Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 12.

31.12.2009 (14:15) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3240×

Když jsem pocítila zabodnuté pohledy ve svých zádech odtrhla jsem se od něho a pohlédla na majitele očí. Byla to ta blonďatá servírka. Stála s otevřenou pusou a vrhala na mě blesky. Odmítla jsem se jí dál věnovat, ale měla jsem žízeň, šla jsem na bar a Edwarda vedla sebou.

Sedla jsem si na stoličku a obhlížela nápojový lístek. Když už zábava tak jsem chtěla vyzkoušet nějaký koktejl. Edward seděl vedle mě a po tom co zaregistroval, na co koukám si mě káravě měřil.

„No co jsem dospělá,“ zasmála jsem se.

„To je sice pravda ale, jestli myslíš, že tě nechám se opít, tak jsi na omylu. Nebudeš si svoje krásné lidské tělo huntovat jedy. Žádnými, bez výjimek,“ řekl rázně.

„Ano otče, budu se chovat slušně,“ zakoulela jsem očima.

Objaly mě studené paže, byla to Alice. Přehodila si jednu paži kolem mých ramen a druhou kolem Edwardových.

„Jak to, že jsi mi utekla?“ kárala mě.

„Dala bych si něco k pití, ale tady můj ochránce mi nechce dovolit něco pro dospělé,“ postěžovala jsem si.

„Edwarde, nepřeháníš to moc? Je to člověk, musí si zažít nějakou tu opičku,“ zasmála se. „Nebo Belle závidíš?“ zasmála se znovu a zmizela na parketu.

Smířlivě jsem si Edwarda měřila.

„Dobře,  pro dnešek, dělej si, co uznáš za vhodný. Pokud to budeš ale s něčim přehánět, zarazím tě,“ vyhrožoval. Letmo jsem ho políbila na ústa a zkoumala, z čeho se koktejly skládají. Panáka vodky jsem měla na svatbě René a Phila a nic to semnou neudělalo. Rozhodla jsem se tedy pro kombinace džusu s vodkou a broskvovým likérem. Jen název zněl provokativně.       Ale měla jsem na to chuť. Tak nějak na oboje. Ušklíbla jsem se nad svojí myšlenkou.

„Máte přání,“ zeptal se barman, který mě obdařil úsměvem. Vůbec mi neušlo, že Edward se na něho mračí.

„Dala bych si koktejl, Sex on the beach, prosím,“ usmála jsem se nevině. Barman na mě mrkl a už šahal pro shaker a nabíral do něho kostky ledu.

Edward celý ztuhl. Položila jsem mu ruku na koleno a snažila se ho uklidnit. Nevím, co se mu stalo nebo na co barman myslel, ale rozhodně se mu to nelíbilo. Barman se předváděl a vyhazoval do vzduchu lahve a při každé příležitosti se na mě usmál.

Litovala jsem toho, že jsem si něco takovýho vůbec vymýšlela. Konečně přede mě postavil vysoký pohár a nalíval červenou směs do sklenice s ledem. Ozdobil ji květem orchideje a barevným brčkem.

„Prosím,“ usmál se na mě barman a zmizel na druhé straně baru.

Prohlédla jsem si ozdobenou sklenici.

„Na zdravý,“ usmála jsem se provokativně na Edwarda a pomocí brčka vcucla sladkou tekutinu. Bylo to moc dobrý, osvěžující.

„Na co myslel, že tě to tak rozrušilo?“ zeptala jsem se a pomalu usrkávala nápoj.

„Jsem si jist, že víš, na co myslel.“

„Nevím, proto se ptám,“ usmála jsem se.

„Copak ty to nevidíš? Nevidíš, jak na tebe všichni koukají? Svlíkal tě pohledem, věř mi, svlíkal. A i tak tě vlastně urazil,“ řekl tiše ale rozčíleně. Nechápala jsem, co tím myslel, zvídavě jsem se na něho podívala.

„Ve skutečnosti vypadáš mnohem líp,“ usmál se rošťácky a mě naskočila červeň ve tvářích.

„Nebo dneska ten kluk u Esme v práci, málem jsem to nevydržel. A pak to štěně,“ držel si kořen nosu a nedýchal.

„Edwarde, já vidim, že se jim líbím, ale já to nepotřebuju vnímat. Mám jen to nejlepší na světě. Nepotřebuju si všímat jiných, když mám tebe,“ pohladila jsem ho po ruce.

„Nikdy bych nevěřila, že žárlíš? Copak máš na co? Vždyť jsem tak obyčejná a patřím jenom tobě,“ řekla jsem s nepochopením a vyjádřením své lásky k němu.

Ruku, kterou si třel kořen nosu, položim na moje koleno a přitáhl si mě blíž.

„Bells, ty jsi tak krásná. A jediný, kdo to nevidí, jsi ty.“

„No musím uznat, že dneska jsem se Alice povedla,“ přiznala jsem se sklopenýma očima k zemi.

Vzal mě za bradu a zvedl můj pohled.

„Nemusíš mít vrstvu líčidel a drahý šaty abys byla krásná. Dnes večer jsi překrásná, ale podle mě se to nevyrovná tvé přirozené kráse, jsi tak okouzlující,“ políbil mě měkce. Musela jsem se usmívat. Nevěřila jsem, že slyším něco takového od něho. Říkal mi to často, ale já tomu stejně nemohla uvěřit. Vždyť on je tak dokonalý. Radši jsem se vrátila k nápoji a usrkávala dál až na dno.

„Tak to bylo rychlí,“ podivila jsem se při zvuku, vtahování vzduchu přes slámku. Odsunula jsem skleničku a otočila se k parketu a sledovala ostatní, jak nerušeně tančí. Edward seděl čelem ke mně a pozoroval mě. Hrála hezká chytlavá písnička. Seskočila jsem z barové židličky, vzala Edwarda za ruku a tahle k parketu. Ale nehnula jsem s ním.

„No tak pojď, zatancujeme si ještě,“ škemrala jsem.

Koukal na mě nevěřícně a s rozzářeným úsměvem.

„ Počkej chvilku, musim si tuhle chvíli zapamatovat, kdy se mi zase povede, abys táhla na parket ty mě,“ smál se mojí změně názoru na tanec.

„ Tak toho pojď využít nebo si najdu jinýho tanečníka,“ tahle pohrůžka se mu nelíbila. Na bar položil zelenou bankovku a šel semnou na parket. Zase si mě přivinul k sobě a manipuloval s mým tělem do rytmu. Byla jsem si jeho pohyby tak jistá, že bych mohla zavřít o oči a nechat se unášet, ale nechtěla jsem přijít o jeho krásný usměv a planoucí pohled.

Po dalších pár písničkách jsem musela odejít na toaletu, Edwardovi jsem se omluvila a šla jsem vyhledat Alice. Měla s sebou potřebné krámy k opravě make-upu. Nebylo zase tak těžké najít. Byla tam, kde se tvořil hlouček lidí a obdivně ji pozorovali. Protáhla jsem se davem a skočila jí do cesty.

„Alice, můžeš jít semnou na dámy?“ zeptala jsem se.

Bez řečí mě vzala za ruku a táhla davem zase zpátky. V našem boxu si vzala kabelku a vedla mě na toalety.

Po tom co jsem vykonala svoji potřebu, mě přepudrovala. Vraceli jsme se zase k našim místům, kabelku odhodila do rohu a posadila se na kraj.

Já si sedla naproti a uždibovala kousek pizzy.

„Je to tady fajn, vid?“, ptala se a prohlížela si podnik.

S plnou pusou jsem přikývla na souhlas. Když jsem do sebe nasoukala druhý kousek a vidličkou nabrala jednu krevetu a strčila jí do pusy, zvedli jsme se, že půjdeme pokračovat v tanci. Hledala jsem Edwarda. Nebylo to zase tam moc těžké. U baru byl hlouček mladých slečen. Byla jsem z večera tak sebevědomá, že jsem se vrhla přímo k nim. Alice za mnou zavolala povzbuzení a odtančila na parket.

„Ne, děkuji, ale čekám tady na přítelkyni,“ odrazoval je Edward slušně. Ale z jeho hlasu bylo znát, že už ho to přestává bavit.

Zaklepala jsem zrzavé slečně na rameno. Otočila se na mě a přeměřila si mě pohledem.

„S dovolením,“ usmála jsem se mile na zrzku a protlačila jsem se k Edwardovi. Ruce jsem mu propletla kolem krku a vášnivě ho políbila. Když jsem polibek ukončila, bylo kolem nás prázdno. Musela jsem se smát. Sama jsem sebe vůbec nepoznávala. Sedla jsem si na stoličku a pozorovala dění kolem.

„Děkuji za záchranu,“ smál se mému jednání. Sice bylo fajn vědět, že mám krásnýho přítele, ale to jsem věděla sama a nepotřebovala jsem aby mi to dokazovaly nějaký jiný ženský.

Počkala jsem na barmana a objednala si ještě jeden koktejl.

Edwardovi se to nelíbilo, to jsem věděla, ale já sama cítila, že to semnou nic nedělalo. Usrkávala jsem z brčka a v tom mě něco napadlo.

„Co s vámi dělá alkohol?“ zeptala jsem se zvědavě Edwarda.

Chvilku přemýšlel. „ Já vlastně ani nevím, nikdy jsem to nezkoušel.“ Přiznal.

Vypadal ale, že ho ta myšlenka zaujala. Přitáhl si nápojový lístek blíž a prohlížel si nabídku. Mávnul na barmana a objednal si skleničku...

Počkal, až barman odešel a prohlížel si křišťálovou sklenici.

„Nemusíš to ale dělat. Jen jsem se zeptala. Neznamená to, že se musíš trápit,“ snažila jsem se ho přesvědčit. Viděla jsem, jak se mu do toho nechce.

Pozvedl sklenici a zakroužil obsahem. Pak se napil. Položil skleničku na bar a čekal. Já jsem taky očekávala nějakou reakci, ale jako všechno lidské jídlo, nebo pití bylo pro upíry jako bahno. Nevypadalo to, jakoby alkohol byla výjimka. Hned si objednal další a mě taky.

Sám vypil ještě tři a já zůstala u svého třetího koktejlu. Cítila jsem, že se směju úplně všemu. Edward mi vyprávěl nějaké historky o Emmetovi a já se bavila jako nikdy. Občas mi vyložil vtipné myšlenky kolem jdoucích. Alice se občas stavila a přišla nás zkontrolovat. Ze mě měla velkou srandu, že takhle vysmátou, mě ještě neviděla. Jasper se za ní pořád plížil jako stín, až jsem si vzpomněla na film, který jsme sledovaly včera večer. Jasper mi připadal jako hrabě Drákula co se plíží za svojí obětí. Smála jsem se svým myšlenkám a byla jsem ráda, že je Edward nemůže číst. Vůbec totiž nedávali smysl a nevím, jestli by mu to přišlo vtipný. Sice si z filmových upírů dělali legraci ale, co já vím.

Přes slzy smíchu jsem skoro ani neviděla, ale po tom co mě jeden můj záchvat přešel jsem si všimla zvláštní barvy v Edwardově obličeji. Trochu jsem se snažila zaostřit svůj zrak. Hrozně jsem se lekla.

„Edwarde,“ vyjekla jsem se strachem. „Co to máš s očima?“ zeptala jsem se. Nechápavě se na mě podíval a pak odvrátil svůj zrak před sebe do proskleného baru. Hned si všiml změny. Chvíli se prohlížel a pak si zakryl zrak dlaní.

 « Kapitola 11. ♥ Kapitola 13.»

Shrnutí

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 12.: