Jasper se vrací domů. Cesta Seattlem.
07.09.2011 (09:00) • VeruLOSTdaae • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1766×
Čím je život prázdnější,
tím je těžší.
Alphonse Allais
Pouliční lampy blikaly. Někdo by se na to měl podívat. Měli by vyměnit žárovky. Zvláštní, jak lidé na všechno kašlou, říkal jsem si, když jsem procházel tmavou ulicí.
Měsíc byl v úplňku, ale já byl jediný, kdo ho přes oranžové světlo lamp dokázal spatřit. Svou bílou nevinností mi ji připomínal. Alice. Nechce se mi věřit tomu, že je mrtvá, ale viděl jsem ji umřít. Nevím, proč mě pustili, když zabili celou moji rodinu, ale to je jedno. Jsem sám, ale naživu. Pokud se to dá životem vůbec nazvat.
Nacházím se v Seattlu. Je to menší městečko poblíž Forks, místa, kde jsem s Cullenovými žil. Nechci se vracet až tam. Ale bohužel tam musím jít. Je to jediné místo, kde si můžu sednout na židli a vidět je před sebou. Nejen Alice, ale všechny.
Je to jediné místo, kde si mohu připomenout posledních téměř sto let. Sto let o zvířecí krvi, sto let, kdy jsem měl možnost mluvit s lidmi a vědět, že po mně budou moci mluvit i s někým jiným. Měl jsem jistotu, že je nezabiji, že zvládnu být v jejich blízkosti. Tu jistotu mi dávala láska mého života. Jenže ta je pryč a už nikdy tu nebude se mnou.
Říká se, že ti, které jsme milovali, jsou navždy v našem srdci. Mám srdce? Není pojem v tomto smyslu to samé jako duše? Edward byl vždy názoru, že nemáme duši. Přesto, že mu to Carlisle vyvracel, měl možná pravdu.
Nade mnou rozhoupal vítr ceduli, která označovala, že dveře vedle mne vedou do baru. Jo, šel bych tam, kdybych byl člověk. Lidé tam chodí, když toho na ně je moc. U alkoholu se na všechno zapomene, zvlášť když se někdo zlije do němoty. Já nemůžu, ani kdybych chtěl.
Sedl jsem si na lavičku, která byla poblíž. Abych nebyl tak nápadný. Jako by člověk, který se prochází ulicí o půlnoci, mohl být nenápadný. Prsty jsem obkresloval praskliny v dřevěném opěradle lavičky. Tady někdo kapesním nožem vyryl srdce. Takové malé. Je křivé. Navíc je levá strana užší.
Tady, na samém kraji lavičky, někdo špičkou nože vyštípal nějaké třísky. Blázen. Bude to určitě on, kdo si zaryje do ruky tu první. V křoví něco zašustilo a vyplížila se kočka. Její zelené oči se zadívaly přímo do těch mých, načež se malá šelma nakrčila a vystrašeně zasyčela. Kdybych měl zájem, nestačila by ani vytasit drápky.
„Jen běž. Dneska tě nechám jít,“ zamumlal jsem a podíval se k obloze.
Kočka za chvíli někam utekla. Bylo mi jedno kam. Poblíž v lese přeběhla srna. Listí se vlivem jejího rychlého pohybu zvedlo a poté zase kleslo zpět. Srna se zastavila u jezera, jazykem chlemtala průzračnou vodu.
Lampa nade mnou zabzučela. Vzdáleně jsem slyšel odněkud hrát televizi. Poznal jsem úvodní znělku z pohádky Tom & Jerry. Kdo zatraceně nechá dítě u televize v takovou denní dobu?
V jednu v noci se nekoukala na televizi ani Renesmé… Nessie. Bylo jí prakticky jen osm let. Zabili ji také, bez výjimky. Jedinou výjimkou jsem byl já. Slyšel jsem něco o tom, že bude nějaký pohřeb u Blacků – Jacob se asi zabil. Šel bych tam, ale to bych porušil smlouvu a navíc… Rakev nemůžu ani vidět. Protože rakev znamená smrt… A na tu nemohu ani pomyslet.
Půjdu domů. Vstal jsem z lavičky a vyšel z parku. Šel jsem dál temnou, noční ulicí, plášť za mnou vlál.
Pouliční lampy blikaly. Někdo by se na to měl podívat. Měli by vyměnit žárovky. Zvláštní, jak lidé na všechno kašlou.
Autor: VeruLOSTdaae (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Slepá mysl - 1. kapitola - Sám:
Já zase plakala u téhle smutné kapitoly! Tohle se dělá?! :( To máš z té naší hry! Já ti to říkala! Takhle to potom dopadá! Máš talent a já utíkám na další tak se snad nepřizabiju!
Moc krásné..
PLS PLS PLS rychle přidej další kapitolku jeto úžasný
další
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!