Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - Epilog

Forks - ukázka


Skrytá touha - EpilogTak je to tady, úplně poslední kapitola Skryté touhy. Nemůžu tomu uvěřit. Doufám tedy, že se vám konec bude líbit a užijete si poslední chvíle s Bellou a Edwardem. Přeji příjemné počtení. Vaše LadyS.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

„Bello, nevrť se,“ napomenula mě snad po sté Alice. Netuším, jak dlouho to trvalo, ale pro mě to byly hodiny. Seděla jsem u zkrášlovacího stolku a Alice s Rosalie na mě patlaly snad milion lahviček. Abych vám to objasnila. Byla jsem v hotelovém pokoji na Havaji. Ano, slyšíte správně.

Havaj. Pohádkové místo. A jak jsem se ocitla zrovna tady? Na to je snadná odpověď. Ale vezmu to hezky od začátku.

Poté co jsem opustila otcův dům a prozatím se s ním rozloučila, nastal ten okamžik, kdy jsme se museli rozhodnout, kam dál. A protože jsme měli milion možností, zaměřili jsme se na jednu nedořešenou záležitost. A to bylo mé zasnoubení s Edwardem. A jak nejlépe započít můj nekonečný život než svatbou?

Byli jsme malá parta, a nikoho jiného jsem na takové události nechtěla. Samozřejmě bych si tu přála mít maminku s tatínkem a také Jess, ale to nebylo možné.

A tak jsem přemýšlela nad něčím jednoduchým, přesto působivým pro malý počet svatebčanů. A svatba na Havaji byla to pravé. Musím přiznat, že to byl Edwardův nápad. Byli jsme jednoduše propojení, přesně věděl, co jsem chtěla. A Alice se hned chytla příprav. Zjistila jsem, že je do takových věcí blázen. Ale na druhou stranu, nemusela jsem se o nic starat. Všechno zařídila za mě.

A tak jsem tady. V pětihvězdičkovém hotelu a připravuji se na svatební obřad. Edwarda ráno vyhnali do vedlejšího pokoje a už ho ke mně nepustili. Alice s Rose nechtěly porušit ani jednu ze svatebních tradic. Do obřadu jsme se nesměli vidět. Nařídily klukům, ať Edwarda připraví, ale stejně určitě skončili u hry biliáru nebo pokeru. To byli prostě celí oni.

„Bello, sakryš, jsi upír, dokážeš být jako socha, přestaň-se-vrtět!“ hláskovala mi Alice naštvaně.

„Hele nekřič na mě! Jsem prostě nervózní,“ obhajovala jsem se vehementně.

Rosalie se zasmála. „Alice, musíš se na to podívat z její strany. Copak si nepamatuješ svoji první svatbu?“

Alice protočila oči. „To už je dávno. Navíc tady nejde o mě, ale o ni. A já potřebuju, aby se nehýbala, abych mohla dodělat to líčení.“

Rose pobaveně zavrtěla hlavou a dál mi pracovala na vlasech. Moje rovné hnědé pramínky mi postupně natáčela na kulmu, ze které se tvořily nádherné lokny. Sice bylo zrcadlo přede mnou zakryté, ale některé lokýnky mi přepadly přes ramena.

A takhle to pokračovalo další hodinu. Alice mi podstrčila módní časopis s tím, že jestli se ještě pohnu, opravdu mi utrhne hlavu. A tak jsem se uvolnila, použila upíří schopnost nehýbat se a držela až do konce.

„Hotovo,“ prohlásily obě najednou a já si úlevně vydechla. Konečně.

„Tak, teď šaty,“ zatleskala Alice ručičkama jako malé dítě, ale to už přede mnou stála s bílým vakem. Rozepla u něho zip a na mě vykoukla pavučinkově bílá průhledná látka.  

„Alice, to nemyslíš vážně!“

„Nesoudi je dřív, než se v nich neuvidíš. Tak šup, šup, svlékat.“ Neochotně jsem ze sebe shodila župan a zůstala zcela nahá. Už jsem si na svoji nahotu celkem zvykala. Pro Edwarda a ostatní bylo zcela normální nestydět se, já měla bohužel morálku ještě trochu jinou. Před holkami to šlo, ale když kolem mě měli projít Emmett nebo Jasper, být ještě člověkem, tak se červenám až na zadku.

„Zavři oči,“ nakázala mi Alice.

„Nepřeháníš to už trochu?“ zabručela jsem. Vrhla po mě zlý pohled, tak jsem kapitulovala. Nechala jsem je, ať mě do nich navlečou a pak už mi jen nařídily stát a nehýbat se.

„Tak, až napočítáme do tří, otevři oči. Takže tři, dva, jedna…teď!“

Udělala jsem, jak mi řekly a… oněměla úžasem. Tohle jsem opravdu… byla já?

Okouzlená sama sebou jsem popošla blíže k zrcadlu a šáhla si na tvář. Odraz nadpozemské dívky mě napodobil. Pane…bože!

„Nemůžu,“ polkla jsem, „nemůžu tomu uvěřit. T-t-tohle jsem já?“

„Ano, Bello, tohle jsi ty,“ zasmála se Alice šťastně. „Vypadáš fantasticky. Až na ty krvavé oči a trochu odvážnější šaty jsi opravdu jako anděl.“ Nad tím posledním se uchechtla a Rose jí vrazila loket do žeber. Vypískla bolestí. „Vypadáš úžasně, Bello. Edward z tebe bude paf,“ doplnila ji Rosalie.

Ano, vypadala jsem jako anděl, přenádherný anděl. V mé tváři se zračila nevinnost, přestože té jsem v sobě neměla ani špetku. Tělo ukryté v hříšně krásných šatech sice cudné nebyly, zato v nich budu budit ty nejzhýralejší představy. Zakrývaly toho tak málo, přesto skryly to nejintimnější. Průhledná jemná látka byla místy prošitá blýskavými květinami, které z celých šatů dělaly oděv vhodný do společnosti. Střižené byly do mořské panny, takže od kolen dolů se rozšiřovaly a nakonec končily dlouhatánskou vlečkou.

„Ty šaty jsou skvělé,“ špitla jsem si pro sebe, jenže Alice to uslyšela.

„Jistě že jsou, byly navrženy přímo na tebe. Moje osobní stylistka a švadlena v jednom si na nich dala opravdu záležet. Sice je to člověk, ale s látkami umí divy.“

A poté můj účes. Něžné vlny kroutící se mi kolem tváře dodávaly mému vzezření panenkovskou krásu. Věnec na hlavě ze světle růžových růží a poupat tomu dodával třešničku a líčení do stejné barvy občas protknuté tmavě šedivou barvou byly poslední kapka. Poprvé v životě jsem se mohla prohlásit za nejkrásnější dívku na světě, dokonce půvabnější než Rose a svůdnější než Alice.

Holky mi nakonec podaly květinu vinoucí se mi až ke kolenům. Skládala se z růží, kal a lilií. Byla to prazvláštní kombinace, ale dohromady tvořily nádherný puget. Řekly mi, že budu bosa, a mně to vyhovovalo. Obřad budeme mít o půlnoci na pláži, takže tam bych se na podpatcích i jako upír zabila.

Obě se během toho, co jsem se obdivovala, převlékly. Měly na sobě světle růžové šaty do půli stehen se zavazováním za krk. Záda měly odhalená a látka jako taková byla volná a ve větru bude vlát. Na krku jim visel havajský věnec ze stejných květin, které jsem měla na hlavě. Byly dokonalé družičky, moc jim to slušelo.

„Tak, Bello, jsi připravená se stát Edwardovo ženou?“

Jsem? ptala jsem se v duchu sama sebe. Představila jsem si jeho rozesmátou tvář a oči plné lásky. Ano. Ano, jsem. Odhodlaně jsem přikývla a polkla. „Jsem.“

„Super,“ zavýskala Alice a zvedla telefon. „Jaspere, zlato, jak jste na tom? Cože?! Děláš si srandu?! To musím dělat všechno za vás?!“ Alice jako bouře odběhla do vedlejšího hotelového pokoje, ale předtím na nás křikla, ať už pomalu jdeme dolů.

Mít ještě bijící srdce, tak se rozbuší jako střelené z náhlé nervozity.

Já se vdávám.

Nevím, jak je to možné, ale opravdu se za nedlouho odeberu k oltáři. Avšak za mužem mých snů. Edward byl mé všechno, kvůli němu jsem se vzdala života a už bych si bez něho svou existenci neuměla představit. Věčnost bez něho by neměla smysl.

Odhodlaně jsem vypjala ramena a s Rose po boku vyšla na chodbu. Přestože se blížila půlnoc, zde to žilo. Poprosila jsem holky, aby mi nedávaly čočky a ani ostatní aby si je nebrali. Při této příležitosti jsem nechtěla ani jediný náznak přetvářky. Měla to být má dokonalá chvíle. Něco, na co budu vzpomínat po zbytek svého upířího života.

A tak jsme s Rosalie sklonily oči a šly až k výtahům. Na přivolání se dostavil do našeho patra, samozřejmě toho nejvyššího, kde se nacházely dva nejluxusnější apartmány tohoto hotelu, ty naše. Nastoupily jsme a sjely až dolů do hlavní haly. Zde již bylo rušno.

Se sklopenými tvářemi jsme prošly hlavními skleněnými dveřmi a seběhly schody ven. Za námi jsme nechaly pouze obdivné vzdechy a hlavy natočené k nám s nevěřícími pohledy.

Sukně mi ve větru zavlála. Pádily jsme opačnou stranou, odkud se ozýval křik a zábava lidí. Náš směr byl ke skalám, které se nacházely kousek za hotelem. Přestože byla cesta temná, díky našemu perfektním zraku to byla brnkačka. A když jsme stanuly těsně před rohem, zpoza kterého se linula mírná záře, chytla mě Rose za ruku.

„Tady už počkáme.“ Zamrkala jsem a přikývla. Opřela jsem se opatrně o skálu, přestože jsem jako upírka nemusela, ale teď mě nějak přestávaly nést nohy. Byla jsem hrozně nervózní, žaludek jsem měla jak na vodě. Bože, za chvíli ze mě bude vdaná žena. Paní, tedy Lady Isabella Marie Cipriano Di Ferrini.

Vyvalila jsem oči. Ze mě bude šlechtična! Budu italská hraběnka! No doprdele! Tohle kdyby zjistila Jess, tak by se z toho picla. Představila jsem si její obličej: spadlá brada, oči vyvalené, vrtící nevěřícně hlavou. Ano, přesně takhle by zareagovala. Popadl mě trochu smutek. Kéž bych ji tu mohla mít.

„Bello, Alice už jde.“

Vrátila jsem se zpátky do přítomnosti a otočila se za šelestěním písku. Alice šla po stejné cestičce klikatící se podél skal, kterou z druhé strany omílalo moře. Přihupsala k nám s širokým úsměvem na rtech.

„Tak co, Bello, můžeme začít?“

Zhluboka jsem se nadechla, vytěsnila běsnící žaludek, a přikývla. „Ano.“

„Teď!“ křikla Alice, když se najednou rozezněla nádherná huba. Byla to Somewhere over the rainbow. Být teď člověkem, tak mi tečou slzy proudem. Dojatě jsem popotáhla.

„Tak šup,“ špitla Alice a popostrčila mě. Vyšla jsem za roh a zalapala po dechu. Scenérie přede mnou byla přímo pohádková. Od břehu moře se táhla dlouhá cestička orámovaná bílými lampiony. Byla zdobená květinami a táhla se až k nádhernému altánku osvícenému miliony malými žárovičkami. Byla to krása a mně se z toho chtělo brečet.

Pomalou přesto ladnou chůzí jsem se vydala po řečené cestičce a s každým krokem, kterým jsem se blížila k Edwardovi, jsem byla rozklepanější. Ještě jsem se na něho nepodívala, ale vím, že tam stál z pravé strany a po boku mu byli Emmett s Jasperem.

Alice s Rosalie kráčely každá vedle mě. Když jsem byla asi v polovině, konečně jsem zvedla hlavu. A byla jsem doma.

Moje tvář se stáhla potlačovanými vzlyky. Jeho nádherné rudé oči zářily. Láska, něha, vášeň, a ještě láska, spousta lásky. Tohle všechno se v nich odráželo. Byl úžasný. V bílých obtažených kalhotách, do kterých měl zastrčenou bílou košili, také bos, připomínal anděla, samozřejmě až na ty oči. Byli jsme andělský pár.

Letmo jsem si všimla, že Emmett s Jasperem byli také v bílém, ale jejich šaty se skládaly z volných vlajících kalhot a košile. Na krku oba měli růžové havajské věnce.

Bylo to naprosto dokonalé.

Šťastně jsem se na Edwarda usmála. Gesto mi oplatil a dál mě hltal očima. Zaklesli jsme se do sebe pohledy a už se nepustili.

Když jsem konečně došla k oltáři, přišlo mi to jako věčnost, stoupla jsem si k Edwardovi a ten mě chytil uctivě za ruku. Líbl mě na hřbet dlaně a srdcervoucně se usmál. Jeho tvář odhalovala všechny emoce, které jsem sama cítila. Byli jsme si souzení.

„Drazí svatebčani,“ započal svoji řeč farář. Neptejte se mě, kde Alice sehnala upíra faráře, sama jsem to nevěděla a ani vědět nechtěla. „Sešli jsme se zde v tuto noc, abychom sezdaly životy hraběte Edwarda Antonia Masena Cipriano Di Ferrini a slečny Isabelly Marie Swanové. Pokud máte někdo námitky proti tomuto svazku, nechť promluví teď nebo ať mlčí navěky.“

Zavládlo ticho. Úlevně jsem si vydechla. Edward se uchechtnul. Šťouchla jsem ho loktem od našich propojených rukou. Znovu se zachechtal a mně už také zacukaly koutky. Farář se na nás usmál a pokračoval ve své řeči.

„Teď, mé děti, se otočte tváří v tvář a proneste své sliby.“

Nejistě jsem se natočila čelem k Edwardovi a pozvedla k němu své rudé oči. Vzal mě i za druhou ruku a zatvářil se vážně.

„Bello,“ začal a se zamilovaným pohledem zavrtěl hlavou, „když jsem tě poprvé uviděl, byla si jako kráter, který proletěl mým světem. Seděla si v Caffè BelSole s kamarádkou a něčemu se smála. Když jsem přišel ke svému stolku, bylo to poprvé, co sis mě všimla. A tvé tehdy lidské srdce prodělalo zástavu.“ Edward se té vzpomínce zasmál a já se začervenala, i když už to na mé upíří pokožce nemohlo být vidět. Přestože to byly ještě lidské vzpomínky, tento okamžik jsem si moc dobře pamatovala. Edward pokračoval: „Nespouštěla si ze mě tehdy oči. Bylo na první pohled vidět, že jsem tě učaroval. Jenže si už nevěděla, že ačkoliv jsem to na sobě nedával znát, hrozně si mě zaujala. Byla si nádherná. Plná života, upřímná, sladká.

Věděl jsem, že se mám tehdy od tebe držet dál, ale nedokázal jsem to. A nyní jsem za to rád. Kdybych se měl znova rozhodnout, jestli tě mám nechat podstoupit všechno to trápení, jen abychom tu dnes mohli stát znova? Bude to znít nečestně, ale jsem tuze sobecký tvor, takže ano. Už bych bez tebe neokázal být jedinou vteřinu. Bello, carrisima, slibuji ti, že až po zbytek naší věčnosti se budu snažit být ti tím nejlepším manželem. Partnerem, přítelem, milencem. Miluji tě celým svým srdcem, amore mio, a navždy budu. Tak ti přísahám.“

Tiše jsem zavzlykala. Bože, to byla nádherná řeč. Chtěla jsem plakat, ronit slzy, byla jsem tak dojatá. Překypující láskou jsem Edwardovi stiskla ruce.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho něžně, „nikdy by mě nenapadlo, že se můj život bude odebírat tímto směrem. Když jsem přijela do Itálie za účelem mé diplomové práce, neměla jsem sebemenší tušení, že tam potkám lásku svého života. Máš pravdu, tehdy když jsem tě poprvé uviděla, si mi učaroval. Na první pohled jsem se do tebe zamilovala, přestože jsem to ještě nevěděla. Obrátil si celý můj život vzhůru nohama. Musela jsem si projít peklem i rájem, přijmout tvé podmínky, abych mohla být s tebou. A nikdy toho nebudu litovat. Miluji tě tak moc, až mě to děsí. Slibuji ti, že se ti pokusím být tou nejlepší ženou. Partnerkou, přítelkyní i milenkou. V dobrém i ve zlém, v bohatě i chudobě, po zbytek naší věčnosti. Tak ti přísahám.“

Edwardovy oči se neuvěřitelně leskly, jakoby přebytek upířího jedu chtěl každou chvíli přetéct. Ve vzduchu byla cítit láska. Tolik lásky, kterou by normální člověk nedokázal snést. Bylo jí tolik, že jsem málem explodovala.

Zcela šťastní jsme se na sebe usmáli. 

„Děkuji,“ řekl farář, „teď prosím svědky, aby přinesli prstýnky.“ Zubící se Emmett udělal krok stranou a na sametové podložce nám podal naše snubní prsteny. Byly to na první pohled dva totožné kroužky, akorát jeden menší s malým briliantem.

Člověk by to nepostřehl, ale když se Edward jako první natahoval pro prstýnek, ruka se mu mírně třásla. Jemně uchopil kroužek do dlouhých prstů a já mu nastavila svou levačku. Druhou rukou mě za ni uchytil a ladným pohybem mi prsten nandal. Briliant se ve svitu měsíce krásně zablyštěl. Okouzleně jsem vydechla.

Přišla řada na mě. Chytla jsem větší kroužek, vzala Edwarda za ruku a nervózně mu ho nandala. Už to nebylo tak ladné, ale i tak se mi to povedlo. Božíčku!

Navzájem jsme si pevně stiskli ruce a otočili se zpátky k faráři.

„Nyní, když byly náležitě provedené všechny úkony, vás mohu prohlásit za hraběte a hraběnku Cipriano Di Ferrini. Můžete políbit nevěstu.“

Rychlostí blesku se má hlava ocitla v Edwardovo sevření a rty přitisknuté k jeho. Náš polibek byl devastující. Plný touhy, vášně, rozkoše. Odráželo se v něm úplně všechno. Za pomoci zubů a jazyku to byla smršť. Přestala jsem naprosto vnímat realitu a naplno se do něho ponořila. Bylo to… nádherně úžasné.

Edwardovo jazyk dorážel na můj a hrál s ním smyslný tanec. Krapet to připomínalo jeho pohyby při milování. Pronikal do mě se stejnou vášní a touhou dobýt mě. A já mu to s chutí oplácela.

Drsně jsem si ho za vlasy přitáhla ještě blíž, přestože už to snad ani blíže nešlo, a o to víc se do toho položila. Navzájem jsme si drtili rty a laskali se, občas použili zuby a poté zase jazyk.

Jakoby v dáli jsem slyšela halasné tleskání a výskání. Naši přátele, ne, naše rodina se z nás radovala stejně jako my.

A touhle vzpomínkou se budu opájet do konce své věčnosti. Já, Edward láskyplně dorážející na mé rty a má štěstím překypující rodina. 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - Epilog:

 1
29.01.2017 [12:40]

LadySAlis: moc děkuji Emoticon Byla to taková moje prvotina Emoticon Takže jsem moc ráda, že se Ti povídka líbila Emoticon

6. Alis
29.01.2017 [12:34]

Tahle povidka je nejuzasnejsi snad ze vsech drsna a romanticka ....byla jsem uchvacena nejen pribehem ale i popisem. Emoticon Emoticon Emoticon

5. Isabella Elizabeth K.
06.01.2017 [23:12]

S tejto poviedky som ÚPLNE unesená. Je to proste niečo perfektné. Kôli tejto poviedke som ani nespala Emoticon Proste som ju čítala do piatej rána Emoticon Dúfam, že budeš v písaní pokračovať lebo píšeš perfektne Emoticon Veľmi sa teším na ďaľšie tvoje poviedky Emoticon ...

4. Johanka
08.11.2016 [19:20]

Dokonalé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon naprosto skvělá povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Myslíš, že bych Tě mohla poprosit o zaslání povídky??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. martisek
30.10.2016 [15:00]

nádherná povídka, úžasný konec. až je mi líto, že povídka skončila.. snad napíšeš brzy něco dalšího, co si budu moct číst Emoticon Emoticon

2. BabčaS.
28.10.2016 [14:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.10.2016 [21:08]

KateDenali11Jsem z toho taková... rozpolcená.
Na jednu stranu se mi tento epilog k povídce jako takové moc nehodí vzhledem k tomu, že je v jistých ohledech docela drsná. Prostě je to k tomu celku moc velká slaďárna. Emoticon
OVŠEM na stranu druhou to je napsáno tak krásně, že to dokážu překousnout a užila jsem si to. Emoticon Celkově byla povídka naprosto boží, škoda jen té pauzy (ale nic ti nevyčítám Emoticon ). Bylo to zajímavé, bylo to jiné a já jsem moc ráda, že jsem se do čtení pustila, a pevně doufám, že se u nějaké tvé povídky znovu setkáme. Emoticon Emoticon
K.D.11

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!