Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak noci - 25. kapitola - Nové začátky

4.Rough-Já a moje kniha


Soumrak noci - 25. kapitola - Nové začátkyTak a je to tady! V lednu jsem sem vložila první kapitolu Soumraku noci a dnes je tu po dlouhých měsících poslední. Musím říct, že mě osobně bude hodně smutno, přece jenom nad jeho psaním jsem strávila kus života.:) Takže Vám všem, co jste moji povídku četli opravdu děkuju, vážím si toho, že jste byli věrnými čtenáři! Myslím, že Vám aspoň udělá radost to, že je kapitolka skutečně dlouhá.:) Takže pouštím slzu a loučím se se Soumrakem noci! Přeju Vám krásné čtení a doufám, že mi tu zanecháte hooooooodně moc komentářů!:) Jinak jsem přidala hudbu, u které jsem tuhle kapitolku psala. Můžete ji snadno vypnout na přehrávači. Děkuju, Vaše Lorenia:)

 

Probudily mě sluneční paprsky, které mě pálily do nahých zad. Rozespale jsem otevřela oči a spatřila Edwarda, který polehával na boku a pozoroval mě. Když si všiml, že jsem vzhůru, usmál se. Zaplavil mě pocit neskonalého štěstí, cítila jsem se tak naplněná.

 

„Dobré ráno, miláčku,“ promluvil sladkým hlasem, přitáhl si mě k sobě a něžně políbil.

„Dobré ráno, lásko,“ odvětila jsem a položila se na jeho pevnou hruď.

„Jak se cítíš, Bello?“ zeptal se mě a oči mu jiskřily.

„Šťastná,“ odpověděla jsem a přitiskla se k němu blíž.

Pod přívalem slunečních paprsků, které pronikaly oknem do pokoje se Edwardovo tělo třpytilo, jako kdyby bylo posázené diamanty. Své hebké prsty zaplétal do mých vlasů a tiše oddechoval. Pak sebou najednou cukl, letmo mě políbil a v mžiku se oblékl. Zůstala jsem na něj nechápavě hledět.

 

„Alice,“ špitl a mě to okamžitě došlo. Vyběhla jsem z postele a během pár sekund se oblékla. Vzápětí do pokoje vtrhla Alice. Zarazila se ve dveřích.

 

„Ou, nechtěla jsem vás vyrušit,“ zašeptala a na tváři vykouzlila pobavený úsměv.

„Už se stalo, Alice,“ řekl Edward a tvářil se vážně. Musela jsem se taky zasmát, přišlo mi to vtipné.

„To nic,“ odvětila jsem a Alice na mě spiklenecky mrkla.

„Chtěla jsem Bellu jenom vzít na nákupy,“ vysvětlila. Edward k ní přistoupil.

„Příště klepej, sestřičko!“ řekl pevným hlasem a pak se usmál.

„Pardon,“ špitla vesele Alice a už mě táhla z pokoje. Ani jsem se nestihla rozloučit s Edwardem. Proběhly jsme kolem kuchyně a zamířily ven, kde stálo Alicino žluté porsche. Trošku jsem se na ni zlobila, protože jsem si ráno s Edwardem nestihla pořádně užít, ale co. Byla jako moje sestra, nevydržela bych to dlouho.

 

„Alice, proč vlastně potřebujeme na nákupy?“ zeptala jsem se zvědavě, když jsme se po silnici řítily šílenou rychlostí.

„No, abych pravdu řekla, potřebujeme nějaké šaty na večer,“ dodala a tiše se zasmála. Něco mi unikalo? Vůbec jsem nevěděla, o čem to mluví.

„Alice, co se děje večer?“

„Bello, nebuď přece tak zvědavá, uvidíš. Musíš vypadat co nejkrásněji.“

To mi moc neprozradila…, ale víc jsem se nevyptávala, věděla jsem, že mi Alice nic neřekne, takže jsem už dál nevyzvídala…

 

Prošly jsme snad všechny obchody, které v centru jen byly. Nakoupily jsme šaty, boty, šperky, prostě úplně všechno. Po několika hodinách jsme se vrátily zpátky domů a já nestačila zírat na to, co mě tam čekalo. Alice mě ale nenechala, abych si prohlédla výzdobu domu a táhla mě nahoru do pokoje. Posadila mě na židli.

 

„Tak, teď z tebe udělám tu nejkrásnější upírku!“ zaradovala se.

„Alice, můžeš mi vysvětlit, co se to tady děje?“ ptala jsem se trochu podrážděně. Neměla jsem ráda, když se přede mnou něco tajilo.

„Ale Bello, vydrž to. Slibuju, že to bude stát za to!“ odvětila a bez další diskuze se pustila do líčení a česání. Když asi po hodině dokončila svou práci, podala mi tašku s nakoupenými věcmi.

„Převleč se,“ rozkázala a já zmizela v koupelně. Pak jsem se podívala do zrcadla a zatajil se mi dech. Teda ta Alice má ale šikovné ručičky! Měla jsem kouřově nalíčené oči, pleť jsem měla jako dokonalý samet, rty vybízely k polibku a vlasy jsem měla navlněné, spadající k bokům.

„Tak, Bello, už pojď!“ zakřičela Alice skrz dveře a já vyšla z koupelny ven.

„No páni,“ vydechla a prudce mě objala.

„Jsi dokonalá, Bello!“

„Děkuju, Alice. Taky ti to sluší,“ pochválila jsem ji.

„Tak jdeme,“ špitla a vedla mě z pokoje po schodech dolů.

Všude kolem byly květiny, jejich vůně mi ulpěla na rtech. Dole stály všichni slavnostně oblečení a uprostřed místnosti postával Edward. Díval se na mě jako na anděla. Byla jsem naprosto zmatená. Nevěděla jsem vůbec, co se děje, ale byla jsem ochotná to zjistit. Když jsme došly dolů, Edward ke mně přistoupil a nabídl mi rámě. Odvedl mě k ostatním. Jeho oči zářily štěstím.

 

„Neuvěřitelně ti to sluší, lásko,“ zašeptal mi a já se zachvěla.

„Děkuju, miláčku. Mohl bys mi ale vysvětlit, co se to tady děje?“ ptala jsem se nedočkavě. Sladce se na mě usmál a udělal něco, co mě naprosto šokovalo. Poklekl přede mě a z kapsy vytáhl malou červenou krabičku, kterou vzápětí otevřel. Dívala jsem se na nádherný briliantový prsten.

„Isabello Swanová, vezmeš si mě za svého manžela?“ vyřkl ta slova a mě se na okamžik zastavil tlukot srdce. Do očí se mi nahrnuly slzy… stála jsem ztuhle na místě a snažila se rozdýchat to překvapení.

„Já, já,“ zakoktala jsem se a Edward se na mě nechápavě podíval. Proboha! Co to dělám! Ještě si bude myslet, že si ho nechci vzít! Bello, sakra! Vzpamatuj se!

„Ano, chci. Toužím po tom víc než po čemkoli jiném,“ odpověděla jsem dojatě a Edward se postavil. Zadíval se na mě s neuvěřitelnou láskou a něhou, nasadil mi prsten a vášnivě mě políbil. Všichni začali tleskat. Otočila jsem se na Alice.

„Promiň, Bello,“ zašeptala omluvně a pak se rozesmála. Pak se na nás všichni vrhli a gratulovali nám.

 

 

Byla jsem neuvěřitelně šťastná. Carlisle otevřel šampaňské a rozlil ho do skleniček, které nám podal. Pak se ujal slova.

 

„Bello, Edwarde, chci Vám za nás všechny pogratulovat a popřát Vám štěstí ve vašem společném životě. Prošly jste spolu dobrým i zlým a pevně věřím, že nyní už vás čeká jen to dobré,“ dořekl a vyzdvihl číš k přípitku. Cinkot skleniček zazněl místností. Trochu jsem se ušklíbla, když jsem se napila doušku vína. Odložila jsem sklenku na stůl a Edward si mě mužnými pažemi přitáhl k sobě.

„Kdy by sis přála obřad, miláčku?“ zeptal se mě Edward zvědavě.

„No, klidně hned zítra,“ zažertovala jsem a všichni se rozesmáli. Edward se na mě pronikavě zadíval a jeho rty potlačovaly smích.

„Bello,“ zašeptal s úsměvem.

„Tak pozítří,“ odpověděla jsem rozhodně. Toužila jsem po tom, abych se co nejdřív stala Edwardovou manželkou. Proto bych chtěla obřad co nejdřív…

„Myslíš to vážně, Bello?“ ujišťoval se Edward překvapeně.

„Ano,“ dodala jsem a jeho rty jemně přejely po těch mých. Zachvěla jsem se.

„Jak si přeješ, lásko,“ špitl a Alice zavýskala radostí.

„Bello, mohla bych si vzít vaši svatbu na starost? Prosííííííím,“ žadonila a vrhla na mě psí pohled. Všichni se zasmáli a já se podívala na Edwarda, který zářil štěstím. Hledala jsem u něj odpověď.

„Je to na tobě, miláčku,“ řekl pobaveně. Otočila jsem se k Alice a mrkla na ni.

„Paráda!“ zaradovala se a prudce mě objala, „Slibuju, že to bude ta nejkrásnější svatba!“

 

 

O dva dny později… Svatební den

 

„Bello!“ zněl mi v hlavě Alicin hlas, „Bello, vstávej přeci! Dneska je tvůj velký den!“ Rozespale jsem otevřela oči. Nade mnou stála Alice a káravě se na mě dívala.

„To už je ráno?“ ptala jsem se a rukou si promnula oči.

„Jo! A nemáme času nazbyt,“ řekla a táhla mě z postele ven.

 

Oblékla jsem si župan a zamířila do koupelny. Alice za mnou ještě křičela skrz zavřené dveře: „A pospěš si!“

Spustila jsem na sebe proud horké vody a sledovala kapičky, které stékaly po mém těle. Po pár minutách, co jsem se opláchla a umyla si vlasy, jsem se převlékla a vyšla z koupelny ven. Na posteli ležely ty nejkrásnější šaty, jaké jsem kdy spatřila.

 

„Alice,“ vydechla jsem.

„A počkej, jak v nich budeš vypadat!“ špitla a roztomile se zasmála.

„Ale teď máme práci, sedni si,“ přikázala a přistrčila mi židličku. Posadila jsem se a v okamžiku pocítila nervozitu.

„Bello, klid,“ zašeptala Alice, když si toho všimla. Vzala si velký kufr s líčením a pustila se do mých úprav. Neměla jsem ponětí, kolik času uběhlo, ale připadalo mi to jako věčnost. Než jsem se stihla zeptat, Alice mě otočila k zrcadlu.

„A je to,“ dořekla sebevědomě a já sledovala s nevěřícným výrazem odraz v zrcadle. Dívala jsem se na sebe a do očí mi vyhrkly slzy.

„Ach, Alice,“ zašeptala jsem. Když si všimla mých lesklých očí, spustila na mě.

„Proboha, jen si nerozmaž to líčení, Bello!“ vyhrkla a já se uklidnila.

 

Podala mi ty andělské šaty a pomohla mi je obléct. Na krk mi připnula perlový náhrdelník a k němu přidala i náušnice. Zašněrovala mi korzet a do vlasů zapletla bílou lilii. Cítila jsem se jako princezna. Do pokoje vstoupila Esmé.

 

„Bello,“ zašeptala a přistoupila ke mně, „jsi překrásná.“ Objala mě a pak otevřela dlaň, ve které svírala malý kousek modré látky a malou saténovou krabičku.

„Co je to, Esmé?“ zeptala jsem se.

„Musíš mít přece něco modrého, to zaprvé,“ vysvětlila, sklonila se a upevnila mi podvazek na nohu, „pak musíš mít něco starého.“ S těmito slovy mi podala malou krabičku. Otevřela jsem ji a spatřila krásný prsten s perlou.

„Patřil mé rodině,“ řekla a pousmála se na mě. Nasadila jsem si ho na prst. Tím to ale nekončilo. Alice přicupitala s nádherným dlouhým závojem a připevnila mi ho do vlasů.

„A něco půjčeného,“ zasmála se.

„Děkuju,“ řekla jsem dojatě.

 

V pokoji se objevil Carlisle.

 

„Vypadáš nádherně, Bello,“ pochválil mě.

„Díky, Carlisle,“ odvětila jsem a můj tep se zrychlil.

„Myslím, že je čas,“ řekl vlídně a já se zhluboka nadechla.

 

Nabídl mi své rámě a my vyšli z pokoje ven. Domem zněla příjemná hudba, která se linula jako andělský chór. Carlisle mě vedl dlouhou chodbou. Když jsme došli až na zahradu, zatajil se mi dech.

Zahradě dominoval altánek, který byl opředen bílým baldachýnem. Po něm se jemně vinuly girlandy s bílými liliemi a pomněnkami. K němu vedla cestička z bílých kamínků, která byla obsypána okvětními lístky růží. Kolem ní se tyčily alabastrové sloupky, na kterých byly upevněny vázy s květinami. Před altánkem byly rozprostřeny židle potažené bílým saténem, na kterých seděli svatební hosté.

A pak jsem ho zahlédla. Edward stál připravený na konci bílé cestičky a jeho výraz vyzařoval naprostou oddanost a lásku. Byl jako princ z pohádky. Černý, dokonale padnoucí oblek rýsoval křivky jeho mužného těla. Vypadal jako socha Apolóna, živoucí důkaz dokonalosti. Jeho srdce tlouklo silně, ale klidně. Každý jeho úder mě uklidňoval víc a víc. Rozezněla se hudba, kterou jsem velmi dobře znala. Tradiční Wagnerův pochod. Carlisle mě vedl úzkou uličkou plnou květin a já na sobě cítila pohledy všech hostů. Tichý šum jejich užaslých hlasů se rychle vytratil v hudbě, která teď vedla moje kroky. Soustředila jsem se jenom na svoji lásku k Edwardovi. Když mě Carlisle dovedl k oltáři, políbil mě na tvář a odstoupil stranou. Edward mi podal svou ruku a já se otočila k němu.

 

Oddávající pronášel pomalými slovy naši svatební přísahu. Nebylo na ní nic zvláštního. Byla tradiční. Tiše jsem oddechovala a vnímala každé slovo, které vyslovil. Znělo to jako libá píseň, která vyjadřovala všechny mé niterné pocity a lásku, kterou jsem k Edwardovi pociťovala. Edward mi jemně stiskl ruku a zhluboka se nadechl. Byl dojatý stejně jako já sama. Když slova přísahy skončila, uslyšela jsem tu otázku, na kterou jsem toužila odpovědět.

 

„Isabello Marie Swanová,“ započal svou řeč oddávající, „berete si za manžela zde přítomného Edwarda Masena Cullena?“ Srdce se mi při vyslovení jeho jména splašeně rozbušilo. Podívala jsem se na Edwarda a lehce se pousmála. 

„Ano,“ zašeptala jsem rozněžnělým hlasem a Edward mi věnoval svůdný pohled.

„A vy, Edwarde Masene Cullene, berete si za manželku zde přítomnou Isabellu Marii Swanovou?“ dotázal se oddávající. Edwardova tvář se rozzářila a jeho sametový hlas zazněl v odpovědi, na kterou jsem tak netrpělivě čekala.

„Ano,“ přísahal a mně do očí vyhrkly slzy.

„Můžete se políbit,“ promluvil oddávající.

 

Edward vzal opatrně mou tvář do dlaní a něžně přitiskl své rty k mým. Nejdřív lehce otíral spodní ret o ten můj a když jsem omámeně pootevřela rty, zapojil svůj jazyk a já se zachvěla. Slíbávala jsem tu slastnou a sladkou vůni z jeho rtů. Přitáhl si mě blíž a naposledy se otřel o mé rty. Hluboce se mi zadíval do očí.

„Miluju Tě, Bello,“ zašeptal rozechvělým hlasem.

„Miluju Tě, Edwarde,“ vyslovila jsem a on mě letmo políbil na čelo.

 

Všichni propukli v hlasitý potlesk a vzduchem zněl výskot a jásot. První mě objala Esmé a za ní se hrnuli další a další. Šla jsem z náruče do náruče a všude zněla slova gratulací a přání. Teď už jsem se neudržela a slzy se mi začaly řinout po tváři…

Kolem mě se míjelo spoustu známých tváří. Krom Cullenových tu byli i ostatní z Denali v čele s Eleazarem. Za nimi jsem zahlédla i členy amazonské smečky – Zafrinu, Sennu a Kachiri. Byla jsem plná emocí, štěstí a radosti. Edward mě nepřestával držet za ruku a já si uvědomila, že tenhle dokonalý muž patří mně. Najednou z nebe začaly pršet okvětní lístky a padaly mi do vlasů. Otočila jsem se a hledala vysvětlení. Zahlédla jsem Alice, která házela kvítky vysoko do vzduchu a radostně se smála.

Bylo to jako sen, nemohla jsem věřit tomu, že se to skutečně děje. Že jsem si právě Edwarda vzala. Najednou se mi zatočila hlava a já lehce zavrávorala.

„Bello, co je ti?“ vyhrkl Edward vyděšeně, když mě zachytil do náruče. Nestihla jsem vůbec nic říct, všechno přede mnou zčernalo a já se ocitla v naprosté nicotě…

 

 

„Bude v pořádku.“ Zaslechla jsem Carlisleův hlas. Unaveně jsem otevřela oči a spatřila Edwarda, který starostlivě seděl na kraji mé postele. Jeho výraz byl zvláštní. Mísily se v něm obavy, ale snad i štěstí? Když si všiml, že jsem se probrala, přisunul se blíž ke mně.

 

„Ach, Bello, jak se cítíš?“ ptal se.

„Je mi fajn, jen jsem trochu unavená,“ dodala jsem a jeho výraz se trochu uklidnil. Teď se na mě usmíval a jeho oči jiskřily jako ohnivé plamínky. Nechápavě jsem se na něj podívala a hledala v jeho očích vysvětlení.

„Co se děje, Edwarde?“ vyhrkla jsem. Rozzářil se ještě víc a jemně vyšpulil rty.

„Bello,“ řekl něžným hlasem, „jsi těhotná, miláčku.“

 

Podívala jsem se na něj s nevěřícným výrazem a čekala, kdy do pokoje vpadne Emmett a zakřičí s balónky v ruce: „Apríl!“

Nic takového se ale nestalo. Až teď jsem uvěřila Edwardovým slovům. Byla jsem opravdu těhotná. Vzpomněla jsem si na zvláštní pocit, který jsem měla tehdy večer na oslavě. Ta chuť vína mi přišla oporná… jako bych v tu chvíli cítila víc, než mohl kdy cítit jakýkoli upír. Všechno to zapadalo do sebe…

 

„Já jsem těhotná,“ špitla jsem dojatě a Edward mě políbil na tvář.

„Ano, lásko. Budeme mít miminko,“ zašeptal a jeho oči se zalily slzami.

 

 

O pár měsíců později…

 

Leželi jsme s Edwardem na dece a sledovali Renesmé, která si hrála s Adrienem. Honila se s ním a výskala. Byli jako dva malí andílci. Edward si mě přitáhl k sobě a prsty mě hladil ve vlasech. Slunce jasně zářilo a jeho paprsky se dotýkaly naší pokožky. Všude kolem zpívali ptáci a šuměla voda.

 

„Mami, mami!“ vykřikla Renesmé a rozběhla se s Adrienem k nám.

„Copak, zlatíčka?“ zeptala jsem se, když se během vteřiny objevili před námi. Edward si vzal Adriena na klín a Renesmé si sedla ke mně.

„Viděla jsem tě, jak se s tatínkem pusinkuješ!“ vyhrkla rozesmátě a stulila se ke mně. Edward se na mě podíval a neudržel smích stejně jako já.

Byli jsme zkrátka šťastná rodina. Když se narodil Adrien, zařídili jsme si malý domeček kousek od Cullenů. Čas od času je navštívíme nebo oni nás. S Edwardem to je den ode dne krásnější. Jako bych se nedokázala nabažit jeho lásky, polibků a doteků… Renesmé hodně vyrostla a Adrien ji rychle dohání. I on dostal do vínku jednu schopnost. Řekla bych, že tu nejužitečnější. Dokázal ovládat lidskou mysl. Carlisle nám říkal, že postupem času se bude zlepšovat, ale i teď dokázal hodně.

 

„Miláčku,“ vyrušil mě Edward. Otočila jsem se k němu a Adrien přelezl ke mně. Renesmé se naopak přitulila k Edwardovi.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Jsi šťastná?“ vyslovil a já se musela usmát.

„O tom nepochybuj,“ špitla jsem a políbila ho jemně na rty.

 

Uchovávali jsme si v sobě kousek věčnosti, který zůstával v našich srdcích… Navěky.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak noci - 25. kapitola - Nové začátky:

 1
05.02.2012 [14:17]

ááááááách krásný příběh Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.01.2012 [23:21]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
naozaj úžasná poviedka... Emoticon
fantastický koniec... Emoticon

20.09.2011 [19:42]

AngieCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Kačka
21.08.2011 [19:34]

Dokonalej závěr povídky Emoticon

24.07.2011 [14:17]

SemiskaKrásná povídka plná zvratů. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. lala19941
22.07.2011 [18:26]

Náhodu sem natrefila na tuhle povídku a bez prestania som ju prečítala, úžasná povídku, úplne sem ju prežívala, ten záver jednoducho nádhera, moc se ti povedla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Janča
16.07.2011 [22:52]

jsem na tom stejně jako Petronka, na povídku jsem narazila dnes a rovnou ji celou přečetla, je to krásné, něco by chtělo víc rozepsat, ale jinak se mi povídka moc a moc líbila a brzy se pustím do čtení dalších tvých povídek
Emoticon Emoticon Emoticon

05.06.2011 [17:17]

Petronka91páni povídka jsem našla dneska a tak jsem si ji prostě musela přečíst...a wooow moc pěkná povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!