Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 28.díl

22.11.2009 (10:30) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2446×

„Bello.“ řekl tím svým nádherným sametovým hlasem,pod kterými se mi podlamovali kolena.

Stál už úplně přede mnou a navzájem jsme si koukali do očí.Neodolala jsem, vzpoměla jsem si na to co všechno jsem si vyčetla z myslí mé rodiny a nyní důvod mojí existence, důvod mojí dlouholeté bolesti stojí přede mnou a já prostě neodolala,musela jsem se podívat. Ikdyž jsem si byla vědoma,že uvidím vše, i jeho život s tou... ani slova pro ni nemám, stejně jsem to chtěla vidět. Chtěla jsem vědět na co myslel, že se v něm zrodil ten nejdebilnější nápad, který nám evidentně oběma zničil život.Chtěla jsem vědět na co myslel když odcházel a ani se nerozloučil, jestli cítil tu bolest jako já, prostě jsem jednoduše neodolala.

Nikdo nic neříkal, asi mi chtěl dát čas na to abych to, jak se říká „vydýchala.“ Stále jsme se koukali navzájem do očí a já se začala soustředit na jeho mysl.Určitě si v ostatních myslí, přečetl o co se pokouším a tak ani nedutal.

Udělala jsem krok k němu a jeho dech mi zavanul do obličeje, bylo to ommamující. Jedna část mysli se zabývala se zabývala tím,jak blízko je láska mého života a patřičně si užívala jeho vanoucí dech na můj obličej,ale další časti mysli se vzpouzeli. Instinktivně se nějaká část nechtěla podívat, na jeho život beze mě,ale co může být horší než to že tu stojí přede mou s vědomím že se ho ani dotkout nemůžu? Nic, prostě nemám už co ztratit,když jsem ztratila už všechno.Začala jsem se soustředit a viděla jsem všechno bylo ale něco co jsem chtěla vědět nejvíc, jeho odchod.

Byl jsem na lovu,ale děsně lilo a jěště k tomu puma mi roztrhla tričko,byl jsem prostě myšlenkami u ní, vrátil jsem se tedy domů abych se převléknut a počkat až se Alice vráti.Když jsem dojel domů, tak už tam Alice byla. To je divné, jestli jeli nakupovat, tak by tam jenom jeli a museli se zase rychle vráti domu, možná ani to ne.Vešel jsem do domu a našel jsem ji jak si něco dělá na počítači.

,,Alice, ty jsi už zpátky? Nakonec se nákupy neuskutečnily?“

,,No nakonec jsme nakoupit nešli, protože jsi ji v noci tak unavil, že by na to neměla sílu,tak jsem ji odvezla zpátky domů,ať se vyspí“

Tak tohle bylo už tuplem divné, Alice nikdy nerušila nákupy, ikdyby se vraždilo. Zaposlouchal jsem se do jejich myslenek,ale byla strasně zabraná do programu na kterém pracovala, to je taky divné my myslíme jinak dokážeme se soustředit na spousty věcí na jednou,ale ona se soustředila celou svou myslí na počítač, takhle něco děla když mi něco tají.

Koukal jsem tam na ní a zkoumal jestli jí neuteče myšlenka. Najednou se rozčílila.

,,CO JE Edwarde“

,,co přede mnou tajíš Alice, ty víš že na to vžycky příjdu“ stále se soustředila na blbosti

,,Alice, něco s Bellou?“ jakmile jsem vyslovil její jméno protrhly se jí myšlenky jako hráz a já uviděl její vizi, ve které viděla že jí zlomím žebro, jak šly spolu do nemocnice abych se to nedozvěděl.

Alice na mě smutně koukala a já si to všechno uvědomil. Jsem zrůda, ublížil jsem jí, svému zdroji mé existence. V těch pár chvilkách jsem si uvědomil, že s ní nemůžu být. Jestli bych s ní zůstal zase bych jí ublížil, jakmile bych se neudržel.Kdybych s ní zůstal tohle by nebylo první ani poslední a možná bych jí i zabil. NE. TOHLE NEDOVOLÍM. Ikdybych měl měl zbytek svého věčněho života trpět, už nikdy nedovolím abych jí něco udělal.

Jakmile jsem se rozhodnul, Alice se na mě vražedně podívala, v tu chvíly jsem se jí opravdu lekl.

,,Edwarde, já ti to nedovolím, tak to teda ne“ začala na mě křičet až se k nám seběhl zbytek rodiny.

,, Já už jsem se rozhodl Alice a už s tím nic nenaděláš“

,,Neuvědomuješ co ji tohle udělá, co to s tebou udělá a i s naší rodinou?

,,Ano já neříkam, že to bude pro všechny těžké, ale ona bude živá, povede si svůj vlastní život, tak jak to má být“

,,Alice, řekne mi někdo co se tady děje“ zeptal se Emmet rozčílený z toho,že nic nechápe.

,,Tvůj bratr se rozhodl,že všichni odjíždíme a opouštíme Bellu, jen on se s ní rozloučí, aby jí řekl že už ji nemiluje.Většího Idiota si Emmete totiž nikdy nevidel,opustí svou jedinou lasku“

,,Já se na tvůj názor neptám, prostě to budeš respektovat“ už jsem se sní dál nechtěl bavit, prostě jedeme a hotovo.

,,Edwarde, já ti taky miluji, to mi ji prostě zakážeš kontaktovat a rozloučit se? Vždyť je to tak kruté“

,,Edwarde uděláme vše aby to pro tebe bylo lepsí,ale je to opravdu to co chce? Jestli ano odjedeme“ zeptal se Carlisl

,,Ano já chci odjet, jestli by to bylo možné odjedeme hned do Denali.

Carlisl přikývl a Alice už na mě nepromluvila, jen s bolestí v očích šla poslechnou otce a zbalit.

Všichni kolem mě balili rychlostí větru a já si vzal tužku a papír začal psát dopis na rozloučnou.

Každý řádek, který jsem napsal trhal mé srdce. Kdybych plakal, mé slzné kanálky by asi už nikdy nevyschly.

Koukal jsem se na můj život jak krásně spí a pokládal můj dopis na rozloučenou na stůl. Bylo to strašné, všechno se ve mně vzpouzelo, nechtělo odejít. Chtěl jsem se k ní přitulit a čekat do rána až se probudí, připravit ji snídani a nejlépe se s ní milovat do konce mé věčnosti. Tohle ale nejde.Nyní a tady u její postele, doopravdy umírám.Žádné umíraní nebylo horší než tohle.Mé lidské umírání na španělskou chřipku a mé druhé umírání při přeměně.To nebylo nic, nyní doopravdy umírám a vzkříšení je v nedohlednu.

Rychle jsem se otočil a vyskočil,abych si to ještě nerozmyslel.Tohle totiž byla tak trochu sebevražda, o chřipku jsem si vědomě nevybral a přeměnu taky ne, tohle jsem ale udělal až příliš vědomě.Ve vší vztřílivosti jsem se zabil.Naposledy jsem se ohlédl po jejím domě a pak už užíkal, jakoby mi to mělo trochu pomoci.

A pak to pokračovalo

„ Já se nezlobil na tebe, zlobil jsem se na sebe a na to co všechno jsem způsobil.“ zasmála se tak krásně jako její matka a mé srdce se zkoro za třepotalo.. „ Co je tady vtipného?“ musel jsem vědět čemu se tak krásně zasmála, když už nevidím do její mysli jako její matce. MATCE,ach jak musela být krásná,když byla zakulacená mým dítětem, určitě se jí nic nevyrovnalo, jako vždycky.

„ No před chvílí jsi říkal že nerozumíš tomu co myslím tím co říkám,ale právě jsi to udělal ty. Taky jsem ti vůbec nerozuměla. Ale jestli chceš svou zlost na mě zakrývat něčím jiným,tak to prosím nedělej a řekni mi pravdu, já už jsem velká holka a myslím že to zvládnu.“

„ Ty jsi fakt úplně stejná jako tvoje matka.“ Vždycky bere na se vinu, tak tohle nepodědila dobře.

Všechno to trvalo necelou minutu,ale já jsem viděla absolutně všechno. Byla jsem v šoku, stalo se toho tolik, Rennesmé, Aro a zrádce, Jane.Na nic jsem ale moc nemohla smysluplně myslet.Kvůli všem těm jeho vzpomínkám se přes mě převalila všechna na bolest, nejenom moje,ale i jeho.Protože v každé jeho myšlence jsem vždycky byla jenom já, a v každé jeho myšlence byla neskonalá nenávist k jemu samému.

Stále se na mě koukal těma očima plnné bolesti a nikdo nic neudělal, byly jsme tam jak dvě sochy. Já už jsem ale ten pohled nevydržela a tak jsem zavřela oči,abych vymanila z jeho pohledu.

„Bello?“ zachvěla jsem se pod něžným tónem jeho hlasu a Edward si toho asi všimnul,protože jsem ucítila jeho teplý dotyk na mé tváři.Už nebyl studený jak jsem si pamatovala z mého zamlženého lidského života, už nebyl tvrdý,ale jeho dotyk byla jako samet.

Přitiskla jsem svou tvář k jeho dlani.

„Edwarde“ zašeptala jsem,abych se ujistila že tohle není žádná halucinace.

Přišel ke mně ještě blíž a druhou rukou okolo mého pasu, si mě přitáhl do jeho náručí.Stále jsem měla měla zavřené oči a zhluboka jsem vdechovala tu jeho nádherou vůni. Nic krásného jsem v životě necítila, nikoho krásnějšího jsem v životě neviděla.

„Bello, Aro říkal.....viděla jsi?“ šeptal ikdyž nesrozumitelně já jsem pochopila co myslí.

Odstoupila jsem od něj a podívala jsem znovu do jeho očí.

„Ano viděla jsem absolutně všechno.“ pronesla jsem na celá sál.

Přišla jsem k němu zase blíž a jednou rukou jsem mu vší silou dala takovou facku, že se až zapotácel a spadl na zadek.

„Edwarde, to máš za to že jsi nám oběma zničil život a že Nessie musela vyrůstat bez Otce.“ Nabídla jsem mu ruku a pomohla vstát.Díval jsem na mě s bolestí,ale ikdyž ho miluji, tohle jsem prostě musela udělat.

Když už stál na nohou, tak jsem ho druhou rukou zase uhodila do druhé tváře.

„A tohle,Edwarde,bylo proto abys už nikdy nezapoměl. Nezapoměl na to že už mě nikdy nesmíš opustit.“ Edward byl zase na zemi a třel si tvář, v jeho očích už ale nebylo nic po bolesti, jako by byli i vděčný za to že jsem to udělala.

„Takže mi odpouštíš?“ zeptal se s nejistotou v očích.
„Edwarde, já tě miluji.Nikdy jsem po ničem a po nikoho netoužila tak jako po tobě.Jen s tebou mužu být ve své existenci šťastná. Jak jsi říkal ve svých vzpomínkách, být vědomě bez tebe je sebevražda.A já žádný psychopat se sebevražednými myšlenkami nejsem.“ Usmála jsem se na něj a on pod mým pohledem pookřál a zněžněl.

Upírskou rychlostí vstal a sevřel mě ve svém náručí.

„Bello, miluji tě, všeho moc lituji.“ najednou se zasmál a já na něj koukala, co je tady k smíchu.

„Víš Bello, je to divné, ale já jsem tak vděčný za ty dvě rány, od tebe.Nevím jeslti bych to snesl,kdyby jsi to vzala jen tak.Tohle bylo přesně to co jsem potřeboval. Ani by mi nevadilo zemřít tvýma rukama, protože bych věděl že i smrt by byla pro mě malým trestem.“

„Tak a dost.“ skoro jsem zařvala. „Žádná slova o smrti už nechci slyšet.“ Podívala jsem se na něj a on se na mě usmíval.

Až nyní jsem si uvědomila, že v sále jsme absolutně sami. Vůbec jsem nechápala,že jsem si nevšimla, jak všichni odešli. Edward se mému nechápavému pohledu uchechtl.

„Nechali nám tu trochu soukromí a moje rodina si taky nebyla jistá tvou reakcí a tak nechtěla být přítomna toho jak mě zabíjíš. Protože věděli, že já bych jim nedovolil, aby ti v tom zabránili.“

Zastyděla jsem se,a bylo mi to líto.

„Jak si o mě vlastní rodina mohla myslet, že bych tebe. To působím tak vražedně?“

„Ne, lásko, jen vědí, že bych si to zasloužil.“

Pohladila jsem ho po tváři a slastně si užívala ten pocit,že se ho můžu dotýkat.

„Tohle je ale nesmysl, jsi otec mého dítěte a o tomhle by musela rozhodovat i ona. Kdyby to bylo potřeba, což není.“

Stoupla jsem si na špičky a trochu se zaklonila hlavou. Věděl na co myslím a tak pohledem sklouzl z mým očí na má ústa.Naklonil se ke mně a svýma rukama mě tiskl na svou hruď.

Jazykem jsem si navlhčila rty a Edward prolomil to málo co nás dělilo.Jeho rty se otíírali o horní a pak o spodní ret,ale oboum nám to nestačilo.Víc jsem pootevřela rty a Edward mi vklouzl svým jazykem do úst.Naše jazyky se proplétali a jeho ruce mě hladily po celém těle. Stále jsme ale byly v hlavním sále, což se nám oboum moc nelíbilo.

Po nevím jak dlouhé době jsme se od sebe odtrhli, protože nás vyrušil vstup nějakých upírů. Uvelebila jsem se v Edwardově náručí a koukala jak se k nám blíží Aro s mou rodinou.Co mě ale udivilo, bylo že Aro se usmíval? Kam se vytratila ta hrozná nenávist k Edwardovi? Nyní se na mě kouká, jak jsem v jeho náručí a usmívá se?

Koukala jsem na něj vytřeštěnýma očima.

„To je v pořádku, trochu jsme se spřátelili, no to je trochu silné slovo,ale přehodnotil jsem svoje posteje k tomu chlapci.“

„Ale tati?“

„Ne, říkám že je to v pořádku, hlavně že jsi šťastná.“

„Jsem tak šťasná že jste zase spolu, po tak dlouhé době.“ Vrhla se mi okoho krku Esme, šlo to těžko, protože mě Edward stále držel okolo pasu,ale Esme nic neříkala, protože bylo vidět, že Edward, mě jen tak už nepustí. A já jsem byla taky šťastná.

„No ještě Rennesmé a bude to.“ řekl Aro.Edward si mě při těch jeho slověch přitiskl víc k sobě a do ucha mi pošeptal. „Hmm, Nessie, je užasná. Je to dítě snů, nic krásnějšího jsem neviděl, tedy po tobě.“

„Ty ji už znáš?“ zamračila jsem se při vědomí že jsem u toho nebyla.
„Ano.“ Usmíval se a na mě a já si až nyní uvědomila to co jsem viděla v jeho vzpomínkách.Jeho přítomnost mi to všechno jakoby zatemnovala,ale nyní jsem vyslela až příliš vztřízlivě.

„NÉÉ!“ vykřikla jsem a vymanila se z Edwardova náručí.

„Já toho hajzla zabiju, tohle mu jen tak neprojde.“řvala jsem na celý sál.Byla jsem nepříčetná.

„A co si jako myslel, že mu to projde? Je Debil?“ řvala jsem dál a koukala jsem na svého Otce.

„A ty jsi mu to dovolil, nebo co? Tati, jak si to mohl dopustit.“ Aro ke mně rychle přiběhl a pevně mě chytil za obě ramena.Díval se mi při tom přímo do očí.

„Bello, okamžitě se uklidni, chceš nás zase všechny zabít.“ promlouval na mě pomalu a příkře.

„Okamžitě se Bello uklidni.“

„Jak se mám uklidnit, když moje Rennesmé je někdě se svým strejdou a nechci ani myslet co spolu dělají.Zbláznil si se?“ stále jsem řvala,ale trochu jsem se pokoušela uklidnit.

Podívala jsem se po sále a všichni byly namačkání u vstupních dveří, jediný Edward byl stále ode mě pár kroků. Podívala jsem se nahoru, na strop a uviděla opravdu už veliké bouřkové mraky, ze ktrých v sále šlehali blesky.

„Bello, podívej se na mě.“ řval už taky Aro.

„Uklidni se,slyšíš? Ona ho miluje.Já jsem ještě s Caiem o tom nemluvil,ale vím že ji miluje taky.“

„On se ale neodvažuje přijít a vše vysvětlit, protože dobře ví, že má důvod se schovávat, ví že tohle není správné.“ Aro se podíval zase na strop a pak se podíval do očí.

„Bello, teď se uklidníme pak si zavoláme Nessie a Caia a všechno si v klidu vysvětlíme.Hlavně se uklidni.Přece nám nechceš ubížit, mysli na Edwarda.“ Edwardovo slovo, bylo opravdu okamžitým účinkem. Otec se podíval na Edwarda a ten okamžitě vystřídal jeho místo.Přitiskl si mě na svou hruď a já zase nemohla myslet na nic jiného než na jeho přítomnost.

„Díky Edwarde.“ zašeptal Aro a já se podívala okolo a viděla že celá Cullenovic rodina je už okolo nás. Edwarde se něčemu začal smát.

„Co ti příjde vtipné na to že tvoje žena povraždila skoro celou Volteru?“ zeptala jsem se a jemu usměv zamrzl na rtech.

Podívala jsem se na Otce a pak na všechny ostatní,ale vůbec jsem nechápala,proč Edward najednou tak ztuhl.

„Edwarde, co je? Řekla jsem něco?“ pohladila jsem ho po tváři a on pod dotykem rozmrzl.Něžně se na mě podíval a usmál se tím pokřiveným úsměvem.Ach, jak jsem bez něm mohla tak dlouho vydržet.
„Edwarde, co se děje?“ Stále se na mě koukal a nikdo nic neříkal.

„Nic, jen jak jsi řekla ,Tvoje žena´ bylo to krásné, já....“ usmála jsem se tomu, já se bála že jsem něco udělala, a ono je to taková blbost.

„Myslím že by jsi si měla odpočínout. Stalo se toho hodně a určitě jsi po tom všem vysílená.“ zakročil Aro.Měl pravdu, všechno toho na mě bylo dost, odpočívat jsem nepotřebovala,ale schopnosti vysilují.

Edwardovi zapláli jiskřičky v očích po Arových slovech,nemusela jsem mu ani číst myšlenky,abych poznala na co myslí.

„Dobře tati.“ s těmi slovy jsem vzala Edwarda za ruku a tahala ho do svých komnat.

Edwarde,zabav ji, já zatím zavolám Nessie, je ve Froks. Uslyšela jsem Arovi myšlenky. Jsem na něj tak vyladěná, že slyším i to co nemám. Jeho nápad o mém zabavení se mi ale moc líbil,tak jsem to nechala tak.

Edward mě chytil okolo pasu a políbil mě do vlasů.

Kdo by řekl, že se toho stane tolik. Vrátila jsem se do Voltery,aby je zachránila, před jejím možným pádem. Byla jsem plna strachu, snad nejvíc ve svém životě a tahle situace mi přivede smysl mého života rovnou do rukou.Nikdy, NIKDY, jsem nebyla šťastnější než nyní po boku Edwarda, ještě abychom vyřešili, pubertální chování mé dcery a věčnost bude dokonalá.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 28.díl: