Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 11 - Smůla

02.08.2010 (19:45) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2918×

11. Smůla

„Ahoj," vydechla jsem překvapeně. A poprvé se nadechla od té doby, co přišel do místnosti.

„Ahoj. Jsem Jacob," usmál se na mě.

Srovnala jsem svoje myšlenky, ačkoliv moje zírání na něj nešlo určitě přehlédnout. Rychle jsem si ho prohlédla. Byl o něco vyšší než Seth, měl krásné, tmavě hnědé oči a černé vlasy. Sice všichni z rezervace měli podobné rysy, ale tyhle mi připadaly naprosto dokonalé.

„Koukám, že už ses tady docela skamarádila," ušklíbl se a šel se mnou k Sethovi a Lee. Setha bouchl přátelsky do ramena a Leu lehce políbil na tvář. Moje nadšení z něho, se začalo utápět v pocitu žárlivosti. Mohla jsem tušit, že už někoho bude mít. A Leah byla opravdu krásná. Hodili se k sobě. Soustředila jsem se na Setha, kterému jsem už teď opravdu věřila. Cítila jsem se jako s nejlepším kamarádem. Z Jacoba vyzařovalo něco, co mě neskutečně lákalo, ale Seth pořád povídal a já ráda poslouchala.

Jacob. Jacob. Jacob, mumlala si moje mysl a přerušovala Sethovo vyprávění.

Bylo skoro poledne, když se najednou Lea zvedla, že si něco musí zařídit.

„Co kdybychom šli na pláž?" zeptal se Jacob. A mně připadalo, že Leu pořád hypnotizuje. A já zas pořád hypnotizuju jeho. Dost! okřikla jsem svoje myšlenky.

„Tak jo, běžte napřed, já vás hned doženu," řekl Seth a zmizel.

…

Skoro mlčky jsme sešli k pláži, vítr foukal a mně i přesto, že jsem byla s Jacobem sama, bylo dobře. Co dobře… měla jsem pocit, že se mu chci vrhnout kolem krku.

„Jaku?"odhodlala jsem se na pár otázek.

„Ano?" usmál se na mě.

„Kolik ti je?" vykouzlila jsem na tváři co nejupřímnější úsměv.

A on mi ho oplatil. „Osmnáct," zatvářil se důležitě. A pak jsme oba vyprskli smíchy. „Zítra jdeš do školy, viď? Těšíš se?"

„Ani ne," připustila jsem.

„To chápu, Bella to měla ještě horší, začala tam chodit v polovině roku," chápavě pokýval hlavou.

„Kdy jsi ji naposledy viděl?" zeptala jsem se.

„Před pár týdny," odpověděl neurčitě, „Bella je moje nejlepší kamarádka, víš?"

„Vážně?" vykulila jsem oči. Asi jsem musela vypadat opravdu překvapeně, protože se Jacob rozesmál. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli tuší to, co vím já. Rozhodla jsem se mlčet.

„Jo, nemáme před sebou žádná tajemství," řekl přesvědčeně a pak dodal, „teda skoro." A zašklebil se.

„A kam ty chodíš do školy?" plácla jsem první hloupost, která mě napadla.

„Já už mám střední za sebou a na vysokou jsem nešel, kvůli tátovi," odpověděl mi celkem logicky.

„Aha, jasně, chápu," přikývla jsem, „neuvědomila jsem si to."

„To je v pohodě," usmál se na mě. „Nechtěla by ses jít vykoupat?" nadhodil.

„Teď?" zareagovala jsem vyděšeně.

„Tak asi ne," připustil se smíchem, „ale třeba za čtrnáct dní. Příští týden nemůžu. Jedu něco zařídit." Omluvně se zazubil.

Zalila mě vlna žárlivosti. Kam asi jede?! Ale ovládla jsem se a mohla mu odpovědět.

„Tak jo, proč ne. Doufám, že bude teplo," zatřásla jsem se, protože studený vítr přidal na síle.

„Je ti zima?" zeptal se a na jeho čele se objevila malá vráska, jak přemýšlel.

„To je v pohodě, vážně. Musím si jen trošku zvyknout," ujišťovala jsem ho rychle.

„Tak dobře," přikývl.

„Stejně to nechápu," zamumlala jsem a on si toho všiml.

„Co nechápeš?"

„Jak můžeš jít jen v tričku a kraťasech," oplatila jsem mu zamračení. Já sama byla oblečená do jeansů a mikiny. On si tady kráčel, jako kdyby bylo nejmíň třicet pět stupňů.

„Jednoduše, mně je teplo pořád," řekl a natáhl ke mně ruku. Chvíli jsem se na ni jen tak koukala. „No tak… neboj se," zašklebil se. Vzpomněla jsem si na Leu. Té by se asi nelíbilo, kdybych ho chytla za ruku, Jacob je její. „Nad čím tak přemýšlíš?" vypadal netrpělivě.

„Ale to je fuk," mávla jsem rukou a on mě za ni chytil. Bylo to, jako by mi někdo dal ránu elektrickým proudem. Byla jsem omráčená od shora až dolů. Překvapeně jsme se na sebe podívali.

Copak on cítil to, co já?

Celým tělem mi prostupovaly výboje nějaké energie a nechtěly mě opustit. Podívala jsem se dolů na naše spojené ruce. Kontrast tu byl obrovský. Jeho opálená kůže vedle té mojí vypadala ještě tmavší. Bylo zvláštní, že jsem se cítila šťastná. Teď a tady. S ním.

„Hřeješ," dostala jsem ze sebe a vlastně se pořádně nadechla od té doby, co mě vzal za ruku. Bylo to jen přátelské gesto, to jsem věděla. Ale mně nešlo z hlavy. Toužila jsem si s ním proplést prsty. I z důvodu, že jsem chtěla vědět, jak by to vypadalo… kdyby takhle držel mě – ne Leah.

„Jsem rád, že můžu posloužit," lehce se uklonil a já se rozesmála.

Za pár minut moje ruka úplně roztála, stejně jako já v Jakeově přítomnosti. Bylo mi s ním dobře. Cítila jsem, že ho znám. Stejně jako Leu a Setha za tu dobu, co jsme si povídali.

„Jaku," zašeptala jsem.

„Hm? Potřebuješ něco, Jul?" usmál se na mě.

„Víš… no…" mumlala jsem a zčervenala. Ale jemu jsem nic vysvětlovat nemusela. Pochopil. Pustil moji levou ruku. Přešel na druhou stranu a chytil mě za druhou ruku. Dostala jsem stejnou ránu jako poprvé. Rychle jsem zamrkala. „Díky," zamumlala jsem.

„Nemáš zač," prohlásil vesele. A vypadal spokojeně.

Mraky se rozestoupily a sluníčko ozářilo celou pláž. Moje srdce se kupodivu zalilo taky velkou spokojeností. Připadala jsem si na celém světě sama. S Jacobem.

Došli jsme k naplavenému kmeni a sedli jsme si. Bavilo mě pozorovat Jacoba, když mluvil, když se mě ptal. Když něco zapáleně vyprávěl, jak rozhazoval rukama, dávající si pozor na naše spojené, aby mi neublížil.

„Kde je vůbec Seth a Leah? Myslela jsem, že přijdou za námi," řekla jsem asi po hodině, co jsme byli venku. Alespoň jsem si myslela, že to byla hodina.

„Museli něco zařídit, pomáhají Sue. Možná bychom se měli vrátit," připustil s hořkostí v hlase. Nechápala jsem, co to znamená.

„Já… děkuju," vykoktala jsem po chvilce.

„Za co?" nechápal.

„Za všechno, jsem ráda, že jsi se mnou strávil tu hodinu, je mi… fajn," použila jsem neutrální slovo. Dalo se tak snadno zapomenout na okolní svět, čas ubíhal tak strašně rychle.

„Byli jsme venku celé odpoledne, Jul, ne hodinu," zašklebil se.

„Fakt?" podivila jsem se znovu.

„Jo, ale taky dík. S tebou ten čas hrozně rychle utíká," usmál se.

„Nemohla bych někdy přijet po škole, když budu mít čas?" zeptala jsem se nadšeně. A chtěla si v tu chvíli nafackovat. To nemůžu jednou držet jazyk za zuby? Sakra!

„Budu rád, když za mnou přijedeš," řekl. A já si asi až po pěti minutách uvědomila, že mluvil jen o sobě.

„Tak dobře," připustila jsem. Bylo milé, že si mě nárokuje, cítila jsem se s ním nejlíp. I když Leah a Seth na mě byli taky moc milí.

Leah.

Leah a Jacob.

Jacob a Leah.

Sakra!

Jemně jsem mu vytrhla svou dlaň. Musela jsem to brát objektivně. To, že se mi Jacob svým způsobem líbí, je přeci normální. Na ulici taky potkáváš normálně spoustu kluků, kteří se ti líbí. A navíc. Nejsem rozvracečka vztahů. Radši nebudu dávat v sázku Leinu důvěru a přátelství, které mezi námi dnes vzniklo. A budu mít další dva kamarády. Jacoba a Setha. Je to přece jednoduché a prosté. Hlavně, že v tom mám jasno. To, že jsem s tím vnitřně nesouhlasila, byla věc druhá.

Vrátili jsme se zpátky. Máma cosi nakládala do auta, a když nás uviděla, začala se usmívat. „To jsem ráda, že jste tady, už jsem chtěla pro tebe poslat, je šest, musíme se vydat zpátky."

„Já se dojdu jen rozloučit," zamumlala jsem a společně jsme s Jakem šli k domu. Sue se na mě usmívala už z dálky. „Mějte se krásně, Sue," podala jsem ji ruku.

„Ty taky, zase se brzy ukaž," oplatila mi znovu úsměv.

Za jejími zády se objevil Seth. Zubil se na mě. „Měj se, July, brzy zase přijď, vymyslíme nějakou ptákovinu," zatahal mě za culík, krátce mě objal a zmizel v domě.

Leah přišla s mírným úšklebkem a znovu mě lehce políbila na tvář, jako na začátku.

„Nějak přežij tu školu," dodala.

„Dík," vrátila jsem jí úsměv. „Ahoj, Charlie!" zavolala jsem do domu a on mi odpověděl.

„Billy tu už není," řekla mi Sue, když jsem se znovu nadechovala.

„Aha," pokrčila jsem rameny a otočila se k Jacobovi, „tak ho ode mě pozdravuj."

„Budu," přikývl, „tak ahoj." Usmál se. A mně se rozbušilo srdce.

„Ahoj," usmála jsem se taky a cítila, jak mi do tváři stoupá červeň.

Nasedla jsem do auta a za chvíli jsme se blížily s mámou k Forks. Z dnešního dne jsem si byla jistá jednou věcí. Měla jsem Jacoba Blacka plnou hlavu.

Kapitola 10 * Kapitola 12

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 11 - Smůla: