Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 20. kapitola

08.05.2011 (11:45) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 4929×

20. kapitola

Když časně ráno předával znuděný Amor službu Athéně mající na sobě pyžamo a župánek, nikdo z nich netušil, že dnešek je klíčový den. Athéna si vyformovala obláček do tvaru lenošky a spokojeně se v něm uvelebila. Na klín si dala misku cereálií s mlékem a tiše si broukala, jak to dobře vymyslela, když si dala typickou americkou snídani. Teď se jí bude lépe chápat chování těch podivných zubících se lidiček, co ke všemu jedí dvojitou porci hranolků.

Bella právě s kartáčkem na zuby v puse zakopla o tričko, které si nechala pohozené večer na podlaze a teď prskala pastu a bublavě nadávala. Bylo poměrně brzy, když na sebe navlékla oblečení a prohodila k Charliemu cosi o škole. Athéna zbystřila. To už bylo dnes? Ona chtěla jít do té školy? Odložila vylízanou misku a natáhla si chlupaté ponožky - nad Forks bylo vážně mrazivo.

Zatímco Bella klopýtala ke svému novému vozu, aby se dopravila na místo určení, přemístila se Athéna rovnou nad školní parkoviště. Ačkoli se nebe na studenty protivně mračilo, kapky k zemi nepadaly, takže se mládež hemžila po asfaltu a vyměňovala si v některých případech sliny a v jiných informace. Ta roztomilá brýlatá dívka, které Edward říkal Angela, se Athéně moc líbila, bohyně moudrosti zkrátka vycítila inteligenci i přes ten její příšerný kabátek.

Edward právě vyprávěl nějaký očividně zajímavý příběh, který viděl v televizi, a zdálo se, že na Angeliny otázky odpovídá dřív, než je dovysloví. Bohyně je chvíli pozorovala, a v okamžiku, kdy se u vjezdu na parkoviště objevila hnědovlasá řidička, blesknul jí hlavou nápad hodný pouze její inteligence.

„Já ti dám, ty prasáku, hrabat se naší božské Belle v hlavě. Nebude ti povoleno vidět cesty jejích myšlenek! Což by nám mohlo pomoct v naší strategii - skoč po ní, sotva ji uvidíš a koukej už se zbavit toho svého titulu nejstaršího panice!“

…

Stál jsem před autem a sledoval neznámou krásku procházející kolem nás. Byla to ona. Ta dívka z mých malířských kousků. Děvče mého srdce.

„Vau, Edwarde, vždyť je to ta dívka z tvých kreseb,“ prohodila překvapeně Angela a já ji měl chuť v ten moment říct:

„Blik, cvak, příjem,“ ale z jejích posledních myšlenek o mimozemšťanech jsem usoudil, že by to nebyla zrovna nejlepší reakce. Radši jsem se rozešel na hodinu a přemýšlel nad tím, jestli je vůbec bezpečné se k té dívce přibližovat.

Podle všeho to byla ta samá dívka, kterou našli nahou v lese nic si nepamatující. Divné bylo, že když jsem se pokoušel z dálky zachytit její myšlenky, nepodařilo se. Že by na nic nemyslela? Připadalo mi to divné, ale stále jsem odmítal uvěřit Angelině teorii o létajících talířích, kterou si opečovávala v hlavě. Ale jak je možné, že se mi porušil přijímač? Někdo mi ustřihnul anténu? Blbost, můj rozcuch míří na všechny světové strany a až doposud jsem signál chytal. A stejně v tom nejsou ufoni. Ne-ne-ne. A basta!

Došel jsem do třídy a posadil se na místo. Pořád jsem nad dívkou bloumal. Byl jsem jí tolik zaujatý, že jsem si nevšiml, že učitelka přišla do třídy a někoho přivedla. Angela do mě drcla, a pak zaskučela.

„Au, ty jsi snad z kamene,“ vyčetla mi a já se na ni omluvně podíval. Pak ukázala na neznámou dívku sedající si před nás a já ztuhl. Třídou se rozlila příjemná vůně krve a v krku mě začalo pálit tolik, že jsem nebyl schopný ani mluvit. Lavice před námi byla úplně volná a ona se usadila přímo přede mě. Byl jsem celý strnulý a nedýchal. Snažil jsem se jako vždy pro potlačení zvířete ve mně číst dotyčné osobě myšlenky, ale nic jsem neslyšel, proto jsem se zaměřil na myšlenky Angely.

Angela přemýšlela nad tím, jak ji oslovit, a já bojoval mezitím sám se sebou a shrnoval fakta. Nejenže už mě kdysi někde upoutala její tvář a já nedokázal v posledních dnech myslet na nic jiného, ale teď dokonce zjistím, že mě její krev vábí jako siréna. Ti nahoře se proti mně prostě museli spiknout. Ačkoli jsem nikdy nenadával, měl jsem chuť být dneska velmi sprostý, a byl jsem rád, že mě nikdo v mé hlavě slyšet nemůže, protože jsem testoval svůj slovník sprostých slov a zjistil, že moc rozsáhlý není na to, kolik mi je. Zasekl jsem se hlavně u dvou slov a slovních spojení, které mě zásadně napadaly při každém nádechu:

„Do prdele! Kurva!“ A potom také:

„Kdo tohle má, do háje, vydržet?“ Ten slovník si budu muset časem rozšířit. Asi budu s Jazzem a Emmettkem víc koukat na NHL a baseball, když jsou holky na lovu. Když se loni hrálo o Stanley Cup, dokonce i Carlisle se projevil větší slovní zásobou vulgarismů na účet hlavního rozhodčího, než bych od něj očekával.

Mezitím na obláčku:

Službu měla stále ještě Athéna, a když viděla, co se tam dole děje, zmizel jí z tváře samolibý úsměv a zařvala vyděšeně na celé nebe. Afrodita se kvůli jejímu řevu rychlostí blesku dostavila a Amor, který akorát odpočíval v lázních po osmihodinové směně nad Bellou, se přiloudal. Byla to hrozná nuda a on měl problém, aby na směně neusnul.

Athéna vrčela jako pes a šlehaly kolem ní blesky.

„Kdo z vás dvou do něho střelil ten šíp?“ zahulákala na Afroditu a Amora a vypadala u toho přímo děsivě. Ne jako bohyně války a moudrosti, ale jako bohyně pomsty. Amor se přikrčil a provinile pronesl, ačkoli nevěděl, co tím pokazil:

„To já,“ přiznal se Amor a nenápadně se krčil. Athéna se před něj bleskově přemístila a chytla ho naštvaně pod krkem.

„A co sis doslova přál?“ zavrčela.

„Aby ho Bella vábila, co to jde. Aby byla jeho siréna,“ zašeptal, protože nemohl moc s Athéninou rukou na krku mluvit. Ta ho nakonec pustila a zoufale si povzdechla.

„Amor udělal správnou věc, ne? Tak proč vyvádíš?“ ptala se Afrodita Athény.

„Jo, jenže Edward by teď Bellu nejradši samou láskou snědl a to doslova,“ vyřkla Athéna a ti dva jen vyděšeně zalapali po dechu.

„S tím se musí něco udělat, pokud možno do obědové pauzy,“ postavila se Afrodita a Athéna na ni vytřeštěně koukala.

„Co má ta ženská za lubem?“ pomyslela si.

„Láska vždycky vyhrává,“ prohodila Afrodita umanutě a jala se sledovat situaci tam dole.

Netrvalo jí dlouho a naskytla se jí situace vyhlížející k úspěchu.

Bella:

Celý den byl takový zvláštní. Nikoho jsem si radši nevšímala a mí spolužáci to překvapivě akceptovali. Vydala jsem se na oběd a mířila si to kamsi, kam mě směrovala mapka, a nedávala pozor na cestu, když jsem do někoho vrazila.

Upřímně byl jako skála a já se začala kácet k zemi a připravovala se na tvrdý pád na zem. Tajně jsem dneska doufala v to, že mě něco takové mine. Najednou mě něco tvrdého chytilo a náraz se nekonal. Otevřela jsem oči a hleděla přímo do krásných zlatých zorniček bledému muži. Jeho vůně mě obklopovala snad úplně všude a mým tělem projela jakási vlna vzrušení. Dýchala jsem jeho opojné aroma a čekala, co bude dál. Předpokládala jsem, že mě postaví na nohy a omluví se mi nebo něco takového, ale reakci, kterou předvedl, jsem četla možná jen v červené knihovně.

Zvednul mě do stojací polohy a pak si mě k sobě přivinul snad ještě blíž než předtím. Jako kdybych mohla znova spadnout. Dýchal přerývavě a zdál se mi trochu vyděšený, ale v jeho očích už jsem víc během vteřiny neviděla. Najednou jsem ucítila jeho rty na mých a trochu překvapeně jsem ztuhla.

Nic takového jsem nečekala a má reakce byla naprosto oprávněná. Nevím, jak dlouho jsem byla zaskočená jeho náhlým útokem na moje rty, ale jeho polibky na mých rtech snižovaly intenzitu a já se začala bát, že přestane. To byl pro mě impuls k začátku. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a převzala vedení, aby si nemyslel, že se mi to nelíbí. Byla to snad ta nejúžasnější věc, co se mi za celý můj dlouhý život stala, a já se toho nemínila vzdát.

Když ucítil, že jsem pootevřela rty, využil toho a zabrousil jazykem do mých úst. Dotkl se toho mého jazyka a začal se s ním proplétat ze strany na stranu. Levou rukou si mě přizvedl a já měla tendenci mu obmotat nohy kolem pasu. Pak jsem ucítila, jak mě začal o něco opírat a uvolňovat si tak ruce, aby mě jimi mohl hladit po těle. Přizpůsobila jsem se mu a na každý jeho dotek jsem reagovala vzdechnutím do našich spojených rtů.

Nevnímala jsem okolí a bylo mi jedno, že se nacházíme na školní chodbě. V ten nádherný moment jsem chtěla jen jeho. Plenil má ústa a jezdil mi po těle rukama. Mačkal se ke mně, a když jsme mohli, společně jsme vzdychali nad každým dotykem toho druhého. Okolní svět neexistoval, aspoň dokud jsem neuslyšela ten obdivný pískot, který se najednou nesl chodbou. Nevím, kdo nás vyrušil, ale dotyčného chlapce, co se na mě tisknul, to vyrušilo a on se na mě zadíval svýma černýma očima. „Počkat, nebyly zlaté, když jsem do něj vrazila?“ blesklo mi hlavou.

„A já už si začínal myslet, že si gay,“ ozval se z dálky jakýsi hlas a toho fešáka to snad rozrušilo ještě víc. Ani nevím, kdy to stihl, ale postavil mě na nohy a opřel o skříňku. Pak urychleně zamumlal něco jako „promiň", otočil se a odcházel pryč.

Celá v šoku z celé události jsem se opírala o skříňky a snažila se rozdýchat prožitou situaci. Jenže v hlavě se mi pořád odehrávala celá scéna neustále dokola a já se potřebovala uklidnit. Svezla jsem se po skřínkách dolů a strčila si hlavu mezi kolena. Nevím, jak dlouho jsem tam tak byla, ale najednou jsem ucítila nějaký dotek. Zmateně jsem se podívala, odkud přišel, a uviděla hnědovlasou dívku s brýlemi.

„Jsi v pořádku?“ ptala se mě starostlivě a já jen zakývala hlavou. Co jsem jí jako měla říct? Že se na mě vrhl neznámý kluk a začal mě tu téměř nemravně líbat? A ještě hůř, že se mi to líbilo? Že ani nevím, jak se jmenuje? Ne ještě hůř, jediné, co jisto jistě vím, je, že měl zlaté oči, které pak zčernaly? Měla by mě za blázna.

Neohrabaně jsem se zvedla a znovu ji pro jistotu ujistila o mém zdraví a o tom, že umím mluvit.

„Jsem v pořádku. Děkuju za optání,“ poděkovala jsem jí za starost a uvědomila si, že neznám ani její jméno. „Mimochodem, já jsem Bella,“ představila jsem se.

„Angela,“ odpověděla mi s úsměvem a já se postupně začala vracet do reality. Fakta, která jsem měla časem v plánu zjistit, jsem odsunula na další den. Dnes toho kluka asi už nepotkám.            

Doufám, že se vám díl líbil. V dalším díle jukneme na Edwarda a na to, co se děje nahoře. Přece chcete vědět, co znamenal ten náhlý polibek, ne?

Nevím, kdy stihnu napsat další díl. Odjíždím na pár dní pryč a nevím, zda tam budu mít přístup k počítači. Tak buďte, prosím, trpělivé.

Vaše El

19. kapitola 21. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 20. kapitola: