Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrt číhající na každém rohu... - Prolog + 1. kapitola

Rosalie


Smrt číhající na každém rohu... - Prolog + 1. kapitolaNa každém rohu na mě číhá smrt. Každý se mě pokouší zabít? Proč to všechno? Vydáváte se se mnou na velmi nebezpečnou cestu, na které každodenně budu čelit své smrti. Jestli chcete vědět víc, ponořte se se mnou do světa plného upířích vrahů a mnoho dalšího. To je jen a jen můj příběh, který vám velmi ráda převypravím...

Smrt číhající na každém rohu…

 

 Prolog

(Pohled nikoho) 

V jednom bytě, v malé postýlce ležela dvě malá krásná stvoření, která klidně spala. Byly to dvě poloupírky - Heidy a Bella Volturiovy. Jejich rodiče místo toho vymýšleli velké plány. Z těchto maličkých chtěli vychovat vrahy, kterými jsou i oni. Jane a Aro Volturiovi si vůbec neuvědomovali, že jejich životní plán se stejně brzy z první poloviny zhatí.

 

(Pohled Victorie)

Běžela jsem plnou upíří rychlostí jen proto, abych ty dvě malé rozkošné holčičky zachránila. A proč to dělám? Ti dva z nich chtějí vychovat to samé, co jsou oni a jejich nejstarší dcera Leah. A to jsem nemohla jen tak nechat. Jak jsem byla u jejich domu, vyskočila jsem potichounku na okenní parapet, otevřela okno a neslyšitelně jsem proklouzla dovnitř. Jane a Aro mě slyšet nemohli, byla jsem tak tichá a nenápadná, že to nemohl zaslechnout ani jejich upíří sluch. Šla jsem tedy do toho. Po chvilce jsem ale zaslechla něčí kroky a tak se mi v té rychlosti podařilo popadnout jen jedno dítě. Neměla jsem moc času, takže jsem si to dítě dala tak, aby nespadlo, vyskočila jsem z okna, bezpečně ho za sebou zavřela, zkontrolovala, zda mě nikdo nezahlédl a rozeběhla jsem se do černo černé tmy společně s tím malým drobečkem. Jen je velká škoda, že tamto druhé dítě se mi nepodařilo zachránit. Ale aspoň to jedno bude v bezpečí.

 1. kapitola

(Pohled Belly)

Zazvonil mi budík. Rychle jsem sebou trhla a na ten podivně otravný stroj zvaný budík nadávala. Kdo ten vynález zkázy jenom vynalezl? Unaveně jsem se protáhla a nechala na sebe dopadnout první ranní paprsky slunce. Poté jsem vstala a dobelhala se do koupelny. Osprchovala jsem se, vyčistila si zuby, oblékla se a poté se šla nasnídat. To víte i poloupíři potřebují jíst i spát. Já nebyla výjimkou. Samozřejmě, že v kuchyni na svém obvyklém místě, seděla moje teta Viktorie. Určitě na mě čekala, protože se tvářila velmi ustaraně a to jsem hned na ní poznala, že nás bude čekat neobvykle dlouhý rozhovor, který nebude vůbec příjemný. O čem pak asi se mnou tetička chtěla mluvit? Nachystala jsem si snídani, sedla si ke stolu a vyčkávala na to, kdy začne. Já se mezitím zakousla do chleba se sýrem.

 „Bello, je na čase ti objasnit všechny souvislosti. Jsi už dost velká na to, abys to, co ti teď řeknu, pochopila,“ podívala se na mě vážně. Já ale nic z toho, co mi právě řekla, nechápala.

„O čem to tu, teto Victorie, mluvíš? Nic z toho, co mi říkáš, nechápu,“ zadívala jsem se na ni zmateně a čekala na její odpověď.

 „Hele, nemíním ti to už zamlčovat a tak ti to tedy řeknu narovinu. Já tě celé ty roky chránila a tajila před tvými rodiči. Kdybych tě tehdy nechala v tom pokoji, spící společně se svým dvojčetem, vůbec nevím, jak by tohle všechno dopadlo. Chtěla jsem zachránit i tvou sestru, ale nepodařilo se mi to. A víš proč to všechno? Tvý rodiče jsou ukrutní vrahové. Možná mi to nebudeš věřit, Bello, ale je to tak.“ Nevěřícně jsem na svou tetu koukala. Překvapeně jsem celá ztuhla a najednou se začala třást. Do očí se mi začaly drát slzy. Nevydržela jsem to a rozběhla se do svého pokoje. Teta se na mě jenom chápavě ohlédla a nechala mě běžet. Za sebou jsem zabouchla a zamkla dveře. Svezla jsem se po nich a dopadla zoufale ne zem. Kolena jsem si přitáhla k sobě, opřela jsem si o ně hlavu a nechala proudy slz téct. Bylo to nesnesitelné. Proč mi to teta řekla až teď? A proč zrovna moji rodiče, které jsem nikdy neviděla, jsou vrahové? A ještě k tomu všemu mám i dvojče, které s nimi zůstalo. Co ještě mě dneska překvapí?


 

Vím, že to asi nebude nic moc, ale ten nápad jsem musela, prostě sepsat. Postupně se ten děj bude, ale rozjíždět. Má v tom smysl, ale pokračovat?  Napište mi své názory. Kladné nebo záporné to je mi jedno. Potřebuji vědět na čem jsem. Předem vám moc děkuji, vaše bella130



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrt číhající na každém rohu... - Prolog + 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!