Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sním či bdím? - 6. kapitola

30.03.2012 (07:45) • klarus07 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1936×

Alice

Probudila jsem se do nezvykle slunečného rána. Hned mi to na obličeji vykouzlilo úsměv. Šla jsem do koupelny a chvíli se pozorovala v zrcadle. Bezmyšlenkovitě jsem si konečky prstů přejížděla po rtech, na kterých jsem ještě cítila stopy po včerejším polibku. Jako omámená jsem se oblékla a šla do kuchyně.

„Co je s tebou? Vypadáš, jako bys dostala pusu,“ řekla mi Kate, hned co mě uviděla, a začala se šíleně smát. Já se začervenala, to je tak nemožné uvěřit, že takovou obyčejnou lidskou bytost někdo políbil?

Nechala jsem to bez komentáře a Kate si nevšímala. Do školy jsem šla neobvykle brzo a cestou si poskakovala, jak jsem se těšila. Jasper před školou ještě nebyl a já cítila nepatrné zklamání.

„Ahoj.“ Zastřelte mě, uduste mě, mně je to už jedno.

„Ahoj, Jeremy,“ pozdravila jsem ho a věnovala mu něco, čemu jsem říkala úsměv.

„Jak se máš?“ zeptal se mě.

„Teď už blbě,“ zamumlala jsem.

„Co?“

„Říkala jsem, že dobře,“ vyhrkla jsem a nuceně se na něj usmála. Nastalo trapné ticho. Nevěděla jsem, co říct, a Jeremy očividně taky ne, jenže pořád neodcházel. Připadalo mi, že se chystá něco říct.

„Víš, chtěl bych se zeptat, jestli bys někam nezašla.“ Vykulila jsem na něj oči. Ten kluk se mi snad jenom zdá.

„Jeremy…,“ začala jsem, jenže mě přerušil ten nejsladší hlas na světě.

„Promiň, ale ona už je zadaná na dnešek, na zítřek i na ostatní dny.“ Jasper mě majetnicky objal kolem ramen, aby si ten cvok konečně uvědomil, komu patřím. Na důkaz svých slov mě ještě před ním krátce políbil.

Málem se mi podlomila kolena. Tyhle reakce bych si mohla ušetřit.

„Jo... dobře... tak promiň,“ zablekotal Jeremy a rychle padal pryč. Bylo mi ho skoro až líto.

„Ahoj, a zase díky za záchranu,“ řekla jsem Jasperovi a vykouzlila na tváři zářivý úsměv. Objala jsem ho okolo krku a on své ruce položil na můj pas.

„Ahoj, a nemáš zač.“ Taky se na mě usmál. Byl tak sladký, když se usmíval.

„Co dneska podnikneme?“ zeptala jsem se.

Tajemně se nahnul k mému uchu a pošeptal: „Chtěl jsem tě vzít na jedno šíleně krásné místo.“

Přistoupila jsem na jeho hru a taky se nahnula k jeho uchu. „Jo? A na jaké?“ Otřela jsem se rty o jeho tvář a on mě sevřel pevněji.

Znova mi zašeptal do ucha: „Do parku.“

Začala jsem se šíleně smát a on nechápal proč.

„Co je tu k smíchu?“

Popadla jsem dech a odpověděla: „Vzal si mě na překrásnou louku ve Forks a o ní si neřekl ani ň a teď mě chceš vzít do parku a říkáš o něm, že je šíleně krásný. Co je tak zajímavého na parku?“

Pobaveně se usmál. „Všechno, když jsi v něm ty.“

Tak strašně mě jeho slova potěšila, že jsem ho prostě musela políbit. Objížděla jsem jeho rty jazykem a vychutnávala si tu sladkou chuť. Po chvíli, která byla kratší, než bych si přála, se odtáhl. Vzal mě za ruku a vedl mě směrem do školy. Ještě jsem si stačila všimnout Kate, která se na mě obdivně dívala a tleskala. Vyplázla jsem na ni jazyk.

…

Nadšeně jsem čekala před domem. Jasper tentokrát nepřijel autem, ale přišel ke mně pěšky. Ruku v ruce jsme vyrazili do nedalekého parku. Procházeli jsme se, povídali jsme si a smáli jsme se. Do té doby jsem vůbec netušila, jak je Jasper vtipný.

Po hodině chození mě trochu začaly bolet nohy, sama bych nic neřekla, ale Jasper je vnímavý a asi si toho všiml. Sedli jsme si na lavičku.

Dívala jsem se na okolní krajinu, bylo tam opravdu krásně, dokonce mi nevadilo, že nesvítilo sluníčko. Jasper mě držel kolem ramen. S úsměvem na rtech jsem sledovala, jak jeden jediný motýl létá z květu na květ.

Hlavu jsem měla opřenou o Jasperovo rameno a cítila jsem se báječně. Nasávala jsem jeho dokonalou vůni, v životě jsem necítila, že by někdo takhle voněl.

Naklonil se k mému uchu a pošeptal mi: „Miluju tě.“ Vyrazil mi tím dech. Bylo to poprvé, co mi nějaký muž vyznal lásku. Tyhle dvě překrásné slova mi do ucha pošeptal ještě několikrát. K tomu ještě přidal, jak jsem krásná, jak je se mnou rád a já se málem rozplývala blahem.

Tato situace mi něco připomínala, ale já si nedokázala vzpomenout co. Najednou mě Jasper chytil za bradu a natočil si můj obličej ke svému. Začal se pomaloučku přibližovat k mým rtům a já se snažila zjistit, kdy jsem tady toto zažila.

Dělilo nás už jen pár centimetrů a najednou mi to došlo. Ten sen. Ten sen, který tak krásně začal, a který skončil příšernou bolestí. Zachvátila mě panika. Nemůžu dopustit, aby to tak skončilo. To ne.

Vyskočila jsem na nohy. Jasper na mě vyjeveně koukal a nechápal, co se stalo. Já to taky nechápala, to, co se stalo v tom snu, se přeci nemůže stát i teď. Jsme přece v parku, jak bychom se najednou mohli dostat do temné, slepé uličky.

Zastyděla jsem se za svou reakci. Bylo to hloupé, ale já prostě zpanikařila. Jasperovi jsem nemohla vysvětlit, co se stalo, měl by mě za blázna. Možná ale blázen jsem.

Naštěstí se na nic neptal a mlčky jsme šli ke mně domů. Zajímalo mě, co si asi myslí. Zastavili jsme před mým domem a jen se na sebe dívali. Nervózně jsem se kousala do spodního rtu a čekala.

Jasper se nakonec jen usmál a něžně mě políbil. Teď jsem se neodtáhla, neměla jsem důvod. Za dveřmi bytu jsem si hlasitě oddechla, že moje zpanikaření nemělo trvalé následky.

Předchozí < > Další

Strašně moc se omlouvám, že mi to tak dlouho trvalo. Snad mi to odpustíte. :) A slibuju, že už se budu snažit přidávat kapitoly rychleji. :)

Autor: klarus07 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sním či bdím? - 6. kapitola: