Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 1.

13.12.2009 (13:15) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6689×

Byl krásný slunečný den, seděla jsem na vyhřátém zeleném koberci, který pokrýval celou rozkvetlou louku. Naši louku. Opřela jsem se o lokty a koukala na krásné blankytně modré nebe. Cítila, jak se sluneční světlo odráží od mojí pokožky. Uvědomila jsem si, že je něco jinak. Zkoumavě jsem si prohlídla paže a zjistila, že moje pokožka je skoro alabastrově bílá a přesto byla tak zářivá. Věděla jsem, co to znamená. Moje ústa se rozevřela úsměvem z mého zjištění. Jsem upír, konečně. Tak takové je celá zářit. Znovu jsem se usmála, tentokrát ne tiše. Zahleděla jsem se znova do nebe, když jsem zaslechla šustění listů. Rychle jsem se ohlédla a stál tam on. Krásný jako vždy. Usmíval se na mě tím svým krásným odzbrojujícím úsměvem. Natáhla jsem k němu paži a dala mu tak najevo, aby přišel blíž. Nenechal se dlouho pobízet. Přišel blíž, dotkl se mých prstů a uvěznil je svýma. Posadil se vedle mě a druhou paží mě objal. Zahleděl se mi do očí a já viděla všechno. Jeho lásku a něhu.

„Jsem rád, že je dneska slunečno, aspoň jsme nemuseli do školy,“ řekl a usmál se uličnicky.

„Můžeme být spolu,“ zašeptal tiše. Zahleděl se na moje rty a pomalu je zastínil těmi svými. Polibek jsem mu oplatila. Pomalu se odtáhl a naše propletené ruce vyzdvihl vstříc slunečnímu světlu. Byla to nádhera, věděla jsem, že by mě nemělo překvapovat jak je jeho pokožka překrásná v té oslepující záři. Ale tentokrát to bylo jiné, nebyl sám, kdo zářil. Cítila jsem, že konečně jsme si rovni. Né, úplně nikdy nebudu jako on, jako anděl, ale věděla jsem, že teď už našemu štěstí nic nebrání. Byla jsem jeho, jeho žena a budeme spolu na věky.

„Bello, vstávej, máš tu snídani, slyšíš ospalče? Edward se bude zlobit, pokud tě nenakrmím.“ Ach jo, Alice, nechtělo se mi probírat. Byl to tak krásný sen. Ach jo, byl to jen sen. Zatřásly semnou ledové paže

“Bello? Mám zavolat Emmetta?“ Otevřela jsem oči, ač nerada, ale musela jsem, jinak by svoji pohrůžku splnila.

„No vidíš, že to jde.“ Usmála se na mě. Posadila jsem se a hodila po ní vražedný pohled. Podala mi tác se snídaní a položila mi ho na klín.

„Dobrou chuť přeji.“ A znovu se na mě usmála.

„Teda, Esme se zase překonala, vypadá to báječně,“ pronesla jsem, protože jsem věděla, že to určitě slyšela, ať byla kdekoliv. Na talířku byly lívance polité horkým lesním ovocem se šlehačkou, pomerančový džus a talíř s nakrájeným ovocem. Esme byla posedlá tím abych jedla zdravě. I když ta šlehačka nebyla zrovna moc podle jejích představ. Věděla, že lidé mají rádi sladké. Zase mě muselo napadnout, jaká by to byla úžasná matka. Škoda že jí to osud nedovolil. Ale zase měla velkou rodinu a i tak se o ně mohla krásně starat. Pustila jsem se do toho. V břiše mi začalo požbluňkávat hlady. Alice se posadila vedle mě na široké posteli, kterou pro mě koupili. Abych měla kde spát, když se jí podařilo Charlieho přemluvit k návštěvě u nich doma i s přespáním. Které odůvodňovala svými oblíbenými nákupy a nebo pyžamovými večírky. Ne, že by se něco z toho nedělo, ale Charlie byl přesvědčen, že všechny tyhle aktivity jsou za nepřítomnosti Edwarda. Což nebyla pravda. Vzdaloval se ode mě, co nejméně. Alice byla nejlepší kamarádka a naštěstí i vynikající sestra protože takhle nám zajišťovala s Edwardem trochu soukromí. Sice jsem jí musela dělat panenku na hraní, ale pak jsem měla celé hodiny na to abych se mohla věnovat svému andělovi. Byla to krása a já jí za to byla vděčná.

„Copak se ti zdálo Bells? Mohla bych asi hádat.“ Zasmála se zvonivým hláskem. S plnými ústy jsem se na ni podívala a pocítila jsem ruměnec ve tvářích.

„Z toho si nic nedělej. Už si pomalu zvykáme, škoda, že tu nebyl Edward měl by radost.“ Usmála se na mě soucitně.

„Kde je vlastně?“ zeptala jsem se aby rychle zamluvila tu trapnou poznámku o snu.

„Zašel si na lov. Neboj, brzy se vrátí. Šel sám tak ho nikdo zdržovat nebude. Až se vrátí, půjdeme my. Všichni!“ dodala s chlípným výrazem, který vypadal spíš děsivě. Radši jsem se znovu věnovala svý snídani. Byla to opravdu dobrůtka.

Když jsem všechno snědla a nesměla jsem nechat ani kuličku hroznovýho vína se Alice zvedla i s podnosem.

“Tak a teďka si zajdi dát koupel.“

„Proč? Smrdim?“ Usmála jsem se. Alice se na mě podívala významným pohledem. „Smrdim?“ zeptala jsem se hlasem plným nejistoty.

„Ne, nesmrdíš, ale to neznamená, že si nemůžeš dát pěknou uvolňující koupel. Připravila jsem ti tam všechno potřebné. A víš, že se vyplácí mě poslechnout!“

Rezignovaně jsem se na ni podívala a vydala se do koupelny. Slyšela jsem, jak odešla. Zavřela jsem dveře Edwardovi koupelny. Byla ohromná, jako všechno v jejich domě. Nemůžu pochopit, k čemu potřebuje každý v pokoji svoji koupelnu se vším tím vybavením. Ano, hra na lidi jim šla moc dobře. Koupelna byla černo bílá. V jednom koutě byla veliká rohová vana. Na jejím okraji byla velká červená zapálená svíčka. Na tmavém pultíku, ve kterém bylo zabudované umyvadlo, stála růžová lahvička. Zvedla jsem ji a přečetla etiketu „Pěna do koupele s malinovou vůní.“ Proč ne, pomyslela sem si. Otevřela ji a přičichla. „Téda.“ Neodolala jsem a začala napouštět horkou vodu do vany a přilila trochu pěny. Než se voda napustí, vyčistím si zuby. Přistoupila jsem k obrovskému zrcadlu, prohrábla si vlasy a s povzdechem sáhla po kartáčku a pastě na zuby.

Když jsem skončila a vypláchla si ústa, vysvlékla jsem si saténové pyžámko tmavě modré barvy, které mi včera vnutila Alice a pomalu vklouzla do příjemně vařící vody plné té krásné vůně. Ponořila jsem se celá a namočila jsem si vlasy. Vynořila jsem se, setřela vodu z obličeje a pohodlně se uvelebila v rohu vany. Alice měla pravdu, bylo to opravdu příjemné. Zavřela jsem oči a nechala se unášet vzpomínkou na ten krásný sen. Zase jsem byla na rozkvetlé louce a koukala do těch krásných zlatých očích. Horká voda mi připomínala sluneční paprsky, které tak krásně zahřívaly moji studenou pokožku. Edwardova blízkost byla cítit ve vzduchu. Tak krásně voněl. Usmíval se na mě a náhle mě políbil. Polibek byl vroucný a plný touhy, byl tak skutečný, jako by to nebyl sen. Lekla jsem se svojí myšlenky, opravdu to nebyl sen. Otevřela jsem oči a viděla svého anděla, jak klečí u vany a kouká na mě. Než jsem stačila říct jediné slůvko, jeho rty se přitiskly na mé. Byl to něžný polibek, ale pomalu přecházel v naléhavý plný touhy. Na takové jsem moc zvyklá nebyla. Většinou se při takovém polibku Edward rychle odtáhl. A tak jsem si užívala dotyky a čekala že se brzo odtáhne, ale nestalo se tak. Nutně jsem se potřebovala nadechnout, ale nechtěla jsem to být já kdo ten krásný moment ukončí. Nejspíš to vycítil, protože se posunul polibky níž na moji bradu a pak níž ke krku. Přerývaně jsem se nadechla a užívala jsem si něžné polibky na mé šíji. Uvolnila jsem se a nechala se unášet něžnostmi. Nevšimla jsem si, že by se hladina vody zachvěla a pocítila jsem letmí chladivý dotek jeho prstů na svém kotníku. Postupoval pomalu víš po lýtku, opatrně se dotkl mého kolene a pohladil mě lechtivým pohybem na stehně. Lehce jsem vzdychla, ale on nepřestával. Ani s polibky, ani s šimravými dotyky. Přesunul se na můj bok, který nepatrně stlačil a přemístil se na bříško, které lehce pohladil. Tajil se mi dech, jak jsem vyčkávala co bude dál, ale najednou jsem necítila žádný jeho dotyk ani polibky. Vylekaně jsem otevřela oči a hledala ho. Byl stále tam, kde byl předtím. Pozoroval moji reakci. Vyhledala jsem jeho pohled a viděla touhu, která jeho oči ztmavila o několik tónů. Nebyly černé, ale spíš tmavě hnědé.

„Nepřestávej,“ zaprosila jsem.

Usmál se tím mým pokřiveným úsměvem. „Neboj, nemám v plánu přestávat,“ zašeptal.

V tom jsem si všimla, čím se zabývají jeho ruce teď. Pomalými pohyby rozepínal knoflíček po knoflíčku u svojí bílé košile. Pozorovala jsem ho se zatajeným dechem, byl tak krásný. Nemohla jsem uvěřit, že se to děje zrovna mně. Bylo to tak dokonalé, že by to nemohl být ani sen. Byl to osud. Sesunul košili ze svých pevných ramen, pozorovala jsem, jak košile putuje na zem vedle něho. Jeho ruce se pohybovaly velice pomalu, jak se snažil dělat vše s plnou kontrolou nad svým chtíčem. Začínal si rozepínat pásek u kalhot. Rychle jsem radši zavřela oči. Věděla jsem, že jsem červená a můj ostych se jeví na obdiv po celém mém těle. Snažila jsem se zachovat klid a neztěžovat to Edwardovi svojí nedočkavostí. Snažila jsem se ležet klidně a dýchat vyrovnaně, ale vím, že slyšel každý splašený úder mého srdce. Čekala jsem, co se bude dít dál. Seběhlo se to velice rychle, jako by sám už nechtěl dlouho čekat a upíří rychlostí se ocitl vedle mě ponořený v horké vodě a objímal moje tělo, lačně ho laskal. Jeho ledová nahá pokožka mě lechtala v horké vodě po celém mém těle. Líbal mě na rty, jemně slíbával kapičky vody z mého krku, ruce mi obkroužil kolem těla a hladil mě po zádech. Jeho ruce se začali pohybovat zase pomalu. Šílela jsem z toho. Byl tak něžný. Tolik jsem se toho bála a vlastně nikdy jsem ani nedoufala, že se mi povede dostat svého anděla tam, kde ho mám teď. Tolik jsme se hádali, co se týče tělesné lásky. Tolik se bál že mi ublíží, ale najednou byl semnou. Držel mě v náručí a nedával svůj strach znát. Chtěla jsem ho potvrdit v jeho náhlém rozhodnutí, která nikdy nedělal. Edward měl každý svůj krok promyšlený, každý dotyk. Očekával, jak zareaguji a pak se snažil mým reakcím vyhnout, ale tentokrát se řídil vyloženě jen instinkty. Je jasné, že se nemohl uvolnit naplno, jinak bych tu asi už takhle nepřemýšlela, ale snažil se mi odevzdat. Lehce zkousl moji tenkou kůži na krku a v zápětí místo něžně políbil. Vyburcovalo to ve mně moji touhu ho taky laskat. Vyškrábala jsem se na jeho tělo a posadila se mu na klín. Určitě jsem ještě více zrudla, když jsem se dotkla stehny jeho vzrušení, ale nechtěla jsem to dávat moc najevo, sehnula jsem se k jeho hrudi a líbala každý kousíček jeho pokožky. Edward tiše vzdychl. Líbí se mu to. To je dobře, takže jsem na dobré cestě. Postupovala jsem výš. Položila jsem svoji hrud na tu jeho a při lehkém doteku mých ňader celý ztuhl. Líbala jsem ho dál až k lalůčku jeho levého ucha, které jsem jemně olízla a následně hladově polaskala. Další vzdych. Ochutnávala jsem jeho kůži a chutnala líp než voněla a to jsem myslela že nebude možné. Hladil mě po zádech a sjížděl rukama níž, až pevně zachytil můj zadeček a přitlačil ho blíž k sobě. Tichý vzdech se mi prodral mezi zuby přímo do jeho levého ucha. Nejspíš ho to vyburcovalo. Rychle si sedl, už jsem neležela na jeho hrudi, ale seděla kolmo k jeho tělu. Hladově mě políbil na ústa a tlačil mé tělo blíže k sobě. Víc už to nešlo,ale jeho ruce vynakládali sílu na moji páteř. Moc se mi to líbilo, sama jsem mu chtěla být co nejblíže. Prsty jsem mu propletla do krásných vlasů a přitáhla si jeho ústa blíž. Líbali jsme se hladově a vášnivě. Proč jen potřebuju dýchat? Musela jsem se mu vymanit z jeho úst a rychle jsem nabrala vzduch do plic. Lapala jsem po dechu, ale jeho to neodrazovalo, pokračoval, líbal mě níž, až se přesunul na moje ňadra. Něžně je líbal, dotkl se jazykem jedné bradavky a pod jeho dechem rychle ztvrdla. Sladce ji okusoval a z mého hrdla se vydral hlasitý sten a zachvěla jsem se mu v náručí. Vlna vzrušení projela námi oběma a Edward přesunul svoje ruce k mým bokům, rychle je nadzvedl a pomalu přirazil na svoje mužství. Prohnula jsem se v zádech a vykřikla jeho jméno. Pořád laskal moje ňadra a já myslela, že se zastavil čas kolem nás. Nevnímala jsem nic jen část jeho těla ve svém. Pomalé dotyky, kterými semnou pohyboval. Chtěla jsem aby nebyl tak něžný. Jeho silné paže mě držely pevně, ale jeho něžné pohyby mohli být silnější. Cítila jsem potřebu být jeho hned. Prsty levé ruky jsem vtiskla do pravého ramene a snažila se vyvinout tlak. Pravou rukou uchytla jeho vlasy a pevně zatáhla. Věděla jsem, že jeho kůži neporaním, ale chtěla jsem beze slov vyslovit svoje prosby. Nejspíš to pochopil. Jeho sevření zesílilo a rychlost jeho přirážení byla tvrdší. Při každém doteku ve své hloubce, jsem se prohnula a moje rty vysvobodili přerývaný dech který se měnil ve hlasité vzdechy, které se střídali s jeho jménem. On sám na upíra dýchal hlasitěji a rychleji. Cítila jsem, jak naše těla tuhnou. Naposledy přirazil moje boky ke svým. Přestala jsem vnímat všechno, co se odehrálo, ale zároveň jsem vnímala vše. Zajíkla jsem se při zakřičení jeho jména a on zavrčel to moje. Oba jsme ztuhly jako sousoší a pak spolu prožili záchvěvy posledního vzrušení. Moje víčka jakoby ztěžkla a uvolněně jsem se položila do jeho náručí. Můj zrychlený dech zpomaloval a moje srdce bilo jako o život. Chvíli bylo ticho a ani jeden z nás se nepohnul. Nevěděla jsem, co se Edwardovi honí hlavou a nebo jestli bojuje sám se svojí žízní, ale bylo mi všechno jedno. Byla jsem tak uvolněná a nechtěla jsem se zabývat ničím, co by to narušilo. Upadala jsem do říše snů.

Když jsem otevřela oči, nezdálo se, že bych spala nějak dlouho. Ležela jsem ve velké posteli zabalená do černého froté županu a byla jsem přikrytá dalšími dvěmi peřinami. V celém domě bylo ticho, Edwardovi ruce se mě nedotýkaly. Rychle jsem si sedla a začala se vymotávat z pokrývek.

„Děje se něco?“ Úlekem jsem se otočila za hlasem.

Edward ležel v posteli vedle mě kolem pasu hozenou deku. Usmála jsem se na něj. Úsměv mi oplatil, natáhl ke mně ruku. Uchytila jsem ji, lehla jsem si zpátky do postele. Přitulila jsem se blíž k Edwardovi.

„Ne, je mi krásně“

„To jsem rád.“ Vtiskl mi polibek do dlaně.

„Pořád sami?“ zeptala jsem s nejistotou. Přikývl na souhlas. Začalo mi být pěkné vedro.

„Co to že jsem tak zakuklená?“ zeptala jsem se ho.

„Klepala jsi se. Myslel jsem, že ti byla zima. Tak jsem tě vzal do postele a přikryl.“

„Myslíš tím zakuklil,“ řekla jsem s úsměvem. „Nemyslím, že mi byla zima.“ Začervenala jsem se. Nedával znát, že by se něco stalo. Nečekala jsem, že budem rozebírat každý dotyk a detail našeho milování, ale čekala jsem něco… něco jako vysvětlení. Co se stalo tak závažného, že to změnilo jeho tak pevné rozhodnutí.

„Tak?“ Zeptala jsem se s očekáváním.

Koukal na mě chvilku nechápavě. „Tak?“ zopakoval moji otázku i stejným tónem. Celá jsem zrudla.

„Chceš znát důvod toho všeho? Toho co se stalo mezi námi?“ zeptal se pomalu a nejistě. „Ano!“ vyhrkla jsem tiše.

„Já sám ani nevím. Nějak jsem věděl, že je to správné. A jsem rád, že to dopadlo dobře.“ „Dopadlo dobře?“ Usmála jsem se. Že by se mu to taky líbilo? Pohladil mě po lícní kosti. „Podle mě to dopadlo líp, něž bych normálně čekal.“ Přitáhl si moje ústa blíž a něžně je políbil.

„Takže se mi to nezdálo? Byla to skutečnost? Právě jsme se milovali?“ zašeptala jsem jako by nás měl někdo poslouchat. Edward se hlasitě zasmál. „Ano lásko, všechno to bylo skutečné. Byla to krása,“ řekl s něžností.

„Jak dlouho budem ještě sami?“ Neměla jsem ponětí, jak dlouho jsem odpočívala a kolik je hodin.

Zamyslel se. „Vrátí se za dvě hodiny, a ty bys měla pak jed domů. Odvezu tě.“ Pohladil mě ve vlasech.

„Nemohl bys mě odvézt dřív, než se vrátí?“ Zeptala jsem se hlasem plným studem.

„Jistě mohl. Proč?“

„Chtěla bych se vyhnout Emmetovým vtípkům. Stačí, že si je budu muset užít zítra ve škole.“ Pokrčila jsem rameny.

„Lásko ale Emmet nic nemusí vědět. Ví to jen Alice a ta mu to určitě neřekla.“

„To je jedno, stejně musím domu. Poslední dobou Charlieho zanedbávám. Musim uklidit a uvařit. Určitě všude budou krabice od pizzy.“

„Dobře když chceš miláčku. Můžu tě odvézt třeba hned.“ Nabídl.

„Ne, to zase ne. Chci být ještě chvilku s tebou.“ Natáhla jsem se podél jeho těla a za vlasy si ho přitáhla na svoje rty.

 Shrnutí

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 1.: