Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 45.

14.04.2010 (15:45) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4223×

Bella:

Čekali jsem s Edwardem před kanceláří ředitele než přijel Carlisle a minutku po něm i Charlie. Hrozně jsem se bála jeho reakce. Hned jak přišel, jsem se mu to snažila vysvětlit, ale nechtěl nic slyšet, že si počká až na ředitele. Vždy když jsem se snažila o další vysvětlení, rychle mě zpražil, tak jsem si radši zase sedla. Carlisle s Edwardem se dorozumívali tiše na druhé straně místnosti.

„Pojďte dál prosím.“ Otevřely se dveře ředitelny, v nich stál milý usměvavý pán vypadající úplně stejně jako ředitel. Byl to on, ale vidina rodičů mu vykouzlila na tváři radostný a přívětivý rohlík. Charlie vešel první a neobdařil milého ředitele ani pozdravem.

Vstala jsem ze židle a rychle cupitala za ním, kde mi pan Greene, nabídl židli. Carlisle s Edwardem vstoupili až po nás a jak jsem zjistila po ohlídnutí ke dveřím, oba stáli nehybně u stěny. Charlie se posadil vedle mě na rozviklané nepohodlné křesílko a s rozzuřeným výrazem čekal, co bude.

Ředitel pan Greene, přešel klidně ke svému stolu, pohladil se po pleši a posadil se do svého koženého křesla. Sepjal ruce a s povzdechem začal s výkladem.

„Pánové mrzí mě, že jsem vás musel vyrušit z vašich zaměstnání, ale bohužel vaše ratolesti porušily závažné pravidlo. Byly načapány v choulostivé situaci na chodbách školy,“ řekl ředitel.

Byla jsem rozčílená ještě víc než předtím. Choulostivá situace? Podal to, jako kdybychom dělali, bůh ví co. Co by asi řekl na to žhavé mazlení v kumbálu na kbelíky? Zkontrolovala jsem Charlieho barvu v obličeji. Vypadal docela normálně, ale u něho nikdy člověk neví. Edward určitě věděl o jeho každé myšlence. Jak já mu to záviděla.

„Jistě to nebylo tak závažné,“ pokusil se situaci uklidnit Carlisle.

„Pane Cullene, já sám jsem měl tu čest vidět situaci na vlastní oči, a rozhodně to nebylo vhodné,“ ujišťoval ho ředitel.

„Co jsi přesně udělala?“ zeptal se mě Charlie nečekaně. Překvapeně jsem zamrkala a sbírala odvahu se přiznat.

„Tati, nic se nestalo. Opravdu nic nestoudného. Jen jsme se políbili,“ přiznala jsem se sklopeným zrakem.

„To nemyslíte vážně? To mě sem taháte, protože se dva puberťáci líbali na chodbě?“ zeptal se Charlie rozhořčeně. Ředitel asi nečekal, že to naši rodiče vezmou s takovým klidem.

„Pane Swane. Bylo to krajně nevhodné a nechci, aby si na takové věci místní studenti zvykali,“ vysvětloval pan ředitel svoje obavy.

„Jaký jim chcete dát trest?“ zeptal se Charlie.

„Myslím, že podmínečné vyloučení do konce týdne by bylo vhodné,“ vyřkl ortel. Nebyla jsem schopna slova. S otevřenou pusou jsem zírala před sebe a toužila se probrat z ošklivého snu.

„To není nutné. Slíbí, že se budou projevům svých hormonů vyhýbat a mohou nadále chodit do školy,“ navrhl Carlisle a Charlie s ním očividně souhlasil, protože mu přikývl.

„Je mi líto pane Cullene, ale to nepřipadá v úvahu. Musím jim uložit trest, který bude zabírat i na jiné studenty,“ řekl se škodolibým úsměvem.

„Dobře,“ potvrdil mu to Charlie. Carlisle se podivil Charlieho jednání.

„Trest berem, aspoň se budeš moct věnovat mámě a já se nemusím bát, že nám to doma podpálí. Učíš se dobře, takže o známky se nebojím. A vám pane řediteli, bych rád řekl, že vaše ubohé vedení této školy je na pováženou. Jsem rád, že je Bells už v posledním ročníku. Závidět studentům mládí, krásu a úspěch u druhého pohlaví a vylévat si na nich svoje mindráky, styďte se. Pojď Bell. Tady nebudu ani minutu,“ prsknul Charlie svoje poslední slova a odešel z kanceláře.

Rozhlédla jsem se po ostatních. Ředitel pěnil vzteky. Charlie asi uhodil hřebíček na hlavičku. Edward se usmíval a Carlisle se snažil úsměv neúspěšně skrýt.

„Bello,“ zavolal na mě táta. Ani jsem se s ředitelem nerozloučila a pospíchala jsem za ním. Dostihla jsem ho až na školní chodbě.

„Tati, já nevím jak poděkovat. Opravdu se ale nic nestalo. Jen nevinná pusa,“ koktala jsem ze sebe. Je pravda, že v našem případě žádná pusa není nevinná.

„Nechci už nic slyšet. Potřebuju do práce. Jen jsem ti chtěl říct, že dokud nebudeš zase spořádaně chodit do školy tak Edwarda u nás nechci vidět,“ řekl rázně. Už jsem chtěla protestovat, ale skočil mi do řeči.

„To ale neznamená, že nemůže dělat společnost tobě a René když budu v práci,“ mrkl na mě a vzal mě kolem ramen. Společně jsme se zasmáli a já byla tak ráda, že ho mám. Byl to skvělý otec. Šli jsme spolu na školní parkoviště. Myslela jsem, že bych mohla mít šanci se na chvilku vytratit, být s Edwardem a potom zajed domů, ale Charlie měl trochu jiné plány.

„Bells, zajedu s tebou domů, vysvětlím všechno René a pak pojedu zase do práce. Pojedu první a ty ať jsi hned za mnou jasný?“ popsal mi svůj plán Charlie. Jen jsem zklamaně přikývla a šla ke svému náklaďáčku. Ohlídla jsem se ke dveřím školy a hledala jeho krásnou tvář.

Stál tam i s Carlislem a Alice. O něčem se bavili, ale po chvilince se na mě podíval. Vyměnili jsme si teskné pohledy a já radši rychle nastoupila do svého autíčka, než mě Charlie popožene. Batoh jsem odhodila vedle sebe na sedadlo a pokusila si narovnat záda. Počkala jsem na policejní auto, až vyjede z parkoviště a rychle jsem vyjela za ním.

Cesta byla šílená. Myslela jsem, že vyletím z kůže. Charlie jel hrozně pomalu. Spíš krokem a každému mával na pozdrav. Obávala jsem se, že můj milovaný nakladače to pomalé tempo nerozdýchá. Naštěstí jsme dojeli domů ještě za světla.

„René, jsme doma,“ zavolal táta, když vstoupil do předsíně. Šla jsem pomalu za ním. Původně jsem se bála Charlieho, ale teď když jsem měla být u vysvětlování René, že mě vyloučili ze školy za pusu, necítila jsem se moc příjemně.

„Co tady vyvádíte?“ ptala se vylekaně mamka, „Stalo se něco?“ naléhala na nás.

„René, uklidni se. Nic se nestalo. Jen nám vyloučili ze školy naše povedené dítko,“ usmál se na ni a do mě drcnul pěstí. Po celou dobu jsem koukala do země, ale teďka jsem se po očku podívala mamce do tváře. Hrálo v ní několik emocí a já nevěděla, které se bát víc. Ohnula jsem se v ramenech a čekala výprask. Nikdy mě rodiče netrestali, ale teď jsem měla sama pocit, že bych si to zasloužila.

„Není nutné se rozčilovat,“ uklidňoval ji Charlie. Vyjeveně na něho koukala a těkala pohledem mezi námi. Táta ji vzal za ramena a radši ji posadil do křesla v obýváku. Sám se posadil na gauč.

„Ředitel je nachytal, jak se líbaj. Udělal z toho hrozné drama. Normálně bych to tak nenechal, ale viděl jsem to jako získané volno, aby sis užila dcerušky,“ vysvětlil Charlie. René si viditelně oddychla, ale i tak mě zpražila nepříjemným pohledem.

„Tak nic, holky. Mějte se tu hezky. Já musím jít pracovat,“ řekl Charlie a s prásknutím do kolem a rychle vstal.

„Buď na maminku hodná,“ řekl mi, když procházel kolem mě ke dveřím, „A pokuste se nesežrat,“ zašeptal, aby ho René neslyšela. Ještě na mě blýsknul zuby mezi dveřmi a zmizel. Opatrně jsem se otočila směrem k obýváku a pokusila se o nevinný úsměv. René jen mávla rukou a zmizela v kuchyni. Zhluboka jsem si oddechla. Nechtěla jsem ji škádlit, popadla jsem batoh a vyběhla do pokoje. Mohla jsem jít zkontrolovat, co v kuchyni vyvádí, ale neměla jsem na to odvahu.

Batoh jsem hodila do kouta ke stolu a šla jsem otevřít okno. Opřela jsem se o parapet a rozhlížela jsem se do opuštěného lesa.

„Ach jo,“ povzdechla jsem si. Po chvilce mě výhled začal nudit tak jsem sebou práskla do postele. Koukala jsem do stropu a vytěsnila všechny myšlenky z hlavy. Zavřela jsem oči a užívala si ticha a odpočívala. Samozřejmě jsem usnula.

Probralo mě rozepínání zipu. Pomalu jsem otevírala oči a docela pozdě jsem si uvědomila, že moje noha je výš než ta druhá. Vylekaně jsem se posadila. Byl to Edward. Seděl na kraji mé postele a opatrně mi sundával kozačky.

„Co tady děláš?“ vyštěkla jsem na něho a okamžitě se rozhlédla po pokoji, hlavně ke dveřím.

„To je ale uvítání,“ zaškaredil se, ale byl tak moc roztomilý, že jsem neodolala a musela se na něho usmát.

„Neboj, René usnula u televize,“ řekl s pokřiveným úsměvem a mě to jeho vysvětlení stačilo k tomu, abych mu skočila kolem krku a začala ho hladově líbat. Tolik mi chyběl ten krásný klid, kdy jsem se ho mohla dotýkat. Opravdu jsem byla asi prokletá, protože nejdřív jsem musela brát ohledy na Edwardovu žízeň, pak jsem ho musela přemlouvat a když se mi to povedlo a můžu s jeho tělem dělat, co chci, zase nemůžu, protože nemáme ani chvilku o samotě.

Otočila jsem směrem k polštáři a s jemným zatlačením jsem ho položila. Nalehla jsem na jeho ledovou hruď a užívala si vášnivých polibků. Líbilo se mi přebírat iniciativu. Většinou mě nenechal, ale dneska se pohodlně uložil a nechal mě ho škádlit. Jeho rty byly tak příjemně měkké, ale přitom pevné. Líbal mě něžně, ale zároveň náruživě. Všechno bylo tak rozpolcené, ale já z toho přímo šílela. Držel mě jemně za zátylek a plenil moje ústa svým hbitým jazykem.

Když mě začínaly pálit rty a cítila jsem, jak nabyly aspoň dvakrát tak větší velikost, přemístila jsem se na jeho krk. Věděla jsem, že tohle místo v upírech vyvolávalo obzvlášť velkou touhu. Líbala jsem každičký kousíček jeho mramorové pokožky a svými zoubky jsem oždibovala strany jeho krku. Pokračovala jsem níž k místečku blízko krční tepny a něžně jsem skousla. Edward pode mnou slastně vzdychl a ve mně to vyvolalo lechtivý pocit v mém klíně. Prsty jsem bloudila po jeho hrudi a začala jsem rozepínat knoflíček po knoflíčku, aniž bych ho přestala laskat na chladné pokožce.

Prsty jsem rozhrnula košili a byla jsem donucena se na tu nádheru podívat. Odtáhla jsem se a podívala se na jeho nahou hruď. Zalapala jsem po dechu a Edward se přidušeně zasmál. Měl ze mě legraci. Podívala jsem se mu do očí a viděla tolik touhy jako nikdy. Oči černé jako uhel protkané zlatými nitkami ve mně vyvolaly nepředstavitelnou něhu, kterou jsem potřebovala někomu věnovat.

Znovu jsem se položila na jeho tělo a líbala jeho svalnatou hruď. Kousíček po kousíčku a velice pomalu jsem po jeho hrudi bloumala rozechvělými prsty. Srdce mi poplašeně bilo a cítila jsem červeň ve tvářích, ale nedokázala jsem přestat. Chtěla jsem víc. Jak jsem bloudila rty po jeho těle, zastavila jsem se na jeho bradavce, kterou jsem pečlivě obkroužila jazykem a lehce vydechla. Edward se pod tím nepatrným gestem zachvěl. Přimělo mě to pokračovat. Opatrně jsem bradavku skousla a něžně políbila.

Jeho ruce přestaly nečinně ležet vedle jeho těla, ale lechtivými pohyby mi dělal vzrušující kroužky na zádech. Svými nedočkavými prsty uvolňoval šněrování korzetu, ale já se nenechala rušit a nepřestávala jsem ho zasypávat polibky. Jeho šikovné ruce rozvázaly poslední šňůrku a cítila jsem jeho ledové prsty na svých zádech pod bílou halenkou. Když mi přejel po páteři, prohnula jsem se jako luk a naskytla mu pohled na můj poodhalený dekolt.

Hlasitě vydechl a chtěl mě přetočit pod sebe, ale já se nedala. Posadila jsem se na jeho klín obkročmo a on se zmohl pouze na zmučené zaúpění. Znovu jsem se sehnula a věnovala se i druhé bradavce. Znovu jsem ji líbala a oždibovala. Edward mi zatínal prsty do boků a bohužel se palcem dotkl i modřiny, kterou mi ani ne před týdnem způsobil. Neudržela jsem se bolestivému usyknutí. Edward se celý napjal. Chtěla jsem to uhrát, jako že se nic nestalo, ale z jeho strany bylo už po náladě.

„Nic se nestalo,“ šeptla jsem, „Opravdu,“ pokusila jsem se upřímný úsměv.

„Necháme to na jindy. Stejně se René probouzí,“ řekl smutně a políbil mě do vlasů. Nešťastně jsem se zhroutila do jeho náruče a naposledy ho políbila na krk.

„Moc mě to mrzí. Nechtěl jsem ti ublížit,“ zašeptal smutně.

„Já vím, proto mě mrzí, že si to tak moc bereš,“ zašeptala jsem s náznakem rozhořčení.

„Budu muset jít. Dneska na mě René nemá náladu, ale zítra se uvidíme ano? Slibuji,“ zašeptal mi do ouška a následně ho políbil. Celá jsem se zachvěla a němě přikývla. Trochu na mě zatlačil a já tak poznala, že chce asi pustit, tak jsem se posadila a odšoupla. Rychle se přešoupl k oknu, a aniž by si zapnul košili, se na mě otočil.

„Nebuď smutná, lásko. Slibuju, že se uvidíme. René tě jde zkontrolovat,“ řekl skoro neslyšně. Podrážděně jsem se usmála. Hodil po mě učebnici, kterou jsem odhodila na houpací křeslo, naposledy se na mě nádherně usmál a zmizel během toho, co jsem stačila mrknout. Otevřela jsem knížku a zrovna v tu chvíli vešla René.

„Teda, tady je zima,“ zakodrcala zuby a šla zavřít okno. Otočila se ke mně a se složenýma rukama na prsou čekala, až se jí budu všímat.

„Tak co mi povíš?“ zeptala se.

„Není co říkat,“ zabručela jsem.

„Dobře, slečinka nemá náladu. Tak já radši zase jdu,“ řekla mile, přešla ke dveřím, které zavřela a odešla z mého pokoje. Styděla jsem se za svoje chování, ale nešla jsem se omluvit.

Zůstala jsem na posteli a lehla jsem si. Polštář byl stále ještě chladný a nádherně voněl. Zachumlala jsem si do něho tvář a vdechovala tu nejkrásnější sladkou vůni. Myslela jsem na naše krásné mazlení a na chuť jeho těla, kterou jsem cítila stále na jazyku. Zavřela jsem oči a vzpomínala na naši chaloupku. Na ten krásný krb a teplo. Na úžasnou měkkou a pohodlnou postel a něžné mazlení s Edwardem.