Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí to nekončí 4

05.07.2013 (13:45) • Kecka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1640×

Edward:

„Proč?“ ptal jsem se jí zmateně.

„Heh, copak sis nevšiml, že já nejsem ta pravá?“ otázala se se zdviženým obočím. A mě to došlo. Jistě, ona se přece živí stejně jako já a je jasné, že ve chvíli kdy bych jí nabídl život mimo Volterrské zdi skákala by dva metry dvacet radostí.

Aro by mi tuhle nikdy nedohazoval, ale i tak jsem si nebyl jistý, že jí můžu věřit. Může to být tah, mohl ji přemluvit k vegetariánské stravě.

„Půjdeme?“ zeptala se a mě nezbylo než přikývnout. Vydal jsem se za ní ze dveří a dál Volterskými chodbami.

---

„Pane.“ Uklonila se zdvořile Bella. „Přivedla jsem pana Cullena.“

„Ano, ano,“ brblal si pod nosem Aro.

Opatrně jsem vstoupil do místnosti a nenápadně se rozhlédl. V jednom rohu stála menší upírka s rudýma očima a na krátko střiženými vlasy.

„Tak mladíku,“ promluvil konečně Aro, „tohle tady je Serpenta.“

„Ahoj,“ zašveholila podivných hláskem. Malinko jsem mávl rukou, jako že jsem ji slyšel a dál hleděl na Ara.

„No copak? Seznamte se přece!“ vyhrknul najednou Aro. Copak si vážně myslel, že budu skákat nadšením, že mi dohazuje další, navíc velmi starou upírku?

„Och, jistě,“ vydechl jsem a dál klidně předstíral, že jsem zaskočen krásou a půvabem upírky stojící v rohu. „Jmenuji se Edward, velice mě těší.“

„To mě také,“ zašveholila hláskem, který připomínal zachraptělé dítě. „Jak ses zabydlel? A co tvá rodina?“ ptala se dál zdvořilými otázkami.

„Ano, ano, komnaty jsou krásné a rodina se snad zabydlela dobře. Právě jsem vybaloval, když jste pro mě poslali.“ Usmíval jsem se na všechny strany a sám se divil tomu, jak snadno mi to jde.

„Och, nechtěli jsme tě vyrušit,“ zahlaholila Serpenta a podívala se na Ara.

„To nevadí, opravdu.“ Můj pohled nyní směřoval k Arovi. Ten jen pokývnul hlavou, že máme opustit jeho kancelář a já bez dalších námitek odešel. Těsně za mnou však cupitala Serpenta, která nevypadala stejně chápavá jako Mia.

---

„Tak Serpento, jak dlouho jsi vlastně upír?“ zeptal jsem se, když se mě nepustila ani v recepci a mě bylo jasné, že mě bude následovat až do mého pokoje.

„Pár století to už bude, ale…“ Odmlčela se. „Copak nám záleží na pár stoletích?“

„Ne, to opravdu nezáleží.“ V tom měla pravdu, našemu druhu nesešlo na pár set letech. Byli jsme stále stejní, nemění, bez známek stárnutí nebo senility. Ačkoliv v případě vládců jsem pochyboval o tom, že se naše mysl nemůže stát poněkud… hloupější.

„Tak vidíš, drahoušku Edwarde.“ Přitulila se ke mně Serpenta. Stáli jsme už na prahu společenské místnosti našich pokojů a ona se zjevně bála, že ji nechám za dveřmi. Pro jistotu se tedy přimáčkla k mým zádům a velmi pevně mě sevřela.

Udělal jsem tedy krok směrem do společenské místnosti i se Serpentou na zádech. Připomínala mi klíště, které je třeba rychle vytočit, než vás nakazí nějakou zhoubnou a hnusnou chorobou.

„Serpento, dovol, představím ti svou rodinu.“ Pokynul jsem ke stolu, u nějž Jasper s Emmettem hráli nějakou společenskou hru. „Toto je Jasper a Emmett a někde tady budou i jejich partnerky. A také můj otec a matka.“

„Jak milé,“ culila se od ucha k uchu Serpenta a mě se dělalo zle. „Jste nádherná rodinka a ty vaše oči.“

„To je stravou, kterou jsme se rozhodli jíst.“ Zaslechl jsem diplomatického Carlisla. „Velice mě těší, vy budete další z nápadnic pro našeho syna.“

„Och ano,“ přitakala možná až příliš vzrušeně Serpenta. Carlisle si musel všimnout mého výrazu a tak raději dále nic neříkal.

Po celou dobu se Serpenta nepřestávala tulit a hloupě usmívat na všechny okolo, popravdě lezlo mi to na nervy, jako nic předtím. Navíc ty její myšlenky a hloupé úvahy, ona si doopravdy myslela, že se mi líbí a že tohle už  Arovi klapne.

Co však bylo ještě horší, než to, že si myslela, jak je skvělá bylo i několik myšlenek, které jasně dokazovaly, že Aro si mě zde hodlá nechat za každou cenu. Docela jsem se začínal děsit, že nás odtud jen tak jednoduše nepropustí.

V podobných myšlenkách jsem prožil dalších pár hodin a Jasper ze mě začínal být značně nervózní. Nechápal, proč mě každou chvíli popadne záchvěv nejistoty a strachu. Pokaždé jsem na něj jen kývnul, že to snad nic nebude.

---

„Asi půjdu, je načase se připravovat!“ zavýskla Serpenta druhého dne ráno poté, co nás všechny začala přivádět k šílenství. Nebyla zlá jen její myšlenky a její slova byly tak úporné a otravné, až to pěkné nebylo.

„Ano, je nejvyšší čas.“ Tentokráte se zděsila Alice, byla natolik otupělá řečmi, které vedla Serpenta, že si ani nepovšimla, že se setmělo, nebo vyšlo slunce. Ani ji nenapadlo, že bychom se měli začít připravovat.

Serpenta se zvedla a odkráčela, ještě u dveří mi věnovala, snad to měl být vášnivý, pohled a odešla. Znatelně se mi ulevilo, když jsem ji chvíli nemusel poslouchat a má rodina na tom zdá se byla stejně.

„Copak si Aro opravdu myslí, že s ní něco budeš mít?“ ptala se šokovaně Rose. Jen jsem protočil panenky a odkráčel se převléknout do svého smokingu.

---

Převlečení mi nezabralo tolik času, kolik bych si přál, a proto jsem se ještě na chvíli rozhodl začíst se do jedné z mých knih. Po nějaké době jsem si všimnul, že nečtu, jen zírám na jedno místo v knize. Mé myšlenky se točily kolem záhadné dívky Isabell, která jak jsem doufal, bude dnes na plese.

Klep „Edwarde,“ klep „Edwarde,“ klep „Edwarde!“ ozval se ode dveří povědomý hlas. 

Autor: Kecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí to nekončí 4: