Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký únosce 7. kapitola

03.03.2011 (18:45) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3574×

EDIT: ČLÁNEK NEPROŠEL KOREKCÍ.

7. kapitola

Bellin plán

Po dlouhé době jsem si konečně aspoň trochu srovnala myšlenky. Nemůžu být naštvaná na Charlieho, vždyť se ke mně tak pěkně choval a staral. A na moji maminku, kterou jsem nikdy nepoznala, tak taky ne. Takto se pro mě obětovala a tatínek Aro, to udělal kvůli mamince. Vzdal se mě, aby jí mohl být oporou, a teď je snad za chvilku uvidím. A jako poloupír jsem žila do teď, takže to nic nemění, jen mnohé mi to objasnilo.

Jako prioritní úkol jsem si stanovila to, že se odsud musím dostat. Nebudu čekat na to, zda nebo jak mě mají vyměnit. Edward se chová ještě dobře, i když mě nehorázně vytáčí, ale co když ostatní budou jinačí? To jsem nemohla riskovat. Šla jsem k oknu a podívala se ven, ale bylo moc vysoko a dveře tu byly jen jedny, tudíž bylo pravděpodobné, že na něho narazím. Přesto jsem se k nim vydala a otevřela je.

„Všechno v pořádku?“ optal se.

„Už jo, ale chybíš mi vedle.“ Nasadila jsem svůj falešný úsměv. On se zatvářil překvapeně, ale v jeho tváři nebyla ani známka podezření.

„Nechci být teďka sama,“ řekla jsem a šla ho obejmout. Tiskla jsem se k němu, co nejvíc jsem mohla a užívala si jeho přítomnosti. Vím, že bych neměla, ale nemohla jsem si pomoci. Pak jsem svou tvář namířila směrem vzhůru a podívala se do té jeho. Pomalu jsem se vyhoupla na špičky a přitiskla své rty na jeho.

Nejprve se zdál trochu zaskočený, ale pak mi začal oplácet polibek. Něžně si hrál s mými rty a já zažívala úžasný pocit. Tlačila jsem ho zpátky do mého pokoje a povalila ho na postel.

Sama jsem se svalila na něj a pokračovala jsem v líbání. Dlaněmi jsem mu přejížděla po jeho vypracované hrudi, a pak jsem mu zajela pod tričko. To jsem mu rychle přetáhla přes hlavu. On se překulil, abych byla pod ním, ale s tím já nesouhlasila a rychle jsem se vrátila zpátky na něho.

Líbala jsem jeho odhalenou hruď a postupovala níž. Potom jsem mu rozepnula pásek od kalhot a stáhla mu je za jeho pomoci. Nechala jsem je ležet vedle sebe a mezitím jsem se vrátila k jeho ústům a snažila si zapamatovat ten krásný pocit. Jednou volnou rukou jsem mu šáhla do zadní kapsy kalhot, co ležely vedle mně, a vytáhla pouta. Musela jsem se pousmát nad tím, jak mi to všechno vychází, ještě chvilka a budu volná.

V jedné ruce jsem držela pouta a trochu se mi třásla. Možná to bylo nervozitou, nebo nevím čím dalším, ale každopádně jsem věděla, že musím jednat co nejdříve.

Pohladila jsem mu ruku a vytáhla mu ji směrem za hlavu, tak jako to on udělal mně první den a cvakla. Pak se stalo, ale něco s čím jsem nepočítala. Než jsem totiž stihla mu scvaknout do pout druhé zápěstí, tak mě překulil pod sebe a připnul mé zápěstí místo toho jeho. Nevypadal naštvaně, jen se pousmál.

„Zapomněla jsi, že mám dobré smysly, co?“ optal se přidrzle a nakláněl se nade mnou. Začala jsem sebou šít a setřást ho ze sebe. Místo toho mě znovu políbil a já neodolala a vracela mu ty polibky. Rukou mi také zajel pod tričko, jenže naše spoutané ruce nám trochu znemožňovaly pohyb a já dostala tak chvilku na vzpamatování.

„Podej klíč,“ přikázala jsem. „Nemíním tě mít díky tomu pořád u sebe a omezovat se v pohybu,“ řekla jsem.

„Nedělej, že je ti má přítomnost nepříjemná, andílku, i když si to možná namlouváš, ve skrytu duše víš, že to není pravda. Něco tě ke mně táhne, přiznej si to,“ rozkázal.

„Já se ti klidně přiznám, že jsi nejlepší a nejroztomilejší zajatec, jakého jsem kdy měl,“ pokračoval.

„A měl jsi jich hodně?“ optala jsem se zvědavě.

„Takových jako ty ne. Ty jsi aspoň originální a svérázná, to se mi na tobě líbí,“ řekl.

„A bylo mezi nimi hodně holek?“

„Žárlíš?“ zeptal se s úsměvem.

„Já, nikdy. Jen tak hypoteticky se ptám.“

„Ne, nebylo, čistě hypoteticky. A čistě hypoteticky jsi rozkošná, když žárlíš,“ pronesl.

„Vytáhneš už ten klíč?“ ptala jsem se netrpělivě.

„Jak si přeješ.“ Sedl si a já musela s ním a začal prohledávat kapsy od kalhot. Několikrát to zkoušel a vypadalo to, že ho nemůže najít.

„Špatná zpráva, andílku, asi jsem ho někde ztratil.“ Usmál se.

„A co to jako znamená?“

„To, že budeme takto muset přečkat do rána,“ odvětil jako by se nic nedělo.

„Je jen na tobě, jestli si to chceš zpříjemnit.“ Mrkl na mě.

Příště:

Dozvíte se, co se bude dít, nebo nedít v noci a také se ocitneme v Rumunsku.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký únosce 7. kapitola: