Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - Kapitola 31.

vesnice4


Splněná přání - Kapitola 31.Dnešní díleček je znovu z pohledu Belly. Jak pokračuje návštěva René, a jak dopadne nečekaná návštěva Jacoba? Vím, že Jacoba moc rádi nemáte. Já také ne, ale nějak mi do toho seděl. Snad i tak se vám to bude líbit, a zanecháte komentářek i kritiku :-) Těším se moc. Přeji hezké čtení.

 

Bella:

Někdo zazvonil u dveří. Bezmyšlenkovitě jsem šla otevřít. Nenapadl by mě nikdo, kdo mohl přijít na návštěvu. Celá rozesmátá jsem otevřela dveře a úsměv mi okamžitě ztvrdl.

 

Ve dveřích stál Jacob. Jeho výraz byl plný starosti, a když mě viděl, rozzářila se radostí. Byl kupodivu oblečen. Tohle mi opravdu scházelo.

„Co tady děláš?“ zašeptala jsem a ohlídla jsem se ke kuchyni.

Jeho výraz osvobodila radost a objevila se zloba.

„Ty jsi teda milá. Taky tě rád vidím,“ prsknul na mě rozčíleně. Bylo mi líto, že se chovám tak zle. Nechtěla jsem být taková, ale vůbec se mi Jakeova návštěva nehodila. Neměla jsem náladu na hádání se s vlkodlakem a uklidňování upíra.

 

Proč to musí být tak těžký. Proč se nemůžou chovat, jako dospělí a musí mezi sebou soupeřit. Štvalo mě to. Všechno musí být tak složitý.

„Promiň Jaku, ale zrovna se to nehodí ano? Určitě ti zavolám. Děkuji, že ses stavil,“ pokusila jsem se jednat malinko příjemněji. Ale to, čeho jsem se bála, se stalo.

„Kdopak to je Bells?“ zavolala mamka z kuchyně.

Jacob nadzvedl jedno obočí a čekal, co povím.

Mohla jsem ho zazdít a říct, že soused nebo omyl či podomní prodavač. Ale něco ve mně mi to nedovolilo.

„Kamarád, ale už odchází,“ zavolala jsem nazpět.

 

Viděla jsem, jak Jakova tvář pohasla. Vypadal jako bych mu vrazila nůž do srdce. To ho tolik ranilo, že jsem o něm mluvila jako o kamarádovi? Ale on jím byl. Všechna ostatní místa byla obsazená. Měla jsem přítele, lásku i milence. Čím jiným mohl být?

„Kam by chodil?“ zeptala se matka a slyšela jsem, jak se její hlas blíží. Přiřítila se ke dveřím. Otevřela je dokořán. Usmála se na Jacoba a natáhla k němu paži.

„Ahoj, jsem Bellina maminka,“ představila se. Celá ta situace byla tak divná. Edward přišel také. Stál ztuhlý mezi dveřmi do obýváku a koukal na Jaka potemnělým pohledem.

 

Jacob ho zahlédl, poslal k němu vražedný pohled, který byl nejspíš doplněn nepříjemnou myšlenkou. Usoudila jsem podle toho, jak se Edward zatvářil. Poté se Jake usmál na moji maminku a natáhl a podal jí svoji ohromnou pevnou paži.

„Já jsem Jacob Black. Těší mě,“ představil se a usmál se. Nečekal ani na vyzvání René, aby vešel dál. Vtlačil se už tak do přeplněné chodbičky a zavřel dveře.

„Dáš si s námi večeři Jacobe?“ zeptala se René slušně. Já pěnila vzteky. Proč musí být tak milá? Snažila jsem se pohledem upozornit Jacoba, že to není vhodné, ale on ne. Vysmál se mi do obličeje, a viděla jsem v jeho očích zlobu.

 

Bylo mi to tak líto. To jsem mu ublížila natolik, že se mi teď bude mstít?

„Ano moc rád,“ přijal pozvání René a šel s ní do kuchyně.

Byla jsem tak rozčílená. Nejradši bych toho drzého vlkodlaka roztrhala na malý chlupatý kousíčky. Zaťala jsem pěstičky a vydala jsem se za ním. Chladné paže položená na mých zádech mě zastavila.

„Ublížíš si,“ řekl klidně. Otočila jsem se na něho.

„Jak můžeš být tak klidný? Nechápu tě. Já vím, že ti ukazuje něco ve své mysli. Něco co tě trápí. A ty ho bráníš,“ divila jsme se.

„Bells, nechceš mu ublížit, ani kdybys toho byla schopna. A to, co mi ukazuje není nic, když jsem s tebou,“ řekl něžně a usmál se na mě. Políbil mě na čelo a pohladil mě ve vlasech.

„Odejdu, pro tentokrát ustoupím. Stejně bych nerad zůstal na večeři,“ pokusil se o úsměv. Nelíbilo se mi, že ten kdo odchází, je Edward, ale věděla jsem, že je to tak lepší. S Jakem si to vyřídím.

 

Usmála jsem se na něho. Natáhla jsem se a políbila jsem ho.

„Kde jste děti?“ zavolala mamka a přicházela za námi.

Rychle jsem se pustila jeho rtů.

„Moc se omlouvám, ale už budu muset jít,“ usmál se, nedal na sobě vůbec znát žádnou zlobu ani zklamání.

„To je moc velká škoda. Nejspíš budeš muset domů na večeři,“ oplatila mu milý pohled.

„Jsem ráda, že jsem tě trochu poznala, Edwarde. Snad budeme mít víc příležitostí.“

 

„Jistě. Také jsem moc rád, že jsem poznal tak milou maminku. Bella má opravdu velké štěstí,“ usmál se zářivým úsměvem a René nestačila ani mrkat. V kuchyni se ozvalo opovržlivé uchechtnutí.

 

Já se na něho opravdu vrhnu. Máma odešla za Jakem do kuchyně a já jsem šla Edwarda doprovodit k autu. Drželi jsme se za ruce. Byla jsem smutná. I z jeho pomalých pohybů jsme cítila stesk. Došli jsme k Volvu. Konečně. Stýskalo se mi po něm. Carlislův mercedes byl také krásný a luxusní vůz, ale tohle nablýskané stříbrné Volvo, ve mně probouzelo tolik vzpomínek. Měla jsem ho ráda.

Edward se zahlédl k oknu. Ve tváři se mu objevila bolest. Otočila jsem se a viděla jsem Jacoba, jak vykukuje za malými nažloutlými záclonkami.

Otočila jsem se k Edwardovi. Přitáhla jsem si ho za vlasy, a políbila jsem ho. Všechna ta zloba a vztek na Jaka se změnila v touhu. Toužila jsem po jeho blízkosti. Litovala jsem toho, že jsme nezůstali v našem domečku. Měli jsme se ztratit ze svých životů. Takhle krutá realita mě doháněla k šílenství. Věděla jsem, že teď nebude nic stejné.

 

Nevím, co Edwarda vedlo k tomu, aby si mě vzal do náruče. Obmotala jsem mu nohy kolem těla a hladově jsem ho líbala. Venku, na očích všech sousedů. Na očích Jacoba. Doufala jsem, že mu to bude stačit jako důkaz. Docházel mi dech. Opustila jsem jeho rty a čelo jsem opřela o to jeho.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem.

„Já miluji tebe,“ řekl Edward a políbil mě na nos. Musela jsem se usmát. Nikdy bych nevěřila, že osoba jako on bude tak sladká a něžná. Byl více než jen to.

 

Nepouštěl mě. Stále mě držel. Pevně ale opatrně. Úplně jsem zapomněla na moje podlitiny. Kdo mi je večer namaže? Budu sama. Edward nebude moct přijít, když bude doma mamka. Svíralo se mi hrdlo a cítila jsem, jak mě pálí oči. Nechtěla jsem na to pomyslet, ale bylo to tak. Dnes v noci budu sama.

 

„Uvidíme se až zítra, viď?“ zeptala jsem se.

„Pokusím se vpašovat ještě dnes v noci. Nevím jak, ale zkusím to. Napíšu ti zprávu. Dneska to fungovalo dobře,“ mrkl na mě a já byla ráda, že mám alespoň nějakou naději.

Opatrně mě postavil na nohy. Ještě jednou mě políbil a nasedl do auta. Naposledy mě obdařil krásným úsměvem a šlápnul na plyn.

 

Ještě chvilku jsem se dívala za ním. Bylo chladno a nechtěla jsem nechávat René s Jakem samotnou. Určitě jí vykládal, jak se zahazuju s tím nejhorším klukem, jakého jsem mohla poznat. Naštěstí mamka viděla dneska sama na vlastní oči, jak je Edward dokonalý.

 

Vešla jsem do kuchyně. Byl tam Jake. Sám. Seděl u stolu.

„Kam šla mamka?“ zeptala jsem se a snažila jsem se o milý tón, co kdyby byla René někde poblíž.

„Omluvila se a odešla si dát sprchu. Chtěla se trochu upravit po dlouhém letu,“ řekl.

„Dobře,“ řekla jsem klidně. Posadila jsem se naproti němu.

„O co ti jde Jaku? Myslela jsem, že už jsme si to vyjasnili,“ pokoušela jsem se s ním promluvit po dobru.

„Bells, děláš obrovskou chybu. Ty víš, že tě miluju a já vím, že miluješ ty mě,“ prosil pohledem.

 

Jeho slova ve mně vyvolávala takový vztek.

„Jaku, jak jen ti to mám říct? Jak ti mám vysvětlit, že už není cesty zpět. Já miluji Edwarda. Máš pravdu, nejsi mi lhostejný, ale už jsem jinde. Ty jsi můj kamarád. Můj partner pro život je Edward,“ pokoušela jsem se zadržet vztek na uzdě. Chtěla jsem to Jakovi vysvětlit slušně.

„Tse, jaký život? Jak tomu můžeš říkat život?“ prskal na mě vzteky. Vylítl od stolu a málem do něho praštil pěstí, čímž by bylo po stolu. Nevím, jak bych to pak René vysvětlila.

 

„Jacobe Blacku, dochází mi trpělivost. Neřvi na mě v mém domě, zvlášť, když je v horním patře moje matka, která nemá ani ponětí o tom všem bláznivém co se kolem mě děje. Nemáš právo si na mě dělat nároky. Jsem svobodná a já sama vím, co chci. Chci být s Edwardem a patřit do jeho rodiny. Ať už to stojí cokoliv,“ prodrala jsem skrz zuby, ale snažila jsem se být potichu, aby mě René neslyšela.

Jacobovi se začala chvět svalnatá ramena. Věděla jsem, že si zahrávám, ale nenechám si to líbit. Když mě rozseká, tak mě snad Edward zachrání. Pomyslela jsem si.

 

Neopouštěla jsem svoje postavení. Držela jsem se vzpříma a koukala jsem na něho rozčíleně. Chtěla jsem, aby viděl, že jsem smrtelně vážná, že se ho nesnažím jen uchlácholit.

Ani on nespouštěl ze mě oči.

„Budeš toho litovat!“ prskal na mě a já měla pocit, že mu jde od úst pěna. Cenil na mě zuby, i když nebyl proměněný. Viděla jsem v něm hrozbu. Větší, než jsem kdy viděla v Edwardově tváři.

„Už toho lituju, ale ne mého rozhodnutí. Lituji toho, že jsem si s tebou něco začala,“ prskla jsem na něho a očekávala jeho výpad. Nevím, proč jsem to řekla. Mrzelo mě to. Chtěla jsem se hned v zápětí omluvit, ale nešlo to, byla jsem přimražená strachem.

 

Jacob na mě koukal se slzami v očích. Bylo mi to tak líto. Chvění jeho ramen ustalo. Můj strach povolil. Natáhla jsem k němu paži a chtěla jsem se omluvit za svoje bolestivá slova. Uhnul před mým dotykem. Zavrčel na mě a zmizel ve dveřích, které vedou na zadní dvůr.

 

Vyběhla jsem za ním, zavolala jsem na něho, ale nezastavil se. Na kraji lesa skočil vysoko ke korunám stromů, pak už jsem jen zahlídla huňatý ocas a kousky oblečení.

 

Sklíčeně jsem hleděla do tmy lesa. Nevěděla jsem, co dělat. Utíkat za ním by nemělo cenu. Ještě bych se někde ztratila. Cítila jsem, jak mě bolelo u srdce. Nechtěla jsem mu ublížit a tím jsem ublížila i sobě. Neudržela jsem se a po tvářích se mi kutálely první slzy.

 


Prosím, prosím zanechte svůj komentář ;-)

 

« Kapitola 30. ♥ Kapitola 32.»

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - Kapitola 31.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!