Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak noci - 9. kapitola - Jak hořce chutná nenávist

22.02.2010 (18:30) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4446×

Edward byl zase rychlejší. Cítila jsem se neobvykle protože jsem byla zvyklá na to, že jsem všude byla první já. Zrychloval a pak mi zmizel.

Něco se pohnulo v křoví. Prudce jsem se zastavila.

Ve vzduchu jsem rozpoznala cizí pach… ale ne zvířecí…

Byla jsem naprosto zmatená a cítila nebezpečí…

Pak jsem se rozhodla promluvit.

„Kdo je tam?“ křikla jsem rozrušeně.

Pach sílil, blížilo se to ke mně a já stála jako přikovaná.

„Bello!“ vykřikl zděšeně Edward, který se najednou objevil.

Ve stejnou chvíli mě někdo chytil vší silou pod krkem.

„Eleno!“ šeptla jsem přidušeně.

„Okamžitě jí pusť!“ zařval Edward.

„Ale Edwarde, uklidni se. Neměl by ses pokoušet mě rozčílit,“ řekla jedovatě Elena.

„Nech jí být!“ prosil zoufale.

Trochu uvolnila svůj drtivý stisk. Stále však pevně svírala mé hrdlo. Nemohla jsem nic dělat. Edward postával pár metrů ode mě a jeho výraz vyzařoval šílenství.

„Edward patří mě,“ špitla mi zlostně do ucha a surově se mnou mrštila o strom.

„Bello!“ zaslechla jsem jak Edward šokovaně vykřikl.

Moje tělo sebou bolestně cuklo, nemohla jsem se pohnout.

Pak jsem jen zahlédla jak Edward stojí před Elenou a zhypnotizovaně jí sleduje.

„Edwarde miluješ mě, Bella je náš nepřítel…“

Zaslechla jsem něco z toho, co mu říkala. Projela mnou vlna úporné bolesti.

Zoufale jsem se snažila vymrštit svůj štít, abych ochránila Edwarda. Nešlo to.

Moje elastická bariéra se ani nehnula.

Zkusila jsem to znovu. Zase nic.

Edward se na mě otočil a šlehl po mě nenávistným pohledem.

Ten pohled mě vyděsil. Opravdu vyděsil.

„Chceš jí zabít?“ zeptala se vítězoslavně Elena.

„Né, prosím Edwarde, né!“ žadonila jsem. Znovu jsem se opřela do své ochranné bariéry a pokusila se ho zaštítit. Nic se nestalo, byla jsem úplně bezmocná.

Vyhrkly mi slzy.

„Po ničem netoužím víc,“ hlesl.

V mžiku stál přede mnou a hladově si mě prohlížel.

„Edwarde, nedělej to!“ zašeptala jsem vyděšeně.

Násilně mě zvedl ze země a přirazil ke stromu.

„Čím víc prosíš, tím víc tě chci zabít,“ špitl vzrušeně.

Těžce jsem polkla. Moje tělo se třáslo bolestí a strachem.

„Je úžasné vidět, jak jsou tvoje schopnosti oslabeny, když jsi zraněná,“ zasmála se jízlivě Elena. „A ještě slastnější bude sledovat, jak tě Edward zabije.“

Nedokázala jsem si představit, že bych Edwardovi ublížila, ale teď jsem neměla na výběr.

Musela jsem se pokusit bojovat. Byla jsem zraněná, můj štít ztěží chránil mě, ale musela jsem se pokusit zachránit.

Vší silou jsem odhodila Edwarda a on dopadl na tvrdou zem.

Elena se proti mně rozběhla a sekla mě do hrudi. Z hrdla se mi vydral bolestný řev. Proklouzla jsem pod jejím tělem a utíkala pryč, jak nejrychleji jsem mohla. Věděla jsem, že Elena je o něco silnější. Dopřávala si lidskou krev, která jí činila silnější, ale ne rychlejší.

„Edwarde, chyť ji!“ zařvala zuřivě.

Rozběhl se za mnou. Měla jsem malý náskok, z rány mi crčela krev a bolest škubala celým mým tělem.

Cítila jsem jeho dech na mých zádech. Každou chvílí mi byl blíž a blíž.

Najednou mě srazil k zemi a padl na mě. Bezmocně jsem se pokoušela pohnout se svým štítem, slzy se mi draly z očí.

„Edwarde, prosím, vzpomeň si!“

Jeho pohled byl chladný a nepřítomný.

„Miluju Tě!“ vydechla jsem zničeně. Sklonil se nade mnou a v tom momentě se mi podařilo něco nečekaného.

Elastická bariéra, která chránila mou mysl se odrazila od mého těla a já zůstala nechráněna.

„Přečti mi myšlenky!“ zakřičela jsem a on se zarazil.

Sledoval mě tvrdým pohledem a já pocítila jeho zvědavý nátlak, se kterým začal hltat moje myšlenky. Myslela jsem na tolik věcí. Na to, jak jsme se potkali, na náš první polibek, na naše milování a na to, jak se mě Elena pokusila zabít a Edward jí chtěl zničit. Na to, že Elena je náš nepřítel a on se nechává ovládat její manipulací.

Ležela jsem nehybně na zemi.

Jeho výraz se změnil.

„Bello?“ zlomil se mu hlas.

Byl to on, můj Edward. Díval se na mě šokovaně.

„Edwarde,“ hlesla jsem a slzy mi stékaly po tváři.

„Proboha, jsi poraněná!“ zděsil se.

„Elena je nám v patách a já nedokážu použít svůj štít!“

„Bello, ty to dokážeš!“

„Nejde to!“ zakřičela jsem.

„Bello, lásko, musíš,“ zašeptal, roztrhl svoji košili a pevně mi její kus ovázal přes ránu.

On mi bezmezně důvěřoval a já nemohla zklamat. Šlo o naše životy!

Veškerou svou energii jsem vložila do svého štítu. Vzpíral se, lehce se chvěl, ale nakonec se mi podařilo ho roztáhnout kolem nás.

Byla jsem úplně vyčerpaná.

„Nemůžu bojovat, všechno své úsilí vkládám do štítu, musím ho udržet!“ řekla jsem rozechvěle.

„Postarám se o ní!“ odpověděl zuřivě.

„Hlavně se snaž nás ochránit před její schopností.“

Kývla jsem.

Edward mě opatrně zvedl ze země a opřel o strom.

Postavil se přede mě a čekal. Vyčkával. Ne dlouho.

Na malém palouku se zjevila Elena.

„Podcenila jsem tě,“ řekla a nepříjemná síla začala dloubat do mého štítu.

Zatnula jsem svaly a soustředila se jen na to, abych nezanechala jedinou skulinku, kterou by mohla Elena projít.

„Nebudu mít s tebou slitování!“ řekl Edward.

V očích se jí zableskl strach, ale pak vznešeně zvedla hlavu a pokusila se působit klidně.

Chladně se zasmála.

„Nebojím se,“ řekla pevným hlasem.

„To bys měla!“ zařval nenávistně a rozběhl se proti ní.

Elena vyskočila, ale Edward ji tvrdě srazil k zemi. Padla a zaskučela bolestí.

Nehybně zůstala ležet a Edward stál vedle ní.

„Edwarde, pozor!“ křikla jsem nevěřícně. Edward padl k zemi a bylo slyšet hlasité křupnutí.

Přede mnou stál Michael.

Jeho oči žhnuly karmínovou červení.

„Bello, Bello,“ řekl posměšně.

„Myslím, že je už konečně na čase, abys zemřela.“

Elena se se vzlykem zvedla ze země.

Moje oči zamířily k Edwardovi, který zůstal ležet na zemi.

Mysl mi křičela zoufalstvím.

„Myslím, že bude velmi zábavné, když zabiju první jeho,“ řekl s naprostým klidem v hlase a otočil se k Edwardovi, který se zraněný plazil po zemi.

„Né, prosím, né!“ škemrala jsem.

Zastavil se u Edwarda a chytil ho pod krkem.

„Nééééééééééééé!!!“

V tu chvíli se stalo něco, co mě naprosto šokovalo.

Mým tělem projela neuvěřitelně silná vlna nenávisti, která prudce vystřelila proti Eleně a Michaelovi. Byl to neovladatelný impuls.

Oba se svalili na zem a jejich tváře se zkřivily ve strašlivé agónii.

Nechápavě jsem sledovala scénu, která se přede mnou odehrávala, než mi došlo, co se stalo.

Jen opravdu výjimeční upíři se probudili do nového života s nadáním.

A já měla dvě. Vždycky jsem si myslela, že mou výjimečností je pouze to, že dokážu chránit sebe a ostatní před schopnostmi druhých.

Ale mýlila jsem se. Ukrývala jsem v sobě něco víc. Bojový talent. Schopnost, která sourozence naprosto ochromila. Bolest.

Neměla jsem ponětí, jak tuhle novou schopnost ovládat. Ale evidentně jí měly zatím v moci mé emoce. Má zlost a nenávist, které mi jedovatě pulzovaly v žilách.

Během mého krátkého přemýšlení se na palouku zjevil někdo další.

Přes bolest, kterou jsem pociťovala jsem se v mžiku postavila do bojové pozice.

„Bello, to jsme my!“ křikla Alice.

Za ní se objevili všichni Cullenovi. Carlisle byl okamžitě u Edwarda a podepřel ho.

Emmett s Jasperem přiběhli k Michaelovi. Rose rozžehla oheň a pak se přemístila k Eleně.

Lesem zazněl smrtící řev.

Všichni odhazovali části těl do ohně, který vysoce plál a sršel jiskrami.

S hrůzou jsem sledovala, co se dělo.

„Jsi v pořádku, Bello?“ zeptal se mě otřesený Carlisle.

„Ano, snad ano,“ špitla jsem.

„Dobře,“ řekl neklidně a vrátil se k Edwardovi, který měl nohu zlomenou do pravého úhlu.

Carlisle mu ji pevně chytil a trhl. Edward sebou bolestně škubl.

„Bude to v pořádku,“ řekl Carlisle s jistotou v hlase.

Esmé ke mně přiběhla a silou mě objala. Zaskučela jsem.

„Oh, promiň Bello,“ zareagovala na to, že mě příliš stiskla.

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak noci - 9. kapitola - Jak hořce chutná nenávist: