Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 22 - Z první ruky

25.08.2010 (07:30) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2983×

22. Z první ruky

Jacob

Vypadlo to dobře, byl jsem spokojený sám se sebou. Byl jsem si skoro jistý, že naše přátelství je jen taková přetvářka. Přetvářka pro oba. Cítil jsem, že mě má opravdu ráda, ale pořád jsem nechápal s čím tak bojuje.

A já dneska bojoval sám se sebou. Chtěl jsem ji políbit, ale najednou jsem nemohl. Jako bych vycítil, že by z toho byla nešťastná. Ještě pár dní, přesně jak Seth říkal.

Gratuluju, ozvalo se tiše z jeho strany.

Dík, ale pořád tam něco je, přemýšlel jsem nad tím.

Myslel jsem, že když se otiskneš, můžeš jí říct všechno, pomyslel si.

Jasně, to mám jako přijít a říct: Víš, Jul, miluju tě a jen tak mimochodem jsem vlkodlak? Takhle sis to představoval? ušklíbl jsem se v duchu.

Jo, přesně takhle, rozesmál se.

Sethe, budeš tady? Embry za pár minut přijde.

Jasně, běž se vyspat, potřebuješ to, doporučil mi a já se rozhodl, že ho poslechnu.

…

Táta seděl před televizí společně s Charliem a dívali se na nějaký zápas. „Ahoj," pozdravil jsem.

„Ahoj, synku," ušklíbl se táta.

„Jdu si lehnout, dneska toho na mě bylo moc. Užijte si to," kývnul jsem k televizi a zanechal je oba jejich osudu. Což znamenalo několika pivům a konečnému skóre.

Natáhl jsem se na postel. Tak strašně mě nebavilo usínat bez ní. Byl jsem u ní skoro každou noc od té doby, co přijela. Nedalo by se říct, že jsem záviděl ostatním. I když to měli bezpochyby jednodušší. Až na Sama s Emily, ale tu historii všichni známe. A teď už jsou skoro rok svoji a mají toho prcka.

Možná by bylo prostě jednodušší jít spát a nepřemýšlet nad tím, co by kdyby…

I když moje hlava tím byla plná. Až teď jsem si uvědomil, jak musím zatěžovat hlavu mých přátel, když tohle neochotně poslouchají.

Vzpomínal jsem na každou větu dnešního večera, když jsem ji požádal… všiml jsem si té husí kůže, která jí naskočila. Cítil jsem její rty pořád na svém čele, na své tváři, kam mi je spontánně přitiskla, když jsme se loučili. Ale moje mysl fantazírovala ještě dál. Tohle Edwarda vždycky zaručeně rozčilovalo, když jsem snil o Belle. Neříkám, že mi to neubližovalo, ale bavilo mě ubližovat jemu. Pořád jsem se snažil a bojoval. Že jsem to nakonec prohrál a pak dovolil, aby se stala nesmrtelnou, byla jen moje věc. A už teď jsem věděl, že Edward se mi cítí zavázán. A já toho náležitě využíval, teď se to hodilo.

Zítra nesmím zaspat, musím ji svézt do školy…

July

9:40, hodina španělštiny

Přes noc jsem upadla do hluboké deprese. Skoro jsem nespala, protože jsem měla opravdu pocit, že jsem zradila. Cítila jsem se vážně mizerně.

Jediný úsměv, který jsem vydolovala, bylo tehdy, když se se mnou Jacob loučil před školou. Věděla jsem, že ho potěší, i přesto, že jsem celou dobu moc nemluvila.

Musela jsem se dát nějak do kupy, než se setkám s Eli. I když to bylo fuk, ta to na mně pozná. A třeba mi pomůže. Vím, že je to nejspíš brzy, ale Sethovi to vážně říct nemůžu. To by byla ostuda ještě větší.

Slečna Goffová se s námi právě rozloučila a já popadla učebnice a pomalu se loudala ven. Měla jsem angličtinu. Elis na mě čekala před třídou s úsměvem na tváři. Ale když viděla, jak se tvářím, starostlivě si mě přeměřila pohledem.

„Ahoj," zamumlala jsem.

„Ahoj, chceš mi to říct hned?" zeptala se na rovinu.

„Jo, pojď odsud dál, prosím," zatahala jsem ji za rukáv a kývla hlavou do strany.

„Víš, jak jsem ti vyprávěla o Jacobovi? Včera jsem udělala strašnou pitomost," vychrlila jsem na ni.

„Co se stalo?" Její oči byly chápavé.

„Chovala jsem se, jako kdyby najednou žádná Leah nebyla. Udělala jsem strašlivou chybu," zaúpěla jsem.

„Políbila jsi ho?" řekla. Milovala jsem její upřímnost, tolik mi pomáhala.

„Ne úplně, tvář, čelo… Měla jsem štěstí, že jsem se zarazila, než jsem ho požádala, aby mě políbil na rty," unaveně jsem se pousmála.

„Ale no tak, to bude dobrý," vzala mě konejšivě kolem ramen, „akorát teď neplakej, zkus to vydržet, ano?"

Přikývla jsem a snažila se, abych opravdu nebrečela. „Nejhorší je, že musím dělat, jako když se nic nestalo. On to neví. Miluje Leu," povzdechla jsem si.

„Víš, July, říká se, že svět je divadlo, tak musíš teď dobře hrát," řekla, když jsme vcházely do třídy.

„Jo," pokývala jsem hlavou a sesunula se na židli.

„Co kdybych dneska přišla? Podíváme se na nějakej film, zdrbeme všechny ostatní? Bude ti líp, slibuju," dodávala mi dobrou náladu.

„Tak jo, budu ráda," usmála jsem se upřímně.

22:10

Nemohla jsem uvěřit, že mi Elis opravdu zvedla náladu. Odešla sice už před hodinou a půl, ale celé odpoledne jsme dělaly všechno možné, hlavně abych nemyslela na Jakea. Jasně, myslela jsem na něj, ale bylo to lepší být s Eli.

Dneska poprvé nebylo okno dokořán. Mělo jen malou škvírku. Chtěla jsem být sama. Bála jsem se toho, co se stane, když Jacob přijde. A on přijde, tím jsem si byla jistá.

Ale nebyl to Jacob, kdo otevřel okno. Byl to Seth.

„Čauky, July," ozvalo se od okna vesele.

„Ahoj, Sethe," odpověděla jsem.

„Dneska tě jdu hlídat já," řekl a zase zavřel okno.

„Ale já jdu hned spát, to si asi moc nepopovídáš," zašklebila jsem se do tmy.

„V pohodě, stejně si potřebuju odpočinout. A venku prší, takže se mi tam nechce moc bejt," osvětlil mi svůj vpád.

Ani jsem si toho nevšimla, že venku prší.

Nechápala jsem, proč mě hlídají, jak… Tedy proč, bylo jasné, ale nemuseli. Vážně ne.

„Chtěl bys něco?" zeptala jsem se.

„Ani ne," zazíval a sednul si na zem, opřel se o postel.

„Sethe? Jak dlouho se znáte s Jakem?" zeptala jsem se po chvilce.

„Od narození," ušklíbl se.

„A Jake a Lea?" vypadlo ze mě.

„Nesnášeli se," řekl Seth, „ale poslední dobou se tolerujou, maj se docela rádi."

Jasně, potvrzení z první linie. „Aha," hlesla jsem.

„Ale ono je to složitější," zamumlal.

„Já vím, to je jedno," mávla jsem rukou a smutně zabořila tvář do polštáře.

„Jdeš spát?" vyložil si moji pasivitu jinak.

„Jo, pokusím se o to," zalhala jsem potichu, „dobrou, Sethe."

„Dobrou, July," odpověděl.

Poslouchala jsem jeho pravidelný dech a za chvíli jsem si byla jistá, že spí. Musel být hodně unavený a mě mrzelo, že je na zemi, takhle si moc neodpočine. Zvedla jsem se a na křesle byla deka. Hodila jsem ji přes Setha a pod hlavu mu dala svůj polštář. Sama jsem se přikryla peřinou a pustila svoje myšlenky na procházku… Možná, že jsem se neměla ptát.

Teď to bylo ještě horší.

Kapitola 21 * Kapitola 23

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 22 - Z první ruky: