Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá minulost - 4. kapitola

10.07.2010 (08:15) • AndyBCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1455×

4. kapitola 

Zaposlouchala jsem se do zvuků lesa. Zpěv ptáků, šumění listí a vítr hrající si na honěnou. Najednou jsem uslyšela něco, co do lesa rozhodně nepatří. 

„Myslel jsem si, že o téhle louce vím jen já,“ řekl pobaveně ten nejkrásnější hlas 

„Že by se mi splnit dnešní sen? To pochybuji. Někdo jako on se přece nebude zahazovat s někým jako já,“ pomyslela jsem si smutně. „A tobě vadí, že o ní vím já?“ Snažila jsem se o veselý tón, ale mé myšlenky pořád ubíhaly tím stejným směrem. 

„Ne, ale bylo to moje tajné místo, o kterém nikdo nevěděl.“ Kladl velký důraz na minulý čas. Chvíli se zamyslel a pak dodal: „Co kdyby to bylo naše tajné místo? Rád se s tebou o ně podělím.“ 

„Jestli ti to nebude vadit, tak proč ne.“

„Nebude. Naopak, budu rád.“ Na malý moment bylo ticho a pak se mě zeptal: „Můžu si přisednout?“

Otevřela jsem oči a zjistila, že je jen dva metry ode mě. „Jasně, sedni si.“

Celou dobu jsme si povídali.  Ze začátku o jeho rodině a Jat. Potom o mých zájmech a jeho. To byly lehká témata. Pak se mě ptal na Londýn a lidi ze školy. Nejvíc mě vyvedlo z míry, když se mě zeptal na kluky. „Ty jsi vážně ještě nikoho neměla?“ ptal se nevěřícně. 

„Ne. Je to tak těžké pochopit?“

„Jo, je to těžké pochopit. Určitě ti padali k nohám, jak mouchy na mucholapku.“

„Ne, nepadali. Já jsem se držela dál od jejich pohledu.“ Znovu jsem zavřela oči a ponořila jsem se do vzpomínek. Když jsem je otevřela, Edward usilovně přemýšlel.

„Bello?“ oslovil mě po chvilce mlčení. „Víš, já jsem se do tebe zamiloval, a nevím, jak na tom jsi ty.“

Naklonila jsem se k němu a něžně jsem ho políbila. „Myslím, že tohle mluví za vše.“ 

„Mohla bys pro mě něco udělat?“

 „Jistě, co potřebuješ?“

„Alice mi jednou řekla, že my dva se k sobě hodíme a já si z ní jen udělal srandu. Tak bych tě chtěl poprosit, jestli bychom náš vztah nemohli držet v tajnosti, dokud to s Alicí nesrovnám.“ 

„Jistě, snad to bude co nejdřív. Nemám moc v lásce tajnosti před dobrými přáteli.“ Vzal si mě do náruče a šeptal mi vyznání lásky v několika jazycích. 

Ani nevím, jak dlouho jsme tam seděli. Ale jistě vím, že se splnil můj dnešní sen.

***

Když jsem vešla do ředitelny, byla jsem úplně mimo. Na stole leželo asi 400 časopisů a novin. „Jé, Bello, už jsi tu. Takže můžeme začít.“ Pokynul mi, abych přišla blíž. „Vem si jeden časopis a otevři ho na nějaké stránce. Potom si vyber jednu osobu na obrázku a zkus se v ni proměnit.“ 

„A jak se v ni mám proměnit?“ zeptala jsem se nedočkavě. Změna podoby se mi líbila skoro ze všech nejvíc. 

„Soustřeď se na ten obrázek a vlož si ho do mysli. A představ si, že jsi to ty.“ 

Zavřela jsem oči a udělala to, co mi Carlisle řekl. Otevřela jsem oči a viděla Carlisleův pobavený výraz. „Děje se něco?“

„Bello, podívej se do zrcadla.“ Už to nevydržel a vybuchl v ohlušující smích.

Přešla jsem tedy celou pracovnu a zadívala se do zrcadla. Už jsem chápala, čemu se Carlisle smál. Vypadala jsem jako mutant. Půlka těla byla má a druhá té dívky na obrázku. 

Celou hodinu jsme zkoušeli a na 100% se to zatím nepovedlo. Vždy tam byl kus mě.

Takhle probíhalo několik měsíců. Dopoledne a odpoledne s Edwardem. Večery na hodinách a noci jsem spávala v náruči nejdůležitějšího člověka v mém životě.

Naučila jsem se už měnit podobu na 100%, ale jen na 30 minut. Fyzický štít už vystřelím tak silně, že Emmett povalí 3 stromy naráz. Stopování mě bavilo ze všech nejvíc. Edward běžel za hranice našeho státu. Pak jsem čekala, až naprší a vydala se ho hledat pomocí mého daru. Carlisle a Eleazar tvrdí, že mám tento dar stejně vyspělý jako Demetri. Párkrát, už mě napadlo, jestli není Demetri můj otec. Potom mrazení. Naučila jsem se to spustit sama. Takže tam jsem se už nic nemusela učit. Největší problémy mi dělal psychický štít. Sice jsem ho vytáhla na velké vzdálenosti a zaštítila hodně dalších, ale nevydržel víc, jak 30 sekund. Dobrá zpráva byla, že jsem si ho mohla vypnout a zapnout podle libosti. Akorát někdy zapomínám, že se mi po noci automaticky vypne. Čtení a předávání myšlenek zvládám dobře, až na to, že mě čtení myšlenek hrozně unavuje. Takže myšlenky čtu pouze v případě, když někomu nevěřím nebo si chceme s Edwardem promluvit v tichosti bez svědků. A Eleazar se stále marně snaží přijít jaký je můj sedmý dar.

Asi v sobotu to Edward urovnal s Alicí a už jsme se nemuseli schovávat na naší louce.

***

Včerejší noc pro mě byla nezapomenutelná. Prožila jsem mé první milování s člověkem, kterého nepřekonatelně miluji.

„Dobré ráno, sluníčko,“ zašeptal mi Edward do ucha.

„Dobré ráno. Jak ses dnes v noci měl?“ zeptala jsem se ho na otázku, kterou mu pokládám každé ráno. 

„Lépe než jindy.“ Pobaveně na mě mrkl.

„Zase jsem mluvila?“ Kousla jsem se do rtu z nadcházející katastrofy.

„Ty mluvíš každou noc, ale dnes se mi to líbilo ze všeho nejvíc.“  

„Tak co jsem mlela dnes?“ Snažila jsem se o lhostejný tón, ale mého podráždění si všiml. 

„Říkala jsi, že mě miluješ.“ Spadl mi kámen ze srdce. Čekala jsem něco mnohem horšího. 

„Ale to, už jsi věděl dřív.“ 

„Jo, ale bylo hezké to slyšet.“

Přitiskl si mě více k sobě, ale já jsem se otočila a zašeptala mu něžně do ucha: „Miluju tě.“ 

„Já tebe víc.“ S mou předváděnou uražeností jsem vylezla z postele. Přešla jsem svůj pokoj až k velké skříni. Vyndala jsem si modrý top a legíny. Věci jsem si vzala do koupelny, kde jsem se měla připravit na nadcházející den.  

Vrátila jsem se do pokoje asi za 15 minut a už na mě čekala snídaně jak pro princeznu a můj princ sedící na kraji postele. „Děkuji,“ poděkovala jsem svému princi za snídani.

„Nemáš za co, má princezno.“ A do prkýnka dubovýho. Já si zase zapomněla zapnout svůj psychický štít. Rychle jsem napravila svou chybu. Trochu smutně se zašklebil, ale ne na moc dlouho. „Co si vaše výsost přeje dnes dělat?“ Věnoval mi můj oblíbený pokřivený úsměv.  

Vyplázla jsem na něj jazyk, ale jako slušně vychovaná poloupírka jsem odpověděla: „Asi si dám snídani do postele, a pak bych se někam vytratila.“ Navrhla jsem mu.

„Tak to beru, akorát mám malou výhradu k vašemu druhému přání výsosti.“

„A jakou máte výhradu?“ Začala jsem s ním hrát tu dětskou hru na prince a princeznu.

„Domluvil jsem s Carlislem, že si vás můžu na dnešní večer půjčit.“ Takže on mě bere jako nějaký film z půjčovny?

„A co chcete dělat?“ 

„To je překvapení.“ Chvíli se na mě díval a pak dodal: „Nechtěla jste snídani do postele?“

„Ano, děkuji.“ Zalezla jsem si do poslele a Edward mi na nohy položil tác se snídaní.

„Jestli to vaší výsosti nebude vadit, rád bych se šel připravit na večer.“ 

„Samozřejmě, že mi to bude vadit. Co si myslíte, že budu bez vás dělat?“ 

„Nechci vás znervózňovat, ale Alice chce jet dnes nakupovat.“

„Tak to se už těším. Můžete jít.“ Pokynula jsem mu ke dveřím. Hned nešel ke dveřím, ale přistoupil ke mně a políbil mi ruku.

Sotva po minutě ke mně vtrhla Alice. „Co jste to hráli za hru? Málem jsem se potrhala smíchy.“ 

„No, asi jsme si hráli na prince a princeznu.“

„Asi?“ Její zvonivý smích rozezněl celý pokoj. Po necelých dvou vteřinách jsme se obě válely na zemi smíchy. 

První se uklidnila Alice. „Takže moje pozvání na nákup přijímáš?“ ptala se zvědavě.

„Ano, přijímám. Určitě si to užijeme.“ 

„Dobře. Zatím se nachystej. Za chvilku jsem zpět.“ Mrkla na mě a poslala mi vzdušný polibek. Můj modrý top jsem uložila do skříně a vzala si červené šaty. Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné. Alice už klepala, tak jsem se podívala naposled do zrcadla a vyrazily jsme.

Alice mě vedla do jejich ohromné garáže, tam si to zamířila přímo do žlutého porsche. A vyrazily jsme směr Port Angeles.