Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 27.díl

16.11.2009 (12:00) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2134×

Bella

Směřovala jsem si to nejrychlejším způsobem domů, do Voltery a zatím vymýšlela plán. Nemůžu tam jenom tak vtrhnout, to prostě nejde. Vím, že Broňa tam je s tou mojí kopii,ale když tam přijdu a oba zabiju, už nezjistím, jestli ještě někdo další hraje za ně, to nesmím dovolit, v nestřeženou chvíli by mohl někdo další zaútočit.

Neměla jsem žádné peníze a tak jsem jenom běžela, bylo to zdlouhavé,ale velmi uspokojující. Po dlouhé době kdy jsem byla vězněná, jsem tuto volnost vítala.Za chvilku jsem se zorientovala,a zjistila že jsem ve Slovinsku, což je blíže domovu než jsem si myslela.

V hlavně jsem měla už jasno,co udělám.

Když jsem byla už před branami Voltery, úkol byl jasný. Zastavila jsem čas a utíkala najít moji dvojnici. Bylo to docela lehké, protože voněla stejně jako já, takže jsem u ní byla za chvilku. Zrovna byla v mém pokoji,ale bohužel nebyla sama. Byl s ní Broňa. Ona stála u okna s kříženýma rukama a Broňa se k ní blížil s chtivíma očima.

Fuj. Ale co mám dělat, když mám hrát ji, tak je jedno kdy to bude.

Prohlédla si to co má na sobě. Měla červené triko a k tomu černou sukni.No budiž, přišla jsem ke skříni a hledala to co se tomu nejvíce podobá. Změny si všimne,ale doufám že to nebude řešit.Oblékla jsem si to na sebe a přistoupila k ní.Jedinné mávnutí ruky a bylo po ní, Broňu jsem si chtěla pořádně užít,ale to bude muset počkat.

Postavila jsem se na její místo a udělala stejný postoj jako měla ona.

„Rebeko.“ ozvalo se za mými zády. Otočila jsem se za hlasem a podívala se do Broňových očí, které mě skoro propalovali.Musela jsem se hodně držet,abych na něj neskočila a na místě ho nezabila.

Sebrala jsem všechnu sílu a sladce se na něj usmála. Z jeho myšlenek bylo jasné že jejich vztah byl velmi fyzický, a jemu se líbí když byla v mé podobě. Fuj, co všechno spolu dělali a on si představoval místo ní mě. Rychle sjem se otočila zpátky k oknu aby neviděl mé zhnusení.

Přišel ke mně a obejmul mě okolo pasu. „Copak lásko, chceš abych ti říkal Bello?“ zašeptal mi do ucha a já se zachvěla nad jeho blízkostí. On si to ale vysvětlil tak že mě to vzrušuje. Začal mě líbat na krku já věděla že tohle musí rychle přestat.

„Myslím že bychom si měli znovu projít náš plán.“ zašeptala jsem aby to slyšel jenom on.

„Rebeko není co procházet. Vždyť je to všechno naprosto jasné.“ zmateně se na mě podíval. Takhle to asi nepůjde, musím to nějak z něho dostat,ani by mě začal podezírat. Aspoň že neblokuje moje schopnosti.

Obejmula jsem ho okolo krku a své rty přitiskla k jeho uchu. „Prosím, chci mít ve všem jistotu, že to vyjde.“ zašeptala jsem a políbila ho.

„Já mám ale lepší plán, na to co teď dělat.“ vzal mě do náruče a hodil na postel.

Ach můj bože,ať mě z toho někdo dostaně.

Líbal mě na krk a pomalu sunul své ruce pod moje tričko, které mi začal vyhrnovat.Už, už mi ho chtěl sudnat,když někdo zaťukal. Broňa na to nijak nereagoval,ale já byla šťastná za záchranu, jakmile se na chvilku přestal věnovat mým rtům, vykřikla jsem DÁLE.

„Ehm, omlouvám se že vás vyrušuji,ale Aro si váš žádá.“ Byl to Demetri. Usmála jsem se na něj, byla jsem tak šťastná že ho vidím a že mě zachránil.

Vyskočila jsem z postele a po krátké úpravně oblečení jsem se vydala ke dveřím. Broňa se na mě nechápavě koukal,asi nechápal mou radost a to že se přiblble usmívám. Já to ale nemohla ovládat,byla jsem šťastná že uvidím Otce a třeba tam bude i moje Rennesmé.Celá jsem se nedočkavostí chvěla.

Broňa mě vzal okolo pasu a Demetri nás vedl do hlavního sálu.

Aro.

Přemýšlel jsem nad vším co tohle znamenalo. Moje Bella, pije lidskou krev a nepamatuje si na Cullenovi, i přesto že poslední dobou žila u nich a co je nejduležitější bylo že se ani neptá na její Rennesmé a co její dary? Samé otázky a žádné odpovědi a tak jsem si Bellu zavolal k sobě do pracovny.Myslel jsem si že příjde sama a budeme spolu hovořit a radit se, jako jsme to dělávali před tím, to jsem se ale zmílil když přišla v ruku v ruce s Broňou. Je jako její ocásek,nikdy ji nenechá osamotě.

„Bello, zlatíčko, pojď posaď se.“ pokunul jsem si a okatě Broňu ignoroval. Vůbec se mi nelíbil, to už možná bych bral Edwarda.Cože? Co to plácám. Kde se po té mé neskonalé nenávisti k Edwardovi, vzala tahle myšlenka.

„Aro?“ posadila se Bella a Broňa stál za jejími zádi s rukama na jejích ramenou.

„Prosím mohla by jsi mi říci, co se tam všechno dělo. Jak jsi utekla a proč nemáš svoje schopnosti?“

Broňa si klekl k jejím nohám a podíval se jí do očí. „To je dobré Bello, všechno řekni.“ Bella se mu koukala do očí,ale bylo vidět že je nervózní. Ach jak vždycky byla naše komunikace lehká, jáko dýchání a nyní se mi má dcera bojí něco říci do očí.

„No Aro, zajali mě a odvezli do Slovenska, kam mě hodily do vězení.Nemohla jsem se ale tam odsud dostat, protože měli jednu ženu, Jena se jmenovala a tam měla určitý talent,ani nevím jak ale prostě jsem tam byla uvězněná.“ podívala se na Broňa a pak na mě.Já jsem ale mlčel a očkával co bude následovat.

„No tam jsem se potkala s Broňou, byl taky uvězněn.Jednoho dne, když jsme zjistili, že většina šla na lov a zůstala jen Jena, na jejiž schopnost se až moc spoléhali, tak jsme využili situace a Jenu jsme zabili a utekli.“ to bylo ale teda dosti zkratkovité. To mi to víc nevysvětlí. Má otázka se asi zračila ve tváři, protože ke mně přistoupil Broňa s nateženou rukou.

„Ale vždyť já ti do myšlenek nemůžu nahlížet.“

„No pokud ti to dovolím,tak ano,ale je to trochu více kontrolované.“ zdvyhl jsem obočí a tak se dožadoval další odpovědí.

„Prosím Aro.“ kývnul hlavou k natažené ruce. Dotkl jsem se hřbetu jeho ruky a viděl.

Bella je ve vězení a celá utrápená.

Bella pokoušející se odolávat lidské krvi

Bella v bezvědomí

Bella žádající ho o pomoc a slibující mu azyl a ochranu.

Ano taková byla moje dcera,aby ale už byly věci, které mi způsobovali spoustu další otázek.

Bella se řítí na neznámou upírku a trhá ji hlavu.Ale ještě před tím jsem viděl zděšený pohled té neznámé upírky. Než ji Bella utrhla hlavu stihla jen říci „Proč?“. Ani se nebránila, bylo to zvláštní na někoho kdo je vaším věznitelem a tohle jsem měl už hodně zkušeností. Věděl jsem jak se chovat k vězni a jak hlavně působit.A pak tam bylo ještě něco.

Bella v ruku v ruce s Broňou nastupujou do letadla. To ale nevypadalo jako normarní letadlo,spíš jako soukromé.

Broňa uhnul rychle rukou jako by si uvědomil že ukázal více než sám chtěl a omluvně se na mě podíval.

„No tak konečně jsme se dopracovali k nějaké smysluplné odpovědi.“ odpověděl jsem a nedal najevo, moji podezřívavost.

„Ale mám ještě jednu důležitou otázku.Kam se poděli tvoje dary?“

Bella dobře začala hrát smutek a se sklopenou hlavou odpověděla.Kdybych nebyl tak starý a tak zkušený,tak bych ji ten smutek i uvěřil a nechal se pohnout k lítosti. To jsem ale neudělal.

„Víš, byl tam jeden upír a ten byl velmi ale velmi talentovaný.Měl schopnost zbavovat talentů. Bylo strašné, vzhledem k tomu že schopnosti jsou součástí naší podstaty a jsou jakoby našemi dalšími končetinami. Bylo to vážně strašné, jako by mě trhali za živa a nakonec jsem zůstala bez schopností.“

Ať tohle bylo jakékoliv, tak mě to vážně vyděsilo, jestli opravdu něco takového existuje, jsem si vědom toho jak bolestivé to musí být.Soucitně jsem se na ni podíval.

Měl jsem zase spoustu podnětů k přemýšlení a tak jsem je propustil. Vyděl sjem že si oba oddychli, že jsem se na nic už dál nevyptával a rychle ode mě utíkali.

Edward

Bylo strašné, vidět je dohromady. Stále se k sobě měli,ten pohled mě opravdu moc ničil. Ale čím víc jsem ji pozoroval, tím víc mě něco utvrzovalo v tom že tady něco nehraje.Byly tu už tři dny a pomalu se všechno vracelo k normálu. Bella,ale stále byla ve svém pokoji s Broňou, ani nechci vědět co všechno tam spolu dělají. Jaké krásné bylo když jsem se ji mohl dotýkat já, líbat ty její sametové a plné rty, a milování s ní, Ach, byla to ta nejkrásnější noc v mém životě.

Rychle jsem zatřepal hlavou, abych zahnal proud myšlenek, který se ubíhal nebezpečným směrem a šel raději za svou rodinou.

Byl jsem ale asi velmi zamyšlený, protože jsem se s někým srazil, ne s někým ale s Bellou. Od té doby co je ve Volteře s nikým z naší rodiny nepromluvila a tedy ani se mnou.

„Ahoj, omlouvám se. Byl jsem zamyšlený.“

„No tééda, ty by jsi mohl být zamyšlený častěji,pokud to bude znamenat srážky se mnou.“ afektovaně se zachychotala.

Mlčel jsem a nezmohl jsem se ani na odpověd.

„Copak se děje,že tak koukáš?“ pokračovala v konverzaci.

„Nic“ vyhrkl jsem.

„Já jsem Re...ehm Bella, a ty krasavče?“ Cože? Ona se mnou koketuje? Chápe aspoň někdo? To se s ní mám jako seznamit?

„Ehm, já jsem Edward, Edward Cullen.“

„Oh, no jasně, já zapoměla, ty jsi syn doktora Carlislea, že?“ Fakt jsem mimo, absolutně.Chápal jsem že mě ignorovala a dělala že enexistuji. Bylo to zvláštné,ale chápal jsem to, trochu. Ale tohle je asi ni na mé chápání moc.

„Ano“ zase jednoslovná odpověd.

Stále jsem se na ni koukal s otervřenou pusou. Kdyby nevypadala jako Bella, tak si myslím že tu mluvím s úplně cizí ženskou.

Už jsem se chtěl na něco zeptat, když k ná přiběhl Broňa. Zlostně se podíval na Bello a něco ji neslyšně i na mě pošeptal, na to se zamračila i ona.

„Ehm, Edwarde,omlouvám se,ale já už budu muset jít. Tak zatím.“ To zatím řekla už z dálky, protože ji Broňa táhl za loket co nejdál ode mě.

Byl jsem zmatený a musel jsem se s tím podělit s Arem. Bylo to zvláštní, že to naše nepřátelství se posunulo dozadu a oba hrajeme za stejný team.

Utíkal jsem za jeho pachem a našel jsem ho v jeho pracovně.Jeho stráž už věděla o našich společných rozhovorech a tak mě hned pustila dovnitř.

„Aro, potřebuji s tebou okamžitě mluvit.“ vyhrkl jsem hned jak jsem ho uviděl.

Zvedl svou hlavu od štosu papírů, které měl poházené po stole a útrpným pohledem se na mě podíval.

„Co?“ pokračoval jsem,protože takového jsem ho ještě neviděl.

„Ale mluvil jsem s Bellou a Broňou,bylo to hodně zvláštní.“ zatřepal hlavou,abych to už neřešil.

„No kvůli tomu jsem tu taky.Před chvilkou... Ale co. Podívej se sám.“ natahoval jsem mu ruku,aby se přesvědčil.

Přistoupil mě mě a jemně se dotkl mé ruky. Ze začátku mi tento způsob komunikace by nepříjemný a i představa,že se mě Aro, ke kterému jsem dlouhodobě choval nenávist, se mě dotýká, byla nepříjemná,ale nyní už jsem si zvykl. A tak když se mě nyní dotkl už mi to bylo jedno.

Koukal jsem se jak se soutředí, a všechny nové podněty v mé hlavně a když skončil,ještě smutněji se vracel do svého křesla.

„Tak co? Co si o tom myslíš?“

„Samé otázky a žádné odpovědi. Jsem ztrápený z toho že nic nechápu,ale hlavně chci zpátky svoji starou Bellu, chápeš?“ jen jsem pokýval hlavou, že rozumím.

„Svádím ale vnitřní boj, pokud tohle všechno budu řešit, co když ztratím i tu Bellu, kterou teď mám. Mám bojovat o její bývalou přirozenost a brát v sázku můj vztah s Bellou,ikdž nyní chatrný?“

„Nevím,Aro,nevím.“ Viděl jsem jak je zahloubán do svých myšlenek a tak jsem se obracel k odchodu.

Když už jsem byl za dveřmi,tak si mě znovu k sobě zavolal. „Edwarde?“

„Zavolej Bellu do hlavního sálu a shromaždi tam celou gardu.“ Áh, tak on už se asi rozhodl.

„Aro, prosím, mohl bych pro ni poslat někoho jiného. Já... chápej....prosím.“ Pokýval hlavou a rukou naznačil ať už odejdu a jednám.

Šel jsem tedy směrem k hlavnímu sálu a tam potkal Demetriho.

„Demetri, prosím, mohl by jsi zajít pro Bellu a řekl ji že si ji Aro žádá v hlavním sále?“

„A proč to neuděláš sám?“ Jen jsem zvedl obočí, abych naznačil že je to nad slunce jasné a jemu se evidentně taky rozsvítilo.

„Och, chápu, jasně.“

„Díky“ řekl jsem jeho zádům které se ode mě vzdalovali k Belliným pokojům.

Já jsem prozatím shromáždil gardu a vydal se za svojí rodinou, abych je upozornil, že se děje něco, čeho by měli být svědky.

Moje rodina včetně Rosalie, která si ji za dobu mé nepřítomnosti oblíbila, byla oparvdu nešťastná. Nechápala chování Belli a celá tahle situace je zraňovala.Takže to vypadalo,že Esme, Alice a Rosalie vzlykají ve svých komnatách a jejich polovičky se je snaží uklidnit slovama, že všechno se vysvětlí a všechno bude v pořádku,ale sami tomu nevěří. Tak to nemá moc velký účinek.

Zaťukal jsem na Carlisleovi dveře, a čekal až mě pozvou dál.

„Pojď Edwarde.“ zašeptal Carlisle a zároveň objímal Esme. Nechal jsem jejich dveře otevřené a na jejich prahu jsem zůstal stál. „Musím s vámi mluvit, se všemi.“ řekl jsem trochu nahlas,aby mě zbytek rodiny slyšel.

Vstoupil jsem do místnosti a moji sourozenci mi byly už v patách.

„Co se stalo.“ ujala se slova hlava rodiny.

„Aro si zavolal Bellu s Broňou do hlavního sálu a povolam k tomu celou gardu.“

„Ach né.“ vykřikla Esme s Alice.

„Tak tedy víte,co to znamená.“

„Tak tedy chápete co to znamená, myslel jsem si že budete chtít být u toho.“

Alice se schoulila do náruče Jaspera a potichu vzlykala.Carlisle vstal od své ženy a šel k oknu, schoval si svůj obličej do dlaní a i on se poddával své bolesti.

„Tohle jsem nechtěl,tohle nechápu. Nic z toho co se tady děje nechápu.“ šeptal si spíše pro sebe.

„Proč to Aro udělal,vždyť ji tolik miluje.“ otočil se po chvíli na mě.

„Zákony, Carlisle.Něco se tady děje,nevíme co a jeho povinností je se dozvědět pravdu.“ zašptal jsem,protože by mi jinak přeskočil hlas.

„Takže bude soud.“ pronesl.Pokýval jsem hlavou a odcházel zpátky ho sálu,abych tam byl dřív než Bella s Broňou.

Bella

S Broňou okolo pasu jsem si to mířila do hlavního sálu. Demetri šel lidskou chůzí, což mě nyní docela štvalo. Já jsem spěchala,byla nedočkavá, tak co ta pomalá chůze.

„Co se děje? Proč jsi najednou tak šťastná?To už se nemůžeš dočkat,až se na Ara vrhneš?“ chychotal se mi Broňa do ucha tak potichu,aby to Demetri neslyšel.

Pokrčila jsem jenom rameny a koukala na zkracující se cestu k mé rodině,po které se mi tak stýskalo.

Došli ke dveřím, které se ihned otevřeli a za nimy byly všichni. VŠICHNI!

„A doprčic.“ vyhrkla jsem. Zabijou mě dřív, než se dozvý pravdu.

„Co se děje?“ zeptal se Broňa vedle mě.

„Soud.“ podívala jsem se na něj, jestli to pochopil.Musím jednat.

„Jestli zjistí že tu nejsme sami....“

„Co to plácáš, vždyť je tu jenom Michael, a ta si poddá jenom Caia. Na tu nikdy nepříjdou.“

šeptal mi do ucha. Já byla radostí bez sebe. Už vím vše co jsem potřebovala. Ještě se musí přiznat a soud může skončit.

„Isabello, Bronislave.“ zavolal si nás Aro a my k němu přistoupili.

„Jsme tu protože, máme spousty otázek a chceme na ně znát odpovědi.“ Koukala jsem na něj a vší silou přemýšlela jak se z toho dostat a zároveň přinutit Broňu se přiznat.

„Pokud nebude chtít odpovědět, trestem bude smrt. Pokud budete lhát, trestem bude smrt. Jedině pravda vás může zachránit. Pokud jste se ale prohřešili proti zákonu,myslím, únosem člena královské rodiny, nedobrovolným držením, plánováním konspiracemi a ukládáním o život komukoliv z členů královské trojice, budem vám trestem smrt.“

„Takže si můžeme vybrat mezi smrtí, smrtí a nakonec smrtí?“posmíval se mu Broňa.

„To není pravda, pokud jste nic neudělali a řeknete celou pravdu, budete osvobozeni.“
„Takže už jsme tu jako vězni?“ ptal se broňa se stále posměšným tónem.

„Ano.“ příkře Otec odpověděl.

„Je tu spousty nesrovnalostí a jedinné vysvětlení je to,že to jsou lži a já chci slyšet pravdu, čistou.“

Broňa začal znova vysvětlovat celou SVOU pravdu o tom jak jsme se spolu dostali ven. Měl to velmi dobře naučený, takže bych mu i uvěřila. Já jsem se ale na jeho slova nesoustředila.Soustředila jsem se na Otce, nesmí mi být nyní nepřítelem,ale skrytým spojenecem.

Bla bla bla bla, to už jsem slyšel.To chce ze mě dělat idiota, že mi to říká znovu. Kdybych uvěřil před tím nebyli by tu přede mnou. Ach Bella, bolí mě pomyšlení její smrti, ikdyž tohle není moje Bella.

Tati? Rychle se podíval na mě a tím upoutal i pozornost Broni.

Tati,né koukej pořád na něj a dělej že posloucháš. Zase se podíval na Broňu a ten pokračoval ve svém vypravění.

Tati,přišla jsem před chvilkou.Broňa sem přijel s upírkou, která uměla brát podobu někoho jiného. Chtěli si zahrát na mě a pak tě v nestřeženou chvíli zabít i s bratry.

Já jsem to věděl že mi tady něco nehraje,ale jak poznám že jsi to opravdu ty.

Přemýšlela jsem nad tím a pak si vzpoměla že ta upírka určitě nebyla vegetariánka a ten idiot Broňa si toho ani nevšiml, když se zaobíral mým tělem.

Tati já nemám červené oči,ale zlaté,a ta upírka určitě vegetariánka nebyla.

No to je možné,ale to stále ještě nic neznamená. Před tím si říkala, teda ona říkala že ji schopnosti odebrali a nyní toho můžeš využívat jen abych ti uvěřil.

Och tati, jsem to fakt já. Drželi mě tam,ale pak jsem se zmohla a všechny tam zničila a nejrychleji jsem utíkala sem. Bála jsem se o tebe.

To stále nic neznamená,ale už vím jak zjistit jestli to jsi ty.Počkej.

Pak už se vší silou soustředil na Broňova slova, což bylo divné, jakoby předemnou něco tajil. Vůbec se mi to nelíbilo, podivně mě začalo bolet v břichu jako když jsem ještě byla člověk a byla jsem před zkouškama.

Všechny jsem ignorovala a soustředila jsem sse pouze na Arovu mysl. Pak mi ale něco došlo.

Tati? Kde je Caius a kde je Rennesmé? Snad se jim nic nestalo. Jsou v pořádku? A proč tu nejsou?

Viděla jsem jak se přemáhá,aby svou pozornost věnoval jenom Broňovi,ale mě se začínalo dělat špatně, představoval jsem si nejhorší scénáře,toho co se mohlo stát a proč mi to nechce říci. Začala jsem opravdu panikařit.

Tati,OKAMŽITĚ mi řekni, kde je moje dcera, slyšíš? Chceš abych se naštvala a všem ukázala co se děje když se zlobím?

Určitě cítím moji histerii, protože se na mě nězně podíval,nehledě na Broňu.
Nic se neděje, prosím nepanikař. Je v pořádku. Žačal se usmívat. Co mu na tomhle může přijít vtipné.

No věřím že jsi to ty,ale stejně se těším až si tě vyzkouším. Normálně se chechtal.

Tati, nech toho, Broňa má schopnost,že přestanou fungovat moje schopnosti. Takže toho nech.

Podívali jsme se oba ve stejnou chvíli na Broňu, který dopovídal svou verzi, s ladností vypravěče.

„A co ty Bello, chceš k tomu něco říci?“ zeptal se mě před všemi Otec

Nechápu co máš za lubem,ale já rohodně zemřít nechci.TAk co po mě chceš?

Usmíval se na mě a já na něj nechápavě koukala.

Tati, když neřeknu nic, budu souhlasti s tou jeho šaškárnou a když řeknu pravdu,tak bude boj.

Ještě více se na to usmíval,fakt jako sluníčko.Viděla jsem že je šťastný,že jsem zpátky a že z něj spadlo velké trápení.Musela jsem se přemáhat,abych se nesmála tady.

„Bello, ty nemáš k tomu co říci?“

Pokrčila jsem rameny. Všechno mi bylo v tu chvíli jedno, pošetile. Byla jsem šťastná že mi věří a že ho můžu vidět. Jen jestli říkal pravdu a Nessie je taky v pořádku.

„Bronislave, musím tě odsoudit k trestu smrti. Tvoje upírka vedle tebe se mi svěřila o všem co jsi měl v plánu.O tvé plánované vraždě mé osoby a mých bratrů a následné vládnoucí anarchii, kterou by jsi byl ochoten ve vší počestnosti zachránit.Chceš říci něco na svoji obhajobu?“
Broňa se podíval na mě ve tváři nevěřícný výraz. Myslel si že je to jen tah profesionálního hráče,ale když viděl jak se na něj koukám, jeho výraz se změnil na více než zlostný.

„Rebeko, ty mrcho jedna, sviňká. To mám za to,že jsem se o tebe staral?“Rychle jsem od něho uskočila v očekávání na boj.

„Zabiju tě, Rebeko, zabiju tě.“ Na to jsem se musela od plic zasmát.

„Broňo a kdo prosím tě říkal, že jsem Rebeka, hm?“stále jsem se smála a Aro zatím ukázal gardě ať mě v obránné pozici ochrání. Rychle se kolem mě semkli, že nikdo na mě neviděl a nikdo se kě mě nemohl dostat.

„Co?“
„Broňo, tvá Rebeka už je mrtvá dávno.Ulehčila jsem ti práci.“

„Felixi, zabij ho.“ přikázal Aro.

„NE“ vykřikla jsem.

„Tati nech ho mě.“ zašeptala jsem a bylo vidět, že do těd stále nikdo nechápal kdo jsem,až nyní pochopily, že jsem to já Bella.

„Bello?“ vykřiklo spoustu hlasů najedou,ale přes gardu jsem na nikoho neviděla. Znala jsem ty hlasy. Cullenovi?

Garda se kolem mě odtáhla,protože jim Aro naznačil ať mě pustí.

„Diky tati“ vděčně jsem se na něj podívala a pak svou pozornost věnovala Broňovi přede mnou.

„Ty se budeš se mnou prát?“ vysmíval se mi. „ Protože svou schopnost ti nedovolím použít.“

„To jsem si taky myslela, to bych si tě ani neužila.Kdyby jsi viděl jak jsem ti povraždila celý ten tvůj zámeček.“ Smála jsem se a koukala do jeho zděšeného obličeje.

„Hm, byla to sranda, ty jsi tam nebyl,a tak jsem byla za pár minut hotová. Tedy mých pár minut. Oni si toho ani nevšimli.“ Stále jsem se smála a v Broňovi to začalo vřít.

„Ale neboj toho tvýho kamaráda, jsem si vychutnala, zaživa jsem mu drolila končetiny,že křičel jak holka. Divím se že ho nebylo slyšet až sem.“

„Ty mrcho“ vykřikl a vyskočil na mě. Rychle jsem uskočila. Než se vzpamatoval z toho že do mě nenarazil,vzala jsem ho za jednu nohu vyhodila ho do protější zdi, kde udělala díru.

„No tak Bello, zkrať a nenič mi sál.“ naoko se zlobit Aro,ale bylo vidět že se docela baví.

„Hups.“ provinile jsem se na něj podívala a zatím už byl Broňa u mě a vrazil do mě vší silou. Narazila jsem do jednoho velkého sloupu, který pod mím páden napraskl.

„Hele,tak těd jsi mě naštval,ničit to tu nebudeme.“

Přiskočila jsem k němu a uhýbala jeho pokusům. „To jsi chtěl vládnout? Ani ženskou zabít nemůžeš.“ posmívala jsem se mu během našeho bojového proplétání. Já už na něj neútočila, jen jsem čekala na jeho nestřeženou chvíli a tak jsem ho zatím dráždila slovama.

„Bojuješ hůř,než moje dcera a toje poloupír.“ smála jsem se mu a uhnula dalšímu výpadu.

„Miláčku skonči to už prosím, chci se s tebou přivítat.“ slyšela jsem Arův hlas.

„Dobře tati.“ řekla jsem a skočila Broňovi rychle na záda a zakousla se do jeho krku. Bránil se a narazil se mnou do jednoho slouho, který zase napraskal. Na víc se už ale nezmohl, protože jsem držela jeho hlavu ve svých rukou.

Rychle jsem odtrhala zbytek a Demetri s Felixem mi ho mlčky vzali a odvezli do naší spalovny.

„No, ještě že tu ta Nessie,nebyla. Nechtěla bych aby tohle viděla.“ Otírala jsem si rukávem pusu, kterou jsem měla celou od krve.

Aro rychle ke mně přispěchal a skryl mě ve svém náručí. „Ach Bello, tolik se mi stýskalo, tolik jsi mi chyběla.“ Víc jsem se k němu přitiskla.

„Určitě jsi se takhle vítal i s ní.“ věděl koho myslím.

„To ano,ale ani na minutu jsem nepochyboval o tom, že to nejsi ty.“

Skryla jsem mu hlavu do prsou a on mě něžně objímal. „Díky Tati.“ Představa,že tu mrchu měl rád stejně jako mě, mě zranovala.

Jak jsem byla v jeho náručí,tak si to přečetl v mé hlavě a mačkal mě ně svou hruď. „Nikdy bych nikoho jiného něměl rád,tak jako tebe. Ty jsi jedinečná a kdo tě zná, ten věděl že to nejsi ty.“

„Díky tati,“ opakovala jsem ty slova a stejně to nevystihovalo to co jsem prožívala.

Podívala jsem se na něj a zjistila že celá garda už zmizela a zůstal jen někdo. Bylo mi to jedno kdo, já jsem protřebovala odpovědi.

„Tak a teď mi laskavě řekni, kde je moje dcera. Proč jsi mi to nechtěl říci. Víš jaký jsem měla strach? A proč tu tedy není.“ Najednou se nedíval do mých očí, něco tají.

„Tati, víš že si to můžu zjistit ze tvých vzpomínek,tak mi to řekni.“

„Bello, víš co, já ti to řeknu,ale né teď.Nech to ale prosím na mě,chci ti to říci sám,ano?“
Mračila jsem se na něj,ale on mě tak prosil,že jsem nemohla odolat.

„Dobře.“ usmál se na mě a vedl mě ke skupině upírů,která ještě zůstala.

„Alice.“ vykřikla jsem a utíkala se s ní obejmout.

„Bello, jsem tak šťastná. Byla to hrůza. Pak ti budu povídat.“
„A co tady vlastně děláte? To jste se sem nadobro přestěhovali?“ zavtipkovala jsem.

„Né přijeli jsme abychom pomohli Arovi s tvým osvobozením.“ odpověděl Carlisle, který se k nám blížil po boku s Esme.

„No to snad ne, takže né abych se bála o Otce, já se musím bát i o Vás? To vás nenapadlo, že bych šílela strachy,že se vám něco stane,kdybych vás tam viděla.?“

„Na to jsme ale nehleděli.“
„Ještě že k tomu nedošlo, protože, věřte, že bych si vás pak poddala.“
„Prohráls.“ vykřikl Emmet a poddával Jasperovi nějaké peníze.

„Zase se vsázíte?“ ptala jsem se Emmeta.
„No jasně, já říkal, že se budeš zlobit a ještě náš budeš chtít zmlátit ale dobrosrdečný Jasper né, ona určitě bude ráda, říkal.Cha, cha, teď je o sto dolarů chudčí.“ smál se.

Já se ale nesmála, protože jsem uviděla ještě někoho dalšího.Někoho, koho bych tu nikdy nečekala. Stál tam a koukal na mě s očima plné neuvěřitělné bolesti. Měla jsem sto chutí utéct,ale stále jsem tam stála a koukala na něj. Nemohla jsem se ani pohnout,ikdyž on vykročil směrem ke mně. Stál už skoro přede mnou,ale já stále nic nebyla schopna dělat. Byla jsem absolutně prázdná.Prostě NIC, žádné myšlenky, žádné pocity, prostě prázdno.

„Bello.“ řekl tím svým nádherným sametovým hlasem,pod kterými se mi podlamovali kolena.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 27.díl: