Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak noci - 6.kapitola - Temná propast pravdy

12.02.2010 (18:00) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4183×

Moje radostná nálada opadla. Seběhla jsem ze schodů a narazila na Michaela.

„Ááá Bello, už jsi v pořádku?“ Zkoumal mě pohledem.

„Ano, cítím se už naprosto zdravá.“

„To je dobře, drahá. Oslabený upír je snadná kořist, jak sis sama zkusila."

Co to k sakru…

„Bello!“ vykřikla vesele Alice a vrhla se na mě.

„Alice, asi jsi mi vyrazila dech…“ Zakřenila se.

„Když už jsi teď v pořádku, neměla bys chuť vyrazit na nákupy?“ zeptala se zvědavě.

Upřímně, neměla jsem sebemenší chuť vyrazit mezi lidi, ale pak mě napadlo, že pokud s Alicí pojedu, mám šanci potkat Edwarda.

„Jasně, můžeme vyrazit klidně hned.“

„Paráda!“ zaradovala se.

Chytla mě za ruku a vláčela k zářivě žlutému Porsche.

Asi po půl hodině cesty jsme dojely do města a zaparkovaly u obchodního centra.

Když jsme procházely kolem party mladíků, hvízdali na nás a pokřikovali.

Alice mě zavedla do spousty obchodů a po dvou hodinách už jsem si musela trochu odpočinout.

„Dojdu si na toaletu,“ řekla jsem.

„Jasně, Bello. Najdeš mě tady.“

Zamířila jsem na konec chodby.

A pak jsem ho zahlédla. Stál u překrásné fontánky a vedle sebe měl Elenu.

Držela ho za ruku a zvonivě se smála.

Rychle jsem se otočila, ale nestihla jsem utéct.

„Bello,“ oslovil mě překvapeně Edward.

Obrátila jsem se a oba stáli přede mnou.

„Co tady děláš?“ zeptala se kousavě Elena.

„Alice vyrazila na nákupy, tak jsem jela s ní.“

„Velmi ti to sluší, Bello,“ řekl Edward a zaujatě si mě prohlížel.

Rozbušilo se mi srdce.

„No, tak už bychom mohli jít, ne Edwarde?“ promluvila nervózně Elena.

„Tak dobře,“ odpověděl Edward.

„Moc rád jsem tě viděl, Bello,“ něžně se na mě podíval.

Usmála jsem se na něj, ale než jsem stačila cokoli říct, Elena už ho táhla pryč.

Někdo mě chytil za ruku.

„Och, Alice, vyděsila si mě!“

„Kde se touláš?“

„Potkala jsem Edwarda s Elenou.“

Zamračila se.

„Ta ženská už mi vážně začíná vadit. Motá se pořád kolem mého bratra a nenechá ho na pokoji! Už aby s tím svým povedeným bratříčkem odjeli,“ vyhrkla otráveně.

„Vypadá to, že je s ní Edward nerad, ale přesto se od ní nehne…“ pomyslela jsem si nahlas.

„Ach Bello! Něco mě napadlo. Co když Elena používá na Edwarda svou schopnost!“

Alice vyřkla mé obavy nahlas.

„Přemýšlela jsem o tom, Alice. Jen mi přijde zvláštní, že bys to neviděla,“ špitla jsem nervózně.

Podívala se na mě a její pohled se prohloubil.

„Máš pravdu. Moje vize dokážou zobrazit všechny, krom Tebe, samozřejmě.“

Byla jsem naprosto zmatená a Alice na tom byla evidentně úplně stejně.

Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodla jí povědět a tom incidentu s Michaelem.

„Alice, musím Ti něco říct.“

„Poslouchám Bello,“ řekla rozrušeně.

„Ten večer, co k nám Elena s Michaelem přijeli, mě Carlisle požádal, abych Michaela provedla po domě.“

„Ano, to si pamatuju,“ hlesla.

„Když jsme byli nahoře u pracovny, Michael mě zastavil a vyptával se mě na můj vztah s Edwardem. Tvrdil mi, že pro Elenu neexistují žádné zábrany a když něco chce, prostě si to vezme.“

Alice mě bedlivě sledovala.

„No a pak na mě Michael použil svou schopnost,“ dořekla jsem.

„Cože?“ vykřikla Alice.

„Samozřejmě jsem žádnou bolest necítila, jen sílu, která se snažila projít přes můj štít. Myslím, že byl trochu v šoku. Nečekal to. Absolutně ne.“

„Bello, tohle je vážná věc! Jak to, že jsi to nikomu neřekla?“ zlostně na mě sykla.

„Chtěla jsem, ale nevěděla jsem, kde začít. Jsou to Carlisleovi dávní přátelé, nemohla jsem jen tak přijít a říct mu, že se mi někdo z nich snažil ublížit.“

Alice vzdychla.

„A k tomu ještě Elena, která se snaží získat Edwarda,“ zlomil se mi hlas.

„Bello, myslím, že bys měla s Edwardem odjet. Ale nejdřív bychom se o ně měli postarat.“

Ach jak bych po tom toužila. Být s Edwardem sama. Vytratit se. Pryč od všech problémů a zábran, které nás od sebe tak vzdalovaly.

„Máš pravdu, Alice. Ale kam?“

„Carlisle vlastní malý ostrůvek na jižním pobřeží Řecka,“ špitla a zamrkala na mě.

„Měli byste odjet co nejdřív.“

Nebyla jsem schopná slova a než jsem se vzpamatovala, seděly jsme v autě a šílenou rychlostí se vracely domů

Když jsme zastavily u sídla, Edwardovo auto už stálo před domem. Alice prudce vběhla dovnitř. Následovala jsem ji. Všichni seděli u praskajícího krbu a povídali si.

Nepozdravila a jenom zašeptala: „Bello, buď tak laskavá a všechny nás zaštiť.“

Okamžitě jsem udělala, co řekla. Moje pružné silové pole se bránilo, ale během vteřiny utvořilo ochranou bariéru okolo všech Cullenových.

„Hotovo,“ šeptla jsem. Všichni nás šokovaně sledovali.

„Alice, Bello, co se děje?“ zeptal se Carlisle.

„Měl by ses zeptat svých hostů, Carlisle,“ řekla jízlivě Alice.

Elena s Michaelem nás rozzuřeně sledovali.

„Nechápu,“ odvětil Carlisle.

„Tak zaprvé. Michael použil svoji schopnost proti Belle, když ho prováděla sama po domě. Zřejmě to byl Elenin plán, jak jí odstranit z cesty!“ vykřikla.

Všichni se tvářili zděšeně. Edward se prudce zvedl a jeho tvář hořela zlostí.

Do mého štítu se opírala bolestná síla. Oba sourozenci se marně snažili prorazit můj štít.

„Řekla bych Michaele, že byste už měli vědět, po naší poslední zkušenosti, že na mě žádné nadání nepůsobí. Jsem naprosto odolná a dokážu zaštítit kohokoliv chci. Takže Vaše snaha někoho ovládnout je více než marná,“ řekla jsem s hlasem plným odporu.

Edward stál pořád na místě, ale jeho čelist se sevřela v bolestném tlaku.

Zadíval se na Elenu.

„To ty!“ křikl na ní plný nenávisti.

Moje oči sledovaly jeho, Elenu. Zmateně jsem pozorovala Edwardovu reakci.

„To jsi byla ty, kdo srazil Bellu při lovu a doufala, že jí ta puma zabije!!“ zařval Edward a všichni, včetně mě, jsme zůstali stát jako přikovaní.

Elena po mě šlehla pohledem.

„Kdyby nebylo Tebe, Edward by byl můj a ty bys mi šla z cesty, ty ubožačko!“ štěkla na mě a ve stejnou chvíli se stalo několik věcí naráz.

Edward byl v mžiku u Eleny a chytil jí pod krkem, Michael se na něj snažil zaútočit, ale to už ho pevně sevřel Emmett s Jasperem.

Carlisle sledoval zděšeně celou situaci a nemohl uvěřit tomu, co vidí.

„Edwarde dost, zabiješ ji!“ vykřikl.

Edward uvolnil svoje sevření, ale stále Elenu pevně svíral.

Pak Carlisle přistoupil k sourozencům.

„Porušili jste všechna pravidla, která jste jen mohli. Zneužili jste proti mojí rodině svoje schopnosti a pokusili jste se zabít Bellu. Měl bych teď ostatní nechat, aby Vás na místě zabili, ale to by neztotožňovalo se způsobem života, který vedeme. Okamžitě zmizte z mého domu a víckrát se nevracejte, nebo budu nucen obejít naše zásady,“ dořekl pevným hlasem.

Michael s Elenou si nás všechny změřili pohledem. Edward pustil Elenu, která po něm hodila nenávistný pohled. Emmett s Jasperem ho následovali a Michael se jim vytrhl.

Bez jediného slova zmizeli z domu, a pak už bylo slyšet jen zavrzání pneumatik.

Štít, kterým jsem všechny chránila se v mžiku stáhl ke mně. Byla jsem opravdu vysílená.

„Díky Bello,“ řekla mi radostně Alice.

„Já děkuju Tobě.“

Pak se moje oči střetly s Edwardovými.

Sledoval mě a jeho výraz byl plný bolesti. Těžce jsem polkla.

„Jsi v pořádku, Bello?“ zeptal se najednou.

„Ano, naprosto. Jen nechápu, jak jsi přišel na to, že mě napadla Elena.“

„Ovládala určitou část mé mysli. V okamžiku, kdy jsi mě zaštítila, jsem jí mohl přečíst všechny její myšlenky. Věděla, že jsi pro ní hrozba. Nejdřív proti tobě použila Michaela, který tě měl vystrašit. Když ale zjistila, že na Tebe jejich schopnosti nefungují, rozhodla se pro radikálnější řešení. Vyčkala až půjdeš lovit. A když jsi v jediný moment byla zranitelná, protože jsi byla příliš zaujatá svou kořistí, využila toho momentu a srazila tě k zemi. Věděla, že jsi sama a neočekávala, že by ti mohl někdo pomoct.

Jenže já jsem měl o tebe starost, když jsi zmizela sama lovit. Tak jsem se vydal za Tebou. A moje obavy byly oprávněné.“

„Děkuju,“ hlesla jsem téměř neslyšitelně.

Pak promluvil Carlisle.

„Dnes to byl náročný den, zjistili jsme, jak můžeme být bez Belly zranitelní. Bude nejlepší jít spát a snažit se zapomenout na to, co se stalo.“

Emmett políbil Rosalie a společně odešli nahoru.

„Dobrou Bello,“ zašeptala Alice a zmizela s Jasperem.

Esmé ke mně přistoupila a políbila mě na čelo.

„Jsme Ti velmi zavázáni Bello,“ řekla láskyplně.

„Dobře se vyspi.“

Pak zamířila s Carlislem po schodišti nahoru.

V místnosti jsem zůstala pouze s Edwardem. Nebyla jsem s ním o samotě dlouho.

Stáli jsme naproti sobě a čekali, kdo z nás promluví první.

Hrobové ticho prolomil Edwardův hlas.

„Omlouvám se Bello,“  řekl pevným hlasem.

„Zachránil jsi mi život Edwarde!“ skoro jsem zakřičela.

„Ale nechal jsem tě napospas Eleně! Dovolil jsem, aby mě ovládala a tebe jsem nechal nechráněnou Bello!“ V jeho hlase byla cítit bolest a zloba.

Chtěla jsem se mu vzepřít, říct mu, že se neuvěřitelně mýlí.

„Edwarde, já…“ nedořekla jsem.

Stál přede mnou a jeho prst se dotkl mých rtů.

Sledoval mě pronikavým pohledem a moje tělo se uvnitř chvělo vzrušením.

„Bello, prosím, nic neříkej. Nedokážeš omluvit moje chování.“

Jeho ruka pomalu sjela k mému srdci. Tělem mi projel elektrický šok.

Snažila jsem se normálně uvažovat, ale Edward mi to příliš neusnadňoval.

Pak jsem si vzpomněla na ostrov, o kterém mi vyprávěla Alice. Odhodlala jsem se promluvit.

„Alice mi vyprávěla o tom ostrově, co vlastní Carlisle.“

Edward odstrčil svou ruku a zkoumavě si mě prohlédl.

„Zřejmě myslíš ostrov Praios,“ zamyslel se nahlas.

„Ano,“ řekla jsem polohlasně.

„Toužila bych se tam podívat. Moře, slunce a ten božský klid…“

Jeho oči mě sledovaly a zdálo se, že se snaží najít, co mám v plánu.

„Ano, je to nádherné místo. Možná je dobrý nápad na pár dní odjet. Stála by jsi o společnost?“

Už to tu bylo zase. Krev mi ohnivě proudila v žilách.

„Budu velmi ráda,“ snažila jsem se odpovědět pevným hlasem.

„Byl by problém vyrazit už zítra ráno?“ zeptal se Edward.

Kdybych mohla křičet radostí, křičela bych. Ale pokusila jsem se ovládnout.

„Určitě ne,“ hlesla jsem.

Sladce se na mě usmál a moje tělo naprosto ztuhlo.

„Tak tedy zítra ráno, řekněme v osm?

Přikývla jsem.

Než jsem stačila cokoli říct, byl už pryč. Zůstala jsem stát u hřejícího krbu a přemítala, jak jsem šťastná. Konečně budu s Edwardem sama. Nic víc jsem se nemohla přát.

„Bello.“

Prudce jsem se otočila.

„Nechtěla jsem tě vystrašit,“ řekla Alice.

„Už si začínám zvykat,“ usmála jsem se.

„Přišla jsem ti pomoct s balením,“ uculila se.

„Lépe řečeno, už jsem ti věci sbalila.“

„Alice!“ křikla jsem, ale vlastně jsem se vůbec nezlobila. Představa mě s Edwardem na překrásném ostrově byla okouzlující.

„Vím, že se nezlobíš, tak to na mě ani nezkoušej,“ mrkla spiklenecky Alice.

„Díky.“

Usmála se.

„A teď utíkej spát, ať jsi ráno připravená.“

„Dobrou noc, Alice.“

„Sladké sny, Bello.“

Ráno mě probudily sluneční paprsky.

Když jsem se podívala na hodiny, bylo něco po sedmé.

Vběhla jsem do koupelny a dala si horkou sprchu. Byla jsem příjemně naladěná. Vlasy jsem si pročesala kartáčem a nechala volně. Ze skříně jsem vytáhla úzké modré džíny, krajkový bílý top s tenkými ramínky a navrch krémové sáčko. Přesto, že jsem podpatky neměla v lásce, vzala jsem si světlé lodičky. Všimla jsem si velikého kufru, který stál u zrcadla. Potutelně jsem se usmála. Alice je opravdu skvělá. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z pokoje. Na chodbě jsem potkala Carlisle.

„Dobré ráno Bello,“ řekl.

V první chvíli mě napadlo, jestli vůbec ví o našem odjezdu s Edwardem. Trochu jsem se zarazila, ale jako by Carlisle četl mé myšlenky.

„Doufám, že se vám na ostrově bude líbit. Edward mě včera večer informoval o vaší náhlé cestě. Vlastně jsem rád, aspoň si oba odpočinete od událostí předchozích dní.“

Připomněl mi Elenu, trochu jsem se otřásla. Ale byla pryč a mě čekalo několik dní strávených pouze s Edwardem.

„Nepochybuju, Carlisle.“

„Šťastnou cestu Bello,“ dořekl a silně mě objal.

„Děkuji.“

Pak jsem se vydala dolů po schodech. Dole nikdo nebyl. Vyšla jsem tedy ven, kde postávali všichni krom Carlisle. Edward dával zavazadla do svého Volva a když mě zahlédl promluvil.

„Bello, kde máš kufr?“

Úplně jsem ho zapomněla vzít z pokoje.

„Nechala jsem ho v pokoji,“ řekla jsem.

„To je v pořádku, dojdu pro něj. Zatím se můžeš rozloučit.“

Pak zmizel ve dveřích.

První ke mně přistoupila Esmé. Objala mě a usmála se.

„Dávej na sebe pozor Bello,“ šeptla.

„Budu se snažit Esmé.“

Vzápětí mě na tvář políbil Emmett.

„Hlídej mi brášku.“ Mrkla jsem na něj a on se ušklíbl.

Rose mi popřála šťastnou cestu, ale zůstala stát kus ode mě.

„Bello, užijte si to!“ křikla Alice, objala mě a hodila na mě zvláštní pohled.

„Díky, Alice.“

Přemýšlela jsem, co ten pohled měl znamenat, ale to už se objevil u auta Edward.

„Můžeme jet, Bello?“

„Ehm, jo jasně.“

Nastoupil do auta a já také. Když se Volvo rozjelo, stihla jsem jen zamávat.

Co mi to ta Alice naznačovala? Pořád jsem přemýšlela, co měl její výraz vypovídat. Moje přemýšlení vyrušil Edward.

„Za hodinu bychom měli být na letišti a pak nás čeká dlouhá cesta letadlem. Máme štěstí, že je zamračeno, o starost méně.“

Nereagovala jsem. Nemohla jsem pořád uvěřit, že odjíždím s Edwardem na překrásný ostrov a že tam budeme spolu úplně sami.

„Bello?“

Myšlenky se mi opět rozvířily.

„Ano?“

„Jen se ujišťuji, že jsi v autě.“ Zasmál se.

„Vtipné,“ řekla jsem.

Projel mnou jeho pronikavý pohled. Po zbytek cesty jsem sledovala míjející se krajinu.

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak noci - 6.kapitola - Temná propast pravdy: