Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrz utrpení až k lásce 5

19.12.2010 (18:15) • Semiska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1272×

5. kapitola:

Holky dovařily večeři pro sebe a pro děti. Bella s Alicí snědly jen málo, protože se chystaly na večerní lov. Suzie, Dave a Lily poslušně seděli u stolu a všichni tři se ládovali krupicovou kaší. Lily se zmazala od hlavy až k patě jako vždy, ale náramně se jí to líbilo. Vůbec neřešila, že je upatlaná od kaše a má ji všude: ve vlasech, na bříšku a kalhotách. Celou upatlanou pusou si otřela do bryndáčku. Po svém stolování slezla ze židle a utíkala k Belle, kde se dožadovala své pozornosti.  Bella ji škádlila tím, že si jí na oko nevšímala, a když se Lily rozčertila, zasmála se a vzala si ji do náruče.

„To víš, že si tě všímám a vím, že jsi tady,“ culila se na ni Bella.

Lily měla radost, že se na ni maminka usmívá, a proto jí za odměnu dala velikou matlavou pusu s příchutí zbytkové krupicové kaše, která jí zůstala na puse po svém pokusu o otření. Obě dvě teď byly upatlané.

„Šmudlinko, ty jsi ale zapatlaná. Půjdem se vykoupat, jo?“ oznamovala Bella Lily, která však byla jiného názoru.

„Ne-e. Tulííí,“ vyhrkla a začala Bellu objímat svýma maličkýma rukama kolem krku. Spíš to vypadalo, jako by ji chtěla uškrtit. Bellu to moc těšilo. Cítila se šťastně, protože tu bylo její malé sluníčko Lily, pro kterou žila. Snažila se jí splnit vše, co jí na očích viděla.

„Copak ty si nechceš hrát s kačenkou a parníkem? Je jim po tobě smutno. Dlouho si s tebou už nehrály.“ Lily zasvítila očka.

„Rnííík,“ vykřikla Lily. Začala se pomalu vykrucovat Belle z náruče. Bella ji postavila na zem a sundala bryndák, díky kterému měla zamazanou mikinu. Malá rošťanda se rozeběhla, ale vzápětí se zastavila, protože netušila, kam se vlastně má vydat. Koukala s prosíkem na Bellu.

„Mamííí, kam?“ ptala se zmateně Belly.

„Alice, mohla bys nám ukázat koupelnu? Chtěla bych Lily umýt a dát spát. Určitě toho má za dnešní den dost. Přeci jen jsme měly dlouhou cestu, a jak ji tak pozoruji, občas si žmoulá oči, což u ní znamená, že tak do půl hodiny bude spát jako špalek tak na šest až osm hodin. To ten lov zvládneme, viď?“ obrátila se Bella na Alici.

„Koupelnu máme jednu takovou větší tady v přízemí. Střídáme se v ní. Suzie a Davea umeje potom Jasper. Dovedu tě k ní. My si dáme sprchu až potom.“

Alice vedla Bellu přízemím až ke schodišti vedoucí do podkroví, kde se pod schody schovávala ještě jedna místnost. Bella si jí vůbec nevšimla. Zdála se být malá, ale po otevření dveří Bella zalapala po dechu. Koupelna byla opravdu obrovská. Měla tvar obdélníku. Po levé straně stály dvě umyvadla. Nad nimi se tyčilo obrovské zrcadlo, které se táhlo po celé levé straně až těsně k vaně. Vana byla usazena do levého rohu vedle stěny se zrcadlem. V pravém rohu stál sušák s pověšeným mokrým pracovním prádlem. Vypadalo, že patří Jasperovi nebo Edwardovi, bratrovi Alice.

„Tady máš osušku pro malou. Ta druhá je pro tebe,“ dodala ještě Alice a nechala Bellu, aby mohla Lily vykoupat.

Bella napustila vanu teplou vodou a dala do ní pěnu do koupele s vůní po liliích. Vzala ji s sebou, protože to byla Lilyina nejoblíbenější vůně. Do vany na vodu posadila kačenku a postavila parník. Lily koukala na svoji maminku, jak dává její koupací hračky do té veliké mísy, co se v ní čachtá každý večer a maminka ji omývá takovou látkou s hrubou stranou. Bylo jí to příjemné, protože ji to hezky škrábalo po zádech. Jen co si na to vzpomněla, rychle se snažila ze sebe dostat všechno oblečení, co měla na sobě.

Bella s úsměvem vše pozorovala a po chvilce sledování zápolení své dcery se svršky jí pomáhala se z nich dostat. Po menším zápasu s oblečením mohla Bella vzít Lily do náruče a posadit ji do teplé vody. Jakmile Lily ucítila vodu, hned se dala do dovádění s kačenkou a parníkem. Kačenka se vozila na parníku a občas měla tu čest se s ním i potopit. Lily se to náramně užívala. Ráchala se ve vodě a smála se na celé kolo.

Bella ji pozorovala s mateřskou láskou v očích.  V hlavě se jí vyrojilo mnoho vzpomínek na všechny pokroky v životě Lily: první žvatlání, první natažení ručiček po ní, první krůčky, první vyřčené slovo máma, objetí, smích,...

Svoji dceru milovala nade všechno na světě a při pohledu na ni si ve své hlavě ujasnila jednu věc: svému manželovi ji rozhodně nikdy nedá a bude za ni bojovat za každou cenu.

Z myšlenek ji vytrhla voda, která jí přistála na obličeji, doplněná smíchem malého diblíka ve vaně.

„No počkej, ty jedna, já ti ještě ukážu!“ zvolala a už na ni také cákala vodu. Nejen, že pak byly mokré obě dvě, ale navíc byly i šťastné. Lily se začaly klížit oči a to byl signál pro Bellu, aby ji vyndala z vany, osušila, oblékla do pyžámka s veselou kočičkou Kitty na bříšku zbožňovanou Lily. Potom si ji vyhoupla do náruče a odnášela ji do jejich nového prozatimního domova. Sice bylo dítko unavené, ale na jednu věc však nezapomnělo. Respektive na někoho.

„Žek...“ vydechla slabým hláskem Lily.

„Neboj se, miláčku, je tu s tebou. Spinká tu s tebou a hlídá tě, aby se ti zdály jen samé krásné a veselé sny. Dobrou noc, sluníčko moje, “ dořekla a dala jí pusu na čelíčko, které se teď malinko krabatilo. Asi nad něčím usilovně přemýšlela nebo se jí začalo zdát něco velmi zajímavého. To už zůstalo Belle utajeno...

XXX

Než Bella vykoupala a uspala Lily, čekala Alice na Jaspera, aby mu mohla svěřit děti do péče a jít nerušeně s Bellou na lov a vyzpovídat ji. Nečekala dlouho, Jasper se ve dveřích kuchyně s úsměvem na tváři objevil během chvíle. Prohlížel si ji se zájmem v očích.

„Jé, miláčku, ty už si tady? To je dobře, děti jsou nakrmené a chystají se do postýlek. Bella uspává Lily. Zvládneš to tady?“ optala se ho Alice.

„Řekni mi upřímně, už jsem to někdy nezvládl?“ smál se Jasper. Alice dělala, jako že přemýšlí.

„A kdyby ne, všechno zjistíš,“ dobíral si Alici.

„Ty jeden rošťáku, takhle si ze mě utahovat, jo? No počkej, to si odskáčeš,“ čertila se na oko Alice a začala Jasperovi tlouci do hrudi svými malými pěstmi. Jasper vzal Alici do náruče. Líbilo se mu, jak se jeho malá elfí víla čertí. Snažila se z jeho náruče dostat, ale když ji začal líbat, přestala sebou škubat. Jasper moc dobře věděl, jak na ni.

Netušila, jak dlouho se tam spolu líbali, ale uslyšela jen tiché zalapání po dechu a rychlý šum. Otočila hlavu ke dveřím, kde už jen zahlédla cíp mikiny Belly.

„Jaspere, musím jít. Bella už je připravená,“ zamumlala mu do jeho plných rtů, které ji nechtěly pustit a dorážely na ty její.

„Dobře. Přijďte brzo a nikde se mi moc netoulej.“ Políbil ji a šel si zapnout televizi, kde právě probíhal nějaký starý film o válce Sever proti Jihu. Když odcházela, uslyšela za sebou jen:

„Takhle to nebylo. Jak to mohli tak natočit? Tyhle uniformy jsme neměli.“ Chudák Jasper, zažil to a teďka při každém filmu remcá a kritizuje snad všechno.

„Snad ho to přejde. Kdyby tu byl Emmett, určitě by si z něj utahoval,“ pomyslela si Alice při cestě za Bellou, která utekla do koupelny a umývala si obličej.

„Můžeme vyrazit?“ optala se Alice. Bella k ní vzhlédla s lehce ubrečeným obličejem, který se snažila zamaskovat mytím.

„Jo, můžeme. Kdybys chtěla být s Japerem, nemusíš chodit se mnou. Nějak to zvládnu.“

„Belli, neblbni. Já s tebou půjdu. Jasper to tu vydrží s televizí. Ty mě teď potřebuješ víc než on. Navíc mě dneska děti utahaly, takže by z toho nic neměl,“ smála se na celé kolo Alice.

Belle malinko zacukaly koutky. Uvolněným smíchem se zasmála taky.

„Tak jdem. Nejdřív si trochu zalovíme a pak půjdem na jedno místo, kde nás nikdo nebude rušit.“

„Ujednáno,“ pokývala hlavou Bella.

Obě dvě se rozeběhly bok po boku do nedalekého lesa za domem. Jakmile se ocitly na kraji lesa, dolehla k ním vůně zvěře. Bella zavětřila, nasála vzduch a už uháněla za svou kořistí. Lahodná vůně se linula z malé mýtiny schované v mlází. Bella se přkrčila v mlází a sledovala srnu, jak se pase. Po chvilce se vyřítila na mýtinu a skočila po té srnce. Vysála ji do poslední kapky. Takto si ulovila další dvě a pumu. Poté usloudila, že si zalovila dosytosti. Ještě ulovila dvě srnky, jejichž krev dala do pet lahve pro svojí dcerku.

Začala hledat Alici. V tom okamžiku jí zazvonil mobil.

„Ano?“ optala se podezřívavě.

„To jsem já, Alice. Bello vrať se na tu mýtinu, kde jsi lovila ty srny. Čekám tě tu.“ Telefon utichl.

Vydala se tedy zpátky. Při přibližování k mýtině Alici spatřila. Pospíšila si a v mžiku stála vedle ní.

„Jak sis zalovila?“ ptala se Alice.

„Byla to nádhera. Dlouho jsem se tak volně a svobodně necítila. Všechno mi bylo jedno a já se nechala unášet jen svým sluchem a čichem. Děkuju ti, Alice.“

„Co bych pro tebe neudělala, abys byla šťastná. Posaď se a vyprávěj mi všechno, co se ti přihodilo od té doby, co jsme se neviděly.“

„Vždyť to všechno víš díky svým vizím,“ zašeptala Bella.

„Chci to slyšet od tebe. Vidím na tobě, že se potřebuješ s tím svěřit, i když mi budeš tvrdit, že ne. Jsi celá utrápená a strachy bez sebe. Uleví se ti, věř mi.“

Belle se o svých trápeních a starostech mluvit nechtělo, ale když viděla psí oči své kamarádky, řekla si, že ona je jediná, které to říci může. Začala jí vše vyprávět. Zmínila pohasnutí jejího vztahu s Chrisem jeho první milenkou, otěhotněním a další milenkou. Po porodu ztracení všech iluzí a střet s realitou. Vyvrcholení všech konfliktů fackou obdrženou od Chrise. Konečné rozhodnutí o odchodu od něj.

Alice naslouchala velmi pozorně. Všimla si i slz, které stékaly po její tváři. Její kamarádka zažila snad to nejhorší, co v jejich světě šlo. Alice ji objímala a chlácholila, že teď už to bude jenom dobré. Uklidňovala ji, že nedovolí, aby ji tu Chris našel. Slíbila jí pomoc a ochranu před ním. Pak už tam jen tak seděly, Bella zhroucená a objímaná Alicí. Jako jedna socha zde setrvaly až do svítání.

„Musíme jít, Belli. Svítá a naše milé ratolesti nás budou určitě shánět. Zatím spí, ale před chvilkou mi Jasper poslal smsku, že Lily se převaluje v posteli a je nějaká neklidná. Její emoce jsou zvláštní: strach a stísněnost dohromady se štěstím a spokojeností. Nerozumí tomu.“

„Nejvyšší čas běžet domů,“ řekla Bella a vzápětí se zarazila. Alice se na ni povzbudivě usmála.

„Jsem ráda, že se tu cítíš jako doma. Ty tady teď jsi totiž doma. A myslím, že za chvíli poznáš, že tohle bude tvůj domov již na věky.“ Bella na ni nechápavě koukala.

„Jak to jako myslíš? Vize? Jaká, povídej,“ dychtivě se vyptávala Bella Alice.

„Nebuď zvědavá nebo budeš brzo stará,“ smála se Alice.

„Jenže to u nás, má zlatá, neplatí!“ křikla na ni Bella a začala se taky smát jako ona.

Díky Alici se Bella opravdu cítila skvěle. Sice jí vrtalo hlavou, jakou vizi její kamarádka měla, ale nechala to plavat, protože to pro ni teď nebylo vůbec důležité. Nejdůležitější je Lily a s touto myšlenkou se společně s Alicí rozeběhla zpátky k ní domů za svou dcerkou, pro kterou si přála mnohem lepší život, než měla ona. Snad k ní osud bude shovívavější. Moc si to přála.

Cesta k jejímu novému domovu jim netrvala dlouho. Obě viděly vyhlížejícího, lehce ustaraného Jaspera z okna. Už stály na prahu domku, když se z podkroví ozval usedavý dětský pláč a volání: „Mamííí!!!“

Bella běžela do patra. Schody brala po třech, aby byla co nejdřív u své holčičky, která má teďka asi nějaký splín.

„Už jsem u tebe, zlatíčko. Neboj se, všechno je v pořádku, jsem u tebe... “ šeptala jí Bella do ouška a chovala ji. Lily si oddechla.

„Mami... “ a zase usnula.

Bella seděla na posteli držíc Lily v náručí a kolíbala ji. Po chvilce si i sní lehla na postel a taky usnula.

6.kapitola

Autor: Semiska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrz utrpení až k lásce 5: