Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak noci - 10.kapitola - Ztráty

cc


Soumrak noci - 10.kapitola - ZtrátyŠrámy na těle se zahojí, ale rány v srdci zanechají jizvu. Bella a Edward přežili střet s Elenou a Michaelem, ale oba to silně poznamenalo. Bella je donucena udělat krok, který ovlivní osud jí i Edwarda. Co se stane? Kam zavedou Bellu její kroky? To vše se dozvíte v nové, 10.kapitole Soumraku noci. A já doufám, že se vám bude líbit! Hezké čtení! Vaše Lorenia:)

Elena s Michaelem byli mrtví.

Moje rána na prsou se téměř zhojila a Edward byl už naprosto v pořádku.

Alice mi balila věci a já na ni nepřítomně hleděla. Krásné chvíle strávené na ostrově byly pryč, vraceli jsme se do Forks.

Cesta byla zdlouhavá a mě naprosto ovládl smutek. Cítila jsem se prázdná. To, co se stalo, mnou silně otřáslo a moje mysl nedokázala nic z toho vymazat. Pořád se mi vracely vzpomínky na to, jak mě chtěl Edward zabít, jak ho Michael zranil, jak Elena s Michaelem zemřeli, na jejich křik…

Otřásla jsem se.

„Bello?“

Otočila jsem se na Alice, která seděla vedle mě.

„Bello, jsi jako tělo bez duše,“ hlesla smutně.

„Cítím se tak,“ odpověděla jsem a opět se otočila k malému okénku.

Slyšela jsem, jak si povzdechla.

Vůbec jsem nevnímala čas, jen tiše seděla a snažila se zapomenout.

Alice mě chytla za ruku.

 

„Bello, jsme doma,“ řekla laskavě.

Zvedla jsem se a společně s ostatními vystoupila z letadla.

Můj pohled zamířil na Edwarda. Jeho výraz vyzařoval bolest, až mě zamrazilo.

Ucukla jsem pohledem a držela se u Alice.

Emmett s Jasperem vlekli naše kufry a vesele se popichovali.

Přišli jsme na parkoviště, kde stálo několik aut.

Do prvního nasedl Carlisle, Esmé a Rosalie, do Edwardova Volva Emmett s Jasperem, kteří naložili do kufra auta naše zavazadla. Alice se zastavila u žlutého Porsche, které v deštivém večeru nezářilo tak jasně, jako jindy.

„Nasedni si, Bello,“ přikázala přátelsky.

Moje oči se střetly s Edwardovými a on mi věnoval smutný pohled. Pak se Porsche rozjelo.

 

Cesta do sídla netrvala dlouho a za celou cestu se mě Alice na nic nevyptávala.

Byla jsem jí za to vděčná.

 

Porsche zaparkovalo na příjezdové cestě. Všichni už byli doma. Vešla jsem dovnitř a co nejrychleji vyběhla po schodech nahoru. Zabouchla jsem za sebou dveře svého pokoje a sklíčeně padla na postel. Jemně jsem stáhla výstřih trička, abych se podívala na drobnou jizvičku na své bělostné kůži. Byla téměř neviditelná, přesto však zanechala v mém srdci šrám.

Byla totiž důkazem toho, co se stalo… 

Bolest, kterou jsem pociťovala mě naprosto ovládala.

Cítila jsem se zodpovědná za vše. Donutila jsem Carlisle zabít vlastní přátelé. I když jsem věděla, jak šílení sourozenci byli, přesto patřili k naší rase. Ta tíha viny ochromovala moje smysly a z oči se mi draly slzy.

 

Přišlo to zničehonic.

Ta nutnost, řekla bych až potřeba.

Vyběhla jsem k veliké skříni a začala rychle balit. Do tašky jsem hodila to nejnutnější a oblékla si na sebe koženou bundu. Byla jsem rozhodnutá. Musím odejít. Opustit navždy rodinu Cullenových a Edwarda. Při tom pomyšlení mě ostře bodlo u srdce, slzy mi stékaly po tváři.

Tříštila jsem své srdce na tisíce malých kousíčků, ale nedokázala bych žít s pocitem, že neustále ubližuju těm, které nejvíce miluju. Tašku jsem si dala kolem krku, otevřela okno a skočila.

Dopadla jsem lehce na zem a rozběhla se pryč, co nejdál od Cullenových, od starého života…

 

Edwardův pohled

Seděl jsem v pokoji a snažil se vyrovnat s tou bolestí. Mohl jsem Bellu zabít. Ohrozil jsem na životě ženu, kterou miluju nejvíc na světě. Projela mnou vlna zlosti. Zlobil jsem se sám na sebe. Mohla být mrtvá.

Kdyby nedokázala pohnout svým štítem, zabil bych jí.

Ty výčitky mě sžíraly. Spalovaly mě pomalu, ale jistě.

 

Bella byla to nekrásnější stvoření, jaké jsem kdy spatřil. Nejlaskavější. Nejhodnější.

Pocítil jsem touhu jí vidět. Strach mnou jedovatě pulzoval, ale touha byla silnější. Vyšel jsem z pokoje na chodbu a zastavil se u jejích dveří. Na okamžik jsem zaváhal, ale nakonec jsem přece jen zaklepal na dveře.

 

Bylo ticho.

Trochu jsem znervózněl a zaklepal podruhé. Její omamná vůně, která se linula z pokoje byla čím dál tím slabší a méně čitelná. Vzal jsem za kliku a vstoupil do místnosti. Pokoj byl prázdný a poklidný.

Můj zrak spatřil poházené věci ve skříni a okno, kterým vanul čerstvý večerní vzduch.

 

„Bello!“ křikl jsem zoufale.

Do pokoje vběhla Alice s ostatními.

„Je pryč, Bella utekla!!“ křičel jsem zničeně.

„To není možné,“ špitla zděšeně Alice.

Třásl jsem se a srdce mi splašeně bušilo do hrudi, až bolestně.

Nemohla to být pravda, Bella nemohla být pryč. Převládl mě pocit šílené bezmoci. Rozběhl jsem se za ní. Nebyla rychlejší, měla jen krátký náskok. Musím jí dohonit, najít ji a přivést zpátky.

Pocítil jsem malý záblesk naděje.

 

Běžel jsem hustým lesem a kapky deště mi stékaly po tváři. Prodíral jsem se temným houštím a hledal jedinou známku toho, že tu byla. Moje smysly zmateně lapaly po čerstvém vzduchu, ale její vůně v něm nebyla. Rozběhl jsem se na východ a začalo se mnou zmítat šílenství. Neproniknutelná tma klesala k zemi a já padl do husté trávy.

Tělo mi hořelo, krev se mi vařila v žilách a má mysl byla spalována plameny žalu a zoufalství.

 

„Bello,“ zašeptal jsem do chladného večerního vzduchu.

Nechápal jsem proč. A hlavně jsem si nedokázal představit svůj život bez té čarokrásné upírky, která získala mé srdce už jako člověk a zaplnila můj život radostí a štěstím.

Teď bylo všechno jinak. Zmizela z mého světa tak rychle, jak se v něm ocitla. Nechtěl jsem se smířit s tou představou, nemohl jsem!

Ona pro mě znamenala všechno, byla mým důvodem bytí. Vdechoval jsem ledový vzduch do plic.

Bella byla pryč a moje srdce skomíralo…

 

 

Bellin pohled

Utíkala jsem jak nejrychleji jsem mohla. Najednou jsem se ocitla na asfaltové cestě. Místo bylo osvětleno spoře pouličními světly. Neměla jsem ponětí, jak dlouho jsem běžela, ani kde jsem. Držela jsem se cesty a dostala se do menšího městečka. Zarazila jsem se u veliké cedule, na které se tyčil nápis: „Vítejte v Cherryvale!“

Neměla jsem ponětí, jak daleko od Forks jsem. Šíleně jsem se toužila otočit a utíkat zpátky, do náruče Edwarda, ale nemohla jsem. To co se stalo zničilo veškeré naděje na naše společné štěstí.

Potulovala jsem se nočním městem a hledala nějaký hotel na přespání. Nakonec jsem narazila na jeden malý na druhém konci města. Vstoupila jsem dovnitř.

 

U recepce pospával mladý muž. Zastavila jsem u něj a odkašlala si.

Mladík sebou prudce cukl a zadíval se na mě s nevěřícným výrazem.

„Ma-ma-madam?“ vykoktal.

„Dobrý večer,“ pozdravila jsem přívětivě.

„Co by jste si přála?“ zeptal se mladík.

„Ráda bych volný pokoj,“ odpověděla jsem.

„Och, samozřejmě, tady mi to podepište,“ a ukázal na prázdné místo na papíru, který mi podával.

Podepsala jsem se.

„Pokoj číslo pět, prosím,“ a dal mi klíče.

„Děkuji.“

 

Jeho pohled jsem cítila ještě u výtahu. Přišla jsem ke dveřím, na kterých stála číslice pět. Klíč hlasitě zachrastil v zámku a já otevřela.

 

Pokoj byl potemnělý.

Rozsvítila jsem malou lampičku, stojící na stolku u postele. Místnost byla obyčejná, žádná výzdoba. Jen to nejnutnější.

Smutně jsem se posadila na postel a přemítala své myšlenky. Myslela jsem na Edwarda. Zavřela jsem oči a uviděla ho. Jeho nádherné karamelové oči, které vyzařovaly lásku. Jeho sametový hlas, kterým mi řekl, že mě miluje. To jak mě držel v náručí a my se milovali. Po tváři mi nezadržitelně tekly slzy.

„Au,“ hlesla jsem.

Něco mě dloublo do žeber. Zděšeně jsem sebou cukla a čekala, jestli to přijde znova.

V tu chvíli se mi udělalo zle a já vběhla do koupelny. Polévalo mě horko a můj žaludek protestoval. Celá jsem se třásla. Za pár minut jsem se zvedla a opláchla si tvář studenou vodou.

Byla jsem v šoku. Přísahám, že jsem v sobě něco cítila. Něco živého. Vůbec jsem netušila, co si mám myslet. Ale pak jsem naprosto ztuhla a na okamžik přestala dýchat.

Zmateně jsem počítala a nemohla uvěřit.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak noci - 10.kapitola - Ztráty:

 1
1. Kačka
21.08.2011 [18:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!