Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 10.díl

16.09.2009 (09:30) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2181×

Alice

Od Belli jsme odjížděli všichni s velmi těžkým srdcem. I přesto jak krátkou dobu jsme byli s Bellou a malou Rennesmé, nám obě přirostli k srdci, že jsem od všech cítila, jak se jim vážně nechce. Jasper, ten můj chudáček to cítím za všechny, a tak se trochu topil v depresi. Věděla jsem jak ho potom odreaguji,aby se tak netrápil,ale bude muset počkat let.

Na letišti jsme zjistili, že nám to odjíždí za hodinu, což se nám právě hodilo, představa dlouhého čekání, nás všechny děsila. Za několik pro nás dlouhých hodin v letadle jsme přistávali v Seatlu a odtud to byla opravdu chvilka do Frosk.

Když jsme dorazily Edward tu ještě nebyl a tak jsme měli ještě chvilku zamést stopy, které naznačovali, že jsme byli pryč. Zrovna jsem byla ve svém pokoji v šatně když jsem uslyšela motor auta.. Rychle jsme se seblěhli do obýváku, kde jsme čekali až přijde.

,,Dobrý den, rodinko.“ Vstoupil se slovy Edward i Tanyou., která jen kňukla pozdrav sotva slyšitelně i pro naše uši. Esme se mu hned vrhla okolo krku, a takto ji následoval celý zbytek rodiny až jsem na řadu přišla já.

,,Ahoj Edwarde, ráda tě znovu vidím“ pozdravila jsem ho a Tanyu jsem úmyslně přehlížela. Z mého chování byla mino, protože to já jsem se snažila aby brali Tanyu mezi sebe a aby to tím nedělali Edwardovi těžší a teď udělám tohle. Určitě je na mě naštvaná,ale mě to bylo.... ( no víte v u čeho)“

Edward se pokusil o úsměv, což se mu rozhodně nepovedlo a velmi silně mě objal,jako bych mu měla utéct, určitě mu hodně chybíme.

Když jsem se všeobecně dopřivítali, Edward byl pořád myšlenkami tak mimo, že si stále nevšiml že nám nemůže číst myšlenky.

,,Rodinko, stýskalo se mi po vás a jsem rád,že jsem se za vámi vydal,abych se přesvědčil jak se vám žije,ale nyní budu muset jít na lov. Dlouho jsme byli na cestě a teď je lov pro mě nevyhnutelný. Tak mě prosím omluvte.“

,,Edwarde,ale vždyť byli před pár dny,ale jestli to potřebuješ tak půjdu s tebou.“ Reagovala hned na jeho slova Tanya.

,,NE, já půjdu sám, ty si pak můžeš jit s mými sestrami“ řekl ji tak přísně,až jsem se ho bála. Tanya se tomu usmála, protože to pochopila, že chce aby se více s námi sblížila.Ach jak ho vůbec nezná a nechápe. Já věděla pochopila, že nechce jít na lov,ale úplně nekam jinam a myslím že to pochopil i zbytek mé rodiny, což mi potvrdili i jejich pohledy.

Edward už to neřešil a se slovy ,,Tak zatím“ vyběhl z domu.

Ta bolest v jeho očích je stále neutichající, je to važně divné že si Tanya ničeho nevšimne, je vidět jak je stále zahleděná do sebe.

Z té mini hádky která proběhla mezi nimi jsem měla trochu radost, protože bylo vidět že to mezi nimi neklape a možná? No nesmím tomu přiklánět naděje.

Edward

Běžel jsem co mi nohy stačili, k místu mé převeliké bolesti. K Jejímu hrobu.

Jakmile jsem ho spatřil, všechna ta bolest se ještě zhoršila,ani jsem nechápal jak je to možné. Utrpení z její stráty je pro mě horší něž proměna, o které jsem si myslel že nic horšího nemůže být.

,,Bello, je mi to tak líto... nikdy si to neodpustím.Nechtěl jsem tohle, chtěl jsem abys byla šťasná“ mluvil jsem k jejímu hrobu a přemýšlel, proč jsem tu šílenost udělal, proč jsem ji opustil. V této chvíli z tohoto pohledu,byly mé myšlenky na její zachranu života, nevětší VÝSMĚCH. Nechápu jak v mém upířím, vysoce inteligentním mozku mohla vzniknout taková, s prominutím, HOVADINA. Jáak jsem ji mohl odpustit, vždyť mi tolikrát říkala jak mě miluje a já si bláhově myslel, že se přes to přenese.

,,Bello, vždycky jsem tě miloval a vždycky budu, NIKDO nemůže zaplnit tu díru v mém nebijícím srdci“ Jak jsem ty slova vyřkl nahlas, zhroutil jsem se pod jejích tíhou. Ano, nikdy,NIKDY už nebudu šťastný, tak proč se snažit, kvůli Tanye? Vždyť ona mě nemiluje. Miluje svou představu, dokonalého vztahu se mnou, která není realná a je tou vizí tak zaslepená, že nevidí realitu.Myslím že ona to bez mě zvládne, najde si dalšího upířího krasavce, vedle kterého se bude cítit jako stár a všechno bude v pořádku. Ona by si kvůli mně nikdy nic neudělala,jako Bella, která se kvůli mně propadla z povrchu zemského, že ji museli považovat za mrtvou.

Všechno co jsem kdy udělal,bylo špatně, odchod od milované, předstírání před Tanyou, vždyť i ona si zaslouží aby ji někdo miloval, tak jak já miluji Bellu.

Přesně jsem věděl co mám dělat,už nebudu předstírat, už se nebudu bránit té bolesti kvůli milovaný, kteří ještě žijí, já se té bolesti poddám. Tohle trápení,které dělám své rodině když se na mě musí koukat jak trpím, to už nikdy nedopustím. Odjedu a už se nikdy, NIKDY nevrátím,tohle bude už trvalé odloučení. Nebudu se loučit s rodinou, protože by mi to chtěli jenom rozmluvit a je tam taky Tanya, ta mě radši bude chtít zabít, než abych ji opustil, né kvůli lásce,ale kvůli představě že ji někdo odmítnul.

Utíkal jsem a utíkal a bylo mi jedno kam já nemám domov mým domovem byla ONA.Utíkal jsem a už se neotočil.

Alice.

Všichni byli v obýváku a v trapném tichu čekali až se vrátí Edward, kterého jsme tak dlouho neviděli. S Tanyou nikdo neměl potřebu mluvit a tak opravdu bylo ticho, nebyl tu Emmet, který byl měl nějaké vtipné připomínky, nebo by aspoň zapnul televize, u které by vykřikoval hlášky smyslu ,,Jedem hoši jedem.“ bylo opravdu ticho. A já náhle dostala vizi, Edward bezslzně pláče na Bellině hrobu a pak odchází, tedy odchází je špatné slovo on utíkal a mizel mi v dálce se slovy ,,S bohem“

Do reality jsem se vrátila až když mi Jasper zatřásl mírně ramenem.

,,Lásko,Alice, co se děje, co jsi viděla?“ já jsem ale nebyla schopna slova., jeho zármutek byl tak velký, že jsem to ani nečekala, on prostě odešel, už nebude přežívat a předstírat, On odešel.

,,On odešel.... on odešel..... on odešel a už se nevrátí.... nevrátí se NIKDY, chápeš? Podívala jsem se do Jarprových očích ve kterých jsem viděla stejnou bolest jakou mám já když jsem to viděla. Ihned pochopil o koho se jedná a celá rodina s ním, samozřejmě až na Tanyu.TA nikdy nic nechápe.

,,Co se tady děje?“ naštvaně se nás všech zeptala. Tak tohle si vychutnám, byla blbost je dávat do hromady.

,,Tanyo,ON tě opustil, už se nikdy nevrátí. To je tím že jsi neustále zahleděná jenom do sebe a vůbec nevnímáš lidi kolem sebe. Jenom upřednostňuješ sebe. Byla mám životní chyba, že jsem dovolila,aby si tě Edward vzal. Hořce toho lituji.“ Skoro jsem na ni řvala, protože jsem do ní dávala naděje, že ho udělá šťastným. Věděla jsem že za bolest, kterou prožívá ona nemůže, chtěla jsem to někomu dát za vinu, prostě CHTĚLA.

Myslela jsem že bude skroušená z odchodu milováné osoby, ale její chování svědčilo jenom o tom že ho nikdy vlastně ani nemilovala.

,,Co si to dovoluje, opustit MĚ. Ode mě nikdy neodchází, to já odcházím od nich. Co si o sobě myslí, že to takhle nechám? Já ho zabiju, buďto bude jenom můj, nebo nebude nikoho. Tohle já nedovolím“ Křičela a Jasper si mě instinktivně tak za sebe a postavil se do obranné pozice.

,,A VY, je to všechno vaše vina, neustále jste mu říkali že dělá chybu,že si mě bere a je jasné že ikdyž mě miloval,tak těm vaši lžím uvěříl. Myslíte, že jsem neviděla jak mu říkáte,jaká jsem špatná atd. Že si ho nezasloužím?“ To už byla nepříčetná, podívala se na mě do očí a chtěla po mě vystartovat, ale Jasper byl rychlejší. Uvěznil ji ruce za zády a koukal na Carlisleho pohledem říkající ,,Co s ní mám udělat“ Carlisle byl ale bezradný, vůbec si nevěděl rady, když mě napadla, záchranná myšlenka, která by všechno tohle mohla vyřešit. Bylo totiž jasné že Tanya,se jen tak nevzdá a jedinný kdo by nám tady mohl pomoci, byla Bella.

,,Carlisle, myslím že znám řešení, tohoto problému. Bella by nám mohla pomoci. Vidím už že nám pomůže,ikdyž se ještě nerozhodla. Vidím že nám pomůže.“

Carlisle nechápal ale to už já jsem všechno dávala do pořádku a připravovala se odjezd do Voltery i Tanyou. Jasper zatím hlídal stále nepříčtnou Tanyu, kterou už štvalo to do jaké situace se svým chováním dostala.

Za pár hodin jsme byly všichni připraveny k odjezdu směr Voltera.

Všichni jsme ale byly nervózní jak to vezme Bella. Věděla jsem že nám pomůže, ale jaké následky to udělá v jejím srdce,to nikdo neví.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 10.díl: