Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 31. kapitola

Bella and Edward by Lareth


Skrytá touha - 31. kapitolaBella prošla posledním mysteriem a nechala se od Edwarda kousnout. Co bude následovat? Jak to celé dopadne? Tentokrát netradiční kapitola z pohledu Edwarda. Přeji příjemné počtení. Vaše LadyS.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

Edward:

 

Celé tělo se mi napjalo pod náporem energie pramenící z Belliny lahodné krve. Bylo to už tak dávno, co jsem okusil lidskou krev přímo ze zdroje. A nyní to pro mě bylo jako elektrická rána. Učiněná La tua cantante, vskutku. Byla to samotná esence její vůně; růže a mentolky s nádechem máty, kterou jsem tolik zbožňoval a poznal ji na míle daleko. Vdechovat ji každý den pro mě byl ráj i peklo zároveň.

Mým původním záměrem bylo jen Belle prokousnout hrdlo a vydržet pouze tak dlouho, dokud se jí do oběhu nedostane dostatek mého jedu. Bohužel její krev mě natolik omámila, a já nebyl natolik silný, abych neodolal, že jsem pomaloučku začal tu životadárnou tekutinu polykat.

Mé dlaně Belle spočinuly na ramenou, kde jsem ji pevně chytil a přidržoval u svých úst. Mezitím se mé výpady proti jejímu klínu staly opět drsnějšími a prudšími. Stával se ze mě predátor, který se řídil svými základními instinkty. A ty momentálně představovaly ukojit své touhy, tedy v mém případě touhu po Bellině těle a její výjimečné krvi.

Přestal jsem vnímat čas a vše kolem sebe. Soustředil jsem se jen a jen na polykání a zasouvání. Byl jsem jako dravé zvíře a já přestával poznávat sám sebe.

Vtom sebou Bella pode mnou škubla a z jejích zkrvavených úst začaly vycházet sténavé zvuky plné bolesti. Nejdřív to bylo tak tiché, že jsem to slyšel jen díky svému nadpřirozenému sluchu, pak ale počaly nabírat na síle, až se její výkřiky rozléhaly po celé síni.

To byl přesně ten podmět, který jsem potřeboval, abych zapojil všechny své síly a dokázal se od Belliny vábivé krve odtáhnou. Její lidská schránka mi chřadla pod rukama a mně došlo, že už zbýval opravdu kousíček a celou bych ji vysál. Hrůzou z té představy jsem se otřásl.

Zatnul jsem zuby a s největším sebezapřením se odtáhl. Olízl jsem si rty a zlikvidoval poslední zbytky Belliny krve ze svých úst. Na jejím alabastrovém štíhlém krčku jí ze strany svítila zarudlá zkrvavená rána ve tvaru půlměsíců od mého kousnutí.

Přestože byla v takovém stavu, byla překrásná. Tak půvabná a nevinná, ačkoliv už pro ni bylo toto oslovení kvůli mně pasé. Byla to láska mé existence a už nikdy nedovolím, aby se jí cokoliv zlého stalo. Nikdy.

Něžně jsem ji pohladil po líčku a snažil se zapamatovat každičký milimetr její lidské tváře, než se nadobro promění v nesmrtelnou a naprosto bezchybnou bytost. Změnit ji v upírku a ochudit ji o její lidský život, pro mě bylo šíleně těžké rozhodnutí. Připadal jsem si jako ten největší bídák a vrah, ale byl jsem natolik sobecký, že jsem ji prostě nedokázal ztratit. Bůh mi dal druhou šanci na lásku, po Lucie už jsem nevěřil, že dokáži milovat, ale pak mi osud do cesty postavil Bellu.

Byla mé světlo v temnotě a já už bez ní nedokázal existovat. Její čistá duše a laskavá povaha zmírňovala mou arogantnost a zkaženost. Byl jsem zatracený, avšak v její moci jsem mohl opět začít dýchat a možná se i otevřít možnosti, že nejsem ještě úplně ztracený.

Ještě jednou jsem ji jemně pohladil a líbl na poraněné rty, které si ve stavu extáze sama prokousla. Musela prožít tolik bolesti! Jsem monstrum, když jsem dopustil, aby se jí něco takového stalo! Jediné, v co jsem doufal, bylo, že její vášeň a touha a stav opojení, které současně prožívala, ji od té bolesti oprostila. Byla pro mysteria ta pravá a dokázala to, co spousta lidem bylo upřeno. A to osvobození se od vlastní podstaty a chápání sama sebe. Otevřela se mysteriím tím správným způsobem a byla za to řádně odměněna. A já na ni byl řádem pyšný.

„Edwarde, máme problém!“ pronikl mi z ničeho nic do mysli Alicin pisklavý hlas. Doteď jsem měl všechny okolní myšlenky vytěsněné, ale ten její na mě přímo zařval. Představil jsem si, jak jí přes dav odpovídám a doufal, že se jí to v jejím nadání předvídat budoucnost promítlo. Tento druh konverzace jsme používali velice často.

„Enzo zmizel!“

Prudce jsem zvedl hlavu. Aniž bych dal na sobě něco znát, pokusil jsem se ji vyhledat v davu plném zasvěcených. Všechny ženy zde měly stejnou róbu; přiléhavé šaty šarlatové barvy ve střihu mořské panny s odhalenými zády. Látka byla tak jemná, že obepínala jejich těla jako druhá kůže, jejich bradavky jim vpředu na hrudi postávaly a provokovaly tak zdejší muže k nemravným představám.

Nedalo mi to dlouho práci. Její střapatá hlava a krvavě rudé oči ukryté pod benátskou černo-červenou maskou na mě zděšeně probleskávaly.

„Jak je možné, že vám utekl?!“ rozkřičel jsem se na ni rozhněvaně.

„Jasper s Emmettem ho šli zkontrolovat, ale už ho nenašli.“

„A máte alespoň představu, kam zmizel? Jestli se tu ukáže, tak nastane zmatek a bude přivolaná garda!“

„Stále ho ještě hledají, ale podívej, tohle se mi promítlo před pár minutami!“ Alice si v hlavě přehrála vizi, kterou před chvílí viděla.

Byl jsem na ní já s již proměněnou Bellou, ona s Jasperem a Emmett s Rosalie, jak klečíme u trůnů Ara, Marca a Caia, s řetězy kolem zápěstí a hlavami svěšenými. Všichni jsme byli pokousaný od zubů vlastního druhu, zřejmě z prohrané bitvy. „Odsuzuji vás k trestu smrti za porušení nejvyššího zákona a vlastizradu. Ať vaše existence dojde klidu a duše se očistí od hříchů, které jste spáchali.“ Arova řeč byla pronášená s citem, avšak s podtónem spokojenosti. Jeho bratr Caisus se mu postavil po boku a pozvedl louči, jejich popravčí ohnivý nástroj. Z kovové hlavice vyšlehly plameny, které doputovaly ke každému z nás. Naše těla vzplála rychlostí blesku, vřískot z bolesti, jak se nám rozpadávalo maso, se rozléhal celým korunním sálem. Do pár vteřin jsme byli všichni mrtví. Aro, Marcus a Caius se spokojeně usmívali.

„Nééé!“ vykřikl jsem vyděšeně. „To se nesmí za žádnou cenu stát!“

„Musíme co nejrychleji jednat, Edwarde, jinak bude pozdě!“ Alice měla pravdu.

Naši rychlou konverzaci naštěstí nikdo nezaznamenal. Plný odhodlání jsem se sklonil k Belle, která se pode mnou kroutila a křičela. Políbil jsem ji na rty a opatrně z ní vyšel. Stále jsme totiž byli spojení. Už už jsem se s ní v náruči chtěl postavit a prohlásit katabasis za splněné, když vtom…

„Nóóóó! Si tratta di una truffa! Io sono vero Celenza! Já jsem pravý Celenza! On je podvodník! Je to Ferrini!“

Celý dav se podíval k východu, kde postával zbídačený Enzo Biante. Opýral se o široké zárubně dveří a cenil zuby. Emmett s Jasperem ho opravdu zřídili. „Tohle je zfalšovaný obřad! Katabasis je neplatné!“ Hajzl jeden!

Střelil jsem pohledem k Alice. „Musíme zmizet.“

„Už je pozdě,“ pravila zničeně.  

„Ne, to teda není!“ Rychle jsem si Bellu vyhodil do náruče a upíří rychlostí vyrazil k nejbližšímu východu.

„Zastavte je! Zataraste jim cestu! Nesmí utéct!“ Zasraný Enzo! Za tohle zaplatí!

„Edwarde, ne!“ křikla na mě Alice již normálně. Celý dav zasvěcených se pro změnu zaměřil na ni. Ksakru!

„Jaspere, Emmette!“ zakřičel jsem a doufal, že nebudou daleko a dojde jim, že tu máme malér.

S Bellou v náruči jsem se prodral ke dveřím, kde postával Enzo. „Uhni mi z cesty,“ zavrčel jsem na něho.

„Nikdy! Konečně ty i ti tví kamarádíčci dojdete trestu a bude vykonána spravedlnost!“ A vrhl se na mě. Ze všech sil, které mu ještě zbyly po útoku Emmetta a Jaspera, mě strčil do hrudi a já s Bellou přitisklou ke svému tělu odletěl až do poloviny obřadní síně, ceremoniální maska se mi přitom rozlámala na kousky. Bellin křik se o to zvýšil, když jsme tvrdě dopadli na zem a ona mi vyklouzla z rukou a odkutálela se ještě o pár metrů dál. Dohajzlu!

Vtom nastal zmatek. Všichni na sebe začali pokřikovat, pak do sebe strkat a nakonec se z toho stala bitva.

„Alice! Musíme skrýt Bellu!“

„Pracuju na tom!“ odpověděla mi v myšlenkách.

Vrhl jsem se po Belle, která se kroutila, kňourala a občas vykřikla bolestí. Přeměna probíhala dobře. Už jsem byl skoro u ní, když na ni dopadl cizí upír od úderu jiného upíra. Její řev byl hrozivý.

„Né!“ zakřičel jsem a popadl ho za krk. Napřáhl jsem se a odhodil ho na toho druhého. Vzteky jsem u toho cenil zuby a z hrdla mi vycházelo varovné vrčení.

Otočil jsem se a konečně se dostal k Belle. „Ach, carissima,“ povzdychl jsem si zmučeně. Opatrně jsem ji vzal do náruče a přitiskl k sobě. Už jsem ji nehodlal pustit.

„Edwarde, odnes ji k Rose!“ vyhrkla na mě Alice v mysli. Udržoval jsem s ní na této frekvenci stálý kontakt.

„Cože? Proč? Už ji neopustím!“

„Protože budeš mít plné práce s bojem! A nemůžeš se prát s Bellou v náručí, někdo by jí určitě ublížil! Rose se s Bellou skryje a nikdo je nenajde, viděla jsem to!“

„Fajn,“ kapituloval jsem. Měla pravdu. Kdyby se jí něco stalo a přeměnu nedokončila a zemřela, nepřežil bych to.

„Dobře,“ řekla a svým normálním hlasem křikla do davu. „Rose!“

Ta se z ničeho nic objevila přede mnou a nastavila náruč. „Neboj se, postarám se ti o ni.“ Usmála se na mě vlídným úsměvem, ačkoliv kolem nás řádil boj, a já jí věřil. Rosalie uměla být tvrdohlavá, popudlivá a občas šla všem na nervy, ale dokázala dodržet slovo. Sice se mnou nesouhlasila, když jsem se rozhodl Bellu podrobit poslednímu mysteriu a proměnit ji, na lidský život měla vlastní názor, ale věděla, že ji miluji, a kdybych ji teď ztratil, dobrovolně bych se nechal zabít. Druhou ztrátu mé doživotní lásky bych neunesl.

Opatrně jsem Bellu předal Rosalie a ta překvapivě nezpozorovatelně zmizela v davu.

„Edwarde, pozor!“ houkla na mě Alice, ale to už mě Rafaelo srazil k zemi. Nenechal jsem se však zastrašit, změnil pozici a usadil se mu na břiše. Vrazil jsem mu několik pěstí.

„Ty zrádce!“ plivl na mě. To mě ještě víc rozohnilo, popadl ho za klopy jeho obleku a smýkl s ním na zeď.

Alice měla pravdu, měl jsem plno práce boje. Každý se vrhal na každého, ozývaly se křiky bolesti a utrhané končetiny lítaly vzduchem.

Emmett s Jasperem dorazili v ten pravý čas. Vrhli se s chutí do boje a prali se jako lvi. Alice též nezahálela, byla malá, zato mrštná. Všichni jsme se rvali a upíři umírali. Byla to hnusná bitka a hrozilo, že dorazí gar-

„Dóóóst!“ Sálem se rozzvučel dětský hlásek, který nemohl patřit nikomu jinému než: „Jane,“ zavrčel jsem si pod vousy. 

Přes sál se začal valit černý dým, to mohla způsobit jedině Alecova moc. Ksakru! Je tu opravdu celá garda!

Všichni kolem postupně zamrzali v pohybech, to když je jejich smysly ochromily a zůstali v černočerné tmě dočista samy. Já, Alice, Jasper i Emmett jsme se odklidili co možná nejdál to šlo. Postupně do sálu dorazili Felix, Demetry, Chelsea a Heidy.

„Musíme rychle něco vymyslet,“ špitl Jasper co nejtišeji.

„Jestli se jim dostaneme pod ruce, budeme ve velkým maléru,“ procedil jsem skrz zuby. Moje nervy byly napjaté k prasknutí. Rosalie s Bellou byly bůh ví kde, ani jsem nevěděl, zda jsou v pořádku, a co se týče mě, jestli nynější situaci nevezmeme rychle do vlastních rukou, tak se také může stát, že už z toho nevyváznu živý.

„Rozdělíme se,“ řekl jsem odhodlaně. „Já upoutám pozornost Jane a Aleca, Emmette, ty si vezmi na starosti Felixe a Chelsea, Jaspere, ty Demetryho. A Alice, ty si to vyřiď s Heidy. Jdeme!“ A jak jsem zavelel, tak jsme udělali.

Rozběhl jsem se proti dvojčatům a zaměřil se na Jane. Už jsem byl ani ne dva metry od ní, abych ji srazil, když si mě všimla a použila na mě svoji moc.

„Ááá!“ Nevydržel jsem to a musel jsem vykřiknout. Šílená bolest spalující celé mé tělo mi podlomila nohy a já dopadl na kolena. Hlavu jsem si drtil v dlaních a přemáhal se, co nejvíc jsem mohl, abych už nevydal ani hlásku.

Jako ve zpomaleném filmu jsem pozoroval Jane, jak se spokojeně usmívá. Vycenil jsem na ni zuby, když vtom odletěla několik metrů daleko. „Nech ho na pokoji, ty mrcho!“ křikla na ni Alice rozhněvaně. Síla Janeniny moci na mě přestala působit a já se rychle oklepal. Byl jsem opět v plné síle. Kývl jsem na Alice a obklíčili jsme ji z obou stran.

„Mě nedostanete!“ rozkřičela se pisklavě, zaměřila se na Alice a chtěla na ni použít svou moc, ale to už jsem jí vyčetl v mysli a přesunul se jí za záda. Uvěznil jsem ji předloktím pod krkem.

„Sbohem, Jane,“ řekl jsem naoko smutným hlasem, druhou rukou ji chytil za bradu a trhl. Ozval se zvuk lámajícího se kovu a její hlavu oddělenou od těla jsem upustil na zem. To už Alice třímala zapalovač a jedním škrtnutím jí vzplálo tělo.

„Sestro!“ zařval Alec srdcervoucně, když si uvědomil, že jeho sestra je mrtvá. Přestal se soustředit a vrhl se na nás. Jenže všichni v jeho moci náhle ožili a Alec se nestihl dostat ani do poloviny cesty a už ho rozervali na kusy.

Mrkl jsem na Alice.

Kývla.

Rozběhli jsme se na pomoc Emmettovi a Jasperovi, když se Alice zjevila vize. Byla to ta samá, co mi tehdy ukazovala. Ksakru! Ksakru! Ksakru!

Emmett se chystal Chelsea utrhnout hlavu, ale Alice ho zastavila. „Ne! Emmette, nech ji být! Už nesmí být ani jeden mrtvý!“

Emmett a Jasper se na Alice podívali nechápavě.

„Měla vizi, ne moc dobrou,“ doplnil jsem ji. Pochopení se jim blýsklo v očích.

„Musíme zmizet, hned!“ pravila Alice rozhodně, ale to už se prodírala ke vchodu. Upíří rychlostí jsme se bez vážných zranění dostali až ke dveřím. Felix, Demetry a Heidy se nám v tom snažili zabránit, ale dokázali jsme to. Chelsea, které byla od nás udělena milost, nás nechala na pokoji.

Rozběhli jsme se po starodávné chodbě, když nám cestu zatarasil Antonio.

Antonio byl můj přítel, pomohl mi tehdy s Belliným bývalým, avšak teď jsem netušil, co od něho mohu čekat.

„Příteli,“ pozdravil mě.

„Antonio, co tě sem přivádí?“

„Byl jsem se podívat na poslední mysterium jistého kachňátka, ale nějak se to tam proměnilo v jatka,“ uchechtnul se.

Vycenil jsem na něho zuby. „Máme malér, kamaráde. Takže jestli seš opravu můj přítel, jak říkáš, tak nám tedy pomoz.“

Antonio se snad poprvé za celou dobu, co ho znám, zatvářil upřímně a vážně. „Edwarde, jsem tvým dlužníkem do konce své existence, to víš. Za ta léta, co se známe, si mi opravdu přirostl k srdci a jsi jediný člověk na téhle planetě, komu věřím. Jasně že ti pomůžu, ty pitomče.“ Teď už se zase šklebil. „S čím potřebuješ píchnout?“

V rychlosti jsme mu vysvětlili, co se stalo a co by se mohlo stát.

„Ach, jasně. Takže stačí, když jim trochu udělám galimatyáš v hlavách a bude vyřešeno.“

„Alice? Co myslíš?“

Alice nasadila nevidoucí pohled. V duchu viděla mě, proměněnou překrásnou Bellu, sebe s Jasperem a Rosalie s Emmettem, všichni jsme měli zlaté oči a společně seděli u stolu se sympatickou ženou s medovými vlasy, která se držela za ruku s-

„Panebože! Toho znám!“ vyhrkl jsem. Nikdo krom Alice nechápal.

Usmála se na mě. „Tak to máme asi vyhráno. Ale teď musíme jít!“

Otočil jsem se k Antoniovi. „Díky. Zkus všem vymazat vzpomínky na nás a na to, jak jsme zabili Jane. Pokud nás neusvědčí z vraždy, krom katabasis jsme se ničím neprovinili.“

„Neboj, příteli, já to zařádím. Teď ale zmizte!“

Chytil jsem ho za ruku a pevně stiskl. Gesto pochopil, ale to už se mi vytrhl a vyrazil vstříc rozzuřenému davu upírů.

 

 

Naše pětičlenná parta se neslyšně prodírala spletitými chodbami, které se klikatěly po celém hradu. Bylo štěstí, že jsme na nikoho nenarazili.

„Alice, kde jsou Rosalie s Bellou?“

Místo odpovědi se zahleděla do budoucnosti. Uviděla Rosalie, jak se krčí spolu s Bellou v maličké komůrce. Všude kolem nich byly konzervy a trvanlivé potraviny. Rose Bellu pevně držela a měla ruku přes její pusu, aby nebyly slyšet Belliny výkřiky bolesti. Muselo to být pro obě hrozně nepohodlné, ale chápal jsem, že ji musela udržet po tichu. Kdyby na ně někdo přišel, neuměl bych si představit, co by následovalo.

„Komora u kuchyně,“ odpověděla mi v myšlenkách Alice a já pokýval hlavou.

Přidal jsem na rychlosti a vedl ostatní.

Nikdy jsem nechápal, proč mají Volturiovi kuchyň nebo spižírnu, jako upíří jsme lidské jídlo k přežití nepotřebovali. Možná to bylo z důvodu kamufláže. Jejich vlastní pravidla jim přerůstala přes hlavu.

Zahnul jsem doprava a seběhl několik málo schodů. Zastavil jsem se a zaposlouchal se, zda je kuchyně prázdná. Nikde ani živáčka. Vtrhl jsem dovnitř a zamířil si to přímo ke komoře.

„To jsme my,“ špitl jsem co nejvíc potichu, ale tak, aby mě Rosalie uslyšela. Její úlevný výdech mě ujistil, že jsou opravdu v pořádku.

Otevřel jsem dveře a zahleděl se do nejvzdálenějšího koutu ukrytém v temnotě. Mé upíří oči je zbystřily okamžitě. Ve vteřině jsem klečel vedle Rosalie a opatrně si Bellu od ní bral.

Bože, neviděl jsem ji možná hodinu, ale její pokožka, jako by najednou zářila. Upíří krása se u ní pomalu ale jistě projevovala. Hnusný ostnatý obojek byl pryč a její krk byl v pořádku, zahojený a bez jizev.

Něžně jsem si ji k sobě přivinul a přičichl jí k vláskům na temeni. Zabořil jsem do nich tvář a úlevně vydechl. Teď když jsem ji měl u sebe, konečně jsem si byl jistý, že už se jí nic zlého nestane.

„Edwarde, musíme pryč,“ špitla ke mně Alice. Přikývl jsem a s Bellou v náručí jsem se rozběhl za ostatními.

Museli při nás stát všichni svatý, protože jsme cestou nepotkali ani jednoho obyvatele hradu. Zadním vchodem jsme vyběhli do husté tmy. Studený noční vánek mi rozčechral vlasy, a přestože jsem kyslík nepotřeboval, spokojeně jsem vtáhl chladný vzduch do plic.

„Ach,“ vydechl jsem opojně.

„Jdeme,“ zavelela Alice, a tak jsme se dali opět do pohybu.

Prodírali jsme se temnými uličkami, aby nás nikdo nespatřil. Přestože byla hluboká noc, zde to žilo na každém rohu. Lidé se bavili: tancovali, popíjeli, smáli se. Centrum bylo osvícené a bary otevřené.

Nevím, jak to Alice dokázala, ale někde splašila dlouhý plášť, abych se tu neprocházel v rouše Adamově. Na vteřinu jsem dal Bellu Emmettovi, ale hned jsem si ji od něho zase vzal zpět.

„Neboj, my ti tu tvojí Bellušku neukradnem,“ uchechtl se. Hodil jsem po něm ksicht a líbl Bellu na hlavu. Bolestivě zakňourala a mně to připomnělo, že u ní stále probíhá proměna.

„Musíme se někde zastavit, takhle to pro Bellu musí být hrozné.“

„Edwarde, momentálně už je v takovém stádiu, že si tu bolest ani neuvědomuje. Jestli bude v pohybu nebo ne, nepozná.“

„Ale-„

„Ne, musíme pryč. Z města, ze země. Máme s Jasperem známé v Německu, odtamtud bych se přesunula ještě dál. Třeba do Ameriky, na chvíli opustíme Evropu. Ono nám to už po té době taky prospěje.“

„Dobrý nápad,“ přikývl Jasper. „Johann s Helene nám určitě pomůžou.“

„Takže domluveno. Razíme,“ jal se slova Emmett a promnul si pěsti. „Jde se šprechtit.“ Rosalie zakoulela očima a zavěsila se do jeho paže.

„A takový malý detail, jak se tam dostaneme?“ přidala své Rose. „Domů ani jeden z nás nemůže, tam by nás určitě hledali.“

Alice se zahleděla do budoucnosti. Viděla, jak jsme se úspěšně dostali k ní do apartmánu, vzali vše potřebné a odtamtud vyrazili auty do Německa. Letadlem by to bylo příliš nebezpečné. Navíc s Bellou nereálné.

„Ke mně se dostaneme v pohodě, tak jdeme!“

A tak jsme se dali opět do pohybu. Plížili jsme se temnými uličkami a zkoušeli se vyhnout všem lidem. Už jsme zašli za poslední roh, když vtom jsem si všiml Belliny kamarádky sousedky. Zastavil jsem se i s Bellou a ostatním dal trochu náskok. Seděla venku na terase se sympatickým mužem. On byl ke mně zády. Drželi se za ruce a povídali si o stěhování a novém životě tady v Itálii. Chvíli jsem je pozoroval. Měla šanci tady začít nový život. Hodlala se konečně usadit a založit rodinu. A za sebe samého jsem jí to moc přál.

Už jsem se chtěl vydat za ostatními, když se Jessica odmlčela a přes mužovo rameno se zahleděla přímo na mě. Její srdce se rozbušilo. Nemohla nic vidět, ale přesto vycítila, že zde jsme. Ačkoliv to byla nerozvážnost, popošel jsem blíže ke světlu, aby její lidské oči rozpoznaly mé a Belliny obrysy. Vyvalila oči a zalapala po dechu, její dlaň jí přistála na rozevřených ústech. Zírala na nás a v hlavě jí běžela myšlenka, zda se jí to jen nezdá, nebo jsme to opravdu my.

Netušil jsem, jak se zachová, ale šestý smysl mi napovídal, že tohle byl přesně ten signál, který potřebovala, aby se ujistila, že je Bella v pořádku.

Bella si totiž myslela, že o jejím tajném malém plánu zachovat si alespoň část starého lidského života nevím, ale netušila, že mluví ze spaní. Navíc jsem ji znal. Věděl jsem, že by nedokázala opustit svůj starý život jen tak bez povšimnutí.

Kývl jsem na Jessicu. V hlavě se jí promítla Bellina slova. Že pokud bude se mnou, tak bude vždycky v pořádku. Nad tím jsem se pousmál. Jessica se uklidnila a dokonce se usmála. Nepatrné kývnutí mi oplatila. Roztáhl jsem ústa do širokého úsměvu a vytratil se za svými přáteli.

 

 

„Takže pasy máme, kreditní karty také, sbaleno taktéž, A+ pro Bellu jakbysmet. Myslím, že můžeme vyrazit,“ shrnula to Alice, když jsme stáli v její malé předsíňce.

Bella v mém náručí byla omytá a oblečená v luxusním oblečení, které jí Alice půjčila. Přestože byla teprve na začátku přeměny, byla nádherná. Ve volných pruhovaných šatech, mně to teda přišlo jako volné tričko pod zadeček, ale dle Aliciných slov to opravdu byly šaty, vypadala půvabně. Zlatý medailon po prsa se zlatým pírkem na konci jí moc slušel a bílé nízké converseky tomu dodávaly šmrnc.

Byla jednoduše úžasná a ani si to neuvědomovala.

„Takže jdeme,“ řekl jsem a vydal se na chodbu. Pro lidi neslyšně jsme se přesunuli i se zavazadly do místních garáží, kde stály Aliciny dva vozy. Žluté Porsche a BMW. Alice s Jasperem si zabrali kanárka a Emmett usedl za volant BMW. Já s Bellou se uvelebil na zadních sedačkách a Rosalie si sedla na místo spolujezdce.

Čekala nás dlouhá a náročná cesta, ale věděl jsem, že už zvládneme vše, co nám přijde do cesty. Teď, když mám po svém boku Bellu, už nás nic nezastaví.

 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 31. kapitola:

 1
7. XxX
04.10.2016 [16:12]

Naprosto úžasná kapitola!!! Emoticon Emoticon Emoticon EmoticonNemůžu se dočkat pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Bella jako upírka, jak to asi skončí? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.10.2016 [13:06]

LadySPetronela: Edward si místo s Enzem vyměnil až v pátém mystériu Emoticon Emoticon Toto mystérium mělo být nejtěšší a Bella měla zažít směsici všech předešlých mysterií, Emoticon ale to Eda samozřejmě nedovolil Emoticon Emoticon

5. Petronela webmaster
01.10.2016 [8:11]

PetronelaTen Eda se nezdá... Docela by mě zajímalo, jestli si s tím Enzem vyměnil místo už při prvních mysteriích, nebo až teď, když věděl, jak nebezpečné to pro Bellu bude.
Boj a následná smrt dvojčat? Paráda Emoticon.
Antoniův příchod byl jako dar z nebes. Takhle se naší šestici nakonec nic nestane, Bella se bude moct v klidu proměnit a strávit budoucnost po boku Edwarda.
Nejvíc šokující však byla informace, že by ta budoucnost mohla být vegetariánská Emoticon Emoticon

4. kajja
29.09.2016 [16:47]

Super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.09.2016 [14:28]

KateDenali11 Emoticon Emoticon Emoticon

2. betuška
27.09.2016 [20:32]

páči sa mi akosi zakčnila...len tak dalej Emoticon

1. BabčaS.
27.09.2016 [16:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!