Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak noci - 23. kapitola - Rozhřešení


Soumrak noci - 23. kapitola - RozhřešeníEdward našel Bellu a zachránil ji na poslední chvíli. Ale co se bude dít dál? Nebudu nic prozrazovat, přečtěte si další kapitolu Soumraku noci.:) Doufám, že se Vám bude líbit a zanecháte mi tady spoustu komentářů! Díky nim vím, že je o moji povídku stále zájem a líbí se, což mě žene do další práce.:) Takže hezké čtení! Vaše Lorenia:)

Moje zlost rozohnila moji nejniternější nenávist a krutost. Cítila jsem neukojitelnou potřebu vyvraždit Volturiovi do jednoho. V myšlenkách se mi promítaly všechny zážitky od mého únosu. To utrpení, které jsem mezi těmito zdmi musela zažít, moji absolutní bezmoc, kterou mi způsoboval ten prokletý náhrdelník, ta nenávist se kterou mě Aro chtěl zničit… Třásla jsem se hněvem a krev mi jedovatě pulzovala v žilách.

 

Bez jediného zaváhání jsme zaútočili.

 

Edward bojoval s několika upíry a já si vybrala Heidi, která zděšeně ustupovala. Drtivě jsem ji přirazila ke zdi a ona vykřikla. Neměla proti mně jedinou šanci, neoplývala takovou silou jako já. Její výraz vyzařoval čiré šílenství.

 

„Prosím,“ zaškemrala naposled. Projela mnou vlna zuřivosti, která smetla veškeré mé pochyby. Touha po pomstě byla silnější. V dlaních jsem sevřela hrdlo Heidi, která mi věnovala poslední pohled. Pak jsem bezcitně trhla s její hlavou a její mrtvé tělo se sesulo k zemi.

 

V tu ránu na mě zaútočil další z maskované skupinky, která bojovala s Edwardem a vyrazil proti mně. Síla toho upíra mě zaskočila a já narazila do kamenné zdi a zaúpěla. Okamžitě jsem se vzpamatovala, zavřela a oči a usmála se. Cítila jsem, jak se ke mně neznámý upír přibližoval. Pak jeho kroky najednou ustaly a ozvala se obrovská rána, jak padl k zemi. Šílený řev prorazil vzduch v sále. Upír se svíjel a jeho hlas škemral v bolestivých vzlycích. Křik se rozléhal všude, Edward upustil k zemi bezvládné tělo nějakého upíra a zaútočil na dalšího. Zmítající se upír stupňoval svůj zoufalý řev a tak jsem k němu přistoupila, abych ukončila jeho utrpení. Sklonila jsem se k němu a ve vteřině mu utrhla hlavu.

 

Pak jsem zahlédla něco, co mě rozlítilo k naprosto bezmyšlenkovému útoku. Aro se snažil uniknout pryč. Okamžitě jsem se rozběhla a hned se zjevila před ním. Prudce se zarazil a zavrčel.

 

„Isabello,“ zašeptal rozzuřeně.

„To je tvůj konec, Aro!“ vykřikla jsem odhodlaně. Vrhla jsem se na něj. Zuřivě jsem se po něm ohnala a zasadila mu ránu do hrudi. Zaúpěl bolestí a trochu se stáhl. Pak s ukrutným řevem vyrazil k dalšímu útoku. Jeho oči žhnuly krvavou červení a šlehaly plameny. Moje chvilková slabost mi uštědřila Arův zásah. Narazila jsem do zdi, která se pod mým tlakem začala rozpadávat.

 

„Aro!“ zahřměl Edwardův hlas.

 

Proběhl kolem padlých a objevil se před Arem.

„Zabiju Tě!“ zařval nelidských hlasem, ze kterého šel opravdu strach. Vzpamatovávala jsem se a snažila si zavázat krvácející ránu na rameni utrženým kusem kalhot. Edward bojoval s Arem. Otřásla jsem se a postavila se zpět na nohy. Vřela jsem nenávistí k tomu bezcitnému vladaři, který chtěl zničit mě i mou rodinu.

 

V tu chvíli se rozrazily mohutné vstupní dveře a v nich se zjevil Carlisle s Emmettem, Rosalie a Jasper. Než jsem se stačila rozkoukat, uprostřed sálu se rozžehla obrovská vatra…

 

Všichni se vrhli na Ara a vzduch prořízl smrtící výkřik.

 

Trhali ho a části těla házeli do planoucího ohně, který jiskřil a doutnal. Edward přiběhl ke mně a prudce mě objal. Po tváři se mi řinuly slzy. Srdce mi splašeně bušilo do prsou, až teď jsem si uvědomila, že je Aro mrtev a my jsme zůstali naživu.

„Je po všem,“ konejšil mě Edward a líbal do vlasů. Málem jsem padla k zemi, ale on mě včas zachytil a pevně zvedl do náruče. Byla jsem vysílená. Vzlyky, které vycházely z mého hrdla se hlasitě rozeznívaly.

„Miláčku, už je to dobré. Jsem u tebe,“ uklidňoval mě stále Edward. Poslední, co mi utkvělo v paměti byl oheň, který vysoce plál… pak jsem omdlela.

 

 

Ten křik, zoufalé sténání a oheň, který sršel jiskrami… Edward… Aro… šílený strach, který roztřásl moje tělo…

 

„Né, né! Bože!“ vykřikla jsem a probudila se z toho hrozného snu. Divoce jsem s sebou škubla.

„Lásko, klid,“ zašeptal Edwardův hlas. Otevřela jsem oči. Seděl naproti mé posteli a sledoval mě se starostlivým výrazem. Zhluboka jsem se nadechla a opřela se o rám postele. Byla jsem naprosto zmatená.

 

„Bello, jsi doma. Všechno je v pořádku. Neboj se, miláčku,“ dodal tiše. Nedůvěřivě jsem se na něj podívala a zamyslela se. Opětoval mi zmatený pohled. Bože, co to dělám. Vždyť se na něj dívám, jako bych mu nevěřila.

 

„Omlouvám se,“ špitla jsem. Jeho výraz zněžněl.

„V pořádku, Bello,“ odvětil, „jak se cítíš?“

„Je mi dobře,“ odpověděla jsem a Edwardovy rty se semkly v nádherném úsměvu. Při pohledu na něj mě zamrazilo. Tak moc jsem se bála, že už ho nikdy neuvidím! Moje láska k němu byla věčná a hluboká, milovala jsem ho víc než svůj život. Když si všiml mého zamyšlení, usmál se ještě zářivěji.

 

„Taky tě miluju, Isabello Swanová,“ promluvil a já se na něj podezřívavě podívala. Jak mohl vědět, nad čím přemýšlím? A pak mi to došlo. Nechránila jsem se svým štítem. Nechala jsem ho nahlížet do svých myšlenek. Lehce jsem se pousmála a stáhla svůj štít zpátky kolem sebe.

 

„Lásko,“ zavrčel Edward nevrle.

„Už jsi viděl dost!“ zasmála jsem se hlasitě a on mě sjel pohledem. Nebyl to ale vyčítavý pohled, nýbrž pobavený.

 

Někdo zaklepal na dveře.

 

„Dále,“ řekl Edward a do pokoje vstoupila Alice a držela v náručí to nejkrásnější dítko na celém světě. Naši dcerku Renesmé. Okamžitě mi do oči vyhrkly slzy a natáhla jsem prosebně svoje ruce naproti ní. Držet jí v náručí byla zoufalá potřeba, naprostá nutnost. Alice se pousmála a podala mi Renesmé.

 

„Zlatíčko moje,“ zašeptala jsem uslzeně, když se mi zavrtěla v náruči. Byla tak překrásná. Okamžitě se zakřenila a v očích jí probleskla nesmírná radost. Nechtěla jsem myslet na to, jak dlouho byla beze mě a bez Edwarda. Chtěla jsem myslet jen na to, že jsme tu s ní, už navěky. Natáhla ke mně své ručičky a jemně mě pohladila po tváři. Podívala jsem se nevěřícně na Edwarda.

 

„Bože, je tak nádherná,“ hlesla jsem a on se usmál.

„Naše dcera, lásko,“ řekl a oči se mu zaleskly slzami. Pak se zvedl, naklonil se a políbil nejdřív malou do vlásků a pak mě.

 

Bylo to jako probuzení ze zlého snu. Ta chvilka štěstí zahojila veškeré rány a útrapy…

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak noci - 23. kapitola - Rozhřešení:

 1
13.07.2015 [22:46]

je to moc pěkné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!