a pelešit se u krbu. Plavat v moři a užívat si jen tebe samotné, ale vím, že na to není zatím ten správný čas. Přestávám věřit svému odhodlání, dívat se jak mi odcházíš do nebe. Cítím, že jednou to nevydržím,“ řekl vážně a já nevěděla co si myslet. Už dnes mi jednou řekl, že o tom uvažuje. Že bohužel žádné jiné východisko nevidí.

Ale uvědomit si, že ze mě opravdu jednou udělá upírku, bylo neuvěřitelné. Dneska byl velký den. Den kdy přikývl na moji prosbu.

Prudce jsem se otočila. Chtěla jsem mu pohlédnout do očí. Nevěděla jsem, jestli to myslel vážně. Díval se na naše spojené ruce. Přesto, že věděl, že ho pozoruji, nepodíval se na mě. Styděl se. Myslel to tedy vážně. Nespouštěla jsem z něho oči. Chtěla jsem to v nich vidět. To odhodlání a sílu.

Po chvilce nevydržel můj pohled a jemně sklopenou bradou se mi podíval do očí.

„Nezdá se ti to? Už to nechceš?“ ptal se tiše a já slyšela paniku.

„Ne o to nejde. Chci, nic jsem si nikdy nepřála tolik. Jen nevím, co tě k tomu vedlo,“ vysvětlila jsem svoje udivení.

Shrnutí

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 46.: